Rolf ji ještě nikdy neviděl tak krásnou, tak zářivou. Jak ležela na jejich obrovské posteli, nahá, plné prsy ledabyle pohozené, bradavky už zvrásnělé očekáváním, připomínala mu Lenka ztělesnění všech mužských vlhkých snů. Oči měla zavřené, stehna roztažená a číču mokrou od toho, jak ji právě lízal.

Jenom jedna věc v tom obrázku byla špatně: Rolf nebyl jediným mužem v místnosti. Jen o kousek stranou stál Alan, s pětadvacetiletým tělem olympijského potápěče a čurákem, který by z něj udělal hvězdu každé šatny. Alan se chystal mrdat Lenku a Rolf k tomu dal svůj souhlas.

Rolf s Lenkou se brali před šesti lety a chovali se k sobě pořád romanticky. Nebylo to jen v tom, že vzpomínali na všechna svá výročí – kdy se poprvé potkali, kdy se prvně políbili, kdy spolu po prvé spali – ale tím, že si neustále potvrzovali význam svého spojení, a celý ten čas si navzájem připomínali, že jejich sňatek byl a bude navždy.

Jediné, co jim v jejich světě chybělo, bylo dítě. Prvních pár let používali antikoncepci, aby se vyhnuli těhotenství, chtěli si ještě užít jeden druhého, než přijde někdo třetí. Ale když už to chtěli a Lenka zkoušela otěhotnět, nic se nestalo. Rok trvalo, než připustili, že by něco mohlo být v nepořádku. Když šli na testy, podezření se potvrdilo. Rolf byl sterilní.

Ta novinka ho uvrhla do hluboké deprese. Několik týdnů dumal a měl špatnou náladu a pak Lence nabídl rozvod, aby si mohla najít muže, který bude schopný ji oplodnit, „pravého muže“, jak řekl. Odpověď ho vytrhla z jeho smutku. Napřed se posměšně vyjádřila o jeho sebelítosti, pak se rozzlobila, že vůbec mohl „pronést slovo rozvod“, a nakonec propukla v pláč.

Jeho reakce byla automatická; pocítil bodavou bolest v srdci a pták mu ztvrdnul. Šel k místu, kde seděla, přitiskl ji zády na gauč a vylezl si na ni; líbal jí obličej a rty a slzy. O minutu později ji mrdal, pták mu čouhal z poklopce, oba byli zcela oblečení, předek její sukně zvednutý jen tak, aby jí odhalil stehna.

Leželi potom dlouho v těsném objetí, špitali si a mumlali, kroužili kolem svého slavnostního slibu lásky a úmyslu dodržet ho navždy. Když pak spadli ze svahů extáze a připomněli si realitu, která je tam napřed vystřelila, Rolf řekl: „Možná bychom mohli zkusit adopci.“ A to byl ten okamžik, kdy Lenka obrátila jeho svět vzhůru nohama.

„Nechci dítě od někoho jiného,“ řekla. „Chci své vlastní. Chci zažít, jak ve mně dítě roste a jak se prodere ven mezi mýma nohama. Chci mít prsy praskající mlékem a svoje malé miminko, sající život z mých bradavek.“ Vzala Rolfovu hlavu do rukou a palci mu přejížděla po skráních. „To mi přece neodmítneš, že ne?“

Posunul své tělo tak, že bylo po celé délce o pár centimetrů odděleno od jejího. Své ruce položil na její a zastavil masáž svých skrání. „Jak bych ti mohl odmítnout něco, co ti sám nemůžu dát?“ zeptal se. Ona neodpověděla a pár minut na sebe jen tupě zírali. „Mluvíš o spermatu nějakého jiného muže,“ řekl nakonec. „Mluvíš o tom, že půjdeš do nějaké spermobanky.“

„Ano na to první, ne na to druhé,“ řekla mu. „Nechci umělé oplodnění. Nechci dítě, které bůhvíjak dlouho vězí ve zmrazené zkumavce předtím, než se usadí ve mně.“ Zírali na sebe několik dalších minut, tentokrát ovšem ne tupě. Jeho oči byly plné strachu hraničícího s panikou. „Mluvíš o tom, že necháš jiného muže, aby tě mrdal,“ řekl.

