Někdy uvidíte dívku a víte, že hledání – možná i celoživotní – je u konce. Tak to bylo, když jsem poprvé uviděl Alinu. Možná si říkáte, co vykládá, byla to jen fotka, jenže bylo to něco víc. Usmívala se na mě ze své tajné zahrady, krásné tmavé vlasy jí kaskádovitě spadaly kolem ramen, pozdně odpolední sluneční světlo se odráželo od docela vkusného malého zlatého řetízku na krku, potřebovala být milovaná, vlastněná, kompletně přenesená do vzdálených sfér vášně, které nikdy nepoznala, a o nichž jsem instinktivně věděl, že jí je mohu ukázat jen já. Pochopte to, jestli to dokážete, tady nešlo o nějaké klamné sebehodnocení, bylo to konstatování, o kterém jsem prostě věděl, že je pravdivé.

Stejně jako jarní květy, které zdobí strom za ní, i ona pro mě rozkvete, ale stejně jako jaro samo, ta příležitost tu bude jen krátce. Chtěl jsem ji, víc než jakoukoli jinou dívku, kterou jsem kdy potkal, a po dvou manželstvích, po nichž jsem se pro své děti stal osamělým rodičem, to věřte mi nebyl planý komentář.

Jak jsem přišel k té fotografii?

Ve svém volném čase píšu (nejsem profesionální spisovatel, to musím dodat) a kromě jiných v podstatě nevýdělečných prací jsem publikoval na internetu nějaké povídky, které by se eufemisticky daly nazvat erotické. Alina náhodou narazila na několik mých požitkářských blábolů a pravděpodobně se jí nechtělo věřit, že by někdo mohl sám od sebe dávat dohromady tak pochybnou a rizikovou literaturu, takže mě kontaktovala, a pak na mou žádost poslala i výše zmíněnou fotografii.

Ještě týž večer jsem se rozhodl, že se s ní nejen setkám, ale že naplním to, o čem jsem bez nejmenších pochybností věděl, že to vždy bylo naším osudem. Ačkoli to zní jako pohodlná výmluva, vždycky jsem věřil, že se zamilovávají duše... ne předepsané věkové kategorie. Jestli se příležitost vynoří z mlhy, když je vám dvaasedmdesát, potom to tak mělo být... měla se naskytnout! Co je lepší – být deset let milován a opečováván, nebo se celý život trápit v manželství plném soužení a neshod, ve kterém nikdy neprožijete ani den, kdy byste cítili opravdovou smysluplnost a sounáležitost? K čertu se vším, měl jsem být klinickým psychologem!

Samozřejmě, ta vzdálenost mezi námi byla problematická. Ale je fakt, že je to jen překážka, kterou nejspíš naordinovala nějaká vyšší forma existence, aby otestovala odhodlání člověka. Postupem času a s pomocí nových komunikačních technologií jsem ji poznal tak, jak jsem ji, domnívám se, někde na okraji svého vědomí vlastně znal vždycky. Povídali jsme si přes chatovací služby, vyměňovali si e-maily, dokonce jsem pro ni psal povídky. Zpočátku jsem navzdory své relativizující filozofii hluboce litoval věkového rozdílu mezi námi – spíše z jejího než z mého pohledu. Byla to mladá dívka, která nastupovala do vlaku na první zastávce. Já jsem tu trať používal už od doby, kdy postavili železnici.

Ale čas je úžasná věc. Emoce narůstají a na vypadávání vlasů už tolik nezáleží. Sakra, která aspoň polointeligentní ženská by odmítla noc se Seanem Connerym, a to byl ve třiceti plešatý? Kromě toho... z některých úhlů a v určitém světle i těch pár zbylých pramínků má svou hodnotu.

Chvíli trvalo, než jsem si to zařídil, ale když jsem seděl v pendolinu mířícím na druhý konec republiky a díval se na krajinu ubíhající za oknem, vrátil jsem se v myšlenkách k její fotografii. Vytáhl jsem ji a všiml si ještě dalších detailů; lehounkého nánosu světle meruňkové řasenky, stopy lesku na rtech. Byla prostě rozkošná. Její oči slibovaly mnohé. Náklonnost, vřelost, věrnost, a spěchám dodat, že i zdravou míru drzosti. Věřil jsem, že pochopí, když se jí teď chci přiznat, že fyzicky po ní toužím stejně jako emocionálně, a věděl jsem s naprostou jistotou, že jí můžu na všech frontách poskytnout to, co potřebuje. Přinášel jsem jí to až domů!

