„Anna chce, abyste zůstala.“

Linda se zastavila, ale neotočila. Ruku měla na klice. Věděla, že by měla odejít, ale strach a nemravná fascinace ji přiměly zaváhat.

„Řekni jí to.“ Hluboký hlas byl poroučivý, arogantní.

„Prosím zůstaň, Lindo.“

Lindiny oči se přivřely. Sevření kliky zesílilo. Ale nepohnula se.

„Chce, abyste zůstala a dívala se,“ ozval se hluboký hlas, podivně sebejistý. „Řekni jí to.“ „Lindo, zůstaň, prosím tě,“ zašeptala její kamarádka, tiše a prosebně.

Linda byla rozpolcená. Opatrnost jí radila odejít, a rychle. Něco primitivnějšího jí radilo zůstat. Ztuhlá mezi oběma variantami uslyšela za sebou kroky. Ucítila velkou ruku, jak zvedá tu její z kliky a otáčí ji směrem do pokoje.

Když ji vedl přes pokoj, otevřela oči. Scéna byla pořád tak surrealistická, jako když nevinně do těch dveří vstoupila, v to obyčejné srpnové úterý, aby Anně vrátila vypůjčený ohřívací hrnec a nějaké porcovací náčiní. Muž, který ji vedl, byl nahý, navíc s erekcí, a navíc to nebyl Annin manžel. Anna měla hlavu sklopenou, ale její oči přes pokoj pokukovaly vzhůru po Lindě. Byla v bílém froté županu. Lindin pocit neskutečnosti se prohloubil, když se muž lehce uklonil a ukázal na křeslo ve výklenku u okna. Otočil se a kráčel k Anně; světlá, načervenalá záře zapadajícího slunce prosvítala jemnou záclonou za ní, vymývala barvy v pokoji a přispívala k surrealistickému dojmu.

Na Annino téměř neznatelné kývnutí Linda padla do křesla, strnulá a vzpřímená a hned srazila kolena k sobě a zkřížila kotníky. Ve svém nedotčeně bílém bavlněném tričku s límečkem a plisované sukni byla ztělesněním pětatřicetileté fotbalové mámy. Což ovšem bylo přesně to, co byla: upejpavá, monogamní matka dvou dětí, zmatená z toho, proč tu ještě pořád je. Ale její myšlenky se nezabývaly dětmi, ani manželem, ani jejím šokem a překvapením. Ve skutečnosti žádné souvislé myšlenky neměla. Její mysl byla jednoduše naplněná, a to nutkavě, spletí voyeurského očekávání, strachu, že ten muž Anně ublíží, a morbidního, nepřekonatelného pocitu vzrušení, nepodobného ničemu, co už kdy předtím cítila, který ji svou mocnou přítomností šokoval.

Linda zírala jako v transu, jak ten muž otáčí Annu obličejem k sobě a sklání se, aby ji zezadu políbil na krku. Dál jí líbal krk a zvedl ruce, své ruce složené po obou stranách pod límcem jejího županu. Anna bez odporu stála a ruce klouzaly přes její ramena a podpaží a braly klopy s sebou. Župan se otevřel a sunul dolů; jeho pád se zastavil kousek nad pasem, když se předek na okamžik zachytil na Anniných ztopořených bradavkách. Pak padal dál a zadržel ho až pásek v jejím pase.

Linda se dívala, jak Anniny ruce sebou škubly nahoru, reflexivní gesto stydlivosti, pomyslela si, a jak je zastavily rukávy, pořád oblečené na jejích předloktích. Drobná myšlenka [moje prsa jsou lepší, možná trochu menší, ale nemám je tolik svěšená] prolétla Lindě hlavou, ale hned na ni zapomněla, když zpozorovala, jak se Anna začervenala. Červený ruměnec se jí přeléval jako vlna z tváří dolů na krk a hruď a na okamžik se zastavil na vrcholech bílých prsů, které nikdy neviděly slunce. Když muž použil ukazováčky a palce a jemně povytáhl bradavky směrem k Lindě, prsa sama také zrůžověla.

Linda zaslechla slabý vzdech a uvědomila si, že vyšel z ní. Na moment svou pozornost obrátila sama na sebe. Nevšimla si, kdy jí bradavky tak ztvrdly, ale teď si byla akutně vědomá tlaku podprsenky na ně. Uvědomila si, že svírá hranu křesla tak silně, až jí klouby zbělely, tak ruce uvolnila a paže zkřížila na prsou; po stranách si je stiskla a trochu nadzvedla. Zavrtěla se na sedadle, hledala, jak to bude pohodlné. Sten, který nevyšel z ní, přitáhl její oči zpátky k polonahé kamarádce a k nahému muži, stojícímu za ní.

Mužova levá ruka se spouštěla po jejím levém boku a zmizela pod záhybem županu. Linda neviděla nic kromě hrbolku zakrytého froté látkou, hrbolku, který pulsoval ve stejném pomalém tempu jako zápěstí pohybující se dopředu a dozadu, dovnitř a ven z pod županu. Pozorovala ty pomalé pohyby a zdálo se jí, že to trvá nekonečně dlouho. Další vzdech přitáhl její oči zpět na Annin obličej. Anna měla ústa otevřená a hlavu zvrácenou dozadu k mužově klíční kosti. Lindě bylo jasné, že Anna už brzy bude mít orgasmus.