Několik následujících týdnů strávili ve vzájemných soubojích, které oba měli raději než deprese. Tentokrát to byla ona, kdo navrhl odloučení, a nabídla mu volnost najít si nějakou ženu, která „neklade tak hrozné požadavky.“

Ale když řekla to slovo „rozvod“, emocionální ovzduší obklopující jejich verbální komunikaci náhle ztichlo a její věta zůstala viset ve vzduchu. V úžasu zírali jeden na druhého.

Bylo to poprvé za dobu trvání jejich manželství, kdy si uvědomili, že rozluka by je doopravdy mohla potkat, protože nejsou žádnými postavami z pohádky. A v tu chvíli Rolf poznal, že udělá cokoliv, aby Lenku neztratil. Navenek však nechtěl kapitulovat tak snadno.

„Žádný rozvod,“ řekl. „Já to slovo nesmím použít, a ty taky ne.“

„Tak co tedy…?“ zeptala se ona.

„Co by, předpokládám, že někdy večer zajdeš do baru, najdeš nějakého chlápka a půjdeš s ním do hotelu…“

Ani tu větu nedokončil, musel uhnout knize, kterou po něm hodila. „Takhle ne,“ řekla. „Půjdeme do spermobanky a najdeme někoho s dobrými geny. A ten pak přijde sem. A ty se mnou zůstaneš, až on… to bude dělat.“

„V žádném případě,“ ozval se Rolf.

„Musí to být takhle,“ řekla mu. „Copak to nevidíš? Dokud bude ve mně, ty mě budeš držet a líbat. On daruje sperma, ale k udělání dítěte je potřeba taky láska. Potřebuju, abys mě miloval, zatímco on mě bude mrdat.“

„Ale v trojce…“ řekl on.

Usmála se na něj speciálním způsobem, způsobem, který rozháněl jeho myšlenky, rozbouřil jeho hruď a rozehříval mu klín. Šla k němu a pohupovala se. „Nemyslím si, že jedna nicotná…,“ řekla a přiblížila svá ústa k jeho, otírala svá prsa o jeho hruď a schovala jeho ptáka a koule ve svých rukou… „malá trojka bude zas tak strašná.“

Když klesla na kolena, stáhla jeho zip a vylovila mu svými rty ptáka z kalhot, on v duchu zvedl bílý prapor kapitulace. Jakmile to udělal, musel potlačit své obavy a strachy; nemohl ovšem vymazat to, že, jak dobře věděl, jde proti svému naturelu a souhlasí s něčím potenciálně velmi nebezpečným. „Dobrá,“ myslel si, „lepší je statečně riskovat manželství než ho ze zbabělosti nechat rozpadnout.“

Později, při sexu, vyslovil své pochyby, a ona použila ženský ekvivalent logiky, takže její hlas zněl rozumně. „Bude to velice rychlá záležitost,“ řekla. „A ty napřed toho muže schválíš. Požádáme ve spermobance, aby nám dali seznam vhodných kandidátů, a ty se s nimi sejdeš, a vysvětlíš jim, co chceme. A jedině, když se s jedním z nich budeš cítit dobře, tak to uděláme.“

„Cítit se dobře při výběru muže, který tě bude mrdat?“

Štípla ho do bradavek. „No a co na tom, když budeš trochu žárlit,“ řekla. „Potom bude naše milování ještě sladší, až zas odejde. Chci v sobě mít tvé sperma hned po něm.“

„Nebude tam moc velká tlačenice?“

„Hlupáčku,“ řekla. „To jeho tam bude kvůli konkrétní práci, a to tvoje, protože tobě to místo patří.“

„Jsi si jistá, že to dítě bude zdravé, když bude počaté za tak nezvyklých okolností?“ zeptal se.

„Vždycky je v tom nějaké riziko, bez ohledu na to, jak to děláš,“ odpověděla.

Nakonec tedy tu ideu přijal. Byl připraven nejen být u toho, ale i se aktivně podílet na plánování toho podivného setkání. O dva dny později kontaktoval spermobanku a potom tam s Lenkou zašli a oni jim ukázali profily řady kandidátů – fyzické popisy, lékařské zprávy, osobní historie – a samozřejmě žádná jména ani telefonní čísla. Prosívali dokumentaci a vybrali muže, který se jim zdál ideální. Pak jim pětitisícová bankovka šoupnutá úředníkovi při vracení dokumentace umožnila získat informace, které ještě chyběly.

