Začalo to někdy na gymplu. Mé spolužačky prožívaly první vztahy s kluky, postupně přicházely o panenství, zatímco já, nesmělá a zakřiknutá jsem neměla kamarády, ani kamarádky. V naší třídě byla taková ta klasická parta asi pěti kluků, kteří na školu kašlali a chtěli si jen bezohledně užívat života. Já, šprtka, jsem jim musela být asi trnem v oku a proto si mě pořád dobírali.

Celý můj další život pak asi určil ten den, kdy mě o velké přestávce zamkli do skříně, ve které byly ve třídě uložené sešity a jiné pomůcky. Když začala vyučovací hodina, zkusila jsem několikrát zaťukat, ale učitelka se jen rozčílila, co je to za kravál. Třída pokaždé vybuchla bouřlivým smíchem, zatímco já jsem byla zkroucená v těsném tmavém prostoru skříně mezi sešity. Až asi po dvaceti minutách se začala učitelka po mě intenzivněji shánět a někdo jí naznačil, kde jsem. Stačilo zaťukat a byla jsem venku. Bylo proti mému přesvědčení kluky prásknout, takže jsem strávila dvě hodiny po škole sama, protože jsem učitelce tvrdila, že jsem do skříně vlezla sama a zaklapla zámek.

Když jsem šla z poškoly, čekali na mě kluci, děkovali mi a dokonce mi dali kytku. Byla jsem šťastná a viděla jsem před sebou jen růžovou budoucnost. Asi týden bylo všechno skvělé, kluci mě nepronásledovali a myslela jsem si, že jsem si je svou obětí získala.

Opak byl pravdou. Deset dní po tom co jsem byla ve skříni jsem zjistila, že se kluci naopak ubezpečili, že jsem tak slušná, že si ke mě můžou dovolit víc. Skončila poslední hodina a Petr, vůdce party, mě požádal, abych mu ještě vysvětlila něco z matematiky. Když všichni odešli a zbyla jsem ve třídě jen já s partou, najednou mě chytili za ruce, povalili na zem na záda a ruce mi přivázaly k lavicím. Byla to taková ta učebna, kde jsou lavice napevno přišroubované k zemi, takže jsem s rukama nemohla hnout. Zuřivě jsem kolem sebe kopala, abych je odehnala, ale tím jsem si jen vysloužila, že mi nohy chytli, ohnuli až k mým ramenům a přivázali k rukám. Ležela jsem tam bez hnutí na zemi mezi lavicemi, kolena u ramen a čekala co se bude tít. Ani kluci chvíli nevěděli co dál, ale pak jeden z nich strčil do hromádky sešitů, která byla na kraji lavice a ty se sesunuly na můj obličej. Vzápětí začali nosit co našli po třídě a shazovali na mě z lavice. Sešity, zbytky svačiny, mokrou houbu a nakonec křídy. Honza do jedné křídy trochu více cvrnknul a ta odletěla trochu stranou, než ostatní věci a dopadla přímo na mou kundičku a tam zůstala ležet na mých kytičkovaných kalhotkách. Chvíli všichni ztuhly, ale pak se vzpamatovali a hranice mezi škádlením a sexem byla jednou provždy překročena. Petr sáhnul po křídě, ale nezvedl ji hned. Místo toho udělal křídou čáru po mých kalhotkách až k pupíku. Martin, vždy ten nejnadrženější z party už nevydržel a vytáhnul mi kalhotky až ke kotníkům. Pak si nanosili křídy na okolní lavice a cvrnkáním se strefovali do mé kundičky. Cítila jsem se na jednu stranu hrozně, ale na druhou stranu jsem byla v rozkroku úplně mokrá a otevřená. Pak něco zarachotilo na chodbě. Kluci strnuli, pak mi bleskově uvolnili provazy a vyběhli ze třídy. Já jsem šla domů jakoby nic, vlezla jsem si do sprchy, abych se umyla, přitom to na mě přišlo tak, že jsem do sebe ani nevím jak strčila celý konec sprchy, a nechala se proplachovat teplou vodou orgasmus za orgasmem. Asi jsem to měla tenkrát nabonzovat učitelce a včas zastavit to běsnění, které následovalo. Ale uvěřila by mi ?

