Jednou šla Věra na jakýsi sraz s kamarádkami, ale nějak se zakecala a zapomněla na to, že má jít domů.

Vzal jsem mobil a zavolal jí do kundy. Sotva to párkrát zazvonilo, naskočilo mi druhé volání, tak jsem vypnul volání do kundy a přijmul hovor. „Vypni tóóó...vypni tóóó!“ ozvalo se ječení. Nestačila si asi uvědomit, že už je to vypnuté.

„Ty nevíš, že máš přijít domů?!“ obořil jsem se na ní. „Já vím..“ slyšel jsem tam nějaké hlasy. „Co? Tak dobře, já mu to řeknu!“ odpovídala někomu. „Co mi máš říct?“ zeptal jsem se. „Holky tě prosí, jest-li bys mohl přijít!“ nějak se zakoktávala. Bylo mi jasné, co asi budou chtít.

Sbalil jsem si vše, co jsem předpokládal, že budu potřebovat a vyrazil jsem. Její kamarádky jsem znal, tak mě nepřekvapilo, jak jsou rozjeté. Jen, co jsem vešel, hned se na mne vrhly a stěžovaly si, že Věra tají, co to má v kundě. „Nejdřív mi nalejte! Mám žízeň jak zavalený horník!“

Než jsem stačil dosednout, už mi strkaly skleničky s vínem, jedna přes druhou. Málem mě polily. Zhluboka jsem se napil, ale holky tam zatím netrpělivě přešlapovaly.

„Tys kamarádkám nic neřekla?“ ptal jsem se Věry, ale ta jenom němě zavrtěla hlavou. „Prosím tě, nech toho!“ náhle zrudla. Vyvalil jsem oči, protože to bylo poprvé, kdy jsem to u ní viděl. Přitáhnul jsem si jí k sobě a něž se nadála, přetáhnul jsem jí šaty přes hlavu. Donutil jsem jí roztáhnout nohy a Věra se málem rozbrečela. „Jéééé....to je krásnééééé....“ všechny holky v tu chvíli padly na kolena a prohlížely si zámeček, co tam visel.

Vytáhnul jsem mobil a zavolal jí do kundy. „Nééé...to nééé...“ kvílela a holkám mohly vypadnout oči. „Co to tam má?“ zvědavě překřikovaly jedna druhou. Ještě jednou jsem se napil a vstal. „Lehni si sem!“ ukázal jsem na stůl a Věra, skoro se slzami v očích, na něj ulehla. „A vy se také svlékněte!“ houknul jsem na ně, když koukaly tak, že jim málem vypadly oči.

Ani jsem to nestačil doříct a vzduchem začaly poletovat součásti jejich oblečení. Než jsem se nadál, už na mne vystrkovaly různě upravené kundy a přímo před oči mi strkaly bradavky, které se jim tím vzrušením nalily, až vypadaly jako kuličky hroznů. Také jsem sundal šortky i košili, abych netrhal partu.

„Podržte jí nohy!“ řekl jsem holkám a sundal řetízek s klíčkem, co jsem měl na krku. Holky se na ní vrhly tak jako kdyby jí chtěly nohy ulomit. „Aúúúú!“ marně křičela Věra , když měla kolena až pod bradou a nohy roztažené skoro vodorovně. „Neblázněte!“ zařval jsem na ně, když si nevšímaly Věřina křiku a dal řetízek zpátky na krk.

„Přines prádelní šňůru a kolíčky!“ poručil jsem Kamile, která tam bydlela. Odběhla a hned se vrátila s požadovanými věcmi. „Ruce za hlavu!“ poručil jsem. Když je Kamila spojila za hlavou, vzal jsem prádelní šňůru a omotal jí spoj rukou. „Co to děláš?“ vzpamatovala se a začala cukat svázanýma rukama.

„Další!“ poručil jsem a tak postupně svázal všechny čtyři zbývající dívky. „To abyste nedělaly další blbosti!“ řekl jsem jim. Věra si oddechla a srovnala si nohy, aby jí tak nebolely.

„A teď si zkusíte, jaké to je, když druhému děláte bolest!“ vzal jsem kolíčky a i když se snažily uhýbat, postupně jsem jim je připnul na bradavky. Místnost naplnil křik dívek. Ale náhle křik utichal a dívky se postupně začaly kroutit v orgasmu. Vzal jsem další kolíček a odchytil jednu z nich, která byla nejblíž. Připnul jsem jí kolíček na klitoris a ona začala ječet. Než jsem to učinil i ostatním dívkám, ta první padla na zem a kroutila se v orgasmu, jaký snad ještě nepoznala.