Rolf potom Alanovi zavolal a napřed se s ním sešel sám. Zjistil, že je to mladý muž, ve věku ‚tak deset let od doby, kdy byl dorostenec‘, docela sympatický, dobromyslný a trochu jednodušší. Necítil se jím vůbec ohrožený. Alan se napřed obával, že jde o nějaký trik, ale celkem brzy akceptoval, že je to vážně míněná nabídka, a souhlasil s tím, že přijde. Rolf mu řekl, že Lenka bude ovulovat asi za deset dní, a že mu zavolají, až ten správný čas nastane.

„Co si o něm myslíš?“ ptala se Lenka, když se Rolf vrátil.

„Zdá se zdravý a slušný,“ řekl jí Rolf. „Myslím, že všechno bude v pořádku.“

Neměl žádné postranní myšlenky až do toho odpoledne, kdy Alanovi zavolali. Když Rolf zjistil, že k tomu dojde ten večer, začal být znepokojený. A jeho obavy vzrostly, když Alan přišel, obzvlášť když zahlédl ten uznalý záblesk v jeho očích ve chvíli, kdy se na Lenku podíval. Všichni tři si dali nějaké víno a pak šli do ložnice, kde se svlékli. Lenka si lehla na záda, a jak byl dohodnuto, Rolf si lehl na ni, aby ji orálně připravil na Alanovu penetraci. Když skončil, odsunul se stranou a pozoroval, jak Alan vykročil vpřed, s dvaceticentimetrovým klackem se sametovým žaludem před sebou.

Rolf zvedl pohled od erekce k očím mladého muže, a všechny dojmy o Alanově neškodnosti se rázem otřásly. Jeho netečnost zmizela a nahradil ji samolibý chtíč; bylo zřejmé, že Alan dočista zapomněl na biologickou příčinu toho, proč tu je. Zaregistroval píču a reagoval jako každý hřebec v říji.

To byla ovšem jen první rána. Když Rolf otočil hlavu, aby se podíval na Lenku, zatmělo se mu před očima. Dívala se na Alanův čurák s neskrývaným očekáváním. Rolf věděl, že její touha směřovala k tomu, co odtud dostane, ale pohled na manželku, civějící na čurák jiného muže tak toužebně, ho přesto silně rozrušil. „To nezvládnu,“ myslel si Rolf, a vstal.

„Rolfe,“ řekla Lenka potichu, zatímco on bojoval s nejistotou. Zaostřil oči a pohlédl na ni. Natahovala k němu své paže právě když si Alan na posteli klekal mezi její stehna. S příchutí zoufalství a stále ještě i její kundy na jazyku se Rolf sklonil a ulehl vedle své ženy. Svou hlavu si uhnízdil mezi jejími prsy, ona ho objala rukama a zvedla kolena, aby se dala tomu druhému muži.

Ačkoli se nedíval, Rolf poznal okamžik, kdy ji Alan penetroval. Bylo to zřejmé z kontaktu s Lenčinýma rukama, ten pocit byl nezaměnitelný. Nadzvedl hlavu a podíval se jí do očí. Byly zamlžené a nevidoucí. Když ji pozoroval, ze rtů jí vyšel vzdech a potom zasténání. Srdce mu pukalo, když po něm znovu natáhla ruce a přitáhla si jeho obličej na svůj, jeho ústa na svoje.

Přestože každé vlákno jeho bytosti protestovalo proti tomu, co dělají, vřískalo žárlivostí a rozhořčením z přítomnosti toho druhého muže, jehož útočícímu penisu se Lenka automaticky poddávala, on ji nemohl zavrhnout. Vsouvala mu jazyk do pusy a rejdila v jeho ústní dutině. Jemu se zdálo, že mu lebkou zní zvuky vyzvánění zvonů, ale ten pocit se vytratil, když si uvědomil, že Alan právě vráží svůj čurák do její dychtivé píči.

