S přítelem jsem před nedávnem navštívila veletrh elektrotechniky, součástek, vysílaček a všelijakých těch inženýrských hejblátek. Přítel je do toho celkem fanda. Mě to fascinuje a spoustu věcí jsem už od něj pochytila, takže když jsem se procházela areálem, kde se to konalo, natrefila jsem na jednu místnost, kde se konala přednáška s názvem „Zkušenosti žen-radioamatérek“. Přednášela taková hrozně příjemná paní, které bylo maximálně čtyřicet. Valila jsem oči, jak moc se v tom vyzná. V té místnosti nebylo moc míst, ani nebyla všechna obsazená. Ale byly jsme tam samé ženy. Přednáška byla moc zajímavá, a když skončila, tak se otevřel prostor pro dotazy a pro volnou diskusi.

Ptala jsem se na některé věci, které mě zajímaly, a bez studu jsem přiznala, že jsem v téhle oblasti úplný nováček a že bych se ráda něco dozvěděla a vstoupila tady do dámského klubu, abych se s přítelem a jeho kamarády případně necítila jako beránek mezi vlky. Ty ženy byly naprosto skvělé, hned mě vítaly, seznamovaly se se mnou, chápaly moji motivaci se o technice dozvědět co nejvíc… Vyměňovaly jsme si kontakty a klábosily. protáhlo se to, takže nás za chvíli vyhnali z toho sálu, že prý blokujeme další přednášku. Zavolala jsem proto přítelovi, že si tady s ženami dojdu do kavárny a sejdeme se za dvě hodiny. Byly jsme za chvíli jak staré kamarádky a bylo mi s nimi hrozně příjemně.

Takže takhle jsem vstoupila mezi ně – tedy vlastně ještě ne úplně. Učila jsem se s nimi ty technické věci, účastnila se vysílání… Ale pak mi různou oklikou naznačily, že abych se mohla stát skutečnou členkou toho nejužšího klubu, budu muset podstoupit velice speciální zasvěcovací rituál. Nadělaly se kolem toho strašné tajnosti. Lenka, která byla asi stejně stará jako já, mi s nenápadným mrknutím prozradila, že to pro ni byl naprosto nezapomenutelný zážitek a nikdy by neřekla, že v tak nudném koníčku může zažít něco takového. Samozřejmě tím podnítila moji zvědavost. Když za mnou přišel „výbor“ tří největších funkcionářek, tak jsem byla rozhodnutá kývnout. Řekly mi, že budu muset udělat nebo snášet všechno, co se po mně bude chtít. Že to bude taková zkouška. Ať si to dobře rozmyslím, a že jestli bych cítila nějaké zábrany, tak se do toho prý nemám pouštět.

Trochu mě tím zmátly. Říkala jsem si, co by asi tak po mně mohly chtít. Když jsem se vyděšeně ptala, tak mě ujistily, že v tom rozhodně nebude nic nezákonného. Domluva zněla, že přijdu dnes večer v osm hodin na danou adresu. Tak jsem přišla. Dvě z kolegyň se mě ujaly a odvedly mě do takové malé místnůstky v domě, kde mi řekly, abych si na sebe vzala tuhle černou kápi a pod ni nic. Nejdřív mi připadlo, že jim asi vůbec nerozumím – cože to po mně chtějí? Tak mi to opakovaly a připomněly, že je to součást rituálu a já musím dělat vše, co mi řeknou. Pokrčila jsem tedy rameny a v místnůstce se převlékla do černého hábitu. Všechny své věci včetně spodního prádla jsem si nechala na připravené poličce. Pak pro mě zase přišly.

Odvedly mě do hlavní místnosti. Všechny ostatní členky klubu tam už na sobě měly stejné kápě jako já, takže jim nebylo vidět do tváře. Vyposlechla jsem si nějakou úvodní řeč, která mi připadala trochu přitažená za vlasy. Jako bych se ocitla v nějaké sektě… Jak to pokračovalo, tak jedna z žen přivezla vozíček a na něm jsem zahlédla několik vibrátorů – přesně pro každou členku klubu. Srdce mi divoce bilo. Já jsem zatím nedělala nic, ale ostatní se posadily okolo místnosti, pokrčily a roztáhly nohy a vyhrnuly si hábity. pod nimi byly taky nahé, takže jsem viděla jejích různě vypadající vagíny. Pohledem mě vyzvaly, abych to po nich opakovala. Byla jsem nervózní, ale udělala jsem to taky. Každá jsme dostaly jeden vibrátor. Byly čisté, o to jsem se bát nemusela.

Ale přece jen… Ostatní se začaly různě uspokojovat. K vrnění se přidávalo stále víc a víc přístrojů. Chvíli jsem po nich koukala a sledovala, jak si ty vibrátory zastrkávají hluboko do svých pochev, jezdí si s nimi po klitorisech a různě vzdychají… Pak jsem taky zaslechla mlaskání, jak jim ty kundičky vlhly, a k mému nosu se donesla delikátní vůně jejich šťáv. Prý to byla oslava elektroniky ve spojení s ženstvím. Zkusila jsem zavřít oči a chvíli se tím přístrojkem jen tak hladit. Uvolňovala jsem se, překonávala jsem svoji nervozitu. Vibrátor jsem dosud nikdy nepoužila, maximálně jsem si to třeba zkusila udělat okurkou. Proto mě po zapnutí překvapil tak intenzivní pocit.

Ze všech stran kolem mě se ozývalo sténání a vzdychání, někdy i slastný výkřik. Pootevřela jsem oči a viděla jsem ty divoce masturbující ženy. Některé si to dokonce dělaly navzájem, líbaly se, šeptaly si, různě se podporovaly v dosažení orgasmu. Když se některá udělala, tak přestala s uspokojováním a způsobně seděla a čekala na ostatní. pochopila jsem, že cílem téhle sešlosti je, abychom se udělaly všechny. Mně to bylo hrozně příjemné, ale bála jsem se, že kvůli nervozitě orgasmu nedosáhnu. A taky jsem měla pravdu – všechny ostatní už byly hotové a já jsem byla poslední. Dívaly se na mě a to mě ještě víc znervózňovalo. 

Proto ke mně přišly, začaly mě konejšit a hladit na speciálních místech. Ženský dotek byl překvapivě něžný a vzrušující. Jedna ode mě převzala vibrátor a začala mi to jím dělat, druhá mě hladila po poštěváčku. Postupně jsem opět dosáhla velkého uvolnění. Cítila jsem, že to asi brzo přijde. Jenom jsem držela a užívala si tu profesionální péči. Už jsem byla skutečně na samém krajíčku vyvrcholení. A pak to přišlo jako intenzivní elektrický výboj, samovolně jsem se předklonila dopředu a se zavřenýma očima si vychutnávala ty křečovité stahy své pičky. Ostatní jásaly a tleskaly mi. A to bylo celé. od té chvíle jsem byla zasvěcenou členkou. Celý rituál byl prostě o sexu. Čas od času se opakoval s novou členkou a já jsem se naučila si to parádně užívat.