Vítr zuřil v nízkých křovinách a rozsypával sníh jako pelety. V těch náporech zimy nebyl vidět ani kousek oblohy ani značená stezka. Klára věděla, že jsou ztraceni. Před několika hodinami zmizela záda jejího manžela v ledovém šeru. Ona se teď, napůl zmrzlá, plahočila už jen se dvěma muži z jejich původní party. Vyděšená, že ji taky opustí a ona zemře, bojovala o to, aby zůstala s nimi.

Teď jako jezevci hrabali sníh a snažili se vykutat pro sebe v masivní závěji jeskyni. Kopali do hloubky, sníh odhrnovali za sebe, vykrajovali stěny a strop a pak ucpali vchod svými batohy.

Tlačenice v mrňavé jeskyňce byla vítaným únikem před bodavým větrem. Unavení ze svého mrazivého boje si lehli na sněhu na záda a sbírali síly. Mezi nimi hořel zbytek svíčky, zapálený v provizorním držáku, a na nedotčených stěnách vytvářel všelijak blikající černé stíny. Jeho slabý plamínek sotva stačil na to, aby zmírnil kousavý chlad, ale střežili ho tak, jako by on sám byl klíčem k životu.

Později, když svíčka zhasla, choulili se k sobě v zámotku vytvořeném ze svých spacáků. Klára byla uprostřed, stulená v teple mezi oběma muži. Venku všude kolem nich vítr stále vyjevoval svou bouřlivou zuřivost.

Myslela na svého manžela a zbytek skupiny. Měli kompas a budou už v bezpečí před smrtící zimou. Ani se neohlédl, věděl, že ona by se s nimi neudržela. Slzy jí vytryskly z očí a v duchu ho proklínala. Ale ti dva cizinci, mezi kterými teď byla vklíněna, ji nenechali samotnou umřít v ledové vichřici.

Neklidně dřímala, její spánek rušil strach, že ji ta znecitlivující zima přemůže. Toužila po zapálené svíčce, ale děsilo ji pomyšlení, že se ten vzácný oharek vyčerpá. Vděčná za teplo svých společníků zavrtala se hlouběji do lože a upadla do nepokojného spánku.

Přes závoj své únavy ucítila ruku, která jí překryla prs. Přetočila se na stranu a předstírala, že spí, nechtělo se jí pohnout se z teplého útočiště lůžka. Ruka se vrátila a dobývala se pod její vrstvené oblečení, hledala nahou kůži. Věděla, že by se měla pohnout pryč, vzdát se tepla. Ale myšlenka na to, že bude v té studené jeskyni ležet sama, nechráněná, její končetiny znehybnila.

Druhá ruka připutovala z druhé strany a okamžitě začala rozepínat knoflíky její košile. Ta první už rolovala její bradavku mezi mozolnatými prsty. Ihned věděla, že oba její prsy se stanou kořistí jejich dotyků. V hlavě jí blikaly obrázky manžela a přemýšlela, co by si pomyslel, kdyby ji teď viděl. Děsivé sobectví, které poznamenalo jejich manželský vztah, jí uvázlo v hrdle jako hořká pilulka. Od ní požadoval mnohem vyšší morálku než od sebe a ona to nikdy nezpochybňovala. Ale ten pohled na něj, jak se prodírá zuřící bouří bez ní...

Ti dva muži pokračovali v uvolňování Klářiných šatů a jejich ruce se potulovaly po všech jejích skrytých místech. Její námitky vyznívaly slabě, nezávazně a vlažně. Uklidňovali ji: „Psst. Ticho. Všichni můžeme být ráno mrtví.“ Znovu pomyslela na manžela, jak je v bezpečí se zbytkem party, a hořce ho vinila z toho, že jí nezůstal nablízku. Ksakru s tebou! Ksakru s tebou! křičelo její srdce.

Mezi těmi muži jí bylo teplo a cítila se ochraňovaná. Cítila, jak jí dva páry rukou stahují spodky. Překvapila sama sebe, když nadzvedla zadek a nechala si je svléct. Sama si rozepnula zbylé knoflíky na své košili a vyprostila se z ní.

