Erotické povídky
- První sex (8442)
- Znásilnění (7024)
- Mix (9676)
- Šukačky (8447)
Další povídky od Stalinka:
Vloženo: 1. 7. 2019
Únor
„Pryč s buržousty! Pryč s imperialisty!“ skandovala nadšeně Zdenka spolu s ostatními a přehmátla si tyč s rudým praporem.
Byla nadšená z toho pokroku, na který její vlast měla nakročeno. V Sovětském svazu se to dělníkům a rolníkům povedlo už před třiceti lety a teď, konečně, i tady! Děda sice z jejího zápalu tak nadšený nebyl, ale co on tomu rozumí! Mladým patří svět a staří teď budu koukat, co dokážou. A jeho obavy, že i oni přijdou o ten malý krámek…? Pchá! Znárodnění továren a jejich předání pracujícím, to ano, to je spravedlivé a nutné, ale malé živnostníky!? Co by jim kdo bral? Karel, příručí, který ji doprovázel, ji objal okolo ramen, a i když ho moc nemusela, tentokrát nechala jeho ruku bez povšimnutí.
„Ať žije Gottwald! Ať žije ká es čé!“ zaječela s davem a snažila se dohlédnout na tribunu, aby alespoň z dálky mohla zahlédnout toho, který měl cíl a sílu splnit přání lidu.
„Občané, …, soudružky. Právě se vracím z hradu…,“ uslyšela jeho pomalá slova a nad náhle ztichlým davem se nesla další.
„…přijal!“ ukončil svůj projev radostným sdělením, dav propukl v jásot a Karel jí vlepil pusu.
„To bylo úžasné, nezapomenutelné, a soudruh Gottwald…,“ rozplývala se pak doma, když se celá ztuhlá zimou svlékala a napřahovala ruce k sálajícím kamnům.
„Tak Beneš mu to nakonec odkýval,“ utrousil smutně děda od pokladní knihy.
Zdenka se s ním nechtěla hádat, měla ho v úctě, a tak nad jeho zpátečnictvím jen nevěřícně zavrtěla hlavou a sundala si svetr. Co může vědět, když je celý den zavřený v krámě, stříhá látky a prodává to, co tak těžce sehnal. Nedokázala si představit, že až letos skončí obecnou školu, nastoupí k němu do učení a v obchodě bude pracovat taky. Mámu jí zabila bomba, tátu odvlekli do koncentráku a tak jí zbýval jen on, starý bručoun, který ale ani mouše neublížil. Měla ho ráda.
„No, uvidíme, co vymyslí. Jestli to ale takhle půjde dál, můžu obchod zavřít. Dodávky jsou čím dál tím mizernější a za chvíli budu mít jen prázdné regály,“ postěžoval si, zavřel knihu a z kamen sestavil bublající hrnec, „na, najez se,“ pobídl vnučku.
Zdenka se podívala pod pokličku a zašklebila se: „Fuj, zase kapusta?“
„Jo, zase,“ odsekl jí, „a buď ráda, že v tom něco plave.“
I když jí moc nechutnalo, přidala si ještě jeden talíř, protože na demonstraci jí pořádně vyhládlo. Usínala pak s představou, že až se zítra probudí, bude všude všeho dostatek a na kapustovou polévku si pak ani nevzpomene.
Změny, které nastaly, byly sice hektické, ale kapustovou polévku měli na stole téměř obden. Karel odešel, ale proč, to jí děda neřekl. Nerozešli se zrovna v dobrém a její otázky odbyl jen tím, že se má starat o školu, a ne o chod v krámě. Jen co dostala výstupní vysvědčení, začala prodávat i ona. Sehnat, podat, přinést, vytřít… Když večer spustili mříž a zamkli dveře, byla šťastná, že se dokázala umýt a trefit do postele. Už chápala, proč je děda takový bručoun. Bez táty, mámy, nebo babičky, kteří kdysi v obchodě pracovali taky, to na stárnoucího muže bylo opravdu moc. I když se snažila a po několika týdnech už uměla vše podstatné, nevedlo se jim o nic lépe.
