Když po prázdninách znovu usedli do školních lavic, zdál se Martině Pavel trochu jiný. Jako by se za tu dobu něco změnilo. Ano, pořád to byl všestranně aktivní kluk, pořád ještě hýřil optimismem. Ale už mezi ně, mezi své přátele a kamarády, nechodil tak často a občas se stávalo, že jen tiše, zadumaně seděl, jako by ani nevnímal své okolí.

„Že by měl nějaké problémy?“ přemítala Martina. „Nebo se nešťastně zamiloval?“ Věděla, jaké to je. Sama po Pavlovi marně prahla. Zkoušela už několik měsíců vzbudit jeho zájem. Chodila na stejné akce jako on, v jídelně sedávala co nejblíž jemu, smála se jeho vtipům. Jistě, dával jí najevo jistou náklonnost, ale to bylo asi tak všechno. Martina už se málem odhodlala otevřeně mu vyznat lásku. Ale pak si to přece jen rozmyslela. Nebyla zvyklá, aby se doprošovala toho, oč stojí. Majetek a postavení jejích rodičů jí garantovalo, že všechno, co chtěla, dostávala hned. Tohle byl však první případ v jejím životě, kdy se to míjelo účinkem. V první chvíli jí cloumal vztek, jako s každým rozmazleným dítětem, když narazí na podobnou překážku, poté předstírala lhostejnost, ale nakonec Pavlovu kouzlu naplno propadla a zapřísahala se, že jej dostane. Ne jako jednorázové rozptýlení na páteční noc, takových dobrodružství si doteď s různými chlapci i chlapi dopřávala dosyta. Ale jako trvalý vztah. Dokonce se kvůli tomu přihlásila na jeden z adaptačních kurzů pořádaných školou pro nově nastupující žáky. Pavel tam totiž bez váhání narukoval jako jeden z animátorů. A Martina ho zcela automaticky následovala. Navíc tak trochu počítala, že si tím šplhne i u třídní, Evy Šťastné, která jela také, coby jedna z dozorujících učitelek…

Bylo krátce před půlnocí. Martina stále ještě nespala, jen se nervózně převracela na lůžku a přemýšlela. Měla pocit, že to zatím docela vychází. Připadalo jí, že v Pavlovi probudila zájem. Že jeho sympatie k ní rostou. Při pomyšlení, že by si s ním mohla do konce týdenního adapťáku třeba i zašoustat, silně vlhla. Tato představa ji začala ovládat čím dál víc a její prsty se postupně přesouvaly mezi nohy. Byla překvapená měrou svého vzrušení. Takhle netekla snad při žádné ze svých dosavadních avantýr. Roztáhla stehna ještě dál od sebe a přejela si přes poštěváček. Zachvěla se a měla co dělat, aby hlasitě nezasténala. Přece jen, nebyla v pokoji sama, bydlela s ní ještě jedna animátorka, o rok starší. Martina ustala v hlazení a nastražila uši. Pravidelné oddychování však jasně svědčilo o tom, že se nemusí bát nějakého přistižení. Navázala tedy na předchozí laskání a dráždila svého frajtra. Lehounce po něm kroužila prstem, bubnovala do něj, třela jej ze strany na stranu. Zkusila do něj několikrát cvrnknout ukazováčkem, ale prudké nárazy prstu v ní vzbuzovaly takovou rozkoš, že toho musela nechat. Vzbudila by svým křikem všechny chatky okolo.

Koutkem oka najednou postřehla pohyb za oknem. V jasné měsíčné noci dobře poznala ony rysy, které se venku mihly. Identifikovala by je kdykoliv a kdekoliv na světě. Pavel. Srdce se jí zastavilo. Co když šel k ní? Chvilinku vyčkávala, ale nikdo nezaklepal. Dveře se nepohnuly. Naopak, uslyšela tiché vzdalující se kroky. Co dělá proboha takhle pozdě venku? Že by šel kontrolovat mladší žáky? Dozor nad nimi přece nebyla jeho starost, to zajišťovali pedagogové. Martinu hned napadlo, že se něco muselo stát. Třeba mu není dobře. Okamžitě byla na nohou. Vklouzla do bot položených vedle postele a potichu se vytratila ven.