„Není to tak zlé,“ napadlo ho, když na to zase myslel. „Ten hřebec se za chvilku udělá a my ho pošleme domů a budeme pokračovat, kde jsme skončili. Ona bude zase moje, a tady už nikdy nebude žádný jiný muž. Ne, nikdy. Už nikdy.“ Opakování té fráze ho uklidňovalo a jak ho Lenka líbala, dokonce se přistihl, že se usmívá.

„Čemu… se… teď… směješ?“ řekla; a ta slova oddělovala pauzami, jak ji Alan při tom píchal.

„Jenom mi je dobře,“ odpověděl Rolf, a právě když to řekl, byl ten pocit pryč a vystřídal ho chladný nápor, který mu proběhl páteří, protože uslyšel Alana zamumlat, „úúúúch, zlato, tohle je dobrý.“

Alan současně s tím změnil úhel penetrace, dělal jí to teď odspodu, rozděloval pysky Lenčiny píči s tajemnou přesností. Rolfa přepadla závrať, když viděl, jak se mu Lenka zase ztrácí. Oči se jí v jamkách protočily a oční víčka se pomalu chvěla. Ruce jí z Rolfových zad spadly dolů podél těla. Alan do ní začal prudce bušit, při každém přírazu se jí otřáslo břicho i prsy. Rty sešpulila do kulata a vyrazila sérii vysoko posazených výkřiků.

Rolf rychle otočil hlavu pryč od ní a při tom zachytil Alanovy oči. Mladý muž se smál. „Jste šťastný chlap,“ řekl. „Má opravdu sladkou píču.“

Rolf ztuhl hněvem. Všechno kolem zmizelo, kromě náhlého vražedného vzteku, který ho popadl. Chtěl se pořádně rozmáchnout a praštit toho muže do zubů. Ale nějaký zbytek rozumu mu zůstal a postačil k tomu, aby přibrzdil. Věděl, že Alan je dost mladý a silný na to, aby odrazil každou ránu, kterou by mu zkusil dát, a že by bylo hrozné začít s násilnostmi teď, když je Lenka tak zranitelná a kvůli oplodnění zcela otevřená.

Jestli Alan poznal, jak je Rolf rozzuřený, nedal to nijak najevo. Jenom to v téměř nestydatém tempu dál pumpoval do Lenky. „Dej jí ptáka do pusy, kámo,“ řekl, „rád bych viděl, jak ti kouří čurák, když ji mrdám.“

Rolfovi se chtělo zařvat. A to měla být jednoduchá a rychlá záležitost. Ale zase se udržel. Měl moc velký respekt ke křehkosti a složitosti toho, co dělali, než aby provedl nebo řekl něco příkrého či drsného. Věděl, že sex je vždycky riskantní. Člověk sice může plánovat jeho průběh, ale vždycky něco může selhat, a tady záleželo jenom na tom, aby to nepředstavitelné množství mrňavých potvůrek správně naskočilo do obrovského proudu erotické energie, vytvářející život na planetě. Věděl, že své soudy a pocity musí na čas odložit k ledu; kostky byly vrženy a všechno, co teď může dělat, je nechat to běžet, ať už se scéna vyvíjí jakkoli.

„Jo-o-o-o-o,“ ozvala se Lenka a přetrhla řetěz jeho sebezpytování. Pár vteřin váhal, pak se zvedl na kolena a klekl si k její hlavě. Dívala se na něj s touhou a překvapeně, jako kdyby si právě vzpomněla, že on tam je, jako by se upamatovávala, kdo to je. Ale on jí to nemohl vyčítat, protože sám ji taky sotva poznával. Kroutila boky, nutila svou kundu tančit bojový tanec na Alanově čuráku. Dýchala pusou. Obě ruce měla na svých prsou přitisknuté na bradavky.

Vsunul jednu ruku pod její hlavu a přitáhl si její už otevřená ústa na svůj jemně tepající úd. Rty se jí kolem tlustého pyje semkly a najednou ho začala polykat, sunula se k jeho kořenu. Ve chvíli ho pohltila úplně, obličej si přitiskla k jeho břichu.