„Jak tohle dokážeme přežít,“ povzdychl si děda ke konci dne, kdy do krámu nepřišel ani jediný zákazník, a ztěžka dopadl na židli, „volný trh…? Copak na to lidi maj?“ zoufal si nad poměry v posledních měsících, kdy živnostníky vyřadili z lístkového systému a oni mohli sice prodávat dál, ale za mnohem větší cenu, „asi budem muset zavřít a jít o žebrácké holi,“ kroutil hlavou.
„Neboj, nějak to půjde. Soudruh Gottwald přece slíbil, že až začne ta pětiletka, bude všeho dost,“ snažila se jej uklidnit Zdenka, i když věděla, že to půjde jen velice těžce.
V ulici už byli poslední, co měli obchod. Zavřel zelinář odvedle, řezník naproti a obuvník, který měl dílnu ve dvoře, ten svou situaci vyřešil na půdě. Našli ho po týdnu na tkaničkách od bot.
„Jo, to slibovali už u dvouletky,“ zabručel nespokojeně děda a blaženě namočil nohy do horké vody, co mu vnučka nalila do lavoru.
Z krámu se ozvalo zacinkání zvonečku a Zdenka musela za zákazníkem.
„Přejete si?“ zeptala se s úsměvem chlápka, kterého tady nikdy neviděla.
„Jistě. Kde je ten kapitalista?“ zeptal se, setřepal ze sebe pár sněhových vloček a opřel se ležérně o pult.
„Prosím?“ zarazila se Zdenka, „tady nikdo tako…“
Zvonek se rozezněl znovu a do krámu nakráčel Karel.
„Jé. Karle, co ty tady…?“ zvolala užasle a po tváři jí přeletěl letmý úsměv.
„Hubu drž!“ skočil ji štěknutím do řeči chlápek, „kde je majitel? A ty jsi kdo?“
Já…, já jsem vnučka, učím se zde,“ vysoukala ze sebe vystrašeně, otočila se přes rameno a zvolala: „Dědo!? Dědo, prosím, mohl bys přijít?“
„Přejete si, pane?“ zeptal se děda s profesionálním úsměvem.
Jeho smutek na něm nebyl poznat, protože přece zákazníka jeho problémy nezajímají a jen by jej zbytečně obtěžoval kyselým obličejem.
„Nejsem žádný pán,“ poučil ho důležitě, „ty to tady vlastníš?“ zeptal se znovu a podíval se na své ruce, jestli má dobře opilované nehty.
„Jistě, jistě. A co byste rád? Látku na košili?“ nabízel hned své nejlepší zboží, co měl.
„Bezpečnost,“ pominul dědovu nabídku a mávl odznakem, „zavři a pochlub se, kde máš schovanou tu černotu!“ přikázal.
Děda si jen povzdechl. Kontroly se nebál, měl všechno pečlivě vedené, a i když měl plno příležitostí, zboží bokem v obchodě neměl.
„Jistě, ale jestli dovolíte, ještě bych obsloužil tady pána,“ kývl bradou na Karla a tázavě se na něj podíval, co by rád.
„Jsem tady taky služebně,“ řekl Karel odměřeně a i on vytáhl odznak bezpečnosti, „a pány jsme z republiky vyhnali!“
Dědův tázavý výraz se v okamžiku změnil na překvapený a pak rozzlobený. Karel přece po těch letech sám nejlíp věděl, že děda žádnou černotu netrpěl. Ani za protektorátu, ani teď. Zvedl pult, spustil mříže a otočil se zpátky. Zašel dozadu pro knihy, rozložil je na pult a pokynul jim, že se mají sami přesvědčit o jeho poctivosti. Ani jeden se ale do nich nepodíval.