Pro tento příběh není důležité, kde žije, pouze to, že jsem se nechal dopravit takříkajíc až na její práh. Vynechal jsem však zatím jeden podstatný detail – nevěděla o mém příjezdu, ačkoli jsem jí v předchozích měsících slíbil, že si udělám čas a tu cestu uskutečním.

Když jsem už docela pozdě odpoledne seděl ve svém hotelovém apartmá, byl jsem na vážkách, jestli jí mám na mobil zavolat hned, nebo počkat do večera. Protože jsem odjakživa impulzivní, vyťukal jsem její číslo.

„Máš na dnešek nějaké plány?“ zašeptal jsem, když jsem uslyšel, jak se ohlásila.

Poznala můj hlas. „Leoši?“

To jediné slovo dokončilo mé úvahy. Chtěl jsem ji obejmout. Vlastně jsem chtěl mnohem víc.

„Ano, to jsem já, Alino. Víš, jen ti chci říct, že budu celý víkend mimo město, takže si s tebou nebudu moct víc povídat. Prostě mi do toho vlezla jedna služební cesta.“ Zněla zklamaně. Bylo to výborné mučeníčko!

„Jo, no, bydlím v hotelu Arkáda, možná mi zbyde pár minut po schůzkách.“

„Arkáda?“ řekla, „to je náhoda... jeden takový tady taky máme.“

„Ano, já vím,“ škádlil jsem ji, „na rohu Balbínovy a Zahradní, že jo?“

Krátká pauza. Cítil jsem, jak jí buší srdce, slyšel jsem, jak jí to v hlavě šrotuje. To přece není možné... nebo ano?

„Ty jsi tady, viď?“ dostala ze sebe nakonec.

„No, abych byl upřímný,“ řekl jsem, „jsem tu ve městě nový a rád bych šel s někým na večeři.“

„Dej mi hodinu,“ poprosila, celá zadýchaná. „Cože?“ odpověděl jsem. „Cestuju takovou dálku, abych tě viděl, a ty chceš, abych čekal další hodinu? Tomu neříkám zájem. Ať je to pětačtyřicet minut, nebo zavolám do nejbližší eskortní agentury!“

Nejsem si jistý, kdo z nás zavěsil rychleji.

Seděl jsem na posteli a rozbaloval svých pár věcí. Ty krásné dlouhé vlasy měly být brzy na místě, připravené na to, že se jimi budou probírat mé ruce. Víte, na co jsem myslel víc než na cokoli jiného? Že mi postačí jenom ji držet, třeba jen na okamžik, i tak by to stálo za tu cestu. Cítil bych její jedinečné teplo a konečně bych mohl políbit to malé měkké místo těsně pod čarou vlasů na šíji. Muselo na to čekat tak dlouho. Napadlo mě, jestli má jemně tvarované uši – brzy to zjistím.

Kdybych řekl, že jsem byl nervózní, lhal bych. Jak by někdo mohl být nervózní ze setkání s člověkem, kterého zná stejně dobře jako sebe? Na to, jaký jsem byl, se víc hodí slovo úzkostný! Úzkostný dotáhnout do konce něco, co se dalo do pohybu roky předtím, než jsme o tom vůbec něco věděli.

Decentní zaklepání na dveře nabídlo dvě možnosti. Buď je to pokojová služba anebo ožívá moje fotografie. Opravdu jsem se u toho šunkového sendviče a latté potil.

Když jsem otevřel, mohl jsem udělat spoustu věcí. Říct: „Ahoj Alino, rád tě vidím, pojď dál.“ Podat jí ruku a okomentovat její dobrý vkus při výběru šatů. Protlačit se kolem ní a rozhlédnout se po pokojové službě na chodbě. Nebo v krajním případě ji opřít o dveře a znásilnit.