Pomohli jí s kamašemi a ona se mezi nimi stulila, nahá, kromě tlustých ponožek. Ležela na zádech a její kolena vytvářela z deky stan. Prsty zhrublé tvrdou prací jí rozechvívaly břicho. Pohnula nohama, aby jim pomohla najít cestu k mokrému místečku svého vchodu.

Kromě manžela se jí tam ještě žádný muž nedotkl. Mumlavé modlitby za odpuštění jí splývaly se rtů a rozpouštěly se v šumu vzrušení, které jí břichem vysílalo chvějivé vlny.

Hned si všimli roztažených nohou a hojné vlhkosti a jeden z nich zašeptal: „Ach, jste velice hodná žena.“ Lehce ji políbil na tvář. „Krasavice s naběhlými kozami a sladkou škvírou plačící o pozornost.“

Na každém prsu měla jednu ruku a další dvě se jí pohybovaly mezi nohama a střídaly se v ohmatávání jejího spokojeného pohlaví. Její obě ruce zase třímaly jejich nástroje. Oba muži byli značně větší než její manžel. Ve tmě sněhové jeskyně studovala jejich kontury jen konečky svých prstů, vytvářejících z dotyků obrazy, jaké jí její oči v té temnotě nedokázaly obstarat. Jejich čuráky byly hodně rozdílné. Josefův byl dlouhý a neobřezaný. Viktorův kratší, silnější a bez předkožky.

Klára si přála, aby je mohla vidět. Představovala si, že Viktor ho má s tmavou kůží, snědého, hrozivého. Žalud byl hladký, skoro hedvábný, ve velikosti švestky. Pevný kmen vyrůstal z chomáče hrubých, nepoddajných chlupů. U kořene toho mocného čuráku našla jeho pytel a potěžkala si v ruce masivní koule v něm. Červeň se jí nahrnula do tváří, když si uvědomila, že mu chce líbat břicho a jezdit jazykem po tom hrbolatém ocasu. Ale byl tu i Josef. Líbil se jí pocit z jeho čuráku. Dlaní své ruky si ho přitiskla na břicho a dobrých osm centimetrů jí ještě vyčnívalo z ruky. Koule neměl tak velké jako Viktor, ale byly to pěkné valouny v příhodném váčku. Byl chlupatý od břicha až po vršky stehen.

Jejich upracované ruce jí na její jemné kůži dělaly dobře. Milovala ten způsob, jakým jí hladily tělo a dotýkaly se jí, jako by jim její privátní místa patřila. Zadnice se jí hladově kroutila a její ruce tahaly za jejich čuráky, jako kdyby je chtěly podojit do připravenosti.

Josef přemístil svou váhu a zvedl se na kolena. Jako by se předem domluvili, Viktor mu uvolnil cestu a nechal ho přesunout se mezi její nohy. Deka se nadzvedla a do jejich zámotku pronikl studený vzduch; stimuloval tu zející mokrou brázdu, která Josefa očekávala.

Hluboký povzdech uspokojení jí vyšel ze rtů, když do ní vstoupil. Hluboko v břiše cítila, jak jí špička jeho čuráku ťuká do děložního hrdla.

„Máte rozkošnou kundu, paní,“ řekl trochu komicky. „Tak pěknou a těsnou a mokrou jako tresčí jazyk.“

Žádná síla na světě už nemohla udržet její hýždě v klidu. Zvedala se, protože chtěla potkávat jeho mocné přírazy. Vedle na dece jí Viktor šeptal oplzlé a erotické nápady, které ji rychle dovedly až na pokraj. Temnotu v malé sněhové jeskyni naplnily zvuky jejího orgasmu a aroma jejího chtíče.

Byla ráda, že je tma. Styděla se za to, že to, co právě dělala, jí rozpalovalo tváře. Josefovo semeno se vyronilo na deku a na dotek bylo okamžitě studené a mokré. Ve spleti odloženého oblečení našla svoje kalhotky a utřela se mezi nohama. Nehledě na její rudé tváře, ruce se jí třásly a srdce bilo s nepopiratelnou rozjařeností.

