Oslava Karlových narozenin se opravdu povedla. Nikdo se neopil a tak zábava byla na úrovni. Vtipy pršely jeden za druhým, až jsem z toho měl namožené všechny svaly. Abych se trochu vzpamatoval, rozhodl jsem se, že domů půjdu pěšky. Byla to příjemná cesta parkem a bylo to rychlejší, než čekat na noční autobus.

„Šinu si to z flámu tichou ulicí, do rána už chybí malinko...“ tiše jsem si, v rozverné náladě, pobrukoval parodii na kdysi tak známou písničku, ze hry „Sto dukátů za Juana“. Ano, byla to tak populární Kristýnka. Procházel jsem parkem s hlavou zvednutou vzhůru, abych mohl pozorovat hvězdičky. Nikam jsem nespěchal, takže nehrozilo, že do něčeho narazím, případně jiná havárie.

Vtom jsem to uslyšel. Tichou nocí se ozýval pláč. Rozhlédl jsem se tmou a potom jsem to uviděl. Na lavičce, stočená do klubíčka, ležela dívka a tělo se jí otřásalo pláčem. „Co se ti stalo?“ pohladil jsem jí po tváři. „On mě nechce!“ vyhrkla a opět se dala do usedavého pláče.

„A co se stalo?“ vzal jsem jí za ramena, abych jí posadil a sedl si vedle ní. „On mě nechce! Prý jsem jako opice!“ obejmula mě, dala mi hlavu na rameno a znovu jí vyrazily slzy.

„No tak, vždyť mě utopíš!“ zvednul jsem jí hlavu a snažil se utřít slzičky. „Tak povídej, co se stalo tak hrozného, že tady chceš způsobit povodeň!“ řekl jsem jí a opět se snažil utřít slzy, co jí tekly z očí. Usmála se tomu katastrofickému scénáři, který jsem nastínil a se vzlykáním mi začala vyprávět.

Jmenuji se Jana. Vašek se stále snažil svléknout mě. A dneska jsem se rozhodla, že mu to dovolím a možná mu věnuji i své panenství. Přece jenom jsme spolu chodili už rok. Už se začalo stmívat, když jsem mu to dovolila. Něžně mě svlékal blůzku, sukni a potom zaháknul prsty za lem kalhotek. Kousek je stáhnul, ale potom odskočil, jako kdyby tam uviděl jedovatého hada. „Vždyť jsi jako opice!“ vykřikl a utekl, když uviděl můj zarostlý klín. Bylo to na téhle lavičce, tak jsem se oblékla a od té doby tu ležím a brečím. Byla to hrozná ostuda!

„Ano to máš pravdu! Ale pro něj! Takový blbec si tě nezaslouží!“ znovu jsem jí pohladil po vlasech. Konečně zvedla hlavu a sama si utírala slzičky. „To si piš! Až zase uvidíš takového vola, tak se mu vyhni velkým obloukem!“ obejmul jsem jí a políbil na uslzené oči. Vděčně zvedla hlavu a přisála se mi ke rtům. „Sakra, holka, neblbni, nebo tě o to panenství připravím já!“ s velkým sebezapřením jsem se od ní odtrhnul.

„Ano! Připravte mě o něj!“ vyskočila a sáhla pod sukni. Asi si chtěla stáhnout kalhotky. Jest-li to tolik chceš, tak půjdeme ke mně!“ také jsem vstal. „Tak jdeme!“ chytla mě za ruku. Šli jsme vlahou nocí k mému domovu. Stále mě držela za ruku jako klíště, asi se bála, abych jí nezmizel ve tmě.

Odemknul jsem dveře, rozsvítil a pustil jí dovnitř. „Jé, ty vypadáš:“ rozesmál jsem se. Podívala se na mne a zase nabírala k pláči. Posunul jsem jí k zrcadlu, aby viděla, proč se tak směju. Po celé tváři měla rozmazané šminky, jak se snažila být pro toho blba krásná. Když se uviděla, také se rozesmála.

„Pojď se umýt!“ otevřel jsem koupelnu. „Ona to snad myslí vážně!“ pomyslel jsem si, když se začala svlékat. Horečně jsem přemýšlel, co teď. Nakonec jsem se rozhodl. Také jsem se svlékl, vlezl k ní do vany a začal jí mýt.

Mezi nohama měla opravdu úplný Boubín. „Ty mě také nechceš...“ natahovala, když jsem se mírně zarazil. „Neboj, jenom tě chci pořádně umýt!“ zakamufloval jsem to malé zaváhání. „A jest-li chceš, tak tě toho porostu mohu zbavit!“ jen tak jsem nadhodil.

„Tak jóó!“ natáhla se pro ručník a začala se horečně utírat. -“A kde to uděláme?“ nerozhodně se zastavila, když vylezla z vany. „Pojď do kuchyně!“ také jsem se utřel a vzal jí za ruku. Křečovitě mi jí stiskla, jako kdyby se obávala, že si to na poslední chvíli rozmyslím. „To nebude nijak jednoduché!“ pomyslel jsem si, když jsem jí položil na stůl a zblízka uviděl tu houštinu. „Já musím vzít hřeben a nůžky, abych tě mohl nejdříve ostříhat!“ otočil jsem se zpátky ke koupelně.

