Měl jsem přímo ukázkový den blbec. Počasí mizerné, co taky čekat v polovině listopadu. Neděle a chcípnul pes. Navíc mám narozeniny a nikdo si na to nevzpomněl. Bejvalka mně samozřejmě blahopřát nebude a moje dvě děti, které pochopitelně dostala přiklepnuté soudem do péče, si ani nevzpomenou, že tátu mají. Jedinou vyjímkou je, když něco potřebují. Pak je táta dobrý.

V práci jsem se o narozeninách ani nezmínil. Sice by mi všichni srdečně blahopřáli, ale nejvíc by je zajímalo, jestli při této příležitosti neuspořádám nějakou tu párty, kde by se zadarmo mohli nažrat a napít. Již ráno jsem projel telefonní seznam ve svém mobilu. Snažil se najít nějakou známou, kterou bych pozval na večeři a pak zatáhl do bytu k přenocování a optákování. Po několika marných telefonech bylo jasné, že večer budu sám. Sakra.
„Mám ten nejblbější mužský věk – 45. Mládí v prdeli a do penze daleko,“ táhlo se mi hlavou a nejraději bych do něčeho kopnul.

Když mi kolem jedné hodiny po poledni zahrál mobil, byl jsem sám zvědav, kdo si na mě vzpomněl. Zcela neznámé číslo mi nic neříkalo.
„Halo, tady Dvořák, slyším,“ ozval jsem se svoji navyklou frází.
„Ahoj Járo, tady Káťa, máš čas, nezdržuji tě od něčeho důležitého?“
„To tedy určitě ne, rozhodně mne nezdržuješ. Copak potřebuješ?“
Byl jsem zvyklý, že když mi někdo zavolá, tak obvykle něco ode mne chce.
„Nepotřebuji nic, jenom náhodou vím, že máš dnes narozeniny a tak jsem se tě chtěla zeptat, jaký máš program?“
„Žádný nemám a jak jsi na tom ty? Co kdybych tě pozval na večeři?“ hodil jsem udičku, ale vůbec jsem nevěřil, že by se nechala ukecat.
 
„A odkud máš vůbec moje číslo Káťo?“
„Není problém si jej sehnat, když se člověk vynasnaží. Takže, když si mne zval na večeři, má to znamenat, že jsi večer volný?“
„Volný jako pták, už 6 let, milá Káťo, tak co máš za lubem“? zeptal jsem se s nadějí ve hlase.
„No pokud bys s tím souhlasil, ráda bych přišla k večeru k tobě a přinesla ti dárek. A nemusím spěchat domů....“
 
Pane Bože, to snad ani není pravda. Ještě před chvílí jsem byl nasranej na celej svět a jediný telefonát to najednou změní. Ještě chvíli jsme domlouvali podrobnosti a pak jsme se rozloučili. Domluvili jsme se, že přijde v 17,00 a tak jsem měl plno času, abych se na nenadálou návštěvu připravil. Zajel jsem do Teska a nakoupil jsem samé dobroty. Potom jsem si uvařil kávičku, rozvalil jsem se do křesla, dal nohy na konferenční stolek a vrátil jsem se ve vzpomínkách o hezkých pár let zpátky.

Káťa byla mojí studentkou na večerní průmyslovce. Učil jsem ji ve čtvrtém a pátém ročníku. Byla naprosto průměrná, přesně takový typ, který uniká pozornosti. Kantorům obvykle zůstávají v paměti jen výrazné typy žáků. Výjmečně chytří, nebo naopak blbí, neukáznění grázlové a potom hezké holky. Káťa nebyla nic z toho. Nebyla krasavice, ale také žádná ošklivka. Navíc byla v tom nejkrásnějším věku. Hned po vyučení složila příjmačky na průmku a snažila se zvýšit si kvalifikaci. Takže ji bylo při nástupu 19 let, ale já ji poznal když ji bylo krásných 22.
 
