Někdo by mohl říct, že jsem ten největší parchant na světě – ve svůj svatební den, když už bylo po obřadu, jsem byl své novopečené ženušce opakovaně nevěrný. Co, taky si myslíte, že jsem odpornej sviňák? Tak já vám vysvětlím, jak to celé bylo…

Svoji ženu Pavlínku jsem si bral po desetileté známosti. Začali jsme spolu chodit někdy v patnácti a od té doby jsme byli skoro pořád spolu (i když já jsem si mezitím vyzkoušel i nějakou tu jinou štěrbinku). Se svatbou jsme počkali, než doděláme vysoké školy, a potom to bylo tak nějak automatické, že bude svatba. Celé příbuzenstvo nás obou o tom pořád mluvilo, ženské radostně plánovaly, a navíc jak jsme oba z jedné vesnice, tak to vůbec byla taková dost kolektivní událost. Pavlínce zářily oči a pořád mi opakovala, že budeme spolu už do konce života. Já jsem ani nijak neuvažoval o jiném možném scénáři, ale pak, když jsem stál u oltáře a všechno to poslouchal, mě najednou začaly přepadat nějaké pochybnosti.

Uvědomil, že s Pavlínou jsem tak nějak spíš ze zvyku. otočil jsem hlavu a zkoumavě si ji prohlížel a najednou mi bylo jasné, že už mě vlastně ani moc nepřitahuje… Automaticky jsem řekl ANO, dal jí prstýnek a pusu a najednou to na mě dolehlo, že jsem v chomoutu. Během hostiny i následného mejdanu jsem hodně pil. Mezitím proběhla ta legrácka od kamarádů, že mi nevěstu unesli, ale já jsem si dával pořádně načas a vůbec se mi nechtělo ji chodit hledat. A tu ke mně najednou přišla dobrá kamarádka Lenka, objala mě a něco mi šeptala do ucha. Zdálky to určitě vypadalo, že mi gratuluje, ale ve skutečnosti říkala něco úplně jiného: Prosila, abych jí vymrdal píču, a řekněte, kdo by takovou prosbu nesplnil. Navíc jsem byl pod parou a trochu zoufalý a potřeboval jsem ošoustat nějakou pěknou kočičku, a to Lenka rozhodně byla.

Rychle jsme se vypařili do jednoho pokoje v penziónku, kde se mejdan konal. Nikdo si nás nevšimnul. Jen jak za námi zapadly dveře, už jsem rukama dychtivě zkoumal její křivky a dobývat se jí až na kůži. Vyhrnul jsem jí šaty až na kozičky, narval do mokré kundy tvrdého čuráka a mrdal ji o sto šet. Lidičky, ta uměla dát své vzrušení najevo: hvízdala jako meluzína, z kundičky ronila snad hektolitry šťáv a můj čurák v ní rejdil jako šílený. Už ani nevím, kolikrát se ta sladká čubinka pode mnou udělala, než jsem do ní konečně začal ládovat své horké sperma. Lenka si pak rozpustile vytřela pičku kalhotkami, já zastrčil svoji neposednou kládu do kalhot a šli jsme si dál nenápadně užívat svatebního veselí.

Ze slušnosti jsem se vyptával různých lidí, jestli náhodou něco nevědí o mojí nevěstě – kdo ji asi tak mohl unést a kde by mohli být… Všichni dělali, že nevědí, a utahovali si ze mě. Věděl jsem, že podle našich tradic to vždycky vypadá tak, že únosci s nevěstou jsou někde poblíž a nakonec ji zase v pořádku vrátí. Ale protože se Pavlínka zatím nevrátila, šli jsme si to s chtivou Lenkou rozdat ještě jednou, tentokráte do jiného pokoje, aby nás Pája náhodou neobjevila. Tam jsme šoustali hodně dlouho, až jsem skoro ztratil pojem o čase. Když jsem jí znova naplnil kundu, už jsem ji nechal jít svou cestou a sám jsem se přesunul do připraveného svatebního pokoje.

Tak jsem našel svoji novou ženušku, jak tiše čeká – považovala za skvělý vtípek zkusit platnost přísloví, že pod svícnem je největší tma, a schovala se přímo v pokoji. Tak konečně jsi mě našel! zvolala nadšeně a dožadovala se svatební noci. Nechtěl jsem do ní strkat své péro, které se dlouho koupalo v Lenčině kundě, a tak jsem ji na chvíli zabrzdil, že si pro ni dám rychlou sprchu. Souhlasila, takže jsem ze sebe všechny podezřelé šťávy a pachy smyl a mohl jsem čisťoučký vklouznout do svatebního lože.

Pavlínka byla velice snaživá, a tak se jí podařilo mého klacka po určitém úsilí zase postavit do pohotovosti. Omlouval jsem to tím, že jsem dost pil na oslavu. Ale nic se nedělo, už mi zase stál a nezklamal! Vymrdal jsem i kundu svojí Pavlíně a už za pár týdnů mi oznamovala radostnou novinu. Byla těhotná. Radoval jsem se, přeci jen jsem ji měl rád, holku jednu. Naučil jsem se manželství a sex považovat za dvě odlišné věci, a tak si klidně užívám klidných domácích hrátek, a když chci nějakou hodně velkou divočinu, zavolám zase Lence nebo nějaké jiné ochotné kamarádce…