S tímto zjištěním začala Lindina mysl zase pracovat, i když jen na chvíli. [Teď bych měla odejít. Bylo by to moc osobní, kdyby věděla, že jsem se dívala, jak se udělala v rukou toho cizího člověka. Ovlivnilo by to naše přátelství,] myslela si Linda. [Jak bych to vysvětlila Filipovi, kdyby na to přišel? Jak bych mohla potkávat sousedy?] Pak se hanbou začervenala. Ne kvůli Anně, ale kvůli sobě. Zůstává tu. Dívá se na přítelkyni svlékanou před ní do naha, duši i tělo. To pomyšlení ji vzrušuje, rozpaluje ji. Nic tak vzrušujícího se jí ještě nikdy nestalo a její mysl je pohlcená takovou erotickou energií, že se jí nemůže zbavit.

Zápěstí pod látkou se teď pohybovalo dovnitř a ven rychleji a Annino těžké oddychování s ním drželo krok. Linda viděla, jak Anna ztuhla a obličej se jí napjal, s ústy široce otevřenými a očima nezaostřenýma. Slyšela, jak chytila dech, třikrát, znělo to skoro jako škytavka. [Jak může být tak tichá?] myslela si Linda. [Já bych ječela.] Pak uviděla, jak Annina ruka sáhla dolů a odtáhla mužovu ruku pryč. Linda s pochopením přikývla. Filip ji často dráždil, když už měla po orgasmu a byla pak moc citlivá.

Dech se teď i Lindě zrychlil. Jeden palec se nepozorovaně zvedl a začal hladit bradavku, ale ona ho strhla dolů, když to ucítila. Anna vypadala hodně pasivní. Tak ji Linda nikdy neviděla. Znala Annu jako aktivní, suverénní, vždy připravenou udělat, co je potřeba. Udivilo ji, jakou moc nad ní ten muž má.

Muž položil ruce Anně na ramena, pootočil ji a jemně zatlačil. Anna se v bocích ohnula dopředu a současně roztáhla trochu nohy. Lindě tak nabídla vyhlídku na svůj látkou zakrytý zadek. Linda zvedla oči na mužův obličej a poprvé se na něj doopravdy podívala. Byl vysoký, ale ne tak vysoký jako Filip. Černé vlasy sčesané dozadu, s pěšinkou na pěti hodinách. Náznak jeho úsměvu mu nedosahoval do očí. Ty oči byly hypnotizující, hluboké a cynické. Linda se nemohla odvrátit. Nějaký pohyb nakonec přitáhl její oči dolů, to když mužova ruka sjela Anně po zádech níž a dostala se až k záhybu, kde byl župan nad páskem přehnutý. Ruce zatlačily. Pásek se uvolnil a župan byl konečně pryč.

Linda koukala na pohlaví své přítelkyně jako ve snu. Viděla nalité vnější pysky, ztmavlé touhou. Vnitřní pysky vystupovaly do výše, rozkvetlé jako růžová květina v tmavé brázdě. Anniny šťávy se ve světle leskly. [Vypadám taky tak?] pomyslela si Linda. [Vypadám právě tak teď, pod kalhotkami?] Při té myšlence Linda znovu ucítila, jak jí podprsenka tlačí do bradavek, a věděla, že je stejně vlhká jako Anna.

Linda nemohla vidět Annin obličej, ale ty slyšitelné zvuky a malé houpavé pohyby mužových boků jí do hlavy vypalovaly jasný obraz. Začala se zvedat, aby se dostala blíž a viděla ten kolík v puse své kamarádky, ale zarazila se a zůstala sedět

Zavřela oči a nechala svou vášeň pěkně narůstat, poslouchala ty nestoudné a oplzlé zvuky, které jí spalovaly mozek.

Jemné mručení přitáhlo Lindinu pozornost zpátky k nahému páru. Mužovy ruce byly po obou stranách Anniny hlavy, když se ji svou pánví opřel o záda. Jednou rukou zatlačil a druhou přitáhl, a tak natočil Annu obličejem k Lindě. Anna bez pobízení sklesla na ruce a kolena, oči upřené na Lindu, obličej zase zrudlý. Na jedné tváři měla lesklou šmouhu vlhkosti. Muž klečel za Annou, jeho oči se také dívaly na Lindu a v obličeji měl stejný lehký úsměv.

[Teď ji bude mrdat,] pomyslela si Linda, mírně překvapená svým výběrem slov. Nebyl to její normální slovník, ani když přemýšlela o sexu. Oči se jí rozšířily, když muž vyrazil svými bedry vpřed. Viděla, jak se Anně otevřela ústa, bezhlučně, s výjimkou prudkého výdechu vzduchu.

[On ji mrdá. Opravdu mrdá Annu. Mrdá Annu a já se dívám, jak ona mu to dovoluje.] Lindino soustředění na scénu před ní bylo naprosté. Tentokrát si nevšimla palce na své bradavce. Nevšimla si, že pohupuje svými boky a tiskne se k polštáři křesla v souladu s mužovými přírazy.

Pohyb Anniny hlavy ji hypnotizoval; škubla se dopředu pokaždé, když do ní mužova pánev vrazila zezadu. Linda viděla, jak Annino zírání ztrácí ostrost, mění se na skelný pohled a pak mizí pod zavřenými víčky. Její rty vydávaly hrdelní steny a pak Linda znovu uslyšela, jak Anna lapá po dechu, tentokrát to bylo ještě podobnější škytavce, jak se její záda a krk prohýbají do oblouku, tvrdě, na malou věčnost, a jak potom kolabuje.