Na jejich maturitním večírku jsem ji poprvé vzal na vědomí jako ženskou. Děvčat bylo na průmyslovce tradičně jen málo. V jejich třídě jich bylo jenom 6. Z toho 2 byly vdané, jedna dokonce těhotná. Ze zbývajících 4 si jedna přivedla svého mládence, k velké nevůli svých spolužáků. Takže k volnému utržení zbývala 3 děvčata. Spolu s přibývajícím časem a úměrně s vypitým alkoholem se vyhrocoval boj o jejich přízeň. Byl jsem tehdy v rozvodovém řízení a žena i s dětmi se už dávno odstěhovala. Takže jsem byl patřičně nadrženej a nepohrdl bych nějakým sexuálním přilepšením.
 Rozhodl jsem se, že zkusím sbalit některou z těch tří. Pozorně jsem si je prohlédl, úplně jinýma očima, než dosud. U denního studia by to bylo dilema, ale tady byla situace jiná. Dálkařky byly plnoleté a navíc, od včerejška již nebyly mými studentkami. Nejednalo se tedy o osoby svěřené do péče a o nějakém zneužití namohlo být ani řeči.
 
Z výběru vycházela jednoznačně vítězně právě Káťa. Byla menší postavy, krásně štíhlá a pružná jako proutek. Její kozičky se nedaly přehlédnout. Možná trochu větší, než by člověk očekával, ale vypadly velmi slibně. Vždy jsem si potrpěl na to, aby moje partnerky byly o něco menší, než já. A to Káťa splňovala. Asi o půl hlavy nižší, s hezky nakrátko ostříhanými hnědými vlasy. Bylo rozhodnuto. Vzal jsem si u pultu lahev červeného a posadil jsem se vedle ní. Hned jsem zaregistroval nevlídné pohledy několika maturantů, kteří měli zřejmě podobné úmysly jako já. Klidně jsem to ignoroval a vedl jsem s Káťou rozverné řeči.
 
Během rozhovoru jsem z ní vytáhl, že má kluka na vojně. Desátník aspirant, čerstvě po promoci kroutil povinný rok. Také mi sama přiznala, že se spolu již párkrát milovali, ale že v tom zatím nenašla žádné zalíbení. Během povídání jsem ji nenápadně několikrát dolil skleničku a tak jsem se postaral, aby měla docela slušnou opičku. Potom jsem ji nabídl, že se půjdeme projít na čerstvý vzduch. Venku jsem se pokusil ji políbit. Pomalu a něžně jsem ji k sobě přitahoval a dával ji tak možnost, aby mne odstrčila, kdyby ji to bylo proti mysli.

Naštěstí hormony zvítězily a ona mi šla naproti víc, než ochotně. Potom to již bylo, jako když se protrhne přehrada. Líbali jsme se jako zběsilí a když jsem ji po chvíli lehce stiskl ňadro, dala zřetelně najevo, že jí to dělá zatraceně dobře. Zřetelně se projevovalo, že desátník aspirant neměl dlouho opušťák. Bylo jasné, že ji mám na lopatě. Pod hvězdnou oblohou a jasně svítícím měsícem jsme se nemohli nabažit jeden druhého. Zeptal jsem se, kdy ji čekají doma a jako rajskou odpověď jsem bral sdělení, že doma počítají s tím, že se vrátí až ráno. Když jsem ji navrhl, že zajdeme ke mně, jenom se na mě zavěsila a nedočkavě řekla:
„Tak jdeme“.
 
Potom jsme spolu prožili krásně vášnivou noc. Na její výslovné přání jsem použil kondomy a když mi došly, tak jsem skutečně pečlivě včas vyjížděl a stříkal jsem ji na bříško a na kozičky. Nestačil jsem se divit jak mi to s ní šlo. Své tady udělala moje sexuální abstinence a nezvykle krásný pocit, mít na ocase krásnou, mladou a málo zkušenou holku. Ráno jsem připravil dobrou snídani a po dlouhém loučení jsem ji autem zavezl na druhý konec města, kde jsem ji vysadil pár bloků od domu, kde bydlela. Dal jsem ji čísla telefonů domů i do školy, aby mi zavolala kdykoliv bude chtít.
 
Čekal jsem, že se brzo ozve, ale bohužel jsem se mýlil. Týdny a měsíce plynuly a já o ni neměl žádné zprávy. Utěšoval jsem se, že asi ten lístek s čísly ztratila. Když jsem potkal občas někoho z jejích bývalých spolužáků, nenápadně jsem na ni zavedl řeč, ale nikdo pořádně nevěděl, kam se vlastně poděla. Prý po maturitě nastoupila do nějakého úřadu kdesi v Praze a přestěhovala se k babičce, aby nemusela každý den dojíždět. Smířil jsem se s tím, že to, co mezi námi bylo, považovala jen za nezávazný úlet, ve kterém nehodlala pokračovat. Protože kdyby chtěla, mohla si číslo najít v seznamu. Ani mě to moc netrápilo. Bylo jasné, že perspektivní vztah mezi námi být ani nemohl. Věkový rozdíl 20 let byl příliš patrný a varující. Tohle, co jsem dosud vylíčil se stalo před 5 lety a já na Káťu už dávno zapomněl. Pak mi ale poštou přišla pozvánka na slavnostní setkání pět let po maturitě. Okamžitě jsem si uvědomil, že mě zve třída, kam chodila Káťa.
 
Telefonicky jsem potvrdil svoji účast a nenápadně jsem se organizátora vyptával, jestli sehnal všechny spolužáky. Spokojeně mi oznámil, že se ozvali všichni a přislíbili, že přijdou. Od té doby jsem počítal dny, které ještě do shledání zbývaly. Konečně jsem se dočkal. Večírek byl svolán na sobotní večer do salonku místního Hotelu. Po příchodu jsem byl radostně uvítán. Obešel jsem stůl a s každým jsem si podal ruku. S děvčaty jsem se políbil, zdvořilostně na tvář. Jen Káťa, když přišla na řadu mi nastavila rty a náš polibek trval o něco déle. Hned jsem si obsadil místo vedle ní a po dokončení uvítacího kolečka jsem se k ní posadil. Během večera jsme se bavili o všem možném. Samozřejmě, že mne nejvíc zajímalo, kam se ztratila a co dělá.
 
Dověděl jsem se, že se tím svým inženýrem rozešla, protože si na vojně našel jinou. Oženil se a zůstal někde na Moravě. Teď, v současnosti, má známost s chlápkem z práce. Je o rok mladší, než ona. S hihňáním mi sdělila, že byl panic a ona jej musela všechno naučit. Chodí spolu už dva roky a docela vážně uvažují o tom, že by se vzali. Ale on je tak trochu váhavý střelec a pořád se nemůže definitivně rozhodnout. Zatímco se takhle svěřovala, pozorně jsem si ji nenápadně prohlížel.
 
Rozhodně se dalo říci, že na ni uplynulých 5 let zapracovalo jednoznačně k dobru. Nebyla to už jenom žádoucí dospělá žena, ale výstavní kousek ženství. Postava už nebyla ten štíhlý proutek na hranici hubenosti, ale krásně rajcovně vypracované mistrovské dílko přírody. Vzpomněl jsem si na naši milostnou noc a bylo mi jasné, že dnes by to s ní bylo jistě ještě mnohem lepší. Zbývala jenom otázka, zda by ještě měla zájem. Rozhodl jsem se, že se rozhodně pokusím a tiše jsem doufal jsem, že nevyjdu naprázdno.

Čas, který zbýval do Kátina příchodu se neskutečně vlekl. Znovu jsem si přehrával vzpomínky na její poslední návštěvu. Večírek její třídy 5 let po maturitě se skutečně vydařil, zejména pro mne. Naprázdno jsem nevyšel. Dost brzy jsme se po anglicku vytratili do mého bytu a opět prošukali celou noc. Byl jsem připraven použít šprcky, jako posledně, ale s úsměvem to odmítla. S pocitem nevýslovného blaha jsem ji tedy několikrát vykropil kapličku. To bylo v květnu a dnes máme 15. listopad. Ačkoliv slíbila, že se ozve, od té doby jsem od ní neměl nejmenší zprávu. A dnes mi najednou zavolá, připomene mi, že mám narozeniny a slíbí, že večer přijde a přinese mi dárek.

Abych utloukl čas, ještě jednou jsem se oholil a převlékl se do čistého prádla. Konečně se přiblížila 17. hodina. Byl jsem zvědav, jak bude přesná. Měl jsem zkušenost, že drtivá většina žen přichází na schůzky pozdě, skoro bych řekl, že programově. Snad si myslí, že tím čekajícího samečka ještě víc nabudí. Sám jsem byl vyznavačem přesnosti a .celý život jsem se snažit to dodržovat. Pokud jsem přislíbil, že někde budu ve 13,00, tak jsem tam byl ve 13,00. Ne o 5 minut dřív, nebo o minutu později. Prostě ve 13,00 a basta.
 
Když kukačka odkukala 5 hodin odpoledne, jenom jsem se pousmál. Káťa je ženská, jako každá jiná. Přijde později, pokud přijde vůbec. Ale to jsem si ani nechtěl připustit. Kdyby nechtěla přijít, tak proč by tedy volala? Sotva jsem se v myšlenkách dostal až sem, ozvalo se cinknutí zvonku. Nedočkavě jsem otevřel bytové dveře a za nimi stála Ona. Káťa. Moje bývalá studentka, se kterou jsem prožil dvě kouzelně promilované noci. Krásná holka, která mi 2x vstoupila do života a opět odešla. Holka, která byla pro mne příliš mladá, než abych jenom pomyslel na to, že by se naše osudy mohly natrvalo spojit.
 
Měla na sobě moc hezký kožíšek a na hlavě jakousi pletenou čepici. V jedné ruce držela květinu, zabalenou do papíru a v druhé igelitovou tašku s potiskem Tesko. Přes rameno nezbytnou kabelku. Rozpačitě se usmívala a vypadala nádherně. Udělal jsem ten krok, co nás dělil a lehce ji objal. Objetí opětovala, co ji plné ruce dovolily. Zaklonila hlavu a nastavila mi rty k polibku. Pár vteřin jsem ji líbal, když jsem si uvědomil, že stojíme v otevřených dveřích.
„Ahoj,“ vydechla, když jsem ji pustil a uvolnil ji místo, aby mohla projít. Zavřel jsem dveře a znovu ji objal.
 
„Káťo, ty se mi snad jenom zdáš. Od rána mám den blbec a najednou jsi tady. To je jako když se skrz mraky prodere sluníčko,“ řekl jsem aaž trochu pateticky. Pomohl jsem ji z kabátu a pověsil jej na věšák. Pak jsem ji přejel pohledem od hlavy k patě. A najednou jsem lehce strnul. Měla zřetelně zakulacené bříško! To nebyl obezita, nebo tloušťka. Káťa byla evidentně v jiném stavu. Sice mě to trochu vyvedlo z míry, ale rozhodl jsem se, že budu dělat mrtvého brouka. Však ona o tom začne sama, až uzná za vhodné. Znovu jsem ji objal a přitiskl k sobě. Ačkoliv jsem vnímal, jak se o mě její naběhlé bříško opřelo, stále jsem dělal, jakoby nic.
 
Pustil jsem ji a vzal jsem květinu, kterou odložila na botník. Shýbla se, vzala igelitku a zamířila za mnou do pokoje.
„Přinesla jsem nějaký proviant, když jsem tě tak na honem přepadla.“ řekla a igelitku mi podala. Letmo jsem nahlédl dovnitř. Několik rohlíků, plastová krabička s jakýmsi vlašským salátem, balíček krájeného salámu ve vakuovém balení, nějaké křupky, sušenky a slané mandle.
„Tak tohle jsi opravdu nemusela. Zavolala jsi s patřičným předstihem, abych mohl zařídit nákup.“ S taškou v ruce jsem odešel do kuchyně a otevřel  ledničku, aby mohla nakouknout. Potom jsem vzal vázičku, naplnil ji vodou a vysvobodil květinu z papírového obalu. Umístil jsem ji na stůl a pochválil její vkus.
 
„Něco jsi říkala o dárku, který pro mne máš. Doufám, že jsi zbytečně neutrácela. Stejně mě to potěší, ať je to cokoliv.“
Stála ode mne asi na dva metry, trochu otočená na bok. Teď se ke mně otočila čelem, rozkročila se a do dlaní vzala své vzedmuté bříško. Lehce je pohladila a krásně se usmála.
„Tady máš můj dárek. Bude to kluk. Ale bohužel si jej budu zase muset odnést sebou.“
Zalapal jsem po dechu a raději se posadil na židli. Asi jsem v tu chvíli nevypadal moc chytře. Přišla ke mně, posadila se mi na klín a objala mě kolem ramen.
 „Pamatuješ, jak jsme se tady v květnu milovali? Tehdy jsem ti řekla, abys to do mne klidně pustil a tys to s radostí udělal. Dokonce myslím, že 4x, pokud jsem dobře počítala.“
„ No ano, to je fakt, ale já myslel, že něco bereš,“ hájil jsem se zaraženě. Lehce se usmála.
„Ale já nic nebrala. Jistě jsem ti říkala, že chodím už dlouho s jedním klukem od nás z práce. A že je to takový ňouma, který se nedovede rozhodnout. Je pod silným vlivem svoji mámy. Když jsme se seznámili byl panic a tak jsem si ho musela vyučit. A dodnes to moc neumí. Několikrát už mu to ujelo a pustil to do mne. A ono pořád nic. Skoro jsem si už začala myslet, že jsem snad neplodná. A na tom večírku mi napadlo, že to otestuji s tebou. A tobě se to povedlo hned napoprvé. Pak jsem ho zmáčkla a teprve tohle ho přimělo k tomu, že se konečně rozhoupal a do dvou měsíců jsme se vzali. Takže já jsem dnes šťastně vdaná, budu mít s tebou dítě a spokojenost je na všech stranách.“
Znovu se usmála a přitiskla se ke mně. 
„Tak co tomu říkáš?“
Chvíli jsem mlčel a pak jsem rozpačitě řekl:
„Co bych na to mohl říkat? Mohu jen děkovat Bohu, že jsem z toho vyvázl tak lacino.“
 
Něžně jsem pohladil její okrouhlé bříško a stejně, jako ona před tím, jsem je vzal z obou stran do rukou.
„Jistě se už občas hýbá. Možná, že bych to mohl cítit v dlaních. Řekni mu, ať se pohne, že je tady jeho táta“.
„Mám dojem, že spí a to se moc nehýbá,“ odpověděla mi. Pocítil jsem neskonalou něhu.
„Katuško, děkuji ti. Lepší dárek jsi mi ani dát nemohla,“ řekl jsem dojatě. Teď by bylo na místě potomka zapít, ale Káťa jakýkoliv alkohol odmítla.
„Však si dobrou náladu uděláme i bez toho,“ řekla slibně a zamířila ke koupelně. Po cestě si svlékala jednotlivé oblečení a nechávala je na podlaze, jakoby nechávala stopy, abych ji snáze našel.
 V koupelně jsme se navzájem pěkně umyli a patřičně se porajcovali. Vedle jejích krásných koziček a rozkošné zarostlé kundičky jsem zjistil, že mě náramně vzrušuje i to okrouhlé bříško. Nemohl jsem se nabažit pohledu na tento výsledek své práce. Vzpomněl jsem si na radostné šukačky s moji bejvalou, když byla těhotná. S žádnou jinou těhulí jsem potom již nikdy nešukal.. Teď jsem měl příležitost užívat si celou noc a těšil jsem se na to jak panic na první šoust. Káťa už věděla, že v koupelně se rozhodně dovádět nebude a ochotně se nechala odnést do ložnice na manželské dvojlůžko.
 
Potom jsme opět prožili skutečně vášnivou noc. Vybavoval jsem si tu poslední, před 5 měsíci a radoval se, kdykoliv jsem pohlédl na její těhotné bříško. Byl jsem moc pyšný na svoji dobře odvedenou práci. Vystřídali jsme snad všechny polohy na které jsme si vzpomněli a s vyjímkou análu jsme dělali úplně všechno. Jenom jsem se občas musel krotit, abych moc nedivočil. Bylo přece nutné, brát ohled na děťátko. Přál jsem si, aby tato noc byla nekonečná, ale bohužel všechno hezké jednou končí.
 
Pokud by si někdo myslel, že se tím můj život nějak podstatně změnil, tak se bohužel mýlil. Káťa zmizela potřetí z mého života a to na velmi dlouho. Teprve, když bylo synovi 15 let a končil základku, objevila se Káťa znovu. Přišla mne požádat o protekci, aby se synáček dostal na naši průmyslovku. Tuto maličkost jsem obratem ruky snadno zařídil. A tak jsem se další 4 roky denně stýkal na půdě naší školy se svým synem. Dočkal jsem se ve zdraví i toho, že jsme naši školu také společně opustili. On zamířil do života a já do penze.