„Ach ano, ano“ šeptal Alan a jeho hlas se zařezával do Rolfova mozku jako bič do spálených zad. Rolf se podíval vzhůru a oči se mu rozšířily. Alan držel Lenku za kotníky a roztahoval jí nohy tak daleko od sebe, jak jeho paže dosáhly. Jeho čurák klouzal dovnitř a zas ven z její píči v dlouhých, vytrvalých tazích.

Rolfův hněv znovu vzplál, ale tentokrát nebyl namířen proti Alanovi, nýbrž proti Lence. „Čubka,“ myslel si, „všechny ty sladké řeči o lásce a biologii, a nakonec všecko, co ta děvka chtěla, jsou dva čuráky v ní najednou. To sperma se nemuselo implantovat tímhle způsobem.“

Nasupeně se díval dolů na Lenku, a ta viděla vztek v jeho obličeji. Vylekalo ji to a rozrušilo, přimělo ji to kouřit ho s ještě větším zaujetím, její zvlhlé oči prosily o odpuštění a souhlas, a rty tahaly za jeho ptáka v kluzkém vakuu vytvářeném jejím jazykem. Ta souhra mezi manželem a manželkou zvyšovala Alanovo vzrušení a on přitiskl Lenčiny kotníky k sobě, držel její nohy ve výšce před sebou a mrdal ji v poloze, v jaké se dětem vyměňují plenky, bylo to hodně důvěrné a intimní.

Rolfovi nic z toho neuniklo; jen zasyčel: „Dobře, tady máš, co jsi chtěla, pober si to,“ a začal ji mrdat do úst. Jednou rukou ji popadl za vlasy a pevně jí přidržoval hlavu; při tom jí zajížděl mezi rty, po jazyku až do hrdla, tvrdými, pravidelnými šťouchy.

Její sténání mu vybublávalo kolem čuráku a jí odkapávaly sliny z koutků. Dlouhou dobu si ji oba muži neurvale brali, tiše ji nabodávali svými erekcemi, s nejvyšší možnou koncentrací pracovali na úkolu zredukovat ji na pulzující a slintající nemyslící automat.

Alan stlačil její nohy dolů, až jí kolena slisovala prsy a její kunda se mezi vypnutými zaoblenými půlkami vyšpulila vpřed. Rolf jí držel hlavu oběma rukama, jezdil ptákem nahoru a dolů a používal její ústa k masturbaci. Zvedal se a klesal do ní znovu a znovu, až už nemohla ten tlak na své rty vydržet a stala se uvolněným kluzkým nástrojem, jaký potřeboval.

Alan mezitím celou svou vahou bušil do její vzhůru vystrčené píči. Na Rolfa se přenášely vibrace jeho přírazů z její hlavy, kterou měl navlečenou na vlastním čuráku. Z Lenky se stala sexuální ozvučnice a oba muži ji krmili a byli krmeni neustále se zesilujícím hukotem jejího kopulačního vzrušení. Rolf si uvědomil, že ji ještě nikdy neviděl a necítil tak žhavou, a byl rozpolcený; zmítal se mezi vlastní skoro šílenou extází té chvíle, a svou starostí o to, jestli jejich manželství takovou zkušenost přežije.

Ta jízda trvala dlouho a ustoupila spontánně, oba muži zpomalili své úsilí a postupně klisnu, na které rajtovali, převedli z cvalu do poklusu a chůze, a nakonec ji nechali klidně stát, zpocenou, rozechvělou, s nozdrami třesoucími se od zběsilého hlubokého dýchání, které ji vyčerpalo. První Rolfova myšlenka byla: „On se neudělal. Všechno se to dělá jen kvůli získání jeho spermatu, a ten parchant ještě není hotov!“

Pohlédl na Alana. Mladý muž se na něj smál, mrkal, a znovu začal pohybovat svou pánví. Tentokrát v tom nebylo žádné napětí; Alanovy přírazy do Lenčiny kundy byly nenucené, konverzační. Šťouchal do ní a vrtal se v ní způsobem, jakým starý přítel rozebírá vaše argumenty během lenivé debaty po večeři.

Oči se mu smály a svými rty naznačoval líbání. Rolf prudce otočil hlavu a podíval se na Lenku. Oči měla zavřené, pusu otevřenou a pod obočím se dal přečíst náznak soustředění. Očividně byla v extázi.