„Já chci také!“ Věra vstala a strkala mi bradavky před oči . Tak jsem jí tam také připnul kolíčky a ona se chytla za prsa a začala křičet, ale kolíčky si nesundala. Připnul jsem jí další na klitoris a ona také padla na zem a kroutila se v orgasmu.

Rozvázal jsem holkám ruce a ony si začaly sundavat kolíčky. Jak se krev nahrnula zpátky do zmáčknutých částí, znovu začaly křičet a kroutit se. Sednul jsem si a nalil si další sklenku vína. Holky se zatím uklidnily a škemraly, abych jim ukázal, co to má Věra v kundě.

Znovu jsem jí položil na stůl a ona sama pokrčila a roztáhla nohy. Sklonil jsem se, abych jí přelíznul uslintanou kundičku a přitom jí odemknul zámeček. Nechal jsem ho houpat na jednom pysku a začal co nejpomaleji vytahovat balíček, co měla v sobě. Holky se tlačily, aby viděly z bezprostřední blízkosti to, co se začínalo objevovat.

„Obyčejný mobil!“ ukázal jsem balíček. Položil jsem ho na stůl vedle Věry a na svém mobilu navolil číslo. Ozvala se vyzváněcí melodie a balíček začal poskakovat po stole. Každá z nich si představila, jak to asi vypadá, když je to uvnitř a ruce jim sjely mezi nohy. „Já to chci také!“ volaly jedna přes druhou. „Tak si dojděte koupit mobily, zámečky a balonky a jehly! Ještě mají otevřeno!“

Snad jsem to ani nestačil doříct a holky se cpaly mezi dveřmi, která bude dřív venku. Než jsme si s Věrou stačili zamrdat, už se vevalily dovnitř jak lavina. „Já, já...“ překřikovaly se. Každá chtěla být první. „Nejdřív pořádně vydrbat kundy!“ vyhnal jsem je.

„Mobily do balónků a řádně zavázat!“ padl další povel. „A teď si je nacpěte do sebe!“ poručil jsem a usmíval se, jak se v různých polohách snažily cpát do sebe balíčky. „A teď mi dejte papíry od mobilů, abych věděl, jaké která máte číslo!“ Zase se snažily podat mi papír jako první.

„Lehnout a podržte jí!“ chytil jsem Hanku a položil jí na stůl. Holky se kolem ní srotily a každá chytla jednu končetinu. Už jsem měl všechno připravené, tak zbývalo jenom natáhnout pysk a uprostřed základny probodnout. Zaječela, ale to už měla propíchnutý i druhý a zaváděl jsem očko zámečku.

Pomohl jsem Hance vstát a za chvilku byly i ostatní holky zamčené. Než se z toho vzpamatovaly, položil jsem na stůl Věru, abychom dokončili započatou soulož. Holky na nás koukaly, ale snažily se nerušit, abychom si to v klidu užili.

Zavedl jsem balíček i Věře a zamknul kundu. „A jdeme na zahradu!“ vyhnal jsem je ven. Vzal jsem si papíry od mobilů a zkoušel, zda jsou čísla správná. Když se mobil v kundě rozvibroval, příslušná dívka začala křičet a kroutit se. Uložil jsem si čísla, aby byla kdykoli k dispozici a šel také ven.

Holky se různě belhaly, jak je bolely zavěšené zámečky a snažily se ulevovat si. Strávili jsme zajímavý večer. Některé z nich se nechaly přemluvit k tomu, abych jim ho zasunul do zadku a tvrdily, že se jim ulevilo.

„Prosím, sundej mi to už!“ nevydržela Hana a kroutila se bolestí. „Chtělas to, tak to musíš vydržet!“ nedal jsem se zviklat. „Já se musím vyčůrat!“ zkoušela to dál. „Tak dělej! Nic ti v tom nebrání“ přestal jsem si jí všímat. Ještě chvíli se kroutila, ale potom to z ní vytrysklo a ona si oddechla. Všichni jsme už byli unavení, tak jsem se osprchovali a šli spát.

Ráno mě probudilo, jak se kdosi snaží polknout můj nástroj.. Otevřel jsem oči a viděl hlavu Hany. Už se jí povedlo nacpat si ho až do krku a pilně polykala, aby to ustála. Ale musela se odtrhnout, aby se nadechla. Hned vzápětí ho zase měla snad až v žaludku. Cítil jsem, jak se spermie chystají k útoku, tak jsem jí přidržel hlavu a napumpoval jí to přímo do žaludku „Úúú... úúú...“ zakvílela, rozkašlala se a zalapala po dechu, když jsem jí pustil.

Vstal jsem a vzal mobil. Navolil jsem čísla ostatních holek, které se kdesi povalovaly a zmáčknul vyzvánění. To byl budíček! Ze všech stran se ozývalo ječení a holky se začaly dohadovat, která půjde dřív na záchod. Ale stejně skoro všechny musely na zahradu.