Druhý den mi kluci opět přinesli kytku, omlouvali se a prosili za odpuštění. Asi měsíc si mě vůbec nevšímali. Změna pak přišla jednou po vyučování, když jsem ještě něco dopisovala, zatímco Petr mazal tabuli a ostatní kluci na něj čekali. Podobná situace, jako před měsícem klukům nedala, nějak na sebe mrkli a ani nevím jak, už mě zase dva z nich drželi za ruce a přivazovali v leže na zádech k lavici. Ani nečekali, jestli budu kopat, rovnou mi přitiskli kolena k ramenům a přivázali i nohy. Pak mi Martin bez zaváhání stáhnul kalhotky ke kotníkům. Sebrali můj penál a vytahali z něj všechny tužky, propisky a fixy. Fixama mi pak začali kreslit po poštěváčku a pyscích. Nevěděla jsem, co mám dělat, byla jsem hrozně ponížená, ale zároveň šíleně vzrušená. Nedělala jsem teda nic, skryla jsem obličej pod svou nohu, přivřela oči a nehýbala se. Přesto jsem koutkem oka viděla, co se děje. Martin si vzal propisku a chvíli váhal, kam odložit fixu, kterou držel v ruce. To, jak to vyřešil, odpovídalo jeho myšlení. Fixu prostě strčil do mě tak, že koukal jen vršek zavírátka. Pak po mě kreslil propiskou, zatímco ostatní kluci strkali své fixy za tou Martinovou. Pak přestali kreslit a postupně do mě nastrkali všechny tužky z mého penálu. Neodolala jsem a má pánev sama od sebe začala přirážet, jak do mě strkali další a další tužky. Martin to obdivoval slovy "ty vole koukej, jak ta kurva šuká tužky". Tomáš, trochu nesmělý dlouhán pak ale řekl "kluci neblbněte, radši toho necháme a vypadnem, ať to nepřeženem". Ostatní uznali, že má asi pravdu, povolili mi provazy a odešli. To, jak jsem se neovládla jim ale dodalo jistotu, že mě se to líbí a mohou tedy pokračovat.

Jejich další akce přišla hned druhý den. Psali jsme písemku z češtiny, když v tom cítím dotek na stehnech. Něčí ruce mi odtahovali stehna od sebe. Snažila jsem se bránit, až si toho všimla učitelka a přikázala mi vstát. Jak jsem vstala a nemohla se bránit, ten kluk toho využil a strčil do mě celou tlustou centrofixu a pomalu s ní jezdil dovnitř a ven a kroutil do stran, zatímco já jsem se snažila stát rovně a zmateně jsem něco blekotala na učitelčino dorážení, proč vyrušuju, ať stojím rovně a neklátím se atd. Když jsem si konečně mohla sednout, kluk s centrofixem bleskově zmizel a učitelka přes plné dřevěné lavice nemohla nic nezpozorovala. Po vyučování kluci museli kvůli nějaké vylomenině zametat chodbu a já jsem k nim dopáleně přišla, rozkřikla se na ně, co to mělo znamenat a když se jen přihlouple usmívali, vzala jsem odpadkový koš a vysypala ho na právě zametenou podlahu. To zas dopálilo je a chtěli, abych to okamžitě zametla. Samozřejmě jsem odmítla. A tak Petr jen řekl, "však ty to zameteš ještě s chutí". Na to mi zkroutili ruce za záda, stáhli kalhotky a, naštěstí velmi jemně, strčili násadu koštěte do mé buchtičky. Pak mě strkali před sebou, já jsem strkala koště a koště strkalo smetí, až jsme špínu z celé chodby zametli na hromádku. Na to Martin koště vytáhl a místo něj mi tam strčil smetáček. Pak mi přikázali, abych hezky smetí nametla Martinovi na lopatku, že když budu hodná holka, tak mě pak pustí.