Když jsem se vrátil, pokrčila a roztáhla nohy, abych mohl začít s tou operací. „Neblbni, nebo ti ustřihnu to nejdůležitější!“ varoval jsem jí, když jí noha, kterou držela, vyklouzla. Zabrnkal jsem jí na poštěváček a ona se roztřásla. „Když mě to klouže!“ opět začala natahovat.

„Tak to musíme udělat jinak!“ otočil jsem se a vzal roličku potravinové folie. Omotal jsem jí jeden spoj ruky a nohy a potom i druhý. „Teď to bude dobré!“ usmál jsem se na ní. Uvolnila se, aby vyzkoušela pevnost toho spoutání.

„Tak dělej, pokračuj!“ jak se uvolnila, nohy se jí ještě víc roztáhly. V té houštině prosvítala růžová kundička, tak jsem se vrhnul na práci. Zanořil jsem hřeben do té houštiny a ustříhnul to, co se dalo. Po chvilce bylo to nejhorší odstraněno. Nechal jsem jí spoutanou a došel pro další potřeby.

Když jsem jí mydlil kundičku, začala rychleji dýchat. A když jsem jí holil to strniště začala tiše kvílet a třást se. Doholil jsem jí a lehce jí přejel palcem poštěváček. „Áááááá...“ vykřikla a cosi z ní vystříklo. „Připrav mě o to!“ vykřikla a zazmítala se.

„Nejdřív tě umeju!“ šel jsem znovu do koupelny, abych vzal umyvadélko a žínku. „Dělej!“ tiše kvílela a snažila se nastavit mi tu část těla, na které byly ještě zbytky mýdla. Pečlivě jsem jí umyl a přisál se k tomu rozevírajícímu se kvítku.

„A...a...a...“ zalapala po dechu při pocitu, který ještě nepoznala. Zmítala se na stole a já měl co dělat, abych jí udržel, aby nespadla. A znovu z ní vystříklo něco dobrého.

„Tak už mě o to připrav!“ křičela. „Nespěchej! Bude to tak hezčí! A o panenství přijdeš jenom jednou v životě!“ klidnil jsem jí. Prstem jsem rejdil mezi závojíčky a ona se stále mlela. Náhle vykřikla a sevřela mi hlavu stehny, jako kdyby mi jí chtěla rozmačkat.

Začalo z ní cosi vytékat, tak jsem se k té oholence přisál, aby mi neunikla ani kapička. Křičela a zmítala se, ale náhle zůstala bezvládně ležet. Jenom pravidelně se zvedající hrudník dával najevo, že ještě žije. Vylíznul jsem zbytky toho, co z ní teklo a roztáhnul jí pysky, abych se podíval dovnitř.

Uviděl jsem panenskou blánu s malým otvůrkem. Lehce jsem po ní přejel bříškem prstu, abych jí předčasně nepoškodil. „Jóó, už mi jí proraž!“ probrala se a chtěla se narazit na můj prst.

„Nespěchej pořád!“ přitisknul jsem se k ní a položil čuráka do rýhy mezi jejími pysky, odkud začalo znovu téct. „Tak už ze mne konečně udělej ženu!“ zavzlykala a uvolnila se. Podebral jsem jí pod nohama a nasadil tvrdolína na ten otvor. „Jóó...jóó!“ pokoušela se mě obejmout svázanými údy a přitáhnout mě na sebe.

„Lež klidně, ať si to oba užijeme!“ okřiknul jsem jí, když se opět snažila narazit se na ten kus ztvrdlého masa mezi mýma nohama. Pomalu jsem ho zasouval do slintajícího otvoru, až jsem narazil na přepážku.

„Aúú...úúú!“ kvílela, když jsem na ní zatlačil. Trochu jsem povolil a znovu lehce zatlačil. „Ááááá....!“ celá se roztřásla, když jsem to udělal poněkolikáté. Bez varování jsem prudce přirazil a byl jsem v ní. Zalapala po dechu a sevřela mě, jak nejvíc mohla. Sevřela mě i kundičkou. Rozříznul jsem folii, která jí poutala, aby mě mohla pořádně obejmout.

„Tak už jsem konečně žena!“ zavzlykala, obejmula mě rukama i nohama a přisála se mi ke rtům. Z očí jí vyhrkly slzy štěstí, že se to konečně podařilo. Kundička se jí svírala tak, že jsem musel okamžitě ven, aby nedošlo k nejhoršímu. „Né, ještě mi ho tam nech!“ škemrala, tak jsem jí to musel vysvětlit.

„Vezmi si ho do pusy!“ odnesl jsem jí na postel a kleknul si nad její hlavu. Nejdřív se zarazila, ale potom odhodlaně otevřela ústa. Úd jsem jí pomalu zasunoval mezi rty a sám se přisál k ní, abych vylizoval to, co z ní ještě odkapávalo. Jak jsem tam rejdil jazykem, roztřásla se v dalším orgasmu a já jsem také vypustil svou dávku.

Nečekala to, tak se zakuckala, ale snažila se poctivě všechno spolykat. Také jsem z ní vysál vše, co šlo a otočil se, abychom se o tu lahůdku mohli podělit ve vášnivém polibku. Donesl jsem umyvadélko a žínku, abych jí mohl otřít.

Potom jsme se k sobě přitiskli a usnuli...

Bobr

©

2017