Doopravdy jsem udělal to, že jsem se jí jen podíval do očí – to je vše, co kdy musíte udělat! Byla za nimi tak krásná, jak jsem věděl, že bude. Objal jsem ji, vzal za ruku a zavedl do svého pokoje. Pak jsem si všiml jejího dobrého citu pro oblečení. Samozřejmě, mít tu skvělou figuru, kterou měla, byl extrémně dobrý začátek. Dost hezká krátká a přilnavá tmavomodrá sukně, ve spojení s jednoduchým, ale kvalitním béžovým topem, který se moc nesnažil o schovávání mimořádně dobře vytvarovaného obsahu pod sebou, v čemž mu napomáhala, jak se zdálo, nenápadná nabíraná podprsenka světlé barvy. O tom víc později... rozhodně, mnohem víc!

Voněla mládím a přísliby. Její krásné vlasy zářily a při každém pohybu jí nekontrolovaně tančily po ramenou. Prozatím bylo to malé horké místečko kolem jejího krku skryté, ale jistě si nemyslela, že ho nikdy nenajdu.

„Proč se na mě tak díváš?“ zeptala se docela nevinně. Sakra, co by si asi myslela, kdybych se nedíval?

„Proč?“ odpověděl jsem, „řeknu ti přesně proč, Alino. Ne každý den se u tvých dveří objeví tak vzácný obraz. Jsi krásná a žádoucí dívka, no a buďme upřímní, tu ‚žádoucí‘ část... já v žádném případě nebudu opomíjet, promiň, to jak jsem naprogramovaný se nedá změnit!“

Usmála se a objala se tím půvabným a sexy způsobem, kterým to dívky instinktivně dělají, a vzhlédla ke mně ze židle, ke které jsem ji dovedl.

„Každopádně, miláčku,“ pokračoval jsem, „tohle je především rande s večeří. Co kdybychom se šli najíst?“

Minibary v tom hotelu by se sice ve světovém žebříčku neumístily, ale co, jejich restaurace mohla vyniknout v oblasti steakových řízků a šampaňského. Večeřeli jsme elegantně, i když číšník byl malé pivo a trochu kulhal. Myslím, že používal kolínskou. Estee Lauder nejspíš byla jeho sestra.

Bylo by jednodušší vyjmenovat věci, o kterých jsme během těch pár hodin nemluvili než oblasti, jichž jsme se dotkli. Od maturity po Al-Kájdu, od knih po filmy, od českých lesů po Maledivy. Jaké zklamání, říkal jsem si – ani jednou jsem neslyšel, že by Alina zamumlala něco obdivného na mou adresu, a vůbec mi nedala příležitost na to nějak skromně odpovědět.

Pár citronových palačinek skvěle zakončilo tu kalorickou seanci. A šampaňské už se postaralo o to, že jenom být v její blízkosti stačilo probudit ty části mého těla, které jsem si předsevzal držet na uzdě. Nikdo mému testosteronu neříkal, na co myslím.

Přes to všechno však být s ní bylo tak dobré, jak si lze vůbec představit. Pozdě večer jsme se prošli kolem bloku a dál si povídali. Bylo to ohromně úlevné a přišlo nám, jako bychom takovou blízkost sdíleli už mnohokrát předtím. Při procházce jsem ji držel za ruku a tím oboustranným kontaktem toho mezi námi prošlo tolik, že jsem cítil její potřeby i její obavy, kam to všechno povede. Věděl jsem jenom, že tam chci jít.

Když jsme se nakonec vrátili do mého pokoje, dopili jsme poslední zbytky šampaňského a já se jí zeptal, jestli se se mnou nechce podívat na nějaký film. Na kabelovce jich dávali tolik, že chvíli trvalo, než jsme se pro jeden rozhodli – vybrali jsme Shrek 2.

Čím to je, že filmy v hotelech se mnohem lépe sledují z postele?

Vlastně jsme se na něj dívali docela dlouho... Co ale dobrodružství Shreka opravdu ukončilo, bylo to, že jsem našel přesně to místo za jejím krkem.