Chvíli se přehrabovali v těch několika návinech látek i v konfekci a pak se ten první na dědu zase obořil: „Kde máš ten zbytek?“ začal si konečně listovat v knize.
„Jaký zbytek? Všechno co mám, je tady, v prodejně. Nic nemám na sklad!“ ohradil se děda.
„Jo? A co to spodní prádlo, kde ho máš?“ poklepal důležitě na jednu z položek.
Děda se jen mrknul okem, nalistoval o pár stránek dál a ukázal: „Tady, tady a tady. Vše bylo řádně prodáno. Do posledního kusu.“
Jo, jasně, Do posledního kusu,“ zachechtal se a otočil se Zdenku, která stála u pokladny a klepala se strachem, „tak co maličká, v čem chodíš ty? Pořídila sis taky novou výbavičku za super cenu?“
„No dovolte?“ zastal se jí děda a postavil se před ni.
„Hubu drž a uhni!“ obořil se na něj a bouchl pěstí do pultu.
„Podívejte se, dědo,“ začal o něco smířlivěji Karel, „my víme, že Zdenička tady normálně dělá a vy ji neplatíte, že? Ani mi ste nedával ani vindru, co? A že tady najdem plno zatajovanejch hader, na to se spolehněte. Tak to neprodlužujte, řekněte jí, ať ukáže to prádlo a my zase pudem.“
Děda vytušil, o co mu jde. Šlo mu jen o ni. O vnučku, po které pokukoval snad už od doby, kdy sem ještě za války nastoupil a o kterou si dědovi drze řekl, sotva se vrátili z té demonstrace. Ten jej tenkrát s díky a slušně odmítl. Je mladá, nemá z toho ani rozum… Připustil, že někdy později, až dospěje a bude mít zájem i ona, pak možná… Když si ale o ní řekl o něco později znovu, tentokrát ještě méně vybíravým způsobem, děda Karla vyhodil. Dal mu i výuční list, ale taky mu řekl, že má přijít, až se naučí chovat a dostane rozum. Zdenka nic z toho nevěděla, ale Karlovy pohledy, rádoby směšné návrhy a vnucování se, jí na něm vadily taky.
„Pá…pánové, to sn…“ začal děda, ale když jej chlápek chytil pod krkem a přirazil na regál, zůstaly mu další slova uvězněna v hrdle.
„Nejsme páni, ty kapitalistický zmetku,“ zasyčel mu těsně před obličejem, „jsem praporčík a tady soudruh je rotným!“ pustil ho a děda zavrávoral.
„Pá…soudruzi,“ opravil se hned, „to nesmíte! Nemůžete přece chtít, aby…,“ zadrhnul se mu hlas.
Praporčík se zašklebil, pobaveně se spolu s Karlem na sebe podívali a dědu chytil za klopu u saka: „My můžeme všechno!“ vmetl mu do tváře, „řekneš jí to sám, nebo…?“ nedokončil a zvedl tázavě obočí.
„Soud…soudruzi, to… přece…,“ koktal děda, který prostě nemohl po vnučce nic takového chtít.
Praporčík jej stále držel za sako, a když děda jen blekotal, otočil se na Zdenku: „Kdyby ti to řek on, rozepla by sis jenom halenku a zvedla sukni. Ale protože má dědek tvrdou hlavu, svlíkneš se teď úplně,“ řekl jí pomalu a zřetelně, „a pohni si. Máš minutu. Pak ti pomůže rotný!“ dodal netrpělivě, významně zvedl ruku s hodinkami a Zdence začala podlamovat kolena.
Ani ve snu, by se jen tak před chlapem nesvlékla. Natož ve skutečnosti a před třemi! Ale že ji Karel svleče ochotně a rád, o tom nepochybovala.
„Třicet vteřin!“ řekl klidně s pohledem na hodinky, sotva se odhodlala a sáhla si pod krk, aby si rozepnula první knoflík.
Ta druhá půlminuta uběhla rychle, moc rychle. Než si stačila rozepnout poslední knoflík, praporčík spustil ruku s hodinkami dolů a Karlovi jen naznačil. Ten přeskočil pult, halenku z ní serval a dal se do trhání kombiné, pod kterým se konečně objevila podprsenka s krajkami. Zprvu se jej snažila odstrkávat, ale když jí dal facku, že se jí hlava málem otočila na druhou stranu, rezignovala. Jen stála, nechala sebou cloumat a brečela. Nejen nad tou škodou, ale hlavně nad tím, že s ní takhle zachází někdo, kdo u nich téměř bydlel. Sukně mu dala víc práce, ale i tak si poradil. To spodnička už šla k zemi skoro sama. Když jí trhnul za podvazek a roztrhl punčocháče, byla na pokraji zhroucení. To ale nebylo vše. Když zápasil s kalhotkami a ty ne a ne povolit, vytáhl ze zásuvky krejčovské nůžky a pomohl si jinak. Stačilo jen dvakrát střihnout, pak znovu několikrát na ramenech a hrudníčku mladé slečny a dívka byla najednou tak, jak ji oba chtěli vidět. Když si instinktivně dala ruce přes prsa a před klín, jen ji přes ně plácl a Zdenka je raději dala podél sebe. Na oba soudruhy se dívaly dva mladé kopečky s jahůdkama na vrcholcích a tmavý trojúhelníček řídkých chloupků. Praporčík spokojeně zamlaskal, pustil dědovo sako a obešel jej, aby se mohl podívat zblízka. Rotný měl pravdu, říkal si a obdivoval její bílou, ladnou, krásně vykrojenou postavu, jako kdyby jí vytesal nějaký antický sochař. Natáhl ruku, a jako kdyby se chtěl přesvědčit, že nejde o přelud, dotkl se jejího prsu. Pohladil ji, zatahal za bradavku a sjel níž, přes bříško s rozkošným pupíkem až mezi chloupky. Chytil ji za pipinku, stiskl a přizvedl si ji.
„No vidíš, mladá, že to nic není. Stejně si tady se staříkem spolu dopřáváte, co?“ zavrčel jí těsně u obličeje, až cítila jeho dech.
Najednou zavrávoral a pustil ji. To děda už nevydržel a začal svou vnučku bránit. Zezadu ho chytil do kravaty, stiskl a potáhl k sobě. Praporčík ztratil rovnováhu, a kdyby v ten samý okamžik nezasáhl Karel, děda by mu snad zlomil vaz. Než ale k tomu mohlo dojít, dostal děda od Karla pěstí. Praporčíka pustil a k zemi se skácel on. Praporčík se narovnal, vzpamatoval se z překvapení a do ležícího starce pořádně kopl. Děda bolestně vykřikl a schoulil se do klubíčka, ale to už dostával další a další kopance.
„Ty buržoazní zmrde! Ty fašisto! Ty…,“ nadával mu praporčík a do každé rány dal co nejvíc síly.
Když se mu dědu podařilo kopnout pod bradu, děda najednou ztichnul, natáhl se a zůstal ležet bez pohnutí. Kopl do něj ještě několikrát, ale když viděl, že nereaguje, otočil svou zlost na jeho vnučku.
Jednu ruku jí vrazil zpátky do rozkroku, druhou jí stiskl prso a přitiskl ji na stěnu: „Tak, ty kurvo! A teď něco zažiješ!“ zařval na ni a pak se jen otočil přes rameno, podíval se na ležícího dědu a na Karla: „Zjisti, jestli ten zmetek ještě dýchá. Jestli jo, svaž ho a odtáhni ho někam, ať tady nepřekáží! A ty!“ otočil se zpátky na Zdenku, „roztáhni hnáty a popros, ať ti vymrdám tu tvou špinavou kundu! … Popros!“ zařval tak, až sebou zase trhla.
