David se s Emou seznámil, když jí bylo dvaadvacet, on byl o pár let starší. Původně chodila s jeho bratrancem, netrvalo to dlouho. Přestože se Davidovi na první pohled líbila, zareagoval až když mu bratranec oznámil, že už se rozešli. Dokonce si vyžádal jeho svolení, že by mu nevadilo, kdyby ji zkusil někam pozvat. Sportovní, vtipná, drobná holka s menšíma prsama a výrazně hezkým zadkem, energická, takovou si vedle sebe vždycky představoval. Měl hotový učňák, v práci se mu dařilo a už začal stavět barák. Ema ještě studovala, ovšem vysokou. Párkrát ji někam pozval a brzy padla první pusa, pak jich bylo víc. Očaroval ji hezkou postavou, určitou rozhodností i tím, že narozdíl od svého bratrance prostě nebyl nudný, každý den přicházel s novými nápady, jak by spolu mohli strávit čas. A na sex nijak nespěchal, což se Emě líbilo obzvlášť. Už se jí dokonce začínalo zdát, že to chce víc ona než on. I to byla příjemná změna.

Nyní je čekala první noc. Jeho vlastní dům byl teprve u základů, zatím bydlel u rodičů. Právě odjeli na chatu, tak ji pozval k sobě a oba věděli, co přijde a oba se těšili. Nebyla tu poprvé a měla to tu ráda, i když jí to tu přišlo trochu moc uklízené, tak jako doma, kde dohlížel na pořádek táta.

Dlouhé líbání, pomalé svlékání. O pár desítek sekund později David ležel na zádech a se zatajeným dechem pozoroval, jak se Ema soustředěně sklání k jeho penisu. Byla zvyklá takhle začít a nijak jí to nevadilo. Byla v tom poctivá, tak jako ve všem, a také se chtěla předvést v tom nejlepším světle – její drobné ruce, rty i ústa pracovaly v rytmu, který ho během pár minut dostal na hranici sebeovládání. Ema po chvíli zpomalila, vzhlédla k němu s vlhkými rty a v očích jí zajiskřilo očekávání.

„Můžu?“ zašeptala a začala se nad něj pomalu přesouvat, aby ho obkročila.

David jí ale položil ruce na boky a jemně ji zatlačil zpátky. „Ještě ne, prosím... ještě pokračuj. Děláš to úžasně.“

Ema se lehce usmála, polichocená, a znovu se sklonila. Věnovala mu dalších několik minut, po chvíli už začala pociťovat mírnou únavu v čelisti. Navíc její vlastní tělo začínalo říkat, že chce cítit jeho tělo těsněji.

Znovu se narovnala a rukou si odhrnula pramen vlasů z obličeje. „Tak už můžu?“ řekla s tichým vydechnutím a už se natahovala pro kondom na nočním stolku.

David ji ale znovu chytil za ruku. Jeho výraz se změnil – trošku zmizel ten sebejistý klid a nahradil ho pohled skoro až úpěnlivý. Vypadal v tu chvíli zranitelně.

„Emi, prosím tě...“ a jeho hlas se trochu zachvěl. „Mohl bych tě poprosit? Mohla bys to pro mě udělat takhle až do konce? Jenom pusou?“

Ema na něj zůstala překvapeně koukat. „Jako... úplně?“

„Prosím,“ žadonil dál a jeho prsty ji jemně hladily po předloktí. „Hrozně moc po tom toužím. Uděláš to pro mě?“

Ema cítila rozpaky. Tohle nebyl scénář, který si pro jejich první noc představovala. Chtěla se milovat, chtěla cítit jeho blízkost a rytmus jejich těl v objetí. Místo toho chce jen vykouřit. Ale jeho naléhavost byla tak silná, že jí bylo zatěžko ho odmítnout.

„Tak dobře,“ řekla nakonec nejistě. „Když si to tak moc přeješ...“

„Děkuju, jsi zlato,“ vydechl David s očividnou úlevou, cítila, jak mu na tom záleží. Přivřel oči, jako by se už dopředu oddával té slasti.

Ema se tedy znovu sklonila. Tentokrát už to pro ni nebyla jen vzrušující předehra, ale úkol, který měla dotáhnout do konce. Doufala sice, že za chvíli ji k sobě přitáhne a spojí se opravdu, ale po pár dalších minutách už naději ztrácela. David byl trošku větší, než na co byla zvyklá od předchozích dvou partnerů, a po dalších pěti minutách ji už začínaly bolet čelisti poměrně výrazně. On ale každým jejím pohybem ožíval – tichounce sténal, proplétal jí prsty ve vlasech a občas mu z úst vyklouzlo tiché „prosím, nezrychluj“.

Byla to dřina. Ema musela zapojit veškerou techniku, kterou znala, kombinovat ruku s jazykem a dávat pozor na zuby, zatímco se snažila ignorovat fakt, že ona sama zůstává skoro úplně na suchu. David se pod jejíma rukama napínal, jeho dech se stával trhanějším a hlubším. Když konečně cítila, že se blíží vyvrcholení, David ji pevněji chytil za hlavu a s hlubokým, hrdelním vzdechem se do ní uvolnil, ale penis přitom ohleduplně povytáhl, takže v ústech měla při ejakulaci jen žalud. I tak se málem rozkuckala a odběhla do koupelny vyplivnout tu nemilovanou tečku milostných hrátek.

David tam ležel s rozhozenýma rukama, na tváři měl výraz naprosté blaženosti a vyčerpání.

„To bylo... neuvěřitelný,“ vydechl po chvíli a konečně na ni otevřel oči. „Jsi ta nejlepší holka na světě, fakt!“

Ema se pokusila o úsměv, ale cítila se spíš zvláštně prázdná. „Mně se to taky líbilo,“ ani moc nelhala. „A teď? Teď si mám lehnout já?“ řekla škádlivě, ale čekala, že řekne „ano“, jenže to se nestalo.