Holky jsou tak hloupé. Když je políbíte na správné místo na krku, začnou vydávat žhavé zvuky a vystrčí prsa dopředu, takže vám nezbyde nic jiného než přemístit své ruce. V případě Aliny to přemístění stálo za to! Její ňadra byla i přes látku tak úžasně teplá a lákavá, že jsem musel každé hladit jednou rukou, aby si ani jedno nemohlo stěžovat na přednostní zacházení. Nadměrné kozy pro mě představují to největší vzrušení a Alina měla ta nejdokonaleji tvarovaná a velká prsa, která bez námahy překlenula mezeru mezi mladou teenagerkou a profesionální tanečnicí u tyče.

Líbat ji ale přetěžovalo mé smysly. Když se dotýkáte dívčích rtů svými a cítíte, že chce... potřebuje... dává… je to, že ona takto reaguje, velké vzrušení a zároveň privilegium. Říkal jsem jí, že je vším, co jsem očekával, a ještě víc. Nevím, jestli mi věřila, ale snažil jsem se jí vysvětlit, že jsem nepřijel kvůli tomu, ale jen kvůli ní. To, co jsme dělali, bylo jen důsledkem toho, že ona byla tou krásnou osobou, kterou jsem mohl takto vnímat – obrazně řečeno.

Mezi hrubým sexuálním osaháváním a citlivým fyzickým hlazením je křehká hranice. Je to hranice, kterou si většina dívek uvědomuje, a o které průměrný muž nemá ani ponětí. Většina mužů hledá vzrušení. Většina dívek touží po fyzické sounáležitosti. Tyhle dvě věci jsou od sebe vzdálené světelné roky a pro ženu, která má potřebu, je velkým kamenem úrazu to, že muži, když už je vše vyřčeno a uděláno, jsou prostě jen dospělí kluci. Většina patnáctiletých dívek je podle mých zkušeností emocionálně daleko před průměrným třicetiletým mužem... to měl být vtip.

Každopádně, dost už psychologických pouček. Alina se trochu sesunula na postel a vypadala tam zatraceně spokojeně. Dál jsem ji jen jemně hladil, a přitom jsem ji líbal na krku a ramenou – hned vedle těch ramínek od podprsenky, která mě přiváděla k šílenství. Z toho, co si pamatuju, si myslím, že při tom vrněla. Shrek byl už dávno zapomenutý, když jsem udělal odvážné, ne-li zásadní rozhodnutí pokročit, a políbil jsem jí nohu... těsně pod lemem sukně.

Když jsem zjistil, že se žádná facka nekoná, zopakoval jsem to. Definitivní vítězství. Zavřela oči a trochu se zavrtěla. Držel jsem se svého postupu a velmi jemně jí tu sukni trochu vyhrnul. Pořád žádná facka a díky těm pár centimetrům navíc jsem ji teď mohl líbat o tolik výš. Oči se jí na delší dobu zavřely a ty roztomilé vzdechy byly opravdu velmi povzbudivé; naklonil jsem se dopředu, přitáhl si ji k sobě a políbil ji na rty. Roztála. Bylo tak snadné jí říct, že ji chci a že ji právě v tu chvíli považuji za nejžádoucnější dívku na planetě... Proč? Protože to byla pravda!

Uložil jsem ji na záda na polštář a začal jí rozepínat knoflíky na blůze. Ztěžka oddychovala. Měl jsem štěstí, že vůbec dýchá! Když se odhalila její hezká malá podprsenka, jen jsem si klekl vedle ní a vsunul do každého košíčku jeden prst a velmi jemně jí dráždil bradavky. Byla tak hebká – bůh si určitě zaslouženě odnesl cenu pro nejlepšího sochaře v tu noc, kdy ji její máma počala.

Ten malý top jsem jí stáhl a jen se na ni díval, jak tam leží... tak zranitelná, a tak žhavá. Sesunul jsem jí ramínka podprsenky dolů a sotva jsem jí prsa z podprsenky uvolnil, ona skoro zakňourala a ochranitelsky k nim zvedla své ruce.

Přidržoval jsem jí teď ty ruce nad hlavou, sklonil rty k jejím prsům a políbil je oba. Vrtěla se – napůl rozkoší, napůl očekáváním, přesně jak jsem si představoval. Když jsem si do pusy vzal celou její pravou bradavku, byl to pro mě senzační pocit. Měla ji teď ztvrdlou a tiskla se ke mně, když jsem ji sál, nejdřív na jedné straně, pak na druhé.