Josef byl na zádech a chrápal a Klára neklidně podřimovala. Viktor vedle ní tiše bděl. Trpělivě čekal, dokud se inkoustová čerň v jeskyni nezačala projasňovat slabým světlem rána, procházejícím skrze sníh. Během spánku jeho ruka nikdy neopustila Klářinu hebkou kůži. Jeho prsty nepřetržitě kroužily, hlídkovaly u napnutého břicha, traverzovaly přes její zlatavé hrušky, které se zvedaly a zase klesaly při každém nadechnutí. Pokaždé, když se dotkl mokré štěrbiny mezi jejíma nohama, se její oči krátce otevřely k úsměvu a zase sklouzly zpátky do spánku.

Viktora vzrušovala skutečnost, že je to vdaná žena. Velice ztvrdnul, když myslel na to, jak vyváděla, když se udělala. Přál si, aby její manžel mohl slyšet její kvílení a vidět, jak si dělala radost na Josefově čuráku. Rád by jí byl roztáhl nohy, aby mu ukázal to mokro, kterým je vítala, a jak vděčně se její kyčle svíjely. Dlouhé zimní noci nadcházejících měsíců ji uslyší takhle kvílet hodně často. Její manžel nemusí mít starost, že by neměla dost čuráků. On s Josefem na to dohlédnou...

Zítra opustí sněhovou jeskyni a půjdou do chaty. Žádná pátrací skupina nevyrazí, dokud bouře neustane. V nafoukaném sněhu nezůstane žádná stopa, kterou by mohli sledovat, žádné znamení, jestli žijí nebo zemřeli. Budou předpokládat, že jsou pohřbení pod sněhem nebo že je roztrhali vlci.

Vtlačil svůj velký prst mezi vypouklé stydké pysky a staral se o ten drobný oblázek v nich. Ona k němu otočila obličej a svá stehna trochu oddělila. Vlhkost se dostavila hodně rychle, stejně jako pohyb jejích boků. Viktor si přetáhl deku přes hlavu a přisál se jí na prsa. Josef, aby se na něj nezapomnělo, se jemně přitáhl z druhé strany. Teď bylo dost světla, aby byly její rozkošné prsy vidět a vynikla špinavě růžová barva vypnutých bradavek.

Klára sotva dýchala, když ji Viktorovy vousy zaškrábaly na břiše. Vzrušovala ji samotná myšlenka na to, co se odehrává. Ležela na zádech v kolébce z Josefových paží a držela deku zvednutou, aby se oba mohli dívat. Své nohy měla široce rozevřené a divoké rusé chlupy mezi nimi vypadaly jako jazyky plamenů. Jemnou kůži jejích stehen drsně píchaly jeho huňaté vousy. Jeho prsty roztahovaly poddajné záhyby a rty s jazykem vzdávaly hold té delikátní růžové uvnitř. Slyšela se, jak se Josefovi zpovídá, že až do teď ji ještě nikdo mezi nohama nelízal. Myslela si, že takové věci dovolují jenom kurvy. Pozorovala své ochlupení, zdvíhající se a klesající ve smyslném tanci s Viktorovými ústy. „Jsem kurva,“ myslela si. „A jestli mám v téhle ledové jeskyni umřít, jsem za to ráda.“

Ve způsobu, jakým hýbala břichem, byl vzdor a zoufalství. Ze rtů ji lehce plynula slova, která žádná žena chodící do kostela nikdy nevysloví. Chtěla se udělat. Chtěla, aby v ní Josef a Viktor viděli kurvu. Aby ji využívali, jak budou chtít. Pozorovala, jak jí jeho jazyk kmitá na klitorisu, a jeskyní, už zase, se rozléhaly výkřiky její rozkoše.

Viktor klečel nad ní, vousy mokré od jejích šťáv. Jako peří na liščím čumáku viselo mu u brady ještě několik rusých chlupů. „Líbilo se vám to, má paní?“ zeptal se zdvořile. Posunul se výš, takže jí koleny obkročil žebra. „Váš manžel by byl překvapen?“ smál se. „Uděláte se s ním taky tak?“

Myslela na manžela se směsí lítosti a odporu. Nikdy by nepochopil její mravní zkázu ve sněhové jeskyni. A ona by se s ním nikdy takhle nechovala. Nemohla si vzpomenout, kdy naposledy dokázal, aby se udělala. Ovšem dokonce ani vlastní prsty ji nikdy nepomohly vyvrcholit tak úžasně.