David se na ni podíval, na chvíli se zdálo, že o tom uvažuje, ale pak se jen unaveně usmál a přitáhl si ji k sobě do náruče. „Miláčku, já jsem úplně hotovej. Úplně jsi mě vyždímala. Pojď se radši přitulit, jsem takhle hrozně spokojenej. Miluju tě!“ To jí ještě nikdy neřekl, v téhle chvíli jí to přišlo nepatřičné, že se to nepočítá, ale i tak byla ráda. Aspoň za to.

Druhý den byl jako vystřižený z outdoorového časopisu a David v něm hrál roli dokonalého průvodce i ochránce. Vzal ji na pískovcové skály, kde se v ranním slunci odrážela jeho suverénnost; sledovala jeho svalnatá záda, když s lehkostí vytahoval první cestu, a cítila se naprosto bezpečně, když ji zezdola s klidem instruoval, kam má položit nohu a jak se nebát výšky. Celé dopoledne jí trpělivě vysvětloval techniku jištění a uzlování, chválil ji za každý pokrok a mezi cestami jí podával vodu a svačiny, které sám přichystal. Atmosféra byla čistá, nabitá adrenalinem a sluncem, a Ema byla opojená tou fyzickou blízkostí a Davidovou pozorností. Mnohokrát si dali pusu nebo se objali.

Ema vyšla z koupelny, obklopená obláčkem horké páry a vůní sprchového gelu. Cítila se nabitá energií a v duchu se usmívala. Vlhkými prsty si prohrábla vlasy a pohledem sklouzla na noční stolek, kam před sprchou demonstrativně připravila dva čtverečky prezervativů.

Stůl byl prázdný. Jen lampička a její mobil.

„Davide?“ hlesla a nejistě se podívala na postel. David už tam ležel, opřený o polštáře, do půl těla nahý, a v klidu si prohlížel něco v telefonu. „Ty... neviděl jsi ty kondomy?“

David ani nezvedl oči od displeje. „Viděl. Schoval jsem je na jindy.“

Ema se zastavila uprostřed pohybu, ručník mimoděk přitáhla blíž k hrudi.

„Proč?“

„Dneska je nebudeme potřebovat.“

Ema se nabádavě nadechla a udělala krok k posteli. „Davi, sorry, ale na nechráněný styk je fakt hrozně brzo. Chci, abys měl ochranu.“

David se na ni podíval s naprostým klidem, skoro jako by ji chtěl poučit o něčem naprosto zřejmém. „Emi, ale o tom já vůbec nemluvím. Vždyť víš, že když to spolykáš, tak rozhodně neotěhotníš.“

Ema na něj zůstala vteřinu zírat s pootevřenými ústy. „Cože? Spolykám? Počkej, Davide, pojďme si to ujasnit. Chceš mi říct, že po mně dopředu chceš, abych polkla tvoje sperma? Takhle mi to oznamuješ?!“

„Když se takhle čertíš, tak ti to sluší ještě víc než normálně,“ culil se David, ale Ema pokračovala:

„Já neříkám, že po pěkném milování, mi nemůžeš vyvrcholit do pusy, ale nelíbí se mi, že si o to říkáš takhle? A polykat to fakt nechci. Třeba to někdy zkusím, ale nemůžeš mě do toho tlačit.“

„Promiň, Emi, ale já to tak nemyslel. Tohle bych si nedovolil. Můžeš to samozřejmě vyplivnout, jestli to jinak nejde. Já tě chci jen láskyplně poprosit, jestli bys mi to udělala pusou jako včera.“ Podíval se na ni tázavě.

„Dnes zase nechceš šukat? Jsi v pohodě?“ vybuchla znovu.

„Emi, nebuď taková, proč to říkáš tak hnusně?“ zašeptal a udělal k ní ten pomalý krok, až cítila sálavé teplo z jeho těla. Položil jí dlaně na ramena a jemně ji pohladil palci po klíčních kostech. „Vždyť víš, jak to bylo včera neuvěřitelný. Celý den na to myslím. Jsi v tom geniální, jsi tak šikovná, tak... tak hrozně moc mě to s tebou bere.“

„Ale já tě chci cítít v sobě, Davi! Chci si to užít s tebou,“ vypravila ze sebe, ale její hlas už postrádal tu počáteční ostrost, jak se pod jeho dotekem začala uvolňovat a tát.

„Já vím, já vím,“ zamumlal a sklonil se k jejímu uchu. „Já si prostě nemůžu pomoct, potřebuju to pusou.“

Ema cítila, jak se její hrdost drolí. David ji nezasypával příkazy, ale komplimenty.

„Jen pro dnešek?“ hlesla a podívala se mu do očí.

Drobně přikývl, protože nechtěl říct nic závazného. Ema byla už osmá holka, se kterou spal, první dvě, to byly jen takové rychlovky v raném mládí, ale zbytek tvořily vcelku vážné vztahy. David měl výdrž a šukal holky rád, vykouřit se nechal jen mimořádně. Rozkouřit samozřejmě skoro pokaždé, ale vykouřit až do konce, to si o to musela říct holka sama. Jenže s Emou to bylo jiné. Když mu to včera udělala poprvé, dotklo se ho to někdo hodně hluboko. Určitě hlavně proto, že to uměla mnohem líp než jeho předcházející přítelkyně. Taky ho milovala mnohem víc. A teď měl nějak pocit, že na koitální sex je času dost a že tohle je lákavější. Možná se mu taky líbilo, že Ema se nedá tak snadno, brání své pozice. A jemu se líbil ten moment, když to vzdá.

Ema pomalu uvolnila sevření ručníku. Cítila se zmateně, že dělá něco, co vlastně nechce. Takhle jí to za chvíli zprotiví... Sundala si ručník a doufala, že její nahota ho přivede k tomu, že se na ni prostě vrhne.

