Jitka s Janou měly v práci opravdu výborný vztah. I když to byla manuální práce na směny na pásu, žádná z nich z toho nedělala tragédii, nestěžovaly si na nízký plat, prostě braly věci tak, jak přišly. Dokonce si se smíchem navzájem říkaly „dvě Jéčka“, a to právě kvůli jejich jménům. Podporovaly se, jak to jen šlo, pokaždé, když některá potřebovala, ta druhá za ni vzala směnu. Potom si to zase vyměnily, vždycky to držely spravedlivě, žádná nebyla té druhé nic dlužná. Jenže pak se stalo, že Jana Jitku už potřetí za sebou požádala, jestli by za ni nemohla vzít směnu. Jitka tedy souhlasila, ale připomněla jí, že jí už dvě dluží, tak aby nezapomněla. Jana kývala a slibovala, že určitě určitě, jen to opravdu nutně potřebuje.

Jenže ani po měsíci ty chybějící směny nedorovnala. Jitka jí to několikrát připomněla, Jana ale jen pohodila hlavou, jako že jó, že o tom ví. Postupem času se však začala tvářit spíš otráveně, co s tím ta Jitka nadělá. Jitka jí dala ještě chvíli šanci. Jenže pak se rozhodla, že prostě nemůže strpět tohle neférové jednání, že prostě musí Janu nějak potrestat. A co si nejvíc zaslouží taková neposlušná nevycválaná čubina? Pořádně poučit a ukázat, že takhle to rozhodně nejde.

Počíhala si na Janu po odpolední směně u skříněk. Dala se s ní do řeči, jako by se nic nedělo, a ostatní ženské už odešly domů. Řekla Janě, že potřebuje, aby jí ještě s něčím pomohla ve skladu, a zavedla ji tam. Byla tam tma a ona trochu znervózněla. Jitka ji vedla až dozadu, tam ji náhle chytla okolo těla a natlačila k jednomu regálu. Jana strhnula a celá se polekala. Jitka si vášnivě a divoce kousla do ušního lalůčku a zavrčela jí do ucha: Kočičko, dlužíš mi dvě směny, což se mi nelíbí. Navíc jsi odmítala to vyřešit, takže nezbejvá nic jiného, že já si to teď vyberu hezky po svém, v naturáliích. Takže hezky drž, holubičko.

Jana byla štíhlejší a drobnější, takže se Jitčinu těla nemohla moc ubránit. A navíc ji něco na téhle situaci šíleně vzrušilo. Jitka ji začala osahávat a pevně ji držela za obě zápěstí. Ruce jí držela vzadu, aby se Jana nemohla příliš bránit. Jitka jí vjela rukou do výstřihu pracovního trička a začala jí mačkat prsa. Dostala se až do podprsenky a tam hezky po jemné kůži koziček k bradavkám. Aby to byl trest, jak má být, tak ty čudlíky hezky začala mačkat a tahat za ně. Jana usykávala, ale zároveň prsa spontánně vystrkovala ještě víc dopředu. Navzájem si začaly užívat své křivky. Správná ženská má být malinko oplácaná, hezky tvarovaná, to je potom krásně měkké a příjemné.

Když Jitka Janu takhle zkrotila, přikázala jí, aby jí okamžitě a bez odmlouvání vylízala pekáč. Jana se trochu zdráhala, a tak ji Jitka hezky podržela za hlavu. Jana jí tedy rozepnula kalhoty  a stáhla je ke kolenům a pak se obličejem zabořila mezi její oblá stehna. Tam už čekala její buchta pokrytá houštinou. Jana se jazykem postupně propracovala skrz chloupky až k poštěváku. Byl hezky naběhlý a teplý. Začala ho jazykem obkružovat, lízat, mrskat o něj, dráždit ho, jak nejlépe uměla. Jitka ji pořád držela za vlasy a tlačila si ji víc a víc do rozkroku. A postupně vzdychala víc a víc, protože Janě tohle plnění dluhu kupodivu šlo velmi dobře.

Jana se odvázala, najednou sama chtěla Jitku udělat k nádhernému vrcholu. Všechno dělala podle citu, s lízáním kundiček neměla žádné dosavadní zkušenosti. Ale zalíbilo se jí to, hlavně to, jak Jitčino tělo vstřícně reagovalo. Vybrnkávala jí jazykem na klitoris vášnivou milostnou melodii a celé se to blížilo k bouřlivému orgasmu. Jitka Janu zatahala za vlasy, protože se celé její tělo napjalo v očekávání té slastné křeče. Potom to přišlo. Následované výkřikem a pulzováním vagíny. Bylo to krásné. To, co bylo původně trestem a náhradou za ty dvě vyměněné směny, se pak v dalších týdnech stalo jejich sladkým tajemstvím, navíc často opakovaným…