Babí léto dělalo noc dostatečně teplou, aby se Martina nepotřebovala převlékat z noční košile. Nenápadně vyhlédla zpoza dveří. Spatřila Pavla, jak se zastavil před jedním ze stavení, v nichž bydlely učitelky, které je na kurzu doprovázely. Rozhlédl se kolem, a když nikoho nespatřil, opatrně zaklepal na okno a vzápětí se skryl za roh chatky. Chvíli na to se ze dveří vynořila hlava učitelky Šťastné. Pavel na ni mávnul, aby si jej všimla. Učitelka za sebou neslyšně zavřela a vyšla do tmy za svým žákem. Martina počkala, než oba zmizeli za rohem, a pak se opatrně vydala za nimi. Když dorazila na místo, kde čekal Pavel na učitelku, už tam nikdo nestál. Zato však zahlédla dva temné obrysy, jak scházejí cestičkou mezi keři dolů, k řece. Tohle bylo nanejvýš podezřelé. Martinu poháněla zvědavost, a proto i když neměla zrovna nejvhodnější obuv, pokračovala v pronásledování, jak nejrychleji a nejtišeji to šlo. Měla štěstí. Pavel s Evou vůbec nepředpokládali možnost, že by je někdo doprovázel, proto se mohla Martina držet relativně blízko, šla z druhé strany remízku lemujícího cestu. Nebyla viděna, sama sice také neviděla, ale slyšela takřka výborně.

„Evo. Evičko, tolik jsi mi chyběla,“ špital roztouženě Pavel.

„Ty mě také, ale musíš si dávat pozor a nekoukat se celý pobyt na mě jako doteď,“ zaslechla Martina odpověď učitelky Šťastné. „Co kdyby si toho někdo všimnul?“

„Ale jsi tak nádherná,“ bránil se Pavel, „tak přitažlivá. A já to už nemohl vydržet…“

„Dočkáš se, blázínku,“ konejšila ho Eva, „ale jen na chvíli. Co kdyby Helena nebo Jana zjistily, že jsem pryč a začaly se po mě shánět?“ Helena a Jana byly třídní učitelky nově nastupujících primánů.

Martina nevěřila svým uším. Co se to tu proboha děje? Copak Pavel a Eva...

„Copak oni spolu něco mají?“ ptala se v duchu sama sebe, neschopná přijmout skutečnosti, které před ní jasně vyvstávaly. Jako v mrákotách scházela za nimi až dolů k řece. Vodní tok se tu zařezával do břehu, jak měnil svůj směr, a vytvářel úhlednou pláž. A právě na ní se uvelebili Pavel se svou učitelkou. Martina, plíže se jak indián, zaujala ve vysoké trávě takové místo, aby jí nic neuniklo. Měsíční světlo se odráželo od vodní hladiny, dalo se dobře dívat i do dálky. Martina jej však potřebovala jen na ten nevelký kousek, dělící ji od oné neobvyklé dvojice.

Sotva usedli na trávu, hladově se na sebe vrhli. V železném objetí se divoce líbali, Martina jasně a zřetelně slyšela jejich vzrušené vzdychání. Ano, učitelka Šťastná měla poměr se svým žákem Pavlem. Ten teď momentálně prováděl inspekci její ústní dutiny. Martina cítila, jak jí zaplavují pocity zklamání a vzteku. Takže žádné táborové milování s Pavlem. Naopak, on už si svou mrdničku evidentně našel a Martinu bere jen a pouze jako kamarádku. Stěží přemáhala slzy zklamání. To vše však začalo být pozvolna přehlušováno vzrušením ze vzniklé situace. Zvuky prudkého oddychování, vlhkých polibků a šustění oděvů rozpalovaly Martinino ucho a přelévaly žár do klína, který měl stále ještě v paměti nedávné nedokončené hraní. Nebylo divu, že se vzápětí přistihla, jak si rukou tře vzrušeně své pohlaví, zatímco pozorovala Pavla přisátého k Eviným kozám. Co s nimi prováděl, nevěděla, podle Evina polohlasného sténání to však muselo být hodně příjemné. Učitelka, zapřená o lokty, zaklonila hlavu a vychutnávala si dráždění svých bradavek jeho jazykem. Vzápětí jí Pavlova ruka zajela pod noční košili, prsty prolétla koberec v klíně a hned na to vyhledala Evinu jeskyňku. Její chloupky byly už celé mokré a z útrob přímo sálal žár. Martina zaslechla tlumený výkřik slasti, to Pavel začal prudce dotírat na Evin klitoris. Umlčel svou učitelku dlouhým polibkem, jeho prsty však nepřestávaly všemožně dráždit ten knoflík rozkoše. Zvuky, deroucí se z Evina hrdla, zněly stále vzrušeněji a naléhavěji. Martině, s prsty vraženými v kundě, bylo jasné, že učitelka spěje k vrcholu.