David se ale pohodlně opřel a sledoval její temeno, jak se rytmicky pohybuje nad jeho klínem. Ema se snažila být co nejdůkladnější, rty pevně obemkla žalud jeho penisu a jazykem kroužila kolem citlivého uzdičky, zatímco dlaní svírala zbytek naběhlého péra u kořene. Cítila jeho specifickou chuť i pach, jak se jí penis v ústech s každým dalším tahem zvětšoval a napínal. David ji občas chytil za vlasy a mírným tlakem jí korigoval hloubku a tempo, aby penis procházel jejími ústy přesně tak, jak mu to bylo nejpříjemnější. Líbilo se jí, že na ní moc nebere ohled a neotravuje s tím, jestli se jí „to líbí“. Ema cítila, jak se mu varlata v šourku stahují a jak se jeho dech stává trhaným, ale on ji dál nutil k pomalým, táhlým pohybům, dokud se celý jeho penis nezačal v jejích ústech prudce škubat v blížícím se vyvrcholení.

Další den strávili u vody. David si na koupališti s klidem rozložil deku a Ema s neskrývanou hrdostí pozorovala, jak se za jeho vysokou, vysportovanou postavou otáčejí hlavy. Viděla ty pohledy ostatních holek, které klouzaly po jeho širokých ramenech a vyrýsovaném břiše, když se pomalu procházel k bazénu. David tu pozornost přijímal s naprostou samozřejmostí, občas na Emu mrkl nebo jí položil ruku kolem pasu, čímž všem jasně dával najevo, komu patří. Ema se v té záři jeho atraktivity cítila výjimečně; byla to ona, koho si vybral, ona, s kým se smál ve vlnách a komu pak ve stánku trpělivě vystál frontu na zmrzlinu.

Večer, když se vrátili z koupaliště a v pokoji se začalo stmívat, David si nesedl k telefonu jako obvykle. Místo toho zaujal místo na na kraji postele a přivolal ji. „Emi, pojď si ke mně sednout. Chci s tebou o něčem mluvit.“

Ema v dobré náladě z prosluněného dne, se k němu lehce přitulila. „Děje se něco? Tváříš se hrozně vážně.“

David ji vzal za ruku, propletl si s ní prsty a díval se jí přímo do očí. Jeho hlas byl klidný, hluboký a vemlouvavý. „Vůbec nic se neděje, jen jsem přemýšlel. O našem sexu.“ To slovo zaznělo tak divně. „Víš, já tě vnímám, Emi. Vím, jak to myslíš s tím společným milováním, vím, že po mně chceš víc, a chápu to. Ale mně to kouření, jak ho děláš ty... mně to prostě strašně baví a dokonale mi vyhovuje. Je v tom pro mě všechno. Tvoje blízkost, ta péče, mám pocit, že jsme v tu chvíli dokonale spojení.“

Ema na něj zaskočeně hleděla. Ten klid, s jakým mluvil, ji nutil pochybovat o vlastních potřebách. Jemně, slovo po slově, ji obaloval svou logikou.

„Myslíš jako, že i dneska zůstaneme jen u tohohle?“

„Kdyby ti to nevadilo,“ zopakoval tichým, konejšivým hlasem. „Udělej mi tu radost, Emi. Jsi v tom úžasná a skvěle to umíš. Co?“

Ema se dívala do jeho tváře, která v šeru působila téměř andělsky.

„Dobře,“ špitla nakonec. „Ještě dneska to udělám...“

„Emi, ne jen dneska, chtěl bych to tak napořád.“

„Cože?!“ vitelně se rozohnila.

„Počkej, asi jsem se špatně vyjádřil, myslím na zkoušku, třeba na týden.“

„To nevím, jestli vydržím tak dlouho čekat, než mě konečně ošukáš.“

„Neboj, vydržíš...“ a to už roztahoval nohy a Ema se začala snažit.

* * *

Z týdne se stal měsíc a z měsíce dva. Po dvou měsících už Ema ani nenavrhovala, že by se milovali jinak. Rytmus byl pokaždé stejný. David odloží telefon a jeho pohled ztěžkne, a ona se automaticky přesouvala k jeho bokům. Její tělo si vytvořilo svalovou paměť; věděla přesně, kdy povolit a jak pracovat s dechem, aby ji svaly nebolely víc, než bylo nutné. Sama byla překvapená, že po nějaké době ho dokázala přijmout celého, naučila se překonat dávení a zasunout si penis až do krku, naučila se také polykat mrdku. Nijak v tom na ní netlačil, jen dával najevo, jak se mu to líbí a pokaždé ji vychválil až do nebe. Kdyby sledovala stejná videa jako David, věděla by, že se vypracovala na úroveň hodně slušné pornoherečky žánru deepthroat a nedávno se dokonce stalo, že zvládla throatpie. Přitom to dělala se zápalem a usilovně. Nevzrušovalo ji že ho má v puse, ale že jemu se to tak moc líbí.

Zatímco David po své slasti okamžitě upadal do hlubokého, vítězného spánku, Ema se ve tmě tiše a mechanicky obsloužila sama. Nedávno sice navrhla, že by ji mohl obejmout a ona by si to udělala „aspoň sama“ v jeho přítomnosti. Davida to docela pobouřilo, řekl, že je to nechutné a že pevně věří, že to nedělá ani o samotě. Nejistě přisvědčila, ale od té chvíle už se neopovážila masturbovat na posteli vedle něj, chodila na záchod. Nemohla říct, že jejich sexuální život je ideální, dokonce by mohla říct, že je permanentně frustrovaná, ale masturbací udržovala jakous takous rovnováhu. Kamarádkám by o tom ale nevyprávěla.