Rolf se posadil na lýtka, ruce měl ve svém klíně. Hlava mu spadla dopředu, brada odpočívala na hrudi. Lenka ho nemohla vidět a Alan se nestaral o to, jestli manžel smutní a chce se chvíli jen tak sklánět, těšilo ho mít tu ženu jenom pro sebe. Pro Rolfa ta scéna vypadala jako ze zlého snu.

Protože jeho i Lenčina věrnost byla tak absolutní a celých šest let nikdo z nich s nikým ani neflirtoval, neměl proti žárlivosti žádnou obranu. A to, co cítil právě teď, obyčejnou žárlivost hodně přesahovalo, protože to nejhorší se odehrávalo přímo před ním. Lenka na něj zapomněla a odevzdávala se jinému muži.

Zaslechl nějaký zvuk, změnu v dýchání, a pak šustot těl měnících svou pozici. Otevřel oči a skoro omdlel. Alan ležel na zádech a Lenka se krčila na něm. Své rty měla přilepené k jeho a na tvářích obou byly vidět pohyby jejich jazyků. Lenčina zadnice se stále pohybovala v pravidelném vzoru tří dlouhých pomalých zavrtění, nadzvednutí a dlouhého, nesnesitelného klesání, končícího ostrou křečí s několika záchvěvy.

Rolf byl jako hypnotizovaný a byl by na to mohl zírat celé hodiny, nebýt toho, že ho Alanův hlas vyvedl z transu. „Mrdej ji do zadku, člověče,“ řekl. „Nech ji, ať si užije pánský debl.“

K Rolfovu překvapení zněl ten návrh rozumně. Vypadalo to jako jasná věc, udělat to. Vše, co bylo potřeba, bylo odložit svou loajalitu a nad ujednání manžel-manželka nadřadit dohodu samec-samec. V jeho normálním povědomí sice bylo něco takového nepředstavitelné, ale v tomto okamžiku se legální a emocionální svazek manželský zdál umělý a vzdálený, ve vztahu k čistě animální bujnosti spočívající v tom, že dva muži mrdají nějakou ženu zároveň.

„Tak dobře,“ říkal si Rolf, „mrdej ji a mrdej ji ve dvou. Strašně ji miluješ, ale je to nakonec jenom další kunda.“

Nahnul se dopředu, klesl na všechny čtyři a po kolenou a rukou dolezl do potřebného místa na posteli. Pár minut nedělal nic, jenom pozoroval, jak její kunda rotuje, zvedá se a spouští dolů na Alanův lesknoucí se klacek. Pak sledoval, jak se její řiť v různých bodech té cesty svírá, kroutí a otevírá. S nepochopitelnou bezstarostností sáhnul do zásuvky nočního stolku a vzal tam tubu s lubrikantem. Otevřel víčko, ponořil do voňavého gelu tři prsty a to, co nabral, vetřel Lence mezi půlky.

„On má její píču a mně nabízí její zadní díru,“ říkal si Rolf. „Což je víc, než mně nabídla ona.“ Jednu ruku položil na její bok a čurákem naběhlým v zuřivé erekci vyrazil vpřed, „Můžeme to všechno dořešit později,“ myslel si. „Teď ji roztrhnu vejpůl.“

Tubu odhodil přes rameno jako sklenici od šampaňského. Vložil ptáka do úžlabiny mezi jejími půlkami a nechal na ní, aby mu ho svými pohyby třela, dokud nebyl ocelově tvrdý. Pak ho chytil do pravé ruky a přiložil špičku k její pulzující řiti. Měl už předtím s Lenkou anální sex, ale tohle rozhodně bude něco jiného.

Zůstával nehybný a Lenka se k němu dozadu začala natahovat; při svém mučivém narážení zvedala prdel pořád výš. Nakonec byla schopná natlačit se k němu tak daleko, že pohltila celý jeho žalud. Aby to však dokázala, musela Alanův čurák nechat vyklouznout ze své kundy. Vykřikla, sáhla dolů, zachytila ten klátící se penis a znovu na něj usedla; tím ovšem zase nechala venku Rolfa. Ten jenom zavrtěl hlavou a spustil se na ni, tentokrát však do jejího zadku pronikl ve chvíli, kdy Alan byl usazen hluboko v její kundě.