Muž stále zůstával v Anně, dokud se nepřestala třást. Pak se vytáhl a dovolil Anně převalit se na bok a vyčerpaně ležet. Když vstal, byly Lindiny oči neodbytně přitahovány k jeho penisu, stále ztopořeně stojícímu, lesknoucímu se nyní Anninými šťávami. [Jeho nástroj, jeho *čurák*, je pořád tvrdý! Nemohl se ještě udělat,] myslela si. [Ach Bože, plánuje dělat něco se mnou?] Přinutila své oči uhnout a podívala se mu do obličeje. To byla chyba. Jeho oči se zase zmocnily těch jejích a nedovolily jí pohlédnout jinam. Vykročil k ní s tvrdým, lehkým úsměvem. Linda seděla ztuhlá ve svém křesle.

Linda se znovu podívala na jeho erekci. Křeslo u okna bylo nízké. Věděla, že když se nahne trochu dopředu, bude mít obličej v úrovni jeho penisu. [Chce mi ho dát do pusy,] napadlo ji, [obalený chutí Anny.] Zachvěla se a byla zvědavá, jestli ho to nechá udělat. Jestli ho dokáže zastavit.

Ale on se zastavil sám a nabídl jí ruku. Mimovolně mu položila tu svou do dlaně. Postavil ji a její obličej natočil k Anně pohybem, který by nemohl být plynulejší ani kdyby tančili. Linda cítila ty ruce, jak každá nabrala hrst bavlněné pleteniny a pak byly její paže přinuceny se zvednout nad hlavu a on jí stáhl košili. A skoro dřív, než košile dopadla na zem, jeho ruce pokračovaly na svém výletu dolů k jejímu pasu, zatlačily její ruce dozadu, a palce zachytily ramínka její podprsenky. Linda tam v šoku stála, natočená nahými prsy ke své kamarádce, s podprsenkou kolem pasu, ještě zapnutou.

Ta příkrost ji naplnila vzrušením. Neptal se na dovolení. Bylo by to jako znásilnění, nebýt té skutečnosti, že se nebránila, rozvášnilo ji to. Cítila se pasivní, bezmocná, přestože ji nic neomezovalo. Ten pocit ji naplnil hrůzou a vzrušením zároveň. Byla tak zaujatá svou potřebou, že se ani nečervenala, když viděla Annu, která s hlavou podepřenou v dlaních pozorovala, jak se jeho ruce zvedají ke hře s jejími bradavkami.

Linda si ani nevšimla, když jedna ruka opustila její ňadro ani když rozepínala horní knoflík jejích volných šortek. Druhá ruka na jejích prsou a pohled na ruku Anny, která se pohnula a zamířila mezi roztažená stehna, zabíraly její veškerou pozornost.

Ale všimla si, když ruka vklouzla pod horní okraj jejích šortek i kalhotek, dolů do její houštiny, a dostala se citlivými záhyby až ke vstupu do její vaginy. A dokonce i při tom, jak se její hýždě vzepjaly vpřed, aby jí pomohly napíchnout se na prst, který do ní vnikal, dokonce i ve chvíli, kdy její ústa vydala hlasitý sten, přepadla ji realita jako sprška studené vody.

S oslepující náhlostí jí v mozku vybuchl zdravý rozum a ona věděla, že by to neměla dělat. Manžel a rodina, které doslovně ztratila z očí, se najednou zjevili v jejím mozku a myšlenka na následky převládla nad touhou.

Obrátila se na stranu a oběma rukama vytrhla jeho ruku ze svých šortek. Zvedla paže, aby vrátila podprsenku na místo a popadla svou košili. Šortky jí spadly na boky; vytáhla je do pasu a držela je jednou rukou. Jak běžela ke dveřím, slyšela Annu něco volat, ale slova nevnímala. Za pár vteřin už v autě ujížděla pryč, na sobě měla jen podprsenku a přes ni si těsně tiskla zmačkanou košili. Jeden blok před vlastním domem zastavila a natáhla si košili, vděčná za to, že tam nebyl nikdo, kdo by ji mohl vidět. Seděla a přemýšlela, pokoušela se rozhodnout, co má udělat.

Anna bude zítra volat a Linda měla její ohřívací hrnec pořád v autě. Měla by s ní mluvit, sejít se, někdy, ale netušila, co by měla říkat. Rozhodla se, že na to teď nebude myslet. Těžší byla otázka jestli, a co, říct manželovi. A kdy. V hlavě se jí to pořád točilo a neuspořádaně přeskakovalo z jedné myšlenky na jinou. Nakonec se rozhodla, že to, jak to udělat s manželem, taky odloží na později. Dojela ten zbývající kousek domů a šla ke dveřím.

Připravená na setkání s manželem otevřela dveře a ohlásila příchod; jedinou odpovědí jí bylo ticho. Vešla do kuchyně a na ledničce pod magnetkou našla zprávu: „Vzal jsem kluky a přivezeme čínu. Vrátíme se brzy.“ Vydechla úlevou a dala si sprchu, jako by smývala nějaké důkazy.

V bílém froté županu velice podobném tomu, co měla Anna, a oblečeném přes triko a kalhotky, si ještě utírala vykukující krátké hnědé kudrlinky, když bylo ticho náhle ukončeno brebentěním jejích dětí a manželovým ahoj. Procházela obvyklou rutinou uvítání a servírování jídla, aniž by si někdo z nich všiml, že myšlenkami je úplně jinde. Když se manžel a děti rozhodli uvelebit se k jídlu před televizorem, vzala si svůj talíř do pracovny, zdánlivě proto, aby si prošla e-maily.

Civěla na šetřič obrazovky, když tam kluci vtrhli a dali jí pusu na dobrou noc. Pokoušela se utřídit si své pocity, ale nakonec se rozhodla, že by měla počkat, dokud si nepromluví s Annou, a až potom řešit to, jak s Filipem. Zdůvodnila si to tím, že se bojí, aby to Filip neřekl Karlovi, kamarádovi z golfu a Anninu manželovi. [Konec konců,] myslela si, [vlastně jsem neudělala nic špatného. Nepodvedla jsem ho. Nevyprávím přece Filipovi pokaždé, když mě někdo plácne nebo něco zkouší při párty. Tohle zas není tak odlišné, dokud jsem nic neudělala.]