Jak se Viktor rýsoval nejasně nad ní, Klára věděla, co se od ní čeká. Viděl, jak se mu dívá na penis a zasmál se: „Je váš manžel tak velký? Kouříte ho, má paní?“

Nahnula se dopředu a místo odpovědi jeho hedvábnou cibulku políbila. Její horko ji překvapilo. Vzala si ten klacek z jeho rukou a umístila po jeho obvodu své vlastní prsty. Druhou rukou pobrala jeho koule a kolébala je na dlani. Nikdy předtím to nedělala... ale viděla to dělat. Jednou v noci v kempu ji její opilý manžel usadil v pronajatém pokoji a nějaká kurva si ho tam brala do pusy. Teď se na ni Josef s Viktorem dívali, jako kdyby ona byla ta kurva. Vzrušující pocity, které v ní tyto myšlenky vyvolávaly, ovšem ani zdaleka nebyly nepříjemné. Špatnost toho všeho ji celou rozechvívala.

Špička jejího jazyka zkoumala hedvábnost, mokrost žaludu a olizovala jeho příchuť. Lem byl pro Viktora obzvláště citlivý. V momentu, kdy přes něj jazykem přejela, tělo se mu škublo a trhaně vydechl. Ďobala mu tam svými rty a Viktor se netrpělivě houpal ze strany na stranu. Jeho ruce se jí zabořily do vlasů a řekl: „Teď si to vezmi do pusy, děvče. Saj to jako selátko dudlík.“

Položil se dozadu na deku a mezi svýma nohama jí pomohl na všechny čtyři. Její smyslná ústa obklopila široký žalud a olizovala ho svým sametovým jazykem. Každým tahem se její rty na tom tlustém klacku posunuly o kousek níž. Viktor ji povzbuzoval rukama i slovy. Když bez dechu zašeptala, že to ještě nikdy nedělala, upřímně se zasmál.

„Nikdy jsi nekouřila svého manžela?“ vzkřikl. „A přitom tak dobře kouříš cizí čurák? Jaký to je blázen, že opustí takový poklad. Panenská ústa a kunda, kterou on nikdy neochutnal.“

Za ní, u její pozvednuté zadnice klečel Josef. Jeho ruce, stlačující houpavé prsy a bloudící po jejím břiše a stehnech, jí rozechvívaly nitro. Rozkoš, kterou jí jeho čurák přinesl jen před pár hodinami, ji k němu zase znovu přitahovala. S Viktorovým čurákem v ústech a s Josefovým poblíž svého zadku se cítila rozkošně zkažená. Sála Viktora tvrdě a on držel v rukou její hlavu, tlačil se do ní hluboko a vytahoval se pomalu. Představila si manžela, jak sedí na židli v pronajatém pokoji a pozoruje ji, jak si užívá s Viktorem v puse. Ta myšlenka ji přiměla lízat ho a sát s ještě větší zálibou.

Její rytmus se brzy srovnal s Josefovým. Zezadu se penetrace zdála úplnější než předtím v noci. Jeho dlouhý čurák ji naplnil po okraj a prsty hrající si s klitorisem byly fantastické. Jako smyslná kočka zvedla zadek k němu a kolena víc roztáhla.

Viktorovy šťouchy byly krátké a silné a jeho čurák se začal křečovitě škubat. Klára chtěla všechno z něj dostat do pusy. Jazyk rozprostřela po jeho spodní straně, až jí žalud dřel hrdlo vzadu. Poslušně držela, když jí rukama pevně sevřel hlavu. Břicho se mu vypjalo a semeno jí vystříklo do hrdla, ústa měla plná. Polykala, aby se nezakuckala, a pak znovu, dál dojila jeho horečnatý čurák. Chuť byla příjemná, jemná, lehce slaná. Olízala pak z jeho lesknoucího se pohlaví všechny stopy.

Josefova široká ruka roztáhla její malou zadní dírku. Palec se spouštěl mezi pevnými půlkami, dokud se neusadil u análního otvoru. Ten dotek byl tak cizí, že jí na vytvarovaných půlkách vyrazila husí kůže. S obličejem pořád zabořeným ve Viktorově klíně ji najednou vyrušil podivný pocit z Josefova palce, stlačujícího jí ten pružný kroužek vzadu. Napjala se, když se dostal dovnitř. On ucítil, že se jí napjaly i stěny vaginy. Palec nahradil prostředníkem, který se zanořil až ke druhému kloubu. Klára na chvíli ztuhla, jak se její mysl snažila srovnat s těmi neznámými vjemy. Sáhla rukou dozadu a na okamžik mu zadržela tu jeho.