„Ještě…“ byl nad břehem slyšet vzrušený ženský hlas, „Pavle, ještě! Rychleji! Přidej…Tááák! Jooo, miláčku! Přesně tak je to nejhezčí. Pavle! PAVLÍKU!!! UUUUUŽ!!!“

Eviny obrysy se nezadržitelně chvěly. Martina viděla první orgasmus cizí ženy. Své učitelky. To pomyšlení ji taky pěkně rozpálilo. Nechtěla se však hned udělat. Byla zvědavá, jak budou věci pokračovat, a bála se, že by při svém vyvrcholení mohla sama vykřiknout a prozradit se. Už tak měla strach, aby ti dva nezaslechli čtvachtání prstů uvnitř její pičky. Ti však měli oči a uši, nehledě na ostatní orgány, jen pro sebe. Navíc, i když občas skutečně mohli zaslechnout zvuky Martinina dráždění, splývaly jim tyto se šploucháním řeky.

Řeka se zatím rozlévala také v Evině lůně. Ještě ani nestačila vydýchat rozkoš z jednoho finále a Pavel už začínal pracovat na dalším. Bez váhání vnikl prsty do Eviny broskvičky. Byl šťastný, jakmile zase ucítil ono sevření, onu žhavou vlhkost toho místa, které jej po jejich prvním milování na konci předchozího školního roku přivítalo ještě mnohokrát během prázdnin. A i když jej dnes nemohl obdarovat tím nejcennějším a pořádně jej vykropit, přesto mu nechtěl žádné potěšení upřít. Mrdal jej zuřivě třemi prsty, zatímco se jeho ústa opět vrhla na Evina ňadra. Položil učitelku na zem, roztáhl jí nohy a dál pokračoval v laskání. Martina toho teď moc neviděla, její sluch ji však nenechával na pochybách.

„Jooo! Dělej mi to, ty můj býčku. Pořádně mě tou rukou vymrdej. Chci, aby mě tvoje prsty šoustaly jako kurvičku.“

Martina se nestačila divit. Tohle byla ta češtinářka, která je v hodinách tepala za nespisovnou mluvu? A teď jí z úst vycházejí slova, jako by to byla nějaká rajda. Martinu to ale rozpalovalo. Vůbec se nestyděla za to, že ty dva šmíruje. Vždyť je oba znala. A do něj byla zamilovaná. A Šťastná? No od čeho by měla být učitelka, než od toho, aby před svými žáky odkrývala nepoznané? Martinina pička se chvěla v rytmu přírazů, jak do ní vrážela své prsty. Bylo to nesmírně krásné. Ta slast ji pohlcovala, dech se jí zrychloval, před očima měla barevné kruhy. Jak dlouho takhle propadla sama sobě, to nevěděla. Skoro ztratila přehled o tom, co dělají ti dva. Pavel teď kousal Evu do vztyčených bradavek, přesně, jak to měla ráda. Kousal a sál je jako hladové dítě, zatímco jeho prsty dál zaplouvaly hlouběji do jejích útrob. Natočil dlaň tak, že tlačil přímo proti přední stěně pochvy.

„Óóóóó!“ uslyšela Martina. „Miláčku, to je přesně to moje místečko! Áááách! Pav…le…Takhle to miluju! Jó! Ano! To je…to je ono! Ááááááno!“ Evin výkřik se nesl nad řekou a odražen od skal na protějším břehu letěl zase zpátky, zatímco její kunda drtila prsty šikovného žáka. Tyhle orgáče, kdy jí Pavel dráždil její nejcitlivější bod, prostě zbožňovala. A odměňovala je menšími či většími výstřiky. Pavel z nich měl vždy ohromnou radost, bral je jako svým způsobem metál. Medaili za rozkoš. Dnešek nebyl výjimkou a Pavel spokojeně čistil jazykem svou dlaň zmáčenou od Eviných šťáv.