Když se rozhodla pro prokrastinaci, opřela se na židli a začala myslet na to, co se vlastně stalo. Zavřela oči a vzpomínala, vzpomínala, že to vzrušení bylo mnohem intenzivnější než všechno, co pocítila za dlouhé roky. [Filip je dobrý milovník,] plísnila se, [umí zařídit, že se vždycky udělám. Ví přesně, co mi dělá dobře. Je velice ohleduplný a něžný. Miluje mě a je loajální.] A dokonce jak zkoušela uvěřit, že to stačí, slyšela druhý dialog v pozadí, jak říká: [Jo, ale je to po každé *stejné*. Stejná předehra, stejné polohy, stejná konverzace o vodě s ledem potom. Umí zařídit, že se vždycky udělám, ale neumí zařídit, abych se *chtěla* udělat. Nedokáže, abych přišla o rozum touhou, chtěním. Jak by mohl? Jsme manželé už třináct let. Slyšela jsem zvuky, které vydává na záchodovém prkénku. Jakou má šanci vyvolat takové vzrušení? Známe jeden druhého moc dobře. Není fér to srovnávat. Ale *ty* ještě můžeš pocítit takovou spalující vášeň. Dneska jsi ji cítila. Dneska to bylo žhavé, dneska to byl chtíč. Nepotřebuješ taky něco takového?] A celou tu dobu, jako smyčka ve videu, se jí v mysli promítaly obrazy jeden za druhým. Annina mokrá vagina, když sála mužský penis [ne, jeho čurák,] opravila se. Chtivost Anniných otevřených úst, když do ní ten čurák vrážel zezadu. Její vlastní boky přirážející proti jeho ruce a dostávající jeho prst hluboko do ní.

Napřed si všimla té vůně. Bylinná esence. Vyšamponované vlasy. Začala vypínat svůj erotický biograf a manželova ruka ji objímala zezadu, sahala jí na prsa, jako to dělal vždycky, [dokonce i před dětmi, když si myslel, že se nedívají,] to staré otravování, objevující se jako Pavlovův reflex. Sahání na prsa bylo teď pouhou rutinou, po všech těch letech. Dal jí polibek na krk a k tomu řekl, „Dobrou noc, zlato. Nezůstávej tu moc dlouho.“

Dnes ovšem jí ruce na prsou a polibek na krk, tak perverzně podobné a zároveň nepodobné scéně u Anny, zapnuly spouštěč touhy. Rychle se na otáčecí židli obrátila dokola a škubnutím mu rozevřela župan. Boxerky, které užíval jako pyžamo, měl u kolen dřív, než stačil zareagovat. Hmátla pro jeho měkký penis a vcucla si ho do pusy. Filipův obličej vypadal prázdně a nechápavě pozoroval ten smyslný akt, ale jeho penis věděl, jak zareagovat. Měla pocit síly a vzdouvající se touhy, jak z toho, že ten úd v jejích ústech rychle ztvrdl do své plné délky, tak z vědomí, že už brzy vstoupí do jejího těla. Jakmile byl tvrdý, zacouvala úplně ven a pak jen pootevřela rty, když svou hlavu rozjela vpřed.

Jako by to byl první dotek. Věděla, že ON by byl tvrdý už když by k ní SVŮJ [čurák] přiblížil. Přemýšlela, jakou by asi JEHO čurák měl chuť. Prala se se svým županem, když ho chtěla ze sebe rychle strhnout a při tom držela Filipovu erekci v puse. Viděl její problém, chytil župan i košili a oboje z ní stáhl. Když šla pryč košile, musela nechat jeho erekci vypadnout ze svých úst. Zvedla svůj zadek ze židle a stáhla si dolů kalhotky. Aniž by úplně vstala, padla před Filipem na všechny čtyři. Chtěla si připadat prostopášně, oplzle, ukázat své pohlaví jako to udělala Anna; nechala svou hlavu klesnout k zemi a nabídla svou zaoblenou prdel manželovi.

„Mrdej mě, Filipe! Dobrý Bože, dej mi ho tam hned. Prosím,“ žadonila. [Co to na mě přišlo? Musím vypadat jako idiot. Co si o mně pomyslí. Co to dělám?]

Jestli Filip nevěděl proč, věděl, co má dělat. Linda chrula, když cítila, jak strká [čurák, péro, ptáka] do její [kundy]. Zavřela oči a za ní byl ON. [On mě mrdá, stejně jako Annu. A já ho nechávám! Nechávám ho mrdat mě!] Pak si připomněla ty oči, ten vědoucí, cynický úsměv. Udělala se po prvé. Když ve svém tunelu cítila čurák píchat dovnitř a ven, myslela, že slyší sténání, jak v sobě Anna rejdila svými prsty a ona ji pozorovala. Udělala se znovu. Začala pracovat na dalším orgasmu, když ji manžel chytil za boky a zarazil do ní tak hluboko, jak mohl. [Teď ne,] brumlala si pro sebe, [ještě trochu víc a budu zase.] Zkusila rozhýbat boky dozadu a dopředu, aby se dočkala finálního tření, ale držel ji moc těsně a jeho křečovité záchvěvy signalizovaly, že bude vrcholit. Najednou se pustil, vyjel náhle zpět, zřejmě moc citlivý na to, aby čekal na změknutí uvnitř ní, jak to obvykle dělával. Leželi na podlaze a těžce oddychovali.