A znovu se začaly – bůhví kvůli čemu - hádat. Tak jsem je opět prozvonil V tu chvíli bylo po hádce a všechny se ke mně pokorně seběhly. Vypnul jsem zvonění a ony si oddechly. „A už nechci slyšet žádné hádky!“ varoval jsem je.

„Hana a Kamila půjdou udělat snídani, Bára a Jana uklidí a sejdeme se u stolku na zahradě!“ vzal jsem Věru pod paží a táhnul jí ven.

Než ostatní holky byly hotové, položil jsem Věru na stolek a odemknul jí kundu. Navolil jsem její číslo a zmáčknul zvonění. Počkal jsem, až balíček vypadne a nahradil ho tím, co mi trčelo mezi nohama.

„Oni si tu klidně mrdají a my musíme pracovat!“ ozvalo se a všechny čtyři dívky se k nám řítily. „Vy nepřející kazišukové!“ obořil jsem se na ně. „Dej si tam ten balíček a zamkni si kundu!“ poručil jsem Věře a ona to vmžiku splnila. „Za to budete potrestané!“ řekl jsem a navolil jejich čísla.

„A teď kolečko kolem zahrady!“ poručil jsem a zmáčknul zvonění. Vyskočily a začaly se proplétat mezi stromy a keři, aby už byly v cíli. „Dóóst, už dóóst!“ křičely jedna přes druhou, když doběhly. „Ticho a postavte se do pozoru!“ křikl jsem na ně. „Báro, pro tebe to platí také!“ sáhnul jsem jí mezi nohy, když se tam kroutila.

Tekla jí odtud úplná Niagara, ale konečně se ovládla a stála ve vzorném pozoru. Vypnul jsem zvonění a nechal je odpočinout. Využili jsme to k tomu, abychom se nasnídali.

„A teď jděte nakoupit, abychom měli něco dobrého k obědu!“ poručil jsem. „Nééé...já takhle nikam nepůjdu!“ vykřikla Hana. „Opravdu?“ vzal jsem významně do ruky mobil. „Nemusíš jít takhle, můžeš se obléknout!“ ještě jsem jí objasnil. „A Věru mi tu necháte, ať si konečně můžeme v klidu zamrdat!“ ještě jsem řekl, než vyrazily k domu, aby se oblékly.

Konečně vrzla vrátka a my měli klid na to, co jsme oba už od rána potřebovali. Na co? Přece živočišný sex! Věra si kleknula a vystrčila na mě zadek. Odemknul jsem jí kundu a vytáhnul balíček.

Mezi široce rozkročenýma nohama se jí otevřel ten příjemný otvor a pysky jí pulzovaly. Snad nedočkavostí, snad mi říkaly, abych už neváhal a vřítil se mezi ně.

Neodolal jsem tomu vlídnému pozvání a vstoupil do vlhkého a teplého údolí. Věra se ke mně přitiskla, aby si užila toho, co jí tak scházelo. Pilně jsem míchal obsah té bažiny a nakonec ho obohatil i svým podílem.

„Vraž mi ho do zadečku!“ vykřikla, když cítila, že je stále ve stavu bojové pohotovosti. Splnil jsem její přání a zajel tam jako po másle. Chytla mě za boky a padla na břicho. Sevřela mě půlkama tak, že jsem nevydržel a znovu jí naplnil. Ale to už byl můj kundobijec tak unavený, že lehnul.

Věra se zvednula, aby se došla vyprázdnit a umýt. Ještě chvíli si ke mně lehnula, ale to už jsme od vrátek slyšeli hlasy holek. Tentokrát se ale opatrně přiblížily, aby nás nevyrušily. Když viděly, že na ně čekám, hned se k nám vrhly, aby nahlásily, co koupily k obědu. „Tak svléknout a vařit!“ rozkázal jsem a znovu si udělal pohodlí.

„Pšššt, ať ho nevzbudíte!“ slyšel jsem něčí hlas, ale to už mě za nos tahala krásná vůně jídla. „Dejte to sem!“ otevřel jsem oči. Holky daly talíře na stůl a pustili jsme se do jídla.

„Půjdeme si zaplavat!“ rozhodl jsem, když jsme si odpočinuli. Holky se na to netvářily zrovna nadšeně, ale nezbývalo jim, než poslechnout. Hodily na sebe jenom lehké šatičky a vyrazili jsme na nuda pláž.

Byl to obrovský úspěch! Všichni (nebo spíš všem) tam stáli, jako kdyby chtěli vzdát poctu tomu neobvyklému pohledu. Holky byly nejprve nesvé, ale potom se osmělily a dokonce se nechaly pozvat i k volejbalu.

Bobr

©

2015