Ještě teď cítím její chuť, vzpomínám si, jak mě vzrušovala. Chtěl jsem jí toho tolik udělat, ale tohle nebylo žádné uspěchané představení, chtěl jsem, aby to všechno trvalo věčně. Otočil jsem ji na břicho a vedl jí ruce nahoru na polštář, kde jsem jí je podržel. Vůně jejích vlasů byla tak hluboce omamná, přitiskl jsem se jí na krk a šeptal, jak moc pro mě právě teď znamená. Začal jsem jí jemně masírovat ramena a nechal své ruce, aby ji hladily. Tu podprsenku jsme opravdu nepotřebovali, takže jsem ji rozepnul a pak z ní odmotal a odhodil přes postel. Dalo mi to více než příjemnou možnost líbat ji dolů po páteři až ke spodní části zad.

Nezbývalo mi, než rozepnout jí sukni a poslat ji stejnou cestou taky pryč; Alina se teď téměř neustále kroutila. Trochu vzdychala, což bylo vzhledem k tomu, že byla oděná jen do malého horkého kousku něčeho, co snad mohly být kalhotky mladé dívky, opravdu pochopitelné.

Z těch fotek, které mi poslala před několika měsíci, jsem věděl, že má vážně sexy zadeček. Fotoaparát nelhal, žhavější už jí ho udělat nemohli. S rizikem, že přivolám její hněv, jsem prostě vzal za gumu a stáhl ji dolů, ale jen o dva centimetry, a políbil horní část jejích krásných křivek. Teď se sice ozvalo „neeee“, ale usoudil jsem, že to bylo spíš pro efekt než cokoli jiného, zvlášť když jsem to udělal znovu a stáhl to dolů ještě víc, a tentokrát už bez odporu – jen s povzdechem. Byl bych ji tam mohl líbat celou noc.

Teď už to bylo na hraně mezi mazlením a drážděním! Ještě jednou jsem ji otočil a ona samozřejmě po holčičím způsobu zaječela a ochranitelsky si zakryla prsa. I když to bylo svůdné, měl jsem jiné plány a prostě jsem se naklonil dopředu a tvrdě ji políbil na přední stranu kalhotek. Alina zapomněla na bradavky a jen překvapeně vydechla, asi čekala na můj další krok.

Nemusela čekat dlouho. Znovu jsem ji políbil přímo doprostřed a ujistil se, že tlak vyvíjím takový, aby neměla pochybnosti o mém záměru. Miluju pohled do dívčích očí, když si konečně uvědomí, že se s ní budete milovat. Je v nich vidět ta kolísavá kombinace sexuální prosby, otevřené zranitelnosti, vzrušení, poddanosti a smíření se svým bezprostředním osudem.

Jemně, ale rozhodně jsem jí stáhl kalhotky, a ten pohled mě málem uvedl do stavu katatonie. K tomu, jak byla žhavá a žádoucí, nemůžu opravdu nic říct. Prostě jsem položil ruku na její lehce vystouplé stydké pysky a zvolna jí mezi ně vklouzl prstem. Její vulkán nebyl daleko od výbuchu, já nebyl daleko od šílenství! Teď už si nejsem jistý, jak popletený jsem tím pohledem byl, ale vím, že jsem se zeptal jako kretén „můžu tě jemně olíznout?“ nebo nějak podobně. Avšak ať už jsem jí položil jakkoli pitomou otázku, jen přikývla a já jsem strávil plných dvacet minut tím, že jsem ji zkoumal tam dole. Vybavuju si tolik hlazení, tření a prstové stimulace, že nakonec jsme z toho oba šíleli.

„Miluj se se mnou,“ zašeptala, a já si v tu chvíli připadal jako citově zaostalý prvák. Přesto jsem si pamatoval, jak se milovat. Zbavit se vlastních kalhot byla jen chvilka práce. Pak jsem jí jednoduše vytáhl nohy nahoru, rozkročil je, držel jsem je za široce roztažená kolena a dovolil jí, aby uchopila mou erekci, a zavedla ji do země zaslíbené. Chtěl jsem, aby to vydrželo. Znovu, a nemůžu to opakovat dost často, oči jsou oknem do duše.

Pokud chcete vědět, co se s dívkou děje, když se s ní milujete – podívejte se jí do očí. Nezáleží na tom, co říká, jaké žhavé zvuky vydává – to je jen třešnička na dortu, dívejte se na ni a vnímejte vášeň.

Přesně to jsme s Alinou té noci prožívali – čistou, nefalšovanou vášeň. Všechno, co se mohlo nebo nemohlo stát v životech nás obou... předtím i potom, nemůže změnit následky toho večera. Od mých prvních velmi jemných přírazů do jejích hlubin, vzdychání z mé strany a potřeby dostat se hlouběji, až k tomu, kdy jsem do ní zajížděl tak tvrdě, že se do mě zaklesávala, samička v plné říji... za celou tu dobu jsem nikdy nepustil ze zřetele, kdo je, ani svůj respekt, který jsem měl k její existenci. Slovo ‚orgasmus‘ podceňuje popisně i kvantitativně to, čeho jsme dosáhli. „Dotýkali jsme se“, a to je, pokud to zvládnete, ta nejvyšší dosažitelná rozkoš.

Ten moment ve vás zůstane, protože si uvědomíte, že jste se dostali k něčemu výjimečnému... s někým výjimečným!

Titulky k filmu Shrek 2 už dávno skončily, když se to zamlžení kolem nás rozptýlilo. Ležel jsem vedle ní, držel ji za ruku a pravou rukou jsem obkresloval obrys její velmi vlhké píči a sledoval, jak z ní vytéká stálý pramínek mého semene a stéká jí po vnitřní straně nohy. Nechal jsem si malé množství nastřádat na konci prstu a pak jsem ho zvedl k jejímu prsu a jemně ho otřel o její stále velmi vztyčenou bradavku. Položila svou ruku na mou a oba jsme její prso objali jako hrdí novopečení rodiče.

Velebím tu přednosti pravého milování a pokouším se přesně popsat, jak významné bylo naše první spojení, po něm ovšem nevyhnutelně nastane chvíle, kdy se dívce zalíbí být jen triviálně mrdaná. Pro Alinu ten čas nastal zanedlouho. Znal jsem ty příznaky. Matný rudý lesk v očích, který nabývá na intenzitě. Provokativní pohyby těla, zejména jejich horkých malých boků a zadečků, jakýsi pocit, chcete-li to tak nazvat, že to tentokrát chtějí drsněji... víc horka, míň vzdychání. Povyšují sex, potlačují flirtování. Okamžitě víte, že co teď potřebují, je mít ptáka tak hluboko v kundě, jak to jen půjde, a chtějí to v libovolné poloze, kterou vás napadne navrhnout... v té co nejrajcovnější! V případě Aliny to bezpečně zařídila poloha na všech čtyřech se zadečkem směřujícím k nebi. Ani tentokrát jsem nebyl něžný... byla tak přesvědčivá, že i já jsem ji chtěl znásilnit do bezvědomí.

Říct, že jsem si ji vzal tvrdě, by nevystihlo ten okamžik. Správným výrazem je tu spíš „nandal jsem jí to“. Musela to být dost dobrá odpověď na její přání – vzpomínám si na ten žhavý lehký úsměv, když jsem ji pak převalil na záda a ona si oběma rukama svírala kundu, snažila se nejspíš zastavit ten prosakující příliv.

Samozřejmě zůstala přes noc a já nikdy neprožil láskyplnější večer. Přitulený za ní v ohybu do ‚S‘ jsem ji celou noc šimral na krku, lehce ji hladil po zádech a bocích, šeptal jí do uší různé láskyplné nesmysly. Většinu z nich nikdy neslyšela, protože brzy potom usnula. Někdy se v té tmě otočila ke mně a já se z jejích prsou kojil, dokud jsem sám spokojeně neodpadl. I ve spánku jsem rozeznával její sladký úsměv. Jen jednou se mi podařilo roztáhnout jí pomalu nohy, když ležela na zádech, a v té poloze jsem do ní opatrně pronikl a věnoval se svému poslání tak dlouho, dokud jsem ji nenaplnil, zatímco ona spala, a o obrovské rozkoši, kterou mi působila, vůbec nevěděla.

Dlouho před rozbřeskem jsem věděl, že bez ní můj život nikdy nebude úplný.