„To bylo úžasné,“ šeptala mu Eva, „ty jsi úžasný.“ Políbila jej na ústa a donutila ho natáhnout se na zem. Vzápětí se přesunula k Pavlovu klínu, trochu mu stáhla kalhoty a uchopila do dlaní jeho chloubu. Martina zvědavě, ale přitom opatrně zdvihla hlavu. Ne, teď neměla ten správný výhled. Potichu se jako had sunula vpřed. Bylo však těžké pohybovat se neslyšně, protože stébla trávy ji šimraly mezi nohama a způsobovaly tak další dráždění její broskvičky. Podařilo se jí dostat skoro až za záda nic netušící dvojice. Teď viděla dokonale. Učitelka Šťastná držela u kořene Pavlův penis a druhou rukou jej náruživě honila. Zřetelně šlo vidět, jak se žalud leskne, jak z něj vytékal předkrm milostných kapek. Martina to fascinovaně pozorovala a opět neodolala pokušení prstit si svou kundu. Znamení Pavlovy touhy ovšem nepřitahovaly jen jeho spolužačku. Také Eva čím dál vzrušeněji pozorovala, jak z údu, který svírala, stále více vytéká ta voňavá míza. A Pavel jí chutnal tak báječně…

Přejela jazykem od kořene až po žalud.

„Óóóó,“ zasténal Pavel, „Evičko moje…“

Na víc se slastí nezmohl, jak jej jeho učitelka začala vášnivě kouřit. Nezapomněla se také rukou věnovat jeho k prasknutí nalitým koulím, ale hlavní práci odváděla ústa. Rty zběsile masírovaly horké pulzující péro, jazyk po něm klouzal a mísil sliny s tou sladkou šťávou. Eva věděla, že Pavel nevydrží dlouho. Co spolu spali, přestal s onanováním a šetřil si všechny své síly jen pro ni. Teď čekali na vhodnou příležitost několik dní a podle tepu rozechvívajícího žíly v Pavlově klíně bylo Evě jasné, že se udělá velmi rychle. Zkusila proto něco, co jí lákalo celé léto, ale dosud neměla odvahu. Volnou rukou nabrala ze své růžičky šťávy vzrušení a rozetřela je po Pavlově dosud nedotčeném zadku. Podle toho, co říkaly její kolegyně ze sborovny, to některé muže rozpalovalo do běla. A ona to tak chtěla zkusit. Myslela, že kdyby to provedla během milostných schůzek, které spolu trávili v létě u ní v bytě, tak v případě neúspěchu by tím mohla zkazit celý večer. Ale teď? Když se hned musejí vrátit do tábora? Její mokré prsty na nic nečekaly a dobyvačně vnikly do Pavlova análu.

„ÁÁÁÁCH!“ Pavel skoro vykřikl slastí. „Evo! Lásko! To je…je to…super!“

Učitelka povzbuzená tím úspěchem zintenzivnila své dráždění. Kouřila jako zběsilá a zatímco si přidržovala Pavlovo kopí, řádila druhou rukou v jeho zadku.

Za nimi ležící Martina si připadala jako ve snu. I když neviděla mezi spolužákovy hýždě, bylo jí jasné, co se tam odehrává. Sama takto dráždila mnohé ze svých jednorázovek, především starších, a pokaždé vytryskli jako gejzír. Těšila se, jak tuto svou fintu provede také Pavlovi, o jehož panictví dosud nepochybovala. Jak jej zasvětí do všech těch příjemných pocitů. A teď to místo ní dělala Eva, která prsty šukala Pavlovu díru. O to zběsileji si však Martina honila svou pičku, až se najednou sevřela ve vlnách orgasmu. Musela zabořit svůj obličej do trávy, aby ztlumila své vzdychání. Ale měla štěstí. Ve chvíli, kdy se jí kunda poprvé zachvěla, Pavel zasténal.

„Evo! Už…už bu…budu stříkat!“ Vzápětí bezmála křičel, jak z něj začalo tryskat semeno. Jeho spermie zaplavovaly Evina ústa. Učitelka se snažila polykat onu lahodnou smetanu, ale proud tryskající z Pavlova čuráka nepolevoval a čůrky sémě stékaly koutky úst po penisu dolů. Pavel škubal trsy trávy ve svém dosahu, slastí se mu chvělo celé tělo. Bylo to úžasné.

Jakmile její vyvrcholení odeznělo, Martina nečekala, až se vzpamatují i ti dva, a neslyšně se vzdalovala zpátky do chatky. I přes všechny ty příjemné pocity, které právě prožil její klín, se jí v hlavě začal rodit plán, jak se učitelce Šťastné pomstít za to, že spí s Pavlem. Pavlem, kterého chtěla ona.