V dalších týdnech se nestalo nic zvláštního, snad až na občasné zatlačení do kouta, kde mi strkali do kalhotek ruce, případně házeli co zrovna v ruce drželi. Další fáze přišla, když jsme jeli na chmelovou brigádu. Byla jsem naivní husa. Hned první den, když v holčičí umyvárně netekla voda, vtrhla jsem ke klukům, že se umyju tam. Naneštěstí tam zrovna byla akorát Parta a nikdo jiný. Nemohlo to skončit jinak, než že dveře za mnou byly okamžitě zamčeny a já jsem v zápětí přišla o ručník - jediný oděv, který jsem na sobě měla. Pak mě chytili za ruce, povalili na zem a zatímco mě drželi ke mě přistoupil Martin. Protože se zrovna holil, měl v ruce holení a vzápětí mi nastříkal spray na mou buchtičku. Potom mě dokonale do hladka oholil. Na konec do mě všichni strčili svůj kartáček na zuby, na pysky mi nacvakali kolíčky na prádlo, zase si kartáčky vzali a odešli. Já jsem hned za nimi zamkla dveře, začala se mít, ale jak jsem byla rozdrážděná, nevydržela jsem a začala si to dělat svým deodorantem. Bohužel jsem si nevšimla, že okno zůstalo otevřené a Parta mě pozoruje oknem. Vysloužila jsem si nejen jejich bouřlivý potlesk, ale hlavně jsem je povzbudila do další akce pro příští dny.

Nevím, jak si to zařídili, ale byla vytvořena samostatná pracovní skupina, která jela sama na vzdálenější malou chmelnici. V té skupině jsem byla já, Parta, a jinak nikdo. Nejdřív jsme normálně drátkovali, ale když nám přivezli svačinu a traktor odjel, prohlásil Martin suše "svlíkni se !". Váhala jsem, ale když mi pohrozil, že mě svléknou sami, a že je to jen škoda oblečení, pomalu jsem se svlékla do naha. Pak mě položili na zem a své ešusy se svačinou si na mé nahé tělo položili jako na stoleček. Po svačině na mě ještě hráli mariáš a musím říci, že karty vynášeli velmi zprudka.

Pak ale Petr prohlásil, že musí máknout, jinak je přeřadí jinam a bude po idyle. Když jsme vstali, zhrozili se, jak jsem špinavá. Opodál ležela hadice zavlažovacího zařízení, tak jí vzali a důkladně mě postříkali vodou. Naštěstí bylo horko a voda nebyla moc studená. Když vodu vypnuli, Martin držel zrovna konec hadice kousek před mým rozkrokem. Viděla jsem, jak ho nezadržitelná síla přitahuje a on hadici sune blíž a blíž, dva kluci opodál mezitím pochopili a chytili mě, abych neutekla. Asi ale nemuseli, nevím co to se mnou bylo, ale hrozně jsem toužila po tom, aby mi tam tu hadici strčil. Naštěstí jsem nečekala dlouho a hadice byla ve mě. Slastí jsem vykřikla a v tom mé nitro zalil proud studené vody, jak Petr vodu zase pustil. Chvíli jsem tam tak stříkala a fungovala jako průtokový ohřívač, až došlo k dalšímu zlomu v našem vztahu s Partou. Dalo se to očekávat již dost dlouho, přesto mě to ani ve snu nenapadlo a byla jsem jako opařená, když Martin najednou pustil hadici a stáhl si kalhoty, ze kterých mu jeho penis vystřelil jako z praku, tvrdý jak kámen. Kluci, kteří mě drželi mě povalili na zem a Martin na mě skočil. Byl tak rychle, že jsem se ani nestačila udělat. Pak ale přišel další a další, až se jich na mě vystříkalo všech pět.