„Chceš trochu vody s ledem?“ přišel po pár minutách dobře známý refrén.

„Ano, prosím.“

Odešla do koupelny, aby se před spaním umyla, už zase zpátky v pohodlné rutině. Procházela si to, co se dělo, ale její mysl s tím měla potíže. Věděla, že ve skutečnosti nebyla se svým manželem, a to žádným způsobem, který by opravdu platil. Byla s NÍM. Vypadalo to jako podvádění. Voda už čekala, když vyšla ven, a stejně tak i Filip.

„Ježíši, to bylo ohromné. Co tě to popadlo, miláčku?“

„Nevím,“ zalhala. „Četla jsem na webu nějakou rozvernou povídku, možná to na mě zapůsobilo, aniž bych si všimla. Anebo jsi mě zrovna zastihl v rozmezí těch patnácti minut jednou za měsíc, kdy žena skutečně chce muže, jak se o tom vtipkuje. Všechno, co teď vím je, že potřebuju spát.“

S něžným polibkem a zašeptáním „dík, zlato,“ se Filip otočil a za chvíli byl pro svět mrtvý. Lindě to trvalo o hodně déle.

CRRRRRRRRR. Linda se mrzutě zavrtěla. CRRRRRRR. Sáhla na noční stolek a vytrhla sluchátko z vidlice dřív než znovu zazvoní. „Haló,“ řekla bez nadšení.

„Ach, Lindo... ach, to jsem já, Anna. Aaaach, eeehm, ..., ještě se mnou mluvíš?“

„Jasně, Anno. Jsi moje kámoška. Ale co to k čertu bylo?“ Linda už byla zcela probuzená.

„Ach, Lindo, mě to tak mrzí. Neudělala jsem to úmyslně. Nic z toho jsme neplánovali, prostě se to stalo.“

„Přestaň fňukat, Anno. Odpouštím ti. Ale jestli mi neřekneš, o co jde, vlítnu na tebe a uškrtím tě!“

„Dobře, nějak jsi narazila na mě a mého milence.“

„To jsem uhodla.“

„Karel je celý týden v zahraničí. Nemohl mě ale vzít s sebou, musí se koncentrovat na byznys.“ Náznak hořkosti. „Pozvala jsem Waltra, aby mně pomohl se utěšit.“

„Ty jsi ho pozvala? Podle toho, co jsem viděla, to spíš vypadalo, že tě vydírá. Nebo ti nějak vyhrožuje. Nikdy jsem neviděla podobné způsoby. Jsi v pořádku?“

„Joo, aaaaaach, je mi fajn. On je takový. Dělá to. Přiměje mě, abych ho nechala to dělat. Bere si mě. Taaaaak.“

„Co je s tebou, Anno?“ zeptala se Linda, ale napadlo ji, že už to ví.

„NIC,“ kňučela Anna, a pak tišeji, „děkuju ti. Za to. Že jsi zůstala...Aaaach Bože...“

„Vy to děláte, že jo? Zrovna teď u telefonu. Ježíš, Anno...“

„Joooo. Aaaaach, aannoo...“ Linda slyšela v telefonu bouři. Slyšela Annu v pozadí vzdychat. A potom uslyšela JEHO hlas.

„Ona chce, abyste se zase přišla dívat. Dneska večer. Buďte tu v devět.“ Klapnutí.

Toho dne byla Linda na svých pochůzkách roztržitá. Vyzvedla oblečení z čistírny, udělala týdenní nákup potravin, u pumpy dočerpala minivan, vyzvedla děti ze cvičení – a všechno prováděla jako by ji řídil autopilot. Kluci byli trochu zmatení, když jim neodpovídala nebo se ptala „Hmm, co jsi říkal?“ po každé jejich zábavné historce ze cvičení a taky když od ní něco chtěli. Ale Linda se s nimi zastavila u McDonalda a na cestě domů směli začít jíst hranolky, takže se docela šťastně uklidnili.

Doma pak dostali svoje hamburgery a nápoje do obýváku k televizi. Linda nachystala lehkou večeři pro Filipa a pro sebe. Zralá rajčata a čerstvá mozzarella s bazalkou a olivovým olejem. Salát. Láhev červeného vína. Závěrečný projev k porotě.

[Je to arogantní kretén. Prostě řekne, kdy tam máš být, a nezeptá se, jestli přijdeš. Tak jako tak, jaký úchyl chce vidět svou kamarádku, když šuká? Co by tomu řekl Filip, kdyby o tom věděl? Umíš si představit ty řeči, kdyby na to někdo přišel? Jsi pětatřicetiletá matka – tak se podle toho chovej.]

[Tak mu řekneš žádné doteky. To není podvádění, když s NÍM nebudeš nic dělat. No co, tak se ráda díváš. Kdo to komu řekne? Kdo to bude vědět? Nechceš se přece bát žít, řídit se všemi možnými pravidly po zbytek života. Nebyla jsi taková, když jsi byla mladší. Budeš cítit to staré vzrušení, to rozechvění, že zase děláš něco nebezpečného a nového, dneska večer, ale možná nikdy potom, jestli tam teď nepůjdeš. Kolik šancí ještě dostaneš? Ty tam *chceš* jít.]

Zvládla udržovat s Filipem konverzaci až do konce večeře, navzdory svému rozrušení. Ale v mysli se zaměřovala na to pozvání.

Při třetí sklenici vína, o dvě víc než obyčejně, se rozhodla.