Lenka otevřela ústa tak široce, jak jí to rty dovolily, ale žádný zvuk z ní nevyšel. Paže jí sletěly do stran a tam ztuhly. Její ruce se svíraly v křečích, prsty se vlnily a škubaly. Jestli cítila rozkoš nebo bolest nebo něco mezi tím nemohl žádný z mužů říct, protože byli příliš zaujatí nepřekonatelnou silou okamžiku.

Dlouhou chvíli tak setrvali. Potom Lenka zasténala a uvolnila poslední malou část své kapacity. Oba, Rolf i Alan, do ní vklouzli o ten poslední půlcentimetr hlouběji. Přes tenkou membránu oddělující kundu od střeva se jejich ocasy dotýkaly. Ten kontakt byl jako vhození zápalky do kanystru s benzínem. V téže chvíli oba vybuchli.

Oba současně trochu couvli a pak se skrz ni vrhli jeden na druhého, jejich čuráky se sbližovaly, soutěžily o to, který do ní pronikne hlouběji, který udělá větší dojem. Z ní vyšel zvuk podobný tomu, když se rezavý hřebík vytahuje ze starobylého nábytku. Byla žhavá, byla mokrá, byla otevřená, a v sobě měla dva tvrdé rozpálené čuráky, správně připravené vzít ji na jízdu jejího života.

Odtrhla pusu od Alana a zvedla hlavu. Alan přiblížil k jejím rtům ruku a vsunul jí dva prsty za zuby, na jazyk. Začala mu prsty lízat a sát, jako kdyby to byl jeho čurák. Oba muže to ještě víc rozpálilo, jejich přirážení zesílilo a bylo urputnější. Mlátili a řezali do ní s takovou zuřivostí, že už neudržela hlavu nahoře a položila ji Alanovi na rameno. V tom okamžiku se Alan s Rolfem ocitli proti sobě a dívali se navzájem do očí.

„Už bys měl být připraven udělat to, kvůli čemu jsi sem přišel,“ řekl Rolf.

Ten odpověděl: „Tak jdeme na to.“

Zvuk jejich hlasů pozvedl Lenku z netečnosti, do které začala upadat. Připomněla si, kdo je, a co se děje. A přestože tam byla přítomná po celou dobu, stále ji poněkud ohromovalo zjištění, že je souběžně mrdaná manželem a nějakým cizím mužem. Také si začala uvědomovat, že takhle už to nemůže moc dlouho pokračovat.

To ji přimělo chtít toho ještě víc, tak sáhla rukama dozadu a roztáhla si půlky od sebe, a sáhla dál, a roztáhla od sebe i pysky své píči. Bylo to dobrovolné a nestoudné gesto, kompletní nabídka na zpustošení nejvnitřnějších zákoutí jejího chrámu těmi vytrvale ztopořenými nástroji.

Rolf se do ní zavrtal, s ptákem sondujícím její střevo a se stydkou kostí narážející na konec její páteře. Začala se hýbat, nadzvedávala se a házela sebou. Alan pozvedl svůj zadek nad postel, aby se do ní natlačil hlouběji. Všechny něžnosti se vytratily, dostali se do orgasmické nálady. Byli ve stavu ryzí říje, dál než u prosté touhy nebo chtíče. Existovala jen trýznivá, křečovitá potřeba nějakého konečného naplnění, nějakého absolutního uvolnění.

Pokračovali tak ještě skoro čtvrt hodiny, sápali se stále vzhůru, k vyšší rozkoši, po cestě jen chvilkami odpočívali, a každý nový příval a záchvat vzrušení byl intenzivnější než ten předchozí. Dokud nenadešel okamžik, kdy už byl orgasmus nevyhnutelný. Všichni to cítili a zvuky vycházející z jejich úst připravovaly cestu dlouhým modulovaným výkřikům a kvílení, při nichž se ti tři vyšplhali až na samý vrchol.