Zbytek dne jsme spolu nemluvili a vyhýbali se nejen pohledy. Když jsme se vrátili, šla jsem hned za učitelkou odhodlaná jí to říct. Tohle už je moc !

Oslovila jsem jí, řekla jí, že jí musím něco říct, ale že bych radši o samotě, když v tom se strhl povyk. Učitelka vyběhla ven a tam od sebe odehnala Petra s Tomášem, kteří se prali. Vyloučeno ! Ti dva by se nikdy neprali. To musela být jen taková zástěrka, aby odlákali učitelku. Pak už jsme šli na večeři a já nic nestihla říct. Chystala jsem se po večeři stavit u učitelky na pokoji. Kluci však byli rychlejší. Když jsem dovečeřela a šla z restaurace, ve dveřích mě odchytili, zatáhly na pánský záchod, strhali ze mě oblečení, přivázali mě opasky nahou na podlahu k topení. Pak se kolem mě rozestavěli a se slovy "tohle tě odnaučí bonzovat" mě celou pochcali. Protože učitelé byli s naším včerejším pracovním výkonem spokojeni, jeli jsme druhý den zase s Partou na naší malou odlehlou chmelnici. Už cestou jsem si připravovala proslov, co jim řeknu, abych od nich měla klid a hned jak jsme osaměli jsem spustila a řekla jim že tohleto už hodně přehnali, že to takhle dál nejde a že mě musí nechat na pokoji, nebo mě musí vzít za plnohodnotného člena party. Až jsem byla překvapená, že jsem jim to řekla. Ještě více mě pak překvapilo, že se mi nejen omluvili, ale hlavně, že přijali tu druhou variantu. Pak Petr přecijen dodal, že to samozřejmě nic nemění na tom, co se mnou budou dělat, pouze k tomu budu mít dovoleno se vyjádřit. Nakonec i s tímto ústupkem to bylo velké vítězství.

Když pak přijel (respektive už zase odjel) traktor s jídlem, byla patrná změna. Martin mě poprosil, abych se svlékla, já jsem mu odpověděla, že na zem nejdu, protože to včera hrozně tlačilo, on zase, že to po mě nechce a tak jsem se svlékla. Pak mi Martin párkrát přejel po mé čerstvě vyholené kundičce, až jsem slastí přivřela oči a on do mě strčil svou žíci. Na to si lehl na záda na zem pode mě, na hrudník si položil svůj ešus s gulášem a řekl mi, ať ho tou lžící co mám v kundě pěkně nakrmím. Tak jsem ho nakrmila, až jsem se z toho skoro udělala. Po obědě mě kluci tak, jak jsem byla nahá, zatáhli ke strouze, ve které byl rozmočený jíl a hodili mě tam. Pak vlezli za mnou a docela příjemně mi ten jíl pět párů rukou rozmazávalo po celém těle. Když jsem byla pokrytá rovnoměrnou vrstvou jílu a vdychala jsem slastí, zeptal se mě Petr, jestli mě může pomilovat. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem mu to povolila. Ale jen jemu, ostatním jsem řekla, že až později, když budou hodní, a tak jsme se vrátili zase k práci. Tím byla překročena další hranice, kdy jsem se stala otrokyní Party, ale zároveň jsem měla svá práva a měla jsem v Partě oporu.

Vždyť také při večeři všichni jen zírali, když jsem si sedla ke stolu s Partou a zbytek třídy se mi od té doby málem klaněl. Také učitelka si pochvalovala, jaký se z nás stali dobří kamarádi, jak jsou ti kluci vlastně docela hodní a jaký to od ní byl geniální nápad, že nás nechala spolu o samotě. Kdyby jen tušila !