Řekla si, že ještě pár dní počká a pak to znovu zkusí. Šla do toho s bušícím srdcem. Začala zeširoka, s něhou. Říkala mu, jak ho miluje, jak se jí líbí jeho tělo a že to, co pro něj dělá, ji vlastně strašně baví. Ale že by už opravdu chtěla víc, cítit ho v sobě, prožívat sex společně. Neříkal nic a ona se skoro začala omlouvat za to, že má vlastní tělo. Ponižovala se v přímém přenosu, prosila o drobky – jestli by se jí jen na chvíli nedotkl rty „tam dole“, nebo jí aspoň někdy nepomohl rukou...

David ji nechal mluvit. Pozoroval ji s laskavýma očima. Když skončila, nastalo ticho, které trochu dusilo.

„Emi, jsi skvělá,“ řekl klidně a pohladil ji po tváři. „Upřímně jsem čekal, že s tím přijdeš dřív a vlastně mě hrozně těší, že jsi to tak dlouho vydržela bez řečí. A máš pravdu, já určitě nechci, abys byla nešťastná.“

Ema vydechla, v očích se jí objevily slzy úlevy. „Vážně?“

„Vážně,“ přikývl David. „Od zítřka to zkusíme jinak, abychom byli oba spokojení. Mám celkem jasnou představu. Můžu?“

Ema se zájmem přikývla. Vstal, vzal ze stolku svůj mobil a položil ho mezi ně na prostěradlo.

„Nejdřív předehra, tak jako teď, budeš mě kouřit, ale aby to nebylo moc dlouhé, bude to trvat jen deset minut. Ty sama si na mobilu nastavíš odpočet. Musíš se do toho opřít, deset minut čistého času.“

Ema pozorně poslouchala, srdce jí bušilo překvapením i nadějí.

„Pak to, na co určitě čekáš,“ pokračoval David a jeho hlas zněl skoro jako by jí zvěstoval narození Spasitele. „Pak šukání, jak ty říkáš. Ale jedna minuta. Přesně jedna minuta, ne víc. Opět to budeš měřit ty pomocí mobilu. byl bych rád, aby sis ten čas vnímala a každou vteřinu si užila.“

Ema polkla. Jedna minuta? To je sotva pár desítek přírazů. Než se stačila nadechnout k otázce, David ji zastavil gestem ruky.

„A pak už konečně bude řada na mně. Sama ze mě slezeš, i kdyby se ti to sebevíc líbilo a doděláš mě pusou. Bez časového limitu, až do konce. Co na to říkáš?“

Ema se dívala na ten mobil na posteli.

„Za minutu se asi neudělám, Davi...“

„Tak o to snad jde v poslední řadě, nejsi žádná nadržená fenka, která to furt potřebuje,“ Emě vhrkly slzy do očí a mimoděk si uvědomila, že on po ní chtěl vykouření až do výstřiku každý večer, nevynechal ani jednou.

Nabídka byla obludná – vyměřená minuta „milosti“ – a přesto v ní vykřikl tichý, zoufalý vděk. Bylo to víc, než v co doufala. Po týdnech úplného sucha jí ta jedna minuta připadala jako pramen vody na poušti, i když věděla, že se z něj nenapije.

„Dobře,“ zašeptala a její hlas zněl i jí samotné cize. „Souhlasím. Chtěla bych... mohli bychom to zkusit už teď? Prosím.“

David se na ni podíval.

„Fajn, tak jo,“ řekl shovívavě, jako by ji dělal neskutečnou milost. „Ale nezapoměň, jak to máme nastavené. Nejdřív předehra. Nastav si to.“

Ema se pomalu přesunula k jeho pasu. Ruce se jí trochu třásly, když na displeji hledala ikonu stopek.

Deset minut práce u jeho boků uběhlo v mechanickém, téměř meditačním rytmu. Bylo to dlouhé, ale už byla zvyklá, obvykle to trvalo déle. Když stopky konečně píply, Ema s dychtivostí nasedla na Davida. Byla to nejnádhernější minuta jejího života. Vjel do ní, naprosto mokré, by neuvěřitelně jemný a Ema se rychle blížila k vrchlu. Každý pohyb cítila jako elektrický výboj.

Bohužel, dřív než orgastické stahy ji chytla za boky a rázně stáhl dolů.

„Minuta vypršela, Emi,“ konstatoval a ukázal na displej. „Ale to si máš hlídat sama, já to za tebe dělat nebudu.“

Ema, celá rozklepaná a s tělem volajícím po dokončení, se na něj podívala s prosbou v očích. „Davi, prosím... ještě aspoň jednu minutu. Jen jednu. Jsem tak blízko, prosím...“

David ji však nepustil zpátky. Jen si rukou prohrábl vlasy a s neochvějným klidem zakroutil hlavou. „Ne, miláčku. Jsem teď taky hrozně vzrušený a už to prostě potřebuju. Tak se snaž.“

Ema se dívala na jeho vztyčený penis a pak na jeho spokojenou tvář. S tichým poděkováním za tu krátkou chvíli se znovu sklonila, aby splnila „to hlavní“.

David se do ní uvolnil s hlubokým výdechem, který Ema znala už nazpaměť. Pocity z té jediné, prchavé minuty v ní ještě doznívaly jako ozvěna, ale ona už mechanicky dělala to, co se od ní čekalo. Spolkla všechno a otřela si koutky úst, zatímco on se s blaženým úsměvem opřel o čelo postele.

„Jsi poklad, Emi,“ zamumlal a přitáhl si ji k sobě, aby jí viděl do tváře.

Ema se pokusila o úsměv, ale vnitřně byla ohromně rozechvělá tou nedokončenou touhou. David ji ale nepustil. Jeho pohled najednou zvážněl, jako by právě přišel na něco zásadního.

