Nedá se říct, že bych kdy měla nouzi o chlapy. Jenže v mém období nastala fáze, kdy jsem neměla při honbě za penězi a kariérou čas nějakého po barech a nebo nedejbože seznamkách nahánět. Byla jsem prostě single a nějak jsem si nechtěla přiznat, že mi blízkost mužského těla chybí. Když jsem se ale po mnoha měsících shonu zastavila, zamyslela se nad svým životem a srovnala si, zda jsem nebo nejsem spokojená, došlo mi, že jsem úplně osamělá a nevyhovuje to ani mně, ani mému klínu. Večery se seriálem a miskou ohřátého fast foodu, rána v příliš velké prázdné posteli? Ne, řekla jsem konec.

Když jsem za poslední dobu cítila velké osamění, volala jsem svému blízkému známému ze studií. Honza byl fajn kamarád, ale friend zone jsme bůhvíproč nikdy nepřekročili. Možná to bylo tím, že studium bylo opravdu náročné a stresující, takže z mé strany myšlenky na něj nikdy nepřišly v takové formě, abych se o něco pokusila. Přitom to byl pěkný sportovně založený kluk. I on byl v jednom kole, jak jsem z našich několikahodinových pozdně večerních telefonátů zjišťovala. Lehávala jsem v posteli a poslouchala jeho příjemný hluboký hlas, smála se jeho příběhům ze života a cítila, že je někdo se mnou a rozumí mi. Ale až v momentě, kdy přišel ten zásadní zlom a mně došlo, že nejsem šťastná, jsem se na hovory s Honzou začala těšit víc než obvykle a interval mezi jednotlivými telefonáty se zkracoval. Naše témata hovoru byla osobnější a osobnější, až jeden večer jsem se rozhodla prolomit hranici. Sebrala jsem odvahu a řekla si, že když se nechytí, prostě jen zavěsím, nechám to vyšumět a pak možná znovu budeme jen kamarádi, no ne? Jaký větší trapas se mi může přihodit?

Takže jsem se pohodlně uvelebila do polštářů jen v negližé a čekala, až Honza ve smluvenou dobu zavolá. Myslela jsem na něj, jak jsem si ho pamatovala z vysoké, jaké měl ruce, úsměv, ostře řezanou čelist. Přede mnou ležel otevřený notebook s jeho FB profilem na obrazovce. Změnil se jen k lepšímu. Měl pár počínajících vrásek, které z něj dělaly sexy třicátníka, jinak to byl stále ten pohledný kluk s jiskrou v oku. A najednou začal telefon vibrovat. Nedočkavě jsem odmáčkla ikonu zeleného sluchátka a slyšela ten známý tón hlasu. Úplně mi v žaludku poskočilo a dole jsem pocítila ten zvláštní až panenský chtíč, co ve mně roky dřímal a vůbec se neangažoval. Chvíli jsme plkali o blbostech, když najednou se řeč stočila na to, jak jsme kdysi na vysoké jednu divokou noc propili a pak se málem políbili. Honza se smál, že jsem mu pak leda poblila nové tenisky, ale já se nesmála. Kéž bych tehdy míň pila, bůh ví, třeba by to byla noc, na kterou bych doteď vzpomínala…

„Myslíš, že kdyby se to nestalo a já udržela žaludek, že bychom se spolu vyspali?“ zeptala jsem se nevinně.

„Myslím, že určitě. Vždycky jsem do tebe byl tak trochu platonicky blázen.“ vybalil Honza na rovinu a mně poskočilo srdce.