Rolf cítil, jak se mu stehna a břicho chvějí a pytel tuhne. A právě ve chvíli, kdy jeho sperma vyvřelo a začalo plachtit ven, poznal, že Alan, jako jeho obraz v zrcadle, rozstřikuje své semeno po stěnách Lenčiny kundy. Lenka kňučela, a tím, jak stahovala řitní otvor i kundu, konejšila obě ejakulující klády polibky. Hluboké mocné tepání v její děloze jí do celého těla šířilo stále divočejší vlny a pak ji konečně také dostihly záškuby vlastní gigantické extáze.

Dál už jenom leželi, dlouho, velmi dlouho, než začali připouštět, že se budou muset vrátit do konvenční reality. Když se k tomu rozhodli, první věc, která se musela vyřídit, byla jejich těla. Rolf se odsunul dozadu a vstal z polštáře. Jeho čurák z Lenky vyklouzl. Trhla sebou a vydala zvuk zklamání.

O chvilku později sama převalila Alana pryč a otočila se na záda. Rolf se na ně dolů díval, jak tam leží vedle sebe a civí na něj. Bylo jasné, že jakékoli slovo by rozmělnilo pocity toho okamžiku, a proto nikdo nechtěl začít mluvit první.

Nakonec se Alan posadil. „Dobrá, myslím, že už půjdu,“ řekl.

„Ech,“ vzdychla Lenka. Najednou si připadala trapně, že tu leží nahá se dvěma muži. „Obléknu se,“ oznámila. „Proč si všichni nedáme kávu?“ navrhla potom. Zvedla se z postele. „Dobře,“ řekla, „obleču se a udělám nějakou kávu.“

Všichni tři seděli v kuchyni, s lokty na stole. Alan jim vypravoval, že před rokem dal v práci výpověď a teď pracuje pro nějakou eskortní službu. Sperma dal do spermobanky před dvěma roky, a když mu Rolf volal, už zapomněl, že to udělal a proč. Řekl jim, že tohle nebyla jediná trojka, ve které kdy byl. „Ale byla rozhodně nejvýstřednější,“ ujistil je způsobem, který mohli brát jako kompliment.

Když odcházel, řekli, že mu zavolají, jestli ta procedura přinesla úspěch. „Klidně, kdykoliv,“ řekl, „to je zadarmo.“ Rýpnul Rolfa zlehka do žeber, políbil Lenku na rty a odešel do noci.

Lenka udělala další kávu a vzali si šálky do obýváku. Seděli na gauči a chvíli v tichu usrkávali.

„Bylo všechno… v pořádku?“ zeptala se Lenka nakonec.

„To teprve uvidíme. Napřed musíme zjistit, jestli jsi těhotná, po devíti měsících se podíváme, co jsme stvořili, a pak jednoho dne tomu dítěti vysvětlíme, že jeho pravým otcem je mužský prostitut, který se tu jednou večer zastavil.“

„Jsi… ty… v pořádku?“ zeptala se.

„Byly tam některé těžké momenty, ale jsem dobrý.“

Položila mu svou hlavu na rameno. „Byla tam spousta těžkých momentů,“ řekla.

Objal ji kolem ramen. „Byla jsi pěkně prostopášná. Jak si s tím poradíme?“

Seděli potichu dalších pár minut, nedělali nic, jenom dýchali a vnímali, přestávali tak ostře vidět to, co právě provedli, zjišťovali, že tím prošli, jsou pořád svoji, pořád zamilovaní, a pořád chtějí jeden druhého.

„Není něco anebo je něco, co bys chtěla dělat znovu? Jen tak pro zábavu?“ řekl on.

Nechala jeho otázku chvíli viset ve vzduchu. Pak zvedla ruku a začala si třít jednu bradavku přes tenkou látku trička. „Ne jen tak pro zábavu,“ řekla. Podívala se na něj a jejich oči se setkaly. Jejich pohledy byly plné důvěry a zalíbení. „Ale proč nemít víc dětí?“ pokračovala.

On se opřel dozadu a nechal svou hlavu klesnout na opěradlo gauče. Když mu Lenka rozepnula košili a vsunula svou ruku pod ní, na jeho kůži, zavřel oči a usmál se. „Vlastně jsem vždycky chtěl mít velkou rodinu,“ prohlásil.