„Miláčku, Karel je celý týden někde v zahraničí, tak jsem na dnešek večer pozvala Annu. Má od sestry půjčenou kazetu s nějakým filmem s Audrey Hepburnovou, tak ji přinese a já jsem slíbila, že připravím popcorn a budu se dívat s ní. Doufám, že ti to nevadí.“

„Dneska? Na dnešek plánujeme velké závody ve hře na Nintendu,“ řekl Filip vyčítavě. „Už jsem to klukům slíbil. Myslí si, že mě tentokrát porazí. Myslel jsem, že jsem ti to říkal.“

[Říkal. Počítala jsem s tím,] přiznala si Linda v duchu, ale nahlas prohlásila: „Jestli jsi to udělal, tak jsem na to zapomněla. Dobře, zavolám Anně a zruším to. Když jsi to klukům slíbil, musíš to dodržet.“

„Můžeme jim to vysvětlit...“

„Ne,“ řekla Linda, „jdu zavolat Anně a necháme to na jindy.“

Linda šla do pracovny a mumlala do telefonu, ve kterém se ozýval oznamovací tón. Zakryla sluchátko rukou a křičela do kuchyně: „Filipe, Anna mě zve, abych přijela k ní, že se budeme dívat tam. Možná se vrátím pozdě, asi pak ještě chvíli posedíme a pokecáme. Nevadí ti to? Kluci se musí ještě osprchovat, než půjdou do postele.“

„Jen jdi, zlato,“ zakřičel Filip nazpátek. „My to zvládneme. Nezdrž se moc dlouho nebo zavolej.“

„Ano tati, pane,“ ozvala se Linda, „budu doma do večerky. Miluju tě.“

Vešla do obýváku do řevu motorů. „Zatím ahoj, hoši. Jdu k tetě Anně. Buďte hodní na tátu. A nepobijte ho moc krutě, víte, jak se špulí, když prohrává.

„Ahoj, mami,“ řekli kluci unisono.

A Tomáš dodal: „Bude to tvrdý, mami, táta to schytá.“ „Ty ještě víc, chytráku, mě nikdy nedostanete.“ „Najez se prachu od mých kol, špinavče.“ „Hele to...“ Kluci si ani nevšimli, že máma odešla.

Bylo přesně devět, když Linda zaparkovala na příjezdové cestě u Anny. O deset minut později se konečně rozhodla, že neucukne a vydala se ke dveřím. Hlasité „Dále“ bylo odpovědí na její zaklepání. JEHO hlas. Vstoupila.

Pokoj tonul v šeru. Osvětlovala ho jen malá lampa na kraji stolu. Stačilo to, když si její oči zvykly. Muž seděl na nízkém čalouněném křesle, které bylo na druhé straně obýváku otočené směrem ke vstupní hale. Kolena měl roztažená a mezi nimi klečela Anna, ruce na jeho stehnech, hlava jí poskakovala nahoru a dolů v jeho klíně. Oba byli nazí.

„Přišla jsi pozdě.“ Obvinění.

„Já, noo...“

„To nevadí. Sundej si šaty.“

„Co?“

„Sundej si šaty. Nebo odejdi.“

„Tak sbohem, kreténe.“ Linda se otočila k odchodu.

„Počkej, Lindo,“ řekla Anna. „Zůstaň, prosím. On se tě nebude dotýkat, slibuju. Ale je to fakt divné, když tu sedíš a díváš se a jsi oblečená.“

„To je pravda, Lindo,“ řekl on, s náznakem pohrdání, sarkasmu. „Slibuju, že se tě nedotknu. Ale když ty se budeš dívat na nás, my se budeme dívat na tebe. Taková je dohoda.“

„Prosím, Lindo.“

Linda stála a dívala se nejistě napřed na dveře a pak zpátky přes pokoj na ty dva obličeje. [To už je moc. Není to podvádění, když se tě nedotkne. Ale nemůžu se svléknout před Annou. Ona je před tebou nahá. Dneska jsem si neoholila nohy. Kolik šancí jako je tahle ještě dostaneš?] Otočila se zpátky k nim a vytáhla si košili v pase. Pomalu zkřížila paže před sebou a chytla spodek košile. Nahoru s ní a pryč. Podprsenka měla zapínání vpředu. Rychle se přidala ke košili na podlaze. Palce v pase pod kalhoty i kalhotky, oboje najednou sklouzlo na podlahu. Dva malé krůčky dozadu ze sandálů a byla nahá. Instinktivně se jedna ruka zvedla před prsa a druhá zakryla klín. Napřímila se do výšky svých 168 centimetrů, spustila ruce po stranách a otočila se.

„Spokojení?“

„Roztomilé.“ Náznak pobavení v jeho hlase. Pak příkaz. „Jdi si sednout do druhého křesla.“ Stálo blízko u toho, které zabírali oni, stěží metr.

Sebrala odvahu a kráčela hrdě přes pokoj, bradu vzhůru, hruď vystrčenou. Zírala mu přímo do očí a při prvních krocích cítila, že tentokrát se na něj může dívat svrchu. Ten pocit nevydržela. Jeho oči se jí držely po celé délce pokoje, ale ona se musela podívat jinam. Mrknutí na jeho čurák, trčící mu z klína. Mrknutí na Annin obličej, dívající se na Lindu přes rameno, ruce pořád na jeho stehnech, oči testující Lindino tělo. Návrat k jeho očím. Pořád správně na jejích. Linda došla ke křeslu, věděla, že plánuje mít ji. Věděla to s jistotou. S tím vědomím jí bradavky narostly a vztyčily se a ona začínala vlhnout. Chtěl se s ní milovat. [Ne, *mrdat* ji!] Nevěděla, jestli ho bude moci zastavit. Byla ráda, když dosáhla na křeslo, ráda, že má důvod otočit se. Sedla si.