„Tak to je škoda, že jsem to tak podělala, co? Kdyby to šlo vrátit zpátky...“

„Ale Marti, nikdy přece není pozdě.“

„Jenže teď jsi ode mě pěkně daleko, tak 300 kiláků.“

„A to vadí? Sexy jsi už jen po hlase.“

Ten svůdník! Měli jsme oba stejné myšlenky a ve mně se plně rozlévalo neskutečné potěšení a chtíč. Mít tak nějaký stroj nějaký transportní přístroj jako ze sci-fi… Teď opravdu nezbývalo nic jiného, než rozdat si to po telefonu. Roztáhla jsem nohy od sebe a zatáhla za šňůrku od negližé, pořádně jsem se ve svém loži uvolnila a nechala se vábit ke zvrhlostem od hlasu na druhé straně.

On: „Copak máš na sobě?“

Já: „Už teď téměř nic, předpokládám, že na tom budeš stejně..“

On: „Správně, slečno, můj penis obepíná už jenom moje pěst.

Já: „Jdeš na to pěkně rychle. To abych si taky začala hrát.“

On: „Popiš mi to… jak to máš ráda? Rád bych ti to na reál udělal co nejlíp. Uč mě.“

Já: „No.. nejdřív si lehce jezdím dvěma prsty po pahorku a kroužím po poštěváčku, masíruju si kundičku, dokud z ní nekape šťáva… a potom…. potom přijde do řady druhá ruka a ta si hraje uvnitř. Prst po prstu, někdy dva, někdy tři, záleží, jak jsem nadržená. Teď zrovna v sobě mám dva a teču až na prostěradlo.

On: „Nejsi žádná troškařka. A strkáš si je pěkně hluboko?“

Já: „Co to jen jde… už jsi tvrdej?“

On:„Tak, že bych do tebe hned zajel a nedal těm tvým prstům ani malou šanci mě nahradit.“

Já: „Mmm, představuju si ho v sobě pěkně hluboko a tvrdnou mi bradavky.

On: „Já tady mám jiný věci, co tvrdnou jako ještě snad nikdy. Asi mi z tebe praskne, ty jedna..

Já: „Co bys mi s ním rád dělal?“

On: „Dráždil bych tě kolem kundičky, masíroval ten tvůj šťavnatý poštěváček a tlačil na něj žaludem, navlhčil bych si kolík o tvoji mokrou buchtičku a potom bych do tebe bez vyzvání nečekaně rychle zajel a zastavil se až o tvůj G bod.“

Já: „Musíš na mě pomalu, chlapče, málem jsem se udělala. Víš, že umím mokrý orgasmus?“

On: „Se mnou bys ho měla pokaždé. Vylízal bych tě do sucha a ty bys mi pak postříkala celý obličej svojí orgastickou sprškou.“

Já: „Přestaň, už to na mě jde.“

On: „Na mně taky, péro mi pulzuje v ruce a já bych ti ho nejradši zasunul do kundičky a pěkně ti jí vyšukal. Klasicky, z boku, zezadu, nenechal bych tě vydechnout, šukal bych tě celou noc, až bys mě vyčerpaně prosila o konec.

Já: „To nehrozí, moje pička po tobě tak prahne, že jí jednou prošukanou nocí jen tak neukojíš, to mi věř. Čerstvě jsem ji oholila, jinak bych jí mohla přirovnat k hladové lišce...“

On: „Už budu stříkat, ty moje zrzko nemravná.“

Já: „Já už stříkám, pane bože… moje kunda se stahuje kolem prstů, třesu se… končím, ach, ach, ach můj bože...“

Telefon spadl na polštáře. Bylo to rychlé a nečekané. Nohy jsem měla roztažené jako laciná kurva a prsty jsem rychle vytáhla z tekoucí škvírky, která se v orgastických křečích nezvladatelně stahovala do sebe. Než jsem se nadála, vystříkla jsem na postel a šlem v kapkách dopadal i na podlahu, tak moc intenzivní orgasmus to byl. Hlasitě jsem u toho vzdychala a přála si ve chvilce největšího ráje prostě umřít, tak nepopsatelně neuchopitelné to bylo. Když ve mně orgasmus ustál, zvedla jsem mobil. Honza byl stále na drátě. „Zítra přijedu.“ šeptla jsem udýchaně.