Po večeři jsme si od kuchařky vyžádali několik buřtů, že si je půjdem někam ven opéct. Než jsme konečně rozdělali oheň, šli jsme skoro hodinu, abysme byli dost daleko a nikdo nás nevyrušoval. Když hořel oheň, bylo samozřejmě mým prvním úkolem se svléknout do naha a zatímco si kluci opékali první buřt, dělala jsem jim peep-show. Prostě jsem klečela na zemi, nohy roztažené, jednu ruku na poštěváku a druhou jsem si strkala bradavku do pusy, tak jak jsem to viděla jednou u kámošky na videu. Při tom jsme popíjeli z malých, asi deckových, lahviček Napoleóna, což byl jediný alkohol, který nám ve zdejší prodejně prodali. Když už jsem byla trochu lízlá, což bylo rychle, protože jsem do té doby skoro nepila, vzala jsem lahvičku a místo abych se napila, jsem si jí strčila mezi nohy. Kluci byly nadšení a Martin si hned lehl pode mě, protože prý teď měla jít flaška k němu a on má žízeň. Odšrouboval tedy uzávěr, který jediný ze mě vykukoval a vypil celý zbytek. Pak mi řekl, že bych si také měla opékat a že mi rád dá svůj prut. Vzal tedy prut, na kterém si předtím opékal a napíchnul na něj buřt. Už jsem si ho od něj chtěla vzít do ruky, jenže on mi ho nepodával. Místo toho jeho konec zasunul do té lahve, ze které ze mě stále vyčuhovalo jen hrdlo. Pak mi přikázali takhle opékat. Musela jsem si tedy lehnout na záda, zvednout pánev a opatrně držet buřta nad ohněm. Bylo to velmi náročné a ještě více vzrušující. Kluci mi při tom pomáhali tak, že klackem pomalu otáčeli, aby se buřt nepřipaloval. Postupně se v otáčení klacku střídali a když byla zase řada na Martinovi, rozhodl se svou techniku trochu vylepšit. Už netočil klackem v lahvi, jak to dělali předtím. Místo toho do mě jemně strčil prsty a otáčel celou lahvičkou. To už jsem ale nevydržela a divoce jsem se udělala. Ještě že Petr stihnul zasáhnout a chytil můj klacek dřív, než jsem s buřtem plácla do ohně, jak jsem sebou zmítala. Co bylo ten večer dál si moc nepamatuju, vím jen, že jsme tam takhle blbli dost dlouho, a že jsem jich na závěr všech pět pomilovala. Některé možná i vícekrát. Taky jsme z toho měly pěknej průšvih, ale já, coby miláček třídní učitelky jsem naší "napravenou" partu z toho vysekala, takže jsme s toho vyvázli jen se zákazem vycházení. Nakonec nejvíce jsme si stejně užívali na chmelnici, nebo odpoledne na půdě naší ubytovny, kde bylo seno a v ubytovně se vždycky našlo dost věcí, které jsme ještě do mě nezkoušeli strčit a muselo se to vyzkoušet.