Karel se bez zájmu sklonil nad svého bývalého mistra, sáhl mu na krk a pak do zásuvky s pentlemi, lemovkami podobným zbožím. Stuhou do vlasů, červenou stuhou, mu ruce svázal za zády, podebral jej pod rameny a přesunul ho před pult, kde jindy stávali zákazníci. Jen pro jistotu, mu další stuhou svázal i nohy. Děda měl zavřené oči, chrčel a z pusy a nosu mu vytékala krev. Zdenka o něj měla obrovský strach, ale když jej Karel začal svazovat, maličko si oddechla. Alespoň, že žije, pomyslela si a hned na to dala nohy trochu od sebe. Praporčíkovy prsty se jí okamžitě dostaly mezi lupínky a neodbytně zaútočily na její dírku. Vykřikla. Snad poprvé, od chvíle, co tady začali ti dva řádit, ale praporčíkovi tím udělala obrovskou radost.
„Takže nejsi němá,“ pochválil ji, „tak teď popros!“ zavrčel znovu a útok na dírku zopakoval.
Vykřikla znovu, protože jeho prst jí dole působil ohromnou bolest. Další zatlačení, další štípnutí a bolest…
„...pros…sím…,“ vyrážela ze sebe bolestně, „…vymr… ku…, vy… ndu…,“ soukala ze sebe nesouvisle, ale jemu to bohatě stačilo.
Pustil jí prso, ruku z rozkroku vytáhl, smýkl s ní k pultu, otočil a hned na to ji břichem připlácl k desce. Slyšela, jak si sklepává kalhoty a hned na to ucítila na zadečku jeho dotek. Rozkopl jí kotníky od sebe, palcem nahmatal cíl a nasadil na něj špičku svého kůlu. Prohnul se v bedrech a kůl z půlky zmizel v jejím nitru. Jen znovu vykřikla, což kvitoval plácnutím po zadečku.
„Jenom řvi! Řvi, ať všichni ví, jak dopadnou buržoazní děvky!“ zabral znovu a kolík do ní dostal celý.
Vytáhl ho, a když se podíval, že je od krve, znovu se zasmál a zajel jím do hlubiny. S každým prudkým zásunem ji plácl po zadečku a když se mu zdálo, že ve svém křiku polevuje, chytil ji za vlasy a silně za ně potáhl.
„Řvi, sem řekl!“ zasténal a přirazil.
Zdenka ječela, jako by ji pálil žhavým železem, což byla téměř pravda. Pálil ji, i když ne na kůži, ale na duši. A dole jí trhal pipinku na kusy. Praporčík se prohnul naposledy, zasténal, zachvěl se a do lůna mladé ženy poslal dávku svých nájezdníků, kteří začali okamžitě okupovat nově dobyté území. Pustil ji, poplácal ji po zadečku a kývl na Karla. Ten se nedal pobízet. Praporčík neměl ještě kalhoty nahoře a Karel už byl ptákem v hnízdě. V tom hnízdě, o kterém se mu čtyři roky zdálo. Už když nastupoval, ještě jako kluk, po Zdence zatoužil. Byla tenkrát ještě dítě, ale prsíčka se jí z košilky klubaly už tehdy. Dědkovi před rokem nabídl, že když mu vnučku dá, zůstane i po vyučení a bude jim pomáhat. Ale on ho vyhodil! Ještěže měl kamaráda, který mu pomohl dostat se ke státním. Josef. Starší kamarád, co se sice nechal chytit ve čtyři a čtyřicátém za při drobné krádeži, ale nějak dokázal Němcům utéct a zmizet. Objevil se až ke konci války, spolu s Rudými gardami. Po osvobození se velice rychle zorientoval, gardu nechal gardou, vstoupil do strany a ke sboru. A po třech letech služby v různých zákoutích republiky je z něj praporčík a vede samostatnou činnost v odhalování šejdířů a šmelinářů, kteří nechtějí pochopit, že v nové republice pro ně není místo. K této záslužné činnosti, si vzal parťáka. Jeho… Přirazil ještě jednou a zavřel oči. Záškuby v tříslech, teplo a jak člověk cítí, jak z něj proudí semeno… To byl nádherný okamžik, který stál za opakování. Vytáhl ho, otřel si ho o její stehna a oblékl se.
„Postarej se o dědu!“ přikázal jí a šťouchl do ní, aby se přestala jen tak, zbůhdarma válet a začala něco dělat.
Zdenka se zvedla z pultu, potlačila nutkání na zvracení a klekla si k dědečkovi. Zvedla mu hlavu, dlaní mu utřela zasychající krev z obličeje a objala jej. Jestli jí umře, nepřežije to ani ona.
„Dědo! Dědečku!“ vykřikla skoro radostně, když se trochu pohnul, zhluboka se nadechnul a pomalu otevřel oči.
„Zdeničko,“ zachraptěl.
„Co tě bolí, dědo, řekni…,“ plakala nad ním a on se pokoušel otevřít oči ještě víc a víc.
„…nic, jen hlava… Ale já…, já nevidím!“ postěžoval si a chtěl si oči promnout, ale svázané ruce mu to nedovolily.
„…on tě kopl do hlavy a svázali tě a…,“ nedopověděla, protože to, co se stalo jí, nemohla říct ani jemu.
„No, tak jste si pokecali, takže vstávej dědku a ty se postav tady,“ ukázal jí praporčík rukou před pult.
Karel přiskočil k dědovi, rozvázal nu nohy, pomohl mu vstát a pak jej odvedl do bytu. Posadil jej na židli, nohy mu zase svázal a vrátil se zpátky do krámu. Zdenka stála před pultem s nohama od sebe, za ní Josef a díval se na její kulatý zadeček.
„Co s ní?“ kývl na dívku, která se celá chvěla hanbou, strachem o dědu i o sebe, „myslíš, že se bude hodit?“
Karel si stoupl vedle něj a podíval se na ni. Po stehnech jí stékala dvojitá nadílka smíchaná s krví, celá se klepala a vzlykala pláčem. Líbilo se mu, že ji mohl tak pokořit. Mohla se s ním mít dobře, ale když nechce…, bude se mít špatně.
„Uvidíme,“ zamručel, „otoč se!“ zařval na ni.
Zdenka se pomalu otočila, potlačila nutkání dát ruce přes prsa, a když kývl, zase dala nohy od sebe.
„Něco ti tam asi prasklo,“ řekl posměšně Karel a kývl na její nohy, „utři si to prstama a olízej je!“ přikázal.
Zdenka se zachvěla znovu. Odporem. Aby si dávala do pusy prsty od… Pomalu si prstem přejela po levém stehnu, podívala na leskle růžový prst a pak na ty dva.
„Chceš pomoct?“ zeptal se zvědavě praporčík a naznačil pohyb směrem k ní.
Ukazovák strčila do pusy a s odporem ho olízla. A pak znovu a znovu. Každou kapku, která jí z pipinky vytekla, musela nabrat na prsty a olíznout. Bylo to nechutné a jen stěží potlačovala další a další nevolnost. Jim to ale bylo pořád málo a přinutili ji, aby si prsty strkala i dovnitř a olizovala si je.
„Bude se hodit,“ pokýval Karel hlavou, ale Josef nesouhlasně odfrkl: „Já ti nevím. Pořád sebou mele, nic neudělá hned… Hej!“ houkl na ni, „otoč se, předkloň a roztáhni si půlky od sebe!“
„Pořádně, ať ti jde ta prdel líp vidět!“ houkl na ni po chvilce znovu, když se opravdu předklonila.
„No, snad jo,“ připustil nakonec, „otoč se zpátky a pořádně poslouchej! Od teď, už nebudeš dělat otroka tomu dědkovi, ale budeš zaměstnaná v podniku, kterej ti bude vyplácet mzdu. Bude tě zásobovat, dostaneš lístkovej systém, takže se ti tu vrátěj lidi a budeš ve vatě. A o dědka se neboj. Buď ti bude pomáhat, nebo půjde do dolů, takže tak jak tak, práce bude mít dost,“ zasmál se a pokračoval, „záleží ale na tobě, kam půjde. Budeš hodná, zůstane. Budeš střečkovat, půjde na Kladno, nebo do Ostravy,“ dokončil projev a mlsně se podíval na její prsa.
„Hele,“ poklepal si na poklopec, „na mně to zase de! Vylez si nahoru,“ ukázal na pult a začal si rozepínat kalhoty, „pořádně roztáhni nohy a užij si to! Jestli nebudeš vzdychat blahem, vrazím ti tam pěst! Dělnickou!“ zasmál se a nechal si je spadnout ke kotníkům.
Zdenka se posadila na pult, opřela o něj lokty a roztáhla nohy. Už jí bylo všechno jedno. Styděla se pořád, pořád ji bolela nejen pipinka, ale i duše, ale ti dva ji měli v moci. Ji, i dědu… Josef ji přejel po lupíncích, štípl do prsou a nasadil žalud do mezírky. Pomalu do ní zajel a u toho se jí vyzývavě díval do očí.
„No? Chceš tam tu pěst?“
Zdenka zasténala, ale moc se jí to nedařilo. Josef ji začal projíždět a Karel obešel pult a ocitl se za její hlavou.
„Piča jedna, ani zahrát to neumí,“ podrazil jí lokty, záda přitiskl k desce a hlavu zvrátil dozadu.
Vytáhl ocas, stiskl jí líce, donutil ji pusu otevřít a ocas jí strčil dovnitř. Zhoupl se v bocích a Zdenka jen vytřeštila či, jak jí zajel na mandle. Obsah žaludku se dostal nahoru, ale ocas uvnitř mu nedovolil, aby se dostal dál. Pokud se nechtěla udusit, musela polknout… Jen spokojeně zamručel, jak ho stiskla a přejela mu po něm jazykem. Povytáhl ho, Zdenka se nadechla a měla ho tam zpátky. Dělaly se jí mžitky před očima, ale aby jej odstrčila, uhnula, nebo kousla… Na to neměla odvahu. Trpěla, dávila se, zespod do ní bušil jeden a druhý ji stejně tak šoupal pusu.
„Otevři pořádně hubu a běda, jestli něco necháš!“ uslyšela nad sebou.
Vlastně ani neviděla, jen cítila, jak Karel ocas z pusy vytáhl a chvíli si s ním hrál. Pusu nezavřela a tak za chvilku ucítila, jak jí na jazyk přistávají Karlovy horké dávky. Raději ani nedýchala, aby nějaký výstřik nešel bokem. Pusu nechala dokořán, dokud Karel neskončil a teprve pak ji zavřela a s odporem polkla. Josef ho vytáhl na poslední chvíli a své stříkance jí umístil na bříško a mezi chloupky.
„Áááá! To bylo ono,“ pochvaloval si, „ale ty jsi zase nějaká němá, nemyslíš?“ podíval se do odporem z Karlovy chuti zkřiveného obličeje, vzal mezi prsty chomáč chlupů a škubnul.
Zdenka zaječela, prohnula se v zádech a myslela si, že se bolestí počůrá. Zasmál se, nabral další chomáč, a když se prohnula znovu, měl z toho ohromnou radost. Vyškubal jí jich ještě několik, než ho to přestalo bavit a natáhl si kalhoty na sebe.
„Do zítřka se naučíš pořádně mrdat. Třeba na dědovi, mi je to jedno,“ syčel jí do ucha, štípal do bradavek a vysvětloval, co to je být hodná.
Karel vzal knihy pod paži a oba zmizeli v bytě, kde dědovi sdělili, že obchod už není jeho, ale pokud bude vnučka rozumná, bude moci zůstat. Když odešli, Zdenka se jen těžce sbírala a oblékala do roztrhaného oblečení. Dědovi, který naštěstí začal opět vidět, rozvázala ruce, s pláčem mu řekla, že budou prodávat dál, ale podmínky mu neřekla. I tak mu ale došlo, jaké jsou, protože mu stačil jen jeden pohled a hned poznal, co se asi v krámě dělo.
Více erotických povídek najdeš na webu Sex-po-telefonu.info - erotické povídky.
Speed seznamka - ona hledá tebedalší dívky | |
Nadržené ženy a dívky z tvého okolí, které chtějí sex a mají zájem se s Tebou seznámit. Brunetky, blondýnky, zrzky, stíhlé i baculky. Rozvedené perverzní maminy i nadržené osmnáctky. Volej a diskrétně si vyber dle svých požadavků tu pravou pro reálné rande! Nebo jednoduše zavolej, podej si inzerát a nabídni svůj profil tisícům dívek, které tě pak mohou kontaktovat! volej909 555 555 a po vyzvání zadej kód 500 |
Cena hovoru 46 Kč/min pro čísla 909460030 a 909467666, resp. 60 Kč/min pro 909606666.
Maximální délka hovoru 26 min pro číslo 909460030, resp. 20 minut pro číslo 909606666.
Cena SMS je 35,- Kč. Sex po telefonu i chat je pouze pro starší 18 let.
Provozuje TOPIC PRESS s.r.o., www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Podobné erotické povídky
Sekretářka
23. 7. 2009Neznámý autorPřijal jsem novou sekretářku. Za ta léta už jsem se vyléčil z nabírání prsatých blondýn oblékaných podle poslední módy. Sice většinou neodepřely, samozřejmě za patřičné navýšení prémií, poskytnout mi sexuální povyražení, ale práce obvykle nestála za nic. A aby firma šlapala i v době hospodářské recese, potřebuji k ruce někoho, kdo zastane práci rychle a bez chyby - vyřídit, zařídit, zavolat, odvolat... celá povídka... |
Hospodyně
27. 2. 2009ErotomanJelikož otec byl v diplomatických službách, měnilo se místo pobytu naší rodiny dost často, když jsme jednoho léta stěhovali do jihoamerické Brazílie byl jsem natěšen na teplo, a koupání v moři. Bydleli jsme ve služební vile pár kroků od pláže, o nic jsme se nemuseli starat na všechno tam někdo byl, zahradník, kuchařka, správce, uklízečky, a také hospodyně krásného jména Laila, ta se starala o chod... celá povídka... |
Nová spolupracovnice
18. 4. 2012FandySlovo sex mi nebylo nikdy cizí. Chlapecký úd jsem v nitru své jeskyňky okusila ještě na konci základní školy a brzy pochopila, že nechávat se ojíždět od kluků je moc příjemná věc. Moje mladé tělo sex vyžadovalo víc a víc a kluci mě ani nemuseli moc přemlouvat. Já byla touhou po údu v hloubi mojí jeskyňky přímo posedlá a časem u kluků vyhlášená tím, že dám skoro každému. Když jsem dostudovala a začala... celá povídka... |
Dekadentní koupel
22. 6. 2014Neznámý autorU pana Duvala jsem jedno léto pracovala jako kuchařka a jako pokojská. pro mě to byla vynikající příležitost, jak se dostat do zahraničí (do mé milované Francie), vydělat si dost peněz a ještě si vypilovat svoji základní znalost francouzštiny. Přítel mě v mém rozhodnutí podpořil, držel mi palce, ať to všechno dobře zvládnu, a těšil se, že až přijedu zpět, najdeme si nějaké společné bydlení. V agentuře,... celá povídka... |