„Víš, Emi, ještě něco... když jsem ti dneska takhle vyšel vstříc...“ Ema se zarazila, „chci od tebe jeden slib. Ale myslím to fakt vážně.“

Ema ztuhla. „Slib?“

„Slíbíš mi, že nebudeš onanovat,“ řekl to vážně. „Teď, když spolu máme tohle milování, tak chci, abys v tom byla naplno, jo? Slibuješ?“

Ema cítila, jak jí krev stoupá do tváří. Hlavou jí bleskly ty osamělé minuty v koupelně. Nemohla ani přiznat, že to dělala, i když on to možná tušil.

„Já... no, jasně, Davi,“ vykoktala nervózně a snažila se odvrátit zrak.

David jí ale dlaní jemně otočil hlavu zpátky k sobě. Jeho oči byly pátravé, skoro zklamané jejím tónem. „Emi, já to nepotřebuju jen tak slyšet. Chci, abys to slíbila doopravdy. Kdybys mi lhala a dělala to za mými zády, hrozně by mě to mrzelo. Chci to od tebe slyšet jasně.“

V pokoji bylo ticho, ve kterém byl slyšet jen tlukot jejího srdce. David na ni čekal s tou svou trpělivou, „laskavou“ vytrvalostí.

„Slibuju, Davide,“ zašeptala nakonec. „Slibuju, že to nebudu dělat.“

„Děkuju,“ vydechl David spokojeně a políbil ji na čelo. „Miluju tě.“

O půlhodinu později se opatrně vyvlekla z jeho sevření, zkontrolovala, zda se nepohnul, a bosa došla na záchod. Zamkla za sebou a sedla si na kraj vany.

Zavřela oči a pokusila se vrátit k té jediné minutě, kdy byl David v ní, k té intenzitě. Její prsty začaly pracovat s naučenou přesností. Jenže tentokrát to nešlo. Slíbila to.

Následující dny byly tak trochu euforické, i když orgasmu nedosáhla, na tu minutovou soulož se těšila celý den. V té závěrečné fázi, kdy už se žádný čas nepočítal a David jen pomaličku stoupal k vrcholu díky jejím ústům, přišel David s drobným vylepšením. Pokaždé, když vzala jeho penis do ruky, lehoučce ji odstrčil. Párkát zašeptal „ruku ne“ a pak už to bylo jasné a Ema brzy pochopila, že musí kouřit bez použití rukou. Bylo to mnohem náročnější. Pomáhalo, že v tu dobu byla zpravidla vzrušená z předchozího mrdání. Alespoň na začátku. Uvědomila si, že ta minutka pro ni je vlastně pro Davida přestávka. Normálně by to po dvanácti třinácti minutách „předehry“ vrcholil, ale takhle začínala Ema po souloži vlastně nanovo. Většinou jejich milování trvalo takových 20 až 25 minut.

Pokud nebyla ve škole, kam ale jen dojížděla, aby s ním mohla trávit co nejvíc času, pracovali spolu na baráku. Nevadilo jí to, stavební dispozici už ovlivnit nemohla, ale jinak jí David vycházel vstříc ve všem. Vybírala záclony, kuchyňskou linku, těšila se na nový domov a konečně odchod od rodičů, i když v poslední době přespávala u Davida častěji a častěji.

Jenže nic netrvá věčně. Nedostatek sexuálního vybití se začal ohlašovat. Snažila se dodržet svůj slib a po pár týdnech zjistila, že za minutu se prostě není schopná udělat. Dostavovala se hormonální nerovnováha, byla víc podražděná a David jí několikrát dal najevo, že „takhle tedy ne“.

A když byl David jednou mimo město, Ema potkala Davidova bratrance, s nímž ještě před třičtvrtě rokem chodila. On snad ze sentimentu, ona v touze zašukat si aspoň několik minut. Nakonec se jí to stejně nepodařilo. Nevyvrcholila a rychle vypadla pryč, totálně zklamaná sama ze sebe a nešťastná, co Davidovi provedla, protože jasně věděla, že s ním chce být.

Tu se náš příběh poněkud láme, na jasném nebi se objevily první mráčky. Ema, ubrečená a zoufalá, sebrala veškerou odvahu a míří k Davidovi, aby se mu přiznala a poprosila o odpuštění. Jenže David se to dozvěděl chvilku před tím a začal první:

„Emo, tohle fakt bolí, sbal si věci a vypadni.“

Marně ho přemlouvala, marně brečela. Musela domů s pláčem. Několikrát mu volala, psala, on nic. Po dvou dnech byla naprosto zoufalá. A tehdy se David ozval, že by ji ještě chtěl vidět.

„Emi, hodně jsem o tom přemýšlel,“ začal a Ema ho poslouchala s nadějí. „A řekl jsem si, že každý má právo na druhou šanci. Mně se po tobě děsně stýská a nechci být bez tebe.“

Ema ho šťastně objala.

„Jenže se zase nezvládnu chovat, jakože se nic nestalo...“ dodal smutně. Ema přikyvovala. „Prostě bych to rád ještě jednou zkusil a doufám, že toho nebudu litovat.“

Ema se šťastně usmívala a tulila se mu do náručí.

„Napadlo mě, že bychom to udělali takhle,“ začal znova, když ona doufala, že jí také pořádně obejme a dá jí pusu. „Víš jak to máme domluvené, to naše milování.“ Ema přikývla. „Tak na tu minutu teď prostě nemáš nárok, to chápeš, že jo?“ Ema nešťastně přikývla. „Ale já nechci přijít o to, jak mi to děláš pusou. Popravdě se mi po tom už strašně stýská.“ Ema by ho samozřejmě rád vzala do úst okamžitě, jenže David stále někam mířil. „Takže místo té jedné minuty milování prostě dostaneš, aby sis to zapamatovala.“

„Jak to myslíš?“ zarazila se.