Po návratu z chmelu se náš vztah s Partou příliš nezměnil. Někdy i několikrát týdně jsme zůstali po vyučování ve třídě, kde mě kluci svazovali, bičovali, strkali do mě všechno možné a nutili mě dělat různé zajímavé ponižující úkony. Časem jsem už byla tak vytrénovaná, že když si jednou Martin vzpomněl, jak do mě nastrkali všechny tužky z mého penálu, a že tomu nemohl uvěřit, že se to tam vejde (měla jsem totiž velký penál se spoustou tužek), jen jsem mu pohrdavě řekla, "to nic není, třeba celý penál i s tužkama by ve mě byl ještě volný". Sice jsem to až tak nemyslela, ale Martin se toho chytl, vzal můj penál a začal ho do mě strkat celý, tak jak byl plný, šlo to pomalu a ztuha, křičela jsem při tom vzrušením a chtěla jsem ho tam, ale penál zůstával jen na krajíčku a když jsem se poprvé udělala, musela jsem uznat, že to trochu bolí a poprosila jsem Martina, ať nejdřív vyndá alespoň ty dvě největší fixy. Na podruhé se tedy podařilo, penál byl celý ve mě a Martin do něj ještě zvládnul zastrčit obě fixy. Byla jsem z toho tak rozrajcovaná, že jsem chtěla víc a tak kluci z mé tašky postupně vyndali a přesunuli do mé šílící pochvy hřeben, kartáč na vlasy, zrcátko (na takovém pěkném ozdobném držátku s mnoha výstupky) a řasenku. Byl to jeden nekončící orgasmus, ale když jsem po dlouhé době konečně vystřízlivěla z toho opojení, musela jsem kluky zklamat, protože dnes se s nimi už pomilovat nemohu. Byli sice zklamaní, že nedodržíme náš hezký zvyk, že se vždy na rozloučenou alespoň s jedním z nich za asistence ostatních pomiluju, ale pochopili, že jsem dnes měla náročné odpoledne a že si tedy přepíší svůj rozvrh, kdo je na řadě na šukání se mnou. Druhý den jsem se také vymluvila, ale další den jsme si zase naplánovali společné odpoledne. Tomáš nás, zcela nezvykle pozval k sobě domů, že prý pro mě má něco zajímavého. Tak jsme šli. Tomášovi rodiče byly v pěkným balíku a tomu odpovídala jejich vilka. V jejich koupelně jsem prvně v životě viděla elektrický kartáček na zuby. Nejdřív jsem nevěděla co to je a tak se hned Tomáš nabídl, že mi to předvede, ať se svléknu. Samozřejmě, že když na přístroj nasadil kartáček a zapnul ho, došlo mi co to je, ale nechala jsem ho pokračovat. Jak jsem tak ležela na měkoučkém bílém koberci, nechala jsem ho, aby mi kartáčkem objížděl bradavky, pak přes břicho níž, jemně mi dráždil podbříšek, pak přešel na stehna, až se obloukem vrátil zpět ke středu a vibrující kartáček dosedl na můj klitoris. Vykřikla jsem vzrušením a nechala se dál unášet rozkoší. V tom Tomáš přestal a řekl mi, že to není, to co mi chtěl ukázat, že to je jen obyčejný přístroj sloužící k pohodlnějšímu čištění chrupu. Pak přinesl časopis, ve kterém byla ženská ležící na zádech a z kundy jí trčelo telefonní sluchátko. Tomáš mi vysvětlil, že už tenhle obrázek má dlouho a vždycky mu vrtalo hlavou, jestli je to vůbec možné, jestli to není jen takový trik a uvnitř ta druhá půlka sluchátka vůbec není. Třeba je uříznuté, nebo je to fotomontáž, nebo tak něco. Prý, jak mě viděl s tím penálem, vzpomněl si na tenhle obrázek a poprvé si uvědomil, že to nemusí být tak nemožné. Na to přinesl starý telefon s obrovským sluchátkem. Sluchátko pak namazal Niveou a zatímco mě další čtyři páry rukou hladili po stehnech, prsou, krku ... no prostě všude, začal mi Tomáš přejíždět sluchátkem přes mojí už úplně mokrou kundičku a jemně ho tlačit dovnitř. Nejdřív to vypadalo beznadějně, ale pak jsem se nechala unést tím hlazením mnoha rukou a jemným drážděním mé buchtičky a přestala vnímat okolní svět. Po nekonečně dlouhé době se najednou slyším jak křičím v nejsilnějším orgasmu, jaký jsem do té doby poznala a když orgasmus odezněl, zpozorovala jsem, že je sluchátko ve mě. Najednou jsem ho i ucítila uvnitř. Zkusila jsem ho vyndat a polila mě hrůza, když jsem zjistila, že nejde ven. Chvíli jsem tak za něj bezmocně tahala a kluci se mi smáli, ale pak mě ta situace zase vzrušila a začala jsem se sluchátkem kroutit, zarážet ho víc do sebe, tahat ho za sebou po zemi, tahat za sebou celý telefon a nevím co všechno ještě. Kluci mě nějakou dobu pozorovali, ale pak se na mě zase vrhli a když jsem se po další nekonečné vlně orgasmů probrala, bylo už sluchátko venku. Dnes jsem ani nebyla tak unavená, jako po penálu. Právě naopak byla jsem hrozně nažhavená a pomilovala jsem se v jednom velkém klubku se všemi pěti kluky tak, že žádný nepřišel zkrátka.