Muž položil ruku Anně na temeno a volně nabral hrst jejích vlasů, když ji tlačil dolů ke svému klínu. Jeho oči byly na očích Lindy. Oči Lindy byly na jeho erekci. A její rty připravené ji pohltit. Oči upřené na jeho ruku, která tiskla Annu dolů, až se Linda bála, že se Anna začne dávit. Ale Anniny oči byly zavřené a neprojevovala žádné známky nepohodlí. Vytáhl jí hlavu nahoru, až jí mezi rty zůstala jen špička a pak tlačil zase pomalu dolů.

„Ona má opravdu ráda, když se díváš, víš,“ řekl konverzačním tónem, jako by pro něj bylo úplně normální mít penis v puse čtyřicetileté blonďaté předměstské manželky. Dolů a nahoru. „Dívej se jí na ruce.“ Dolů a nahoru. Linda viděla, že ruce už nejsou na jeho stehnech. Na chvilku se podivila, jak to, že je neviděla mizet. Jednou rukou si Anna jemně žmoulala pravou bradavku. Druhá klouzala mezi jejíma nohama.

„Anna to všechno spolyká, když se jí udělám do pusy.“ Dolů a nahoru. „Polykáš semeno svého manžela, Lindo?“ Dolů a nahoru.

Linda maličko potřásla hlavou. Ne.

„Dobře, mě budeš polykat, až přijde čas.“ To nebyla otázka. Dolů a nahoru.

„Rád se na tebe dívám, Lindo,“ řekl. Dolů a nahoru. „Ukaž mi, co by se ti líbilo, kdybych ti sahal na prsa.“ Dolů a nahoru.

Jakoby z vlastního popudu se Lindiny ruce zvedly k jejím prsům. S očima stále na Anniných ústech, pohybujících se dolů a nahoru, klouzala bříška Lindiných prstů kolem celých jejích prsou, sotva se jich dotýkala, všude kromě bradavek. Pak se vydala na cestu kolem každého prsu, na cestu, která spirálovitě směřovala k bradavkám. Když špičky prstů dosáhly okraje dvorců, pohlédla vzhůru, jemu do očí. S vášnivým zachvěním nachystala všech pět prstů obou rukou kolem svých bradavek, stále se jich jen sotva dotýkaly, a popotahovala za obě bradavky právě tak mírně.

Náhlý pohyb jeho ruky, stahující Annu za vlasy úplně pryč z jeho čuráku, přitáhl Lindiny oči zpět na vedlejší křeslo. Její ruce na prsou ztuhly v místech, které právě hladily, protože on vstal.

„Myslím, že je čas nechat Annu, aby se udělala. Nezdá se ti, Lindo?“ hluboký hlas se dotazoval. „Jak bys ji dnes večer ráda viděla mrdat?“

„Ccooo tím mmmyslíš?“ zakoktala Linda.

„Tím myslím, že dneska večer to vybereš ty, Lindo. Misionářsky, v poloze lžičky, cokoli chceš. Udělám jí to i do prdelky, když si řekneš, Lindo.“ Při tom posledním se Anniny oči zřetelně rozšířily, otočila hlavu a vrhla na něj zlostný pohled. Otevřela ústa a chtěla něco říct, ale Linda ji předběhla.

„Bože ne! Na pejska. Udělej jí to na pejska. Ale ne do zadnice. Prosím?“

„Slyšela jsi paní, Anno. Klekni si před Lindu. Ruce a kolena.“

Annin obličej byl pár centimetrů od kolen Lindy, dívala se dolů na koberec. Její vlasy se Lindy skoro dotýkaly. Muž si klekl za Annu a rukou ji zase vzal za vlasy. Jemně přitáhl její obličej nahoru, aby se dívala na Lindu. Anna byla v obličeji celá rudá. Muž náhle vyjel svými boky dopředu. Anně to vyrazilo dech, foukla ho Lindě na kolena a oči se jí rozšířily. Pustil její vlasy, ale nechala hlavu dál nahoře a koukala se na Lindu. Muž stále přirážel dovnitř a ven, ale už pomaleji.

Bylo to déjá vu. Lindě se mysli vynořila stejná litanie jako předtím. [On ji mrdá. Mrdá ji přímo přede mnou. Mrdá ji tak blízko, že bych se jí mohla dotknout, kdybych chtěla. Mrdá Annu přímo přede mnou a ona ho nechá!]

Bez vědomé myšlenky se její levá ruka pohnula k levému prsu a zatlačila na něj ze strany, pak ho přikryla, palec se posunul k bradavce. Pravá ruka vklouzla mezi její sevřená stehna a jemně se tiskla na zavřené pysky jejího pohlaví.

„Roztáhni nohy, Lindo.“ Muž pokračoval velmi pomalým přirážením.

Linda zavrtěla hlavou ne.

„Díváš se na nás, my se díváme na tebe. To je dohoda. Roztáhni nohy, Lindo.“

„Prosím, Lindo,“ zašeptala Anna.

S přívalem studu a roztřesená vzrušením zavřela Linda oči a roztáhla nohy.

„Polož je na opěradla křesla, Lindo.“

Znovu se otřásla studem a vzrušením a udělala to. Otevřela oči a pohlédla dolů. Svou ruku měla pořád na horním konci své štěrbiny, ale její pysky, její hladké vyčnívající pysky byly odkryté, chlubivé, jen centimetry před Anniným obličejem, dost blízko na to, aby ON se jich mohl dotknout, kdyby se trochu natáhl. Její ruka se začala pohybovat dolů a nahoru. Muž začal přirážet tvrději. Linda se zachvěla na pokraji orgasmu, sledovala pohyb vlastní ruky, sledovala, jak každý tvrdý náraz zatlačuje Annin obličej blíž k té ruce.