„Dám ti na zadek, prostě tu minutu tě budu bít.“ Ema věděla, že Davidovi rodiče ho fyzicky trestávali, když byl malý, občas to zmínil, ale ona se neptala dál, měla stejné zkušenosti a nebylo to něco, k čemu by chtěla vracet. Když jí teď David navrhoval, že jí dá na zadek, přišlo jí jednak směšné a jednak odpudivé, ale intuitivně chápala, že když ho v dětství za prohřešek trestali výpraskem, postupuje teď stejně.

„Dobře. Jednou? Rukou?“ řekla poněkud technicky, aby už se pohnuli z místa a bylo to za ní.

„O tom jsem ještě nepřemýšlel, čím. Tak dneska asi rukou, ale jednou určitě ne, to si zasloužíš mnohem víc.“ Ema souhlasila a tentokrát skutečně po předehře, která byla pro Davida po pár dnech abstinence velmi žhavá a několikrát felaci prostě přerušil, aby nevyvrcholil před limitem, následoval výprask. Bil ji rukou, ne slabě, a celkem energickym, když si to pak v hlavě přehrávala, zdálo se jí, že ji plácl každou sekundu, takže před padesát jich bylo určitě. Sice to bolelo, ale dotýkal se jí přitom a tak nějak ji to spíš vzrušovalo, zvlášť když to brala jako odpuštění. Byla šťastná a závěrečnou kuřbu provedla s ještě větším zápalem než obvykle, bylo to i jednodušší, protože David se vystříkal už tak po dvou minutách. Ovšem jednodušší to bylo relativně, protože tentokrát poprvé ji David požádal, jestli by jí u toho nemohl svázat ruce za zády. Přijala to s pokrčením ramen, jako součást trestu a doufala, že je to jen pokus, ale vyklubala se z toho obvyklá praxe, ale o tom až jindy. Teď se šťastně objali a v postkoitálním uvolnění, alespoň Davidově, se ještě vrátili k výprasku.

„Tak co, jaké to bylo, bolelo to moc?“ zeptal se David.

„Ani ne, vlastně to bylo i vzrušující,“ ujelo Emě, a vzápětí toho litovala.

„Ale to nemělo být vzrušující, měl to být trest. Tebe doma nebili?“ pokračoval David s upřímným zájmem. Ema se tu ale zasekla a pak to z ní lezlo jak z chlupaté deky. Bili ji, jen si to nechtěla pamatovat, nepamatovala si od kdy, ale už když chodila do první třídy, měli se sestrou v pokojíčku na zdi pověšený pásek, kterému táta říkal „meducína“ a když je s ní bil, říkal tomu „domlouvání“. Někdy hned, když provedly něco většího, jindy jen při pravidelném pátečním domlouvání. A když jí bylo dvanáct, opasek vystřídala rákoska. Té už táta nijak mazlivě neříkal. Od té doby dostávaly na holou a hodně. Máma sama na dcery ruku nevztáhla, ale jinak proti manželovým metodám nic nenamítala.

David bych překvapený, že o tom nikdy nemluvila.

„U mě to skončilo v patnácti,“ zavzpomínal.

„U mě až v osmnácti,“ pípla Ema. „A už se o tom raději nebavme. My naše děti bít nebudeme. To mi slib!“

David přikývl a bylo vidět, že to myslí vážně. I pro něj to nebyly milé příhody. Na druhou stranu, na Eminu zradu jen tak zapomenout nemohl. Ona už se cítila jakoby dneškem svou vinu smazala, ale David to tak nebral.

„Tak od zítřka budeš dostávat řemenem.“

Ema hekla hrůzou z toho nápadu. Ne že by se tolik bála bolesti, proti rákosce to celkem nic nebylo, ale to, že mu otevře nejhlubší vzpomínky a on z nich usoudí, že to nejlepší je bít ji řemenem...

Ale stalo se. Od následujícího dne už ji bil řemenem, ne tak rychle jako rukou, ale dvacet třicet ran, a většinou pořádně mastných a mlaskavých, padlo.

Doufala, že to brzy skončí, ale vždycky, když k tomu zamířila, David se zatvářil dotčeně a většinou řekl něco jako „to máš pocit, že už jsi to odčinila?“ Ema ten pocit měla. Výprasky se jí nelíbily, většinou se rozbrečela a pak se před závěrečnou felací musela dávat dlouhou dohromady. Zato Davidovi se líbily čím dál víc, takhle nahlas by si to asi nepřiznal, ale ten pocit, že jí může udělat bolest a ona poslušně drží, ho víc a víc fascinoval.

Ten největší zlom nastal jednou v sobotu.

Na oběd měli jít po delší době k jejím rodičům a Ema už chtěla své trestání ukončit.

„Davi, myslím, že to už stačilo, že jsem si vytrpěla dost, už mě prosím tě nebij.“ Řekla to pevně, vědoma si, že má své meze a že si zase nenechá líbit všechno. David pokrčil rameny a prohlásil, že teď na to nemá myšlenky, že to proberou večer.

Jenže téma se objevilo dřív, než nadešel večer.

„Emuška říkala, že bývala doma bita,“ začal nečekaně, když máma servírovala kávu. Tchán i tchýně se zarazili, Emča po něm hodila nenávistným pohledem. Bylo ticho, jen tchán neurčitě zahučel, nedalo se poznat, jestli to má být souhlas, nebo nesouhlas. „Víte, Emča, mě nedávno podvedla,“ pokračoval David v šoku, který nikdo nečekal. „S tím se vám určitě pochlubila.“ Rodiče zavrtěli shodně hlavou a oba se na Emču podívali s opovržením. Ta se snažila zasáhnout, aby okamžitě změnil téma, ale David se nedal. Přišlo jí to bestiální, zdálo se, že to plánoval dlouho dopředu.

„Rozhodl jsem se, že jí odpustím, chceme se brát, ale už taky párkrát dostala.“

Emča teď sklopila zrak ke koberci, protože oba rodiče na ni doslova civěli. Míchaly se tu dvě informace, že jejich dceru doma partner bije a že si ji chce vzít, o ničem z toho neměli tušení.

„Aha,“ začal nakonec otec, „to asi chápu, taková věc bolí a toho, kdo ji udělá, by bolet měla. My jsme holky trestali jen když si to opravdu zasloužily a myslím, že nám za to jednou poděkují.“

Tím se napětí jaksi uvolnilo. David cítil, že rodiče proti jeho postupu nic nenamítají, rodiče měli zase pocit, že Emča je v dobrých rukou. David se jim líbil velmi a moc dceři přáli takového partnera. Jediný, kdo nebyl ve své kůži až do konce návštěvy, byla Ema.

Debata proudila, párkrát se ještě vrátili k tomu, jak ji trestali dřív a jak ji teď trestá David a před rozloučením se táta zvedl a přinesl z komory Emčinu starou rákosku. Už s ní pár let nedostala, ale otec se jí snažil udržovat pružnou, protože by se někdy mohla hodit.

„Davide, je tvoje a Emča je na ni zvyklá.“

Večer byl pro Emu krušný. Nejen že David oznámil, že „teď je snad jasné“, že s výprasky nepřestanou, ale že ode dneška bude dostávat rákoskou, ale hned „milosrdně“ dodal, že pokud to rákoskou bolí víc, měli by se spíš domluvit na počtu ran než na časovém úseku.

„Kolik tak myslíš, že bys měla dostávat?“ vyptával se věcně.

Ema nic neříkala a byla do hloubi duše nešťastná, cítila se doma tak neuvěřitelně ztrapněná.

„Tak kolik ti dávali doma? Myslím tak nějak průměrně...“

„Já se, doprdele, nenechám mlátit jako malá holka,“ vyhrkla Ema a zvedla se, že odchází.

„Tak neblbni, Emi, víš, že si to zasloužíš,“ začal ji spíš přemlouvat než rozkazovat David. „A půjdeme na to postupně, nebudu tě řezat hlava nehlava, začneme slabě, zítra trošku silněji a pak zas přidáme. Tak já nevím, pětadvacet?“ Ema se úplně zasekla, chtěla utéct, ale jeho vyjednávání a zjevná ohleduplnost kombinovaná s neústupností, ji paralyzovala.

„Když budou slabé, tak jich deset zvládnu,“ rezignovala nakonec. „Ale chci teď slyšet, kdy to skončí, do kdy mě necháš takhle trpět?“

„OK,“ zašvitořil vesele David, „tak zůstaňme u pěti, samozřejmě na holou, ze začátku tě budu šetřit... a pokud jde o to do kdy, tak bych ti chtěl připomenout, že jsem oceňoval, jak jsi na začátku byla trpělivá, teď se zrovna moc nepředvádíš... předtím jsi vydržela bez šukání, jak ty říkáš, celý měsíc...“

„Víc než dva,“ opravila ho.

„Dobře tak dva, já už nevím,“ vyhrkl netrpělivě, „a teď nedostáváš ještě ani čtrnáct dní...“

„Přes tři týdny!“ skočila mu zase do řeči.

„OK, tak tři týdny, jestli je to tak důležité... tak prostě počítej, že to bude trvat nejmíň ty dva měsíce, jak jsi mi teď hezky poradila.“

Emča zoufale klesla na postel. Tentokrát ho kouřila opravdu bez nadšení, takže David musel zasáhnout a když bral do ruky rákosku:

„Já vidím, že jsi naštvaná, ale nemáš na to právo a upozorňuju tě, že já svoje slovo držím, dneska dostaneš mírně, ale jestli se budeš chovat takhle a tu kuřbu mi budeš i pak kazit, tak si laskavě uvědom, že dostaneš i zítra... a nemusí to skončit u pěti a můžeš taky mít jelita! A další den zase a pak zas.“

Emča byla v pasti, teď to viděla jasně. A David stále častěji mluvil o „jejich výprasku“, jak ho označoval, jako o něčem, kdy jí „spočítá“ to nebo ono. Už nezmiňoval nevěru, ale nespokojenost, „chyby“, kterých se dopustila v průběhu dne. A jako by to nebylo dost, občas dával dost jasně najevo, že se na výprask těší, někdy ji plácl po zadku a zašeptal „však počkej večer, to si užiješ sekec“ a tak různě a tak podobně. A netrvalo dlouho a David jí přiměl k tomu, aby si o výprask sama poprosila, snad aby to byla její iniciativa.

Moc zvláštní pro Emu bylo, že od té doby, co se výprasky po pár týdnech přehouply k tvrdému mrskání s jelity, pomaloučku jí přestával chybět orgasmus. Nechápala to. Ne že by netoužila, aby do ní vrazil péro a vymrdal ji, ale přestala s tou možností počítat a současně to, co se s ní dělo u výprasku jí sex tak trochu nahrazovalo – ta bolest, zoufalství, neschopnost se po pár ranách ovládnout, a jak pak byla vláčná, když ji David se svázanýma rukama píchal do krku. Nikdy by neřekla, že se jí to líbí, ale cítila, že jejich vztah je silný a jako celek jí dával smysl. David byl dál pozorný partner, vykládal si s ní, přinášel dárky, chválil za orální služby, vymýšlel výlety a nechybělo mnoho, aby se mohli nastěhovat do nového – do vlastního.

Stanovená lhůta uplynula. Ema po skoro třech měsících připomněla, že už by výprasků mohli nechat. David řekl jen, že „v žádném případě“, ale pak chlácholivě dodal, „neboj, víc přidávat nebudeme, zůstaneme u těch pěti, ať se kůže zvládne hojit, já bych rád přešel na patnáct nebo dvacet, ale máš pořád modřiny, tak nemůžu být tak náročný, třeba časem.“

Ema nic nenamítla, tak nějak čekala, že David nepřestane.

„Dobře, ale co kdybysme se vrátili k šukání?“ překvapila ho. Celkem neochotně se za ní otočil:

„Tebe to ještě nepřešlo?“

„Ne!“ odfrkla naštvaně. „Už to konečně zase chci!“

„Tak se domluvme takhle,“ vyhrkl náhle, bylo vidět, že to byl takový momentální nápad. „Nebudeš ruce používat ani při předehře, budeš mít svázané ruce a budeš klečet na podlaze, nemyslím tady,“ mávl po pokoji, z něhož měli zítra stěhovat věci, „myslím doma, na betonu v chodbě, než nahodíme zátěžák, já budu sedět v křesle, ty mě budeš kouřit v kleče, a pokud budu s těmi deseti minutami spokojený, ale myslím maximálně spokojený, tak ti dám dvě minuty šukání.“

Ema doslova vypískla nad tou krutostí, ale dvě minuty jí před pár sekundami připadaly jako sen.

„Dobře,“ kývla.

„Super,“ usmál se David a dal jí pusu.

Ze sexu se pro Emu staly galeje. Jasné, že David byl málokdy „maximálně spokojený“, ale zas ne tolik, aby přestala doufat. Jenže když ji šukal, občas to přerušil. Vymlouval se, že už je moc vzrušený, ale on sám věděl, že to udělal, jakmile cítil, že Ema se víc blíží k vrcholu. Byla to hra na kočku a na myš. A Ema nevyhrála nikdy. Zato po „milování“ následoval jeho oblíbený výprask a pak ještě slastnější kuřba, při níž upadal do nepopsatelně silného vzrušení, které jakoby zesilovalo to, jak se Ema musí fyzicky snažit a že je to pro ni doslova utrpení. Nakonec jí ale pod kolena dovolil ručník, aby je neměla zhmožděná.

Po pár týdnech, kdy se zabydlovali v novém, se situace posunula ještě dál, až to Ema nechápala. Nejprve David přišel s tím, že už si nemá obnovovat platební kartu a, „aby ušetřili“, zrušit svůj účet a na brigádách, kam Ema před nástupem do zaměstnání chodila, nahlásit jeho účet. O něco později jí David navrhnul, jen jako „takový nápad“, že když přijde z práce, mohla by doma vždycky uvítat. Ukázalo se, že tím myslí, že by mu prostě sundala boty, „vkleče a ochotně“, jak si notoval David při vzpomínce na píseň o vánoční purpuře. Odmítla to, přišlo jí to zvrácené, ale cítila, že to David neříká jen tak, že to někam směřuje. Nakonec požádal David Emu, aby si v železářství koupila háček, „který se jí bude líbit“, aby měli kam věšet rákosku. Chtěla ho umístit do ložnice, ale David navrhl předsíň nebo obývák, že prý to nechá na ní a počká, až to bude sama chtít.

A pak se to stalo. David dostal žízeň a když Emču nenahmátl vedle sebe, šel tmou do kuchyně a našel jí tam s rukou v klíně. Na co tenkrát myslela, už si později nemohla vzpomenout, snad na ten šuk, kdy do ní vjel poprvé.

Tohle už si David vysvětlit nenechal, marně plakala, marně nabízela, že ji může „seřezat jako žito“. Nechtěl, zklamala ho podruhé a naposledy. Jen smutně prohlásil, že věřil, že spolu vychovají hromadu skvělých dětí a že ho to bolí až do morku kostí. Tak nějak to řekl, ještě se pokoušela ho ukecat, snažila se mu rozepnout poklopec, zkrátka jen víc a víc ztrácela svou důstojnost.

Musela zpátky k rodičům. A první, co udělal táta, bylo, že ji poslal k Davidovi pro rákosku. Potupně o ni požádala a nesla jí městem. Doma jí chtěl táta seřezat „na uvítanou“, ale máma ho přemluvila, že Emča „toho má teď dost“, ale i ona často zmiňovala, že „by zasloužila“, že se s Davidem rozešla. Oba o něj neradi přišli, byl to chlap podle jejich představ. Soužití s rodiči i z jiných důvodů nebylo něco, co by Emě dělalo dobře. V září nastoupila do svého prvního zaměstnání a co nejrychleji se snažila ušetřit na kauci, aby si mohla pronajmout byt.

Po několika týdnech přišla od Davida zpráva: „Emi, stýská se mi.“ Rozvinulo se z toho vypisování a Ema se znovu rozhořela láskou.

Následovalo setkání v jejich oblíbené kavárně, kde si měli „všechno vyjasnit“. Zatímco Ema mluvila o tom, že by s ním byla ráda, ale už nehodlá snášet jeho chování v posteli, žádá konec bití, sexuálního ponižování, chce koitální sex i orgasmus, David přišel s jinou nabídkou: „Emi, miláčku, já to vidím jinak, chtěl bych, aby ses vrátila, ale tentokrát bude všechno jinak. Abychom předešli konfliktům, slíbíš, že mě budeš poslouchat ve všem, že očekáváš fyzické tresty, když nebudu spokojený, a tentokrát už pořádné výprasky. A pokud jde o sex, úplně zapomeneme na šukání, v posteli mi budeš bezvýhradně sloužit, a to především pusou. Ty na orgasmus nárok nemáš a už nikdy se ho nebudeš dožadovat. To jsou moje podmínky.“

Ema si ho poslechla, zůstala tři vteřiny potichu, zvedla se – a konečně byl konec. Dlouho na Davida nemohla zapomenout a ještě dlouho o něm snila, když začala chodit s Ríšou, ale časem se to spravilo a ona byla šťastná. David už podobnou holku nenašel.