„On tě snad nikdy nemrdal do zadku?“ slyšela Viktorovu otázku. „Ten tvůj manžel tě zanedbává.“

Sáhl za ni, roztáhl jí půlky a pro přítele jí je přidržel rozevřené. Josef přitiskl čurák k otvoru a zatlačil. Ještě mokrý od jejích šťáv tam snadno zajel, až se při tom úkonu zajíkla. Další příraz ho zavedl dál dovnitř a ona se začala strachovat, že je možná moc velký.

„Uvolni svaly,“ radil jí Viktor. Snažila se o to a podařilo se jí uvolnit, kapitulovala před jeho invazí. Prorazil si do její skryté chodby cestu na celou délku, až ho cítila hluboko v břiše. Ruce jí položil na boky a houpal ji k sobě a od sebe, dokud si nezačala na ten pocit zvykat. Nebylo to odporné a ani to nebolelo. Kláře se to zdálo příjemně oplzlé. Zase pomyslela na manžela a vzadu se k Josefovi přimkla, povzbuzovala ho v penetraci.

Viktor, pořád pod ní na zádech, se posunul dál dolů mezi její nohy. Její stehna mu spočinula na bocích. Když se prohnul nahoru, čurákem jí píchal do břicha. Ona se spouštěla dolů, až jí zavadil o pahorek. Použila ruku a zavedla si ho mezi pysky, pak klesala dolů, až ho pohltila celého.

Měla Viktorův statný čurák v píče, zdál se jí pořádně velký, a Josef se jí volně pohyboval v konečníku. Jejich čuráky sváděly souboj z obou konců jejího břicha a obdařovaly ji pocity, které jeden muž sám nemůže nikdy poskytnout.

Klára věděla, že už to dlouho nevydrží a bude mít orgasmus. Každý příraz od Josefa zezadu vtiskl její klitoris do Viktorových chlupů. Muži už taky byli blízko. Silou jejich přírazů se jí celé tělo otřásalo. S přidušeným zasténáním přitáhl Josef její boky k sobě a zarazil se hluboko do ní. Její vlastní orgasmus v tu chvíli spustil a ona se v extázi zmítala na jejich čurácích. Dva mohutné přírazy a už se do ní hrnulo Josefovo semeno. Viktorovy ruce chytily její stehna zezadu a spoutaly její vlnící se pánev s jeho vlastní. Mocné přírazy zdola ji nadzvedávaly z deky. Roztřáslo se mu celé tělo a hned nato do jejího lůna také vehnal své sperma.

Klára se cítila jako v deliriu. Ležela s kalhotkami stisknutými mezi nohama, odkud prosakovaly tekutiny z nich všech. Tvář teď měla položenou na Viktorově stehně a zblízka pozorovala, jak mu pták měkne a zmenšuje se. Pořád se leskl, glazovaný semenem, a voněly z něj i její šťávy. Fascinovala ji jeho sametová hlava a děsily ji nepravidelné zbytky jeho předkožky. Měla z toho divný pocit kolem žaludku, při představě, jak ho muselo bolet, když mu ji odřezávali. Dala mu na to místo povzbudivý polibek a potom ještě jeden na špičku. Jazyk tam položila na vlhký otvor a zkoušela to i kolem žaludu. Cítila své vlastní šťávy a mírně slanou příchuť jeho semene. Jako kočka umývající své kotě ho olízala do čista.

Během hodiny se vydali na cestu. Vítr zeslaboval, ale pořád stačil na zakrytí jejich stop. Klára šla mezi nimi, Viktorova rozložitá záda ji chránila před větrem a ona se cítila spokojeně. Josef za ní pomáhal rukama, několikrát ji zachránil před pádem. Za denního světla nevypadaly následky bouře tak děsivě. Dokonce i zima jí připadala snesitelnější, tváře měla ze vzpomínek minulé noci ještě zardělé. Byla ráda, když ti dva muži nemohli najít značku do města a plahočili se jiným směrem. S trochou štěstí tam na noc bude jiná sněhová jeskyně.