Jeho hlas ji zastavil těsně před orgasmem, zvedla oči k němu. Zdálo se jí, že jak mluvil, jeho oči se zvětšují. „Dej pryč ty prsty, Lindo. Dej si je do pusy.“ Stále přitahovaná jeho očima se pomalu ochutnala na svých prstech. Pak ucítila jazyk na své vagině. Zpanikařila. [Já nejsem teplá] zaječela její mysl. [Proč strkám své pohlaví na ženský jazyk. JÁ NEJSEM LESBA!] Potom, jak její vzrušení dál narůstalo, to pochopila. Může to být Annin jazyk, ale ona reaguje na NĚJ. Linda zavřela oči a začala stoupat k uvolnění, ale jazyk najednou zaváhal a pak už tam nebyl vůbec. Nemusela slyšet tu malou škytavku, aby věděla proč, stačilo podívat se Anně na obličej. Pozorovala Annin orgasmus a její touhu to jen zvýšilo.

Pořád vjížděl do Anny v tom pomalém rytmu, trochu se natáhl a vzal Lindinu ruku do své. Oči se jí rozevřely strachem. Slíbil, že se jí nebude dotýkat. Ale všechno, co udělal bylo to, že její ruku položil Anně vzadu na hlavu a pak se stáhl. Se slabým zasténáním zavřela Linda oči, zahanbená, že tak moc ten jazyk chce. Zahanbená, ale blízko k uvolnění. Přitáhla Annu dopředu, nasměrovala ji zase na svůj klitoris. Zavřela oči a hlavu zvrátila dozadu.

„Lindo, podívej se na mě.“

Strnule, svaly pod vlivem Anniny vířivé stimulace napjaté, se Linda otočila za zvukem a uviděla jeho erekci blízko, velice blízko před obličejem. Jemně v tom poškubávalo podle jeho tepu a bylo to pomazané výměšky, které tam zanechala Anna. Linda na něj civěla, byla právě na samém pokraji, v bodu před orgasmem, odkud už není návratu.

Hluboký, sebevědomý hlas se ozval znovu: „Nahni se dopředu, Lindo. Vem si mě do pusy.“

A náhle to bylo právě to, co Linda potřebovala, mít JEHO čurák, ochutnat HO. Ruka se jí zvedla a ovinula jeho úpatí. Nahnula se dopředu. Vystrčila jazyk a sotva se dotkla špičky a současně posunula ruku na kmeni, čurák v její ruce ztuhl ještě víc a na rtech pocítila první výstřik jeho semene. Reflexivně lízala a polykala, jak hýbala hlavou, tlačila jeho penis dolů a sténala v extázi v odezvě na Annin jazyk, který ji už dostal za hranici jejího vlastního orgasmu. Prohýbala se a bušila bedry do Annina obličeje, nevnímala sperma, které zasáhlo její krk a prsa. Nakonec v křeči odtlačila Annu pryč a sklesla do křesla.

Omámená intenzitou svého orgasmu seděla dlouhou dobu nehybně. Když se konečně sebrala, byla v pokoji sama. Vykročila jako automat do vstupní haly a posbírala své šaty, pokoušela se na nic nemyslet. Když nepohnutě seděla na sedadle řidiče, nemohla své myšlenky udržet pod kontrolou. [Ach Bože, co jsem to udělala? Podvedla jsem Filipa. Tentokrát jsem něco dělala, dotýkala jsem se JEHO čuráku, polykala jsem jeho semeno. Jsem cizoložnice. Odpustí mi Filip? Co když se bude chtít rozvést? Co děti? Co mám dělat?] Seděla v autě, s hlavou ve zmatku, klesla na volant a brečela.

Když Linda přijela domů, Filip spal. Dala si sprchu v koupelně u dětí, aby ho nevzbudila. Vklouzla do postele, on jemně zamručel a otočil se k ní. Pohnul paží a ruku jí položil na bok. Pak se jeho dech vrátil k obvyklé pravidelnosti. Ležela na posteli bez hnutí a jeho ruka ji pálila jako žhavé železo, dokud její chaotické myšlenky neutlumil spánek.

CCRRRRRRRRRR. Linda otevřela zastřené oči. Nemusela se dívat a věděla, že Filip v posteli není. CCRRRRRRRRRR. Zavřela oči a čekala, doufala, že to zvedne někdo jiný. CCRRRRRRRRRR. Vzdala to a zvedla sluchátko k uchu.

„Lindo?“ řekla Anna.

„Už se nevrátím, Anno. Povím ti to později,“ řekla Linda unaveně.

„Počkej Lindo, on na den zmizel. Potřebuju s tebou mluvit, jenom my dvě. Můžu se zastavit?“

Linda se zatřásla odporem. Zrovna teď nechtěla mít Annu ve svém domě. „Teď ne,“ řekla. „Sejdeme se na oběd v bistru. V jednu.“

„Ach Lindo, díky,“ řekla Anna s úlevou. „Tak zatím.“

Linda klopýtala do koupelny, všimla si, že už je skoro deset hodin. Filip se dneska zase musel postarat o děti, zase ji nechal spát. Pomyslela si, že by měla být vděčná za ten čas navíc, kdy se může rozhodnout, co mu řekne, ale neměla energii na přemýšlení. Cítila se, jako by měla kocovinu, ačkoli minulou noc tolik nepila. Dala si do pusy dva aspiriny a zapila je vodou z kohoutku. Pak vlezla do vany.

Po pětačtyřiceti minutách vystoupila ven, