Právě jsem dokončoval můj „majstrštyk“ , co jsme měli mít zítra k obědu, když se z koupelny ozvalo: „Prosím, podej mi čili!“ Právě jsem měl v ruce příslušnou kořenku a tak jsem odskočil, abych jí Anetě podal. Noóó, podal... Nasypal jsem jí na nataženou ruku řádnou dávku a řítil se zpět do kuchyně, aby se mi tam něco nespálilo.

Pilně jsem míchal obsah kastrolu, když se z koupelny ozval hrozný jekot. Teprve v té chvíli jsem si uvědomil, že Aneta nechtěla koření, ale mycí gel na její čurinu. Ale to už bylo pozdě. Ten řev byl sice příšerný, ale musel jsem nejprve dokončit přípravu pokrmu, který mě stál hodně sil. Raději jsem tedy zůstal v kuchyni, abych ještě nepřišel k úrazu.

Konečně řev ztichnul a také sprcha přestal šumět. Zato se do kuchyně vřítila rozzuřená Aneta „Já jsem chtěla ten mycí gel a ne koření!“ začala vřískat. „A jak to mám vědět, když tady v poklidu vařím a ty najednou cosi vykřikneš! A také nevím, který debil si vymyslel název, co se dá lehce splést s názvem koření!“ kontroval jsem na její ječení.

Asi to uznala, protože její ječení ustalo a jenom si drhla pálící kundu. „Polij si to mlékem, to prý pomůže!“ otočil jsem se od sporáku. Otočila se k lednici a vyndala krabici s mlékem. Trochu vychrstla na kundu a snažila se ho vtírat, aby jí to pálení přestalo.

„Jóó, ono to asi funguje!“ znovu si nalila další dávku mléka mezi roztažené nohy. „Áááá...áááá...“odechla si, když se to šílené pálení zmenšilo. „Nechceš si šoustnout?“ zeptal jsem se, když jsem viděl tu rudou, rozšklebenou dírku.

„Nééé!“ zařvala a hned se po mně sápala. Ještě, že v ruce měla jenom tu krabici mléka. Ale stejně jsem se rychle ztratil z jejího dosahu. Jídlo bylo hotové, tak jsem mohl vzít lahev piva a ztratit se. Vypadnul jsem na dvorek a sednul si na lavici. Aneta byla dosud bez oděvu, tak raději zůstávala uvnitř.

„Jak jsem si tu pálící kundu drhla, tak mě to nějak vzrušilo!“ za chvíli vyšla ven a přitiskla se ke mně. Tu rudou prasklinu mi přitiskla k obličeji a já ucítil, jak jí sálá. Stačilo trochu se předklonit a přisát se k ní.

„Pojď!“ náhle se ode mne odtrhla, chytila mě za ruku a táhla dovnitř. Padla na postel a strhla mě na sebe. „A teď koukej napravit, co jsi způsobil!“ chytla mě za ten kůl, co se mi objevil mezi nohama a snažila se ho vecpat do otvoru, ze kterého už tekl úplný potok.

Chytil jsem jí pod koleny a prudce ho zarazil do té nenasytné díry. Vycházela mi rozkrokem vstříc, až jsem se obával, aby nám nepraskly stydké kosti. Otočil jsem jí na kolena a nacpal ho do druhé dírky. „Nééé...víš že tam....“ chtěla dodat, že to nemá ráda, ale už to nestačila.

Zarazil jsem jí dva prsty do kundy a bušil do ní ze všech sil, až jsem jí znemožnil cokoli říct. Z kadidla se jí málem kouřilo, když v Anetině rozkroku zabouřilo a sevřela mi vše, co jsem v ní měl zasunuté.

Ještě několikrát zavrtěla zadkem, abych v ní byl co nejhlouběji a to byl poslední impuls, co jsem potřeboval. Vystříknul jsem do ní celý obsah koulí. „Ááááá....“ vykřikla překvapením a snažila se ke mně ještě více přitisknout.

„Pojď, musíme do koupelny!“ chytil jsem jí za boky a táhnul z postele. Pochopila, že nechci, aby to z ní vyteklo na koberec, tak se v mírném předklonu přesouvala. „Jééé....jééé....jééé...“ celou cestu drmolila a svírala mě jako ve svěráku. Její půlky mi ho masírovaly tak, že když jsme procházeli dveřmi, vystříkla ze mne další dávka. Narazila mě na stěnu, aby se ke mně mohla ještě víc přitisknout.

„Nééé...co to jééé...vždyť prasknůůůů...“ kvílela, když jsem do ní vypustil i obsah močového měchýře. Tlačila se na mne tak, až jsem se obával, že námi prorazí stěnu. Ale síla přírody byla mocnější. Vyrazilo mě to z toho otvoru a hned vzápětí se odtud vyřítilo vše, co jsem do ní napumpoval.

„Nééé..“ zoufale vykřikla, když ucítila, jak to z ní tryská. „To je dobré!“ pustil jsem sprchu, abych nás opláchnul a zároveň to smyl z podlahy. „Líbilo se ti to?“ skoro zbytečně jsem se zeptal. „Jo a nevím, proč jsem se tomu tak dlouho bránila!“ vydechla a pověsila se mi na krk. Dala mi takového francouzáka, až mi docházel dech...

Bobr

©

2016