Takto jsme si s Partou užívali pravidelně po dlouhou řadu měsíců, s drobnými přestávkami a změnami až do doby, kdy jsem nasedla na tu loď mířící na Ostrov. To s tím sluchátkem byl asi vůbec nejsilnější zážitek, i když byla celá řada srovnatelných. Vzpomínám si ale ještě najeden velmi výrazný a krásný zážitek se kterým se vám chci svěřit. Bylo to úplně jiné. Bylo na veřejnosti, před celou třídou, i před učitelkou. Ale popořádku. Stalo se to hned v prvním roce mého "otroctví" v Partě, v dobách, kdy jsme uskutečňovali nejvíce objevů. Na jaře škola pořádala tradiční branné cvičení, nebo-li Pochoďák. Prostě jsme vyrazili celá škola do lesa, s plynovou maskou a baťohem se svačinou a povinnou zátěží na zádech. S Partou jsme šli na konci řady, když v tom mi Honza říká, ať na chvíli zastavím, že si vyměníme zátěž. Moc jsem nejdřív nechápala, ale když jsme odbočili s celou Partou z cesty a Honza mi řekl, abych si stáhla kalhoty, bylo vše zas jako obvykle. Honza měl jako zátěž asi tak kilovou činku a hned mi vysvětlil, co po mě chce. Prostě jsem si činku strčila do své věčně hladové kundičky a zase se oblékla. Honza si ode mě vzal mou cihlu a vyrazili jsme. Na první pohled lehký úkol, ale už jak jsme dobíhali třídu jsem měla co dělat, abych činku udržela a když na mě z toho přicházel orgasmus, abych nezakopla. Když jsme třídu doběhly, učitelka mi říkala, že bych měla více cvičit, protože kluci se ani nezadýchali, zatímco já funím jako nosorožec. Po pár minutách pochodu zase měla starosti, jestli mi není špatně, protože pořád dýchám přerývaně, mám skelný pohled a jdu nějak unaveně, jako bych tahala nohy za sebou. No ale zkuste vypadat normálně, když se vám při chůzi pohupuje v kundě kilová činka, kterou musíte pořád silně svírat, aby nevypadla, a která vás čas od času přivede k orgasmu. Nicméně jsem učitelku přesvědčila, že jsem v pořádku, že "To" jenom mám dostat, což jako žena pochopila. Bohužel, učitelka na mě chtěla od té chvíle dávat pozor, takže přestože výměna zátěže s Honzou měla být jenom na chvilku, už jsem se nemohla ztratit a činku jsem nosila víc jak hodinu. Když jsem pak s činkou v sobě absolvovala běh na 60 metrů už jsem to nevydržela a jen se nikdo nedíval, prostě jsem povolila a nechala činku vypadnout nohavicí na zem. Ta rána, jak dopadla činka na zem, však přitáhla pozornost několika spolužáků a Marek, takový milý kluk, činku hned sebral a podával mi jí se slovy, "Jé vypadla ti zátěž z baťohu. A asi ti tam rozmašírovala krém na opalování, je celá upatlaná, počkej, já se podívám, co se dá zachránit. S díky jsem odmítla pomoc na čištění baťohu, vzala si od Marka činku, hodila jí do baťohu a v duchu se řezala smíchy, když si čichal k ruce ve které před chvílí držel činku zmáčenou od mých šťáv, a říkal "Co je to za krém, ten neznám, ale pěkně voní". To už pochoďák pomalu končil a my jsme si šli s Partou ještě trochu užít.

Tak, a to je v kostce celá historie mého života s Partou, než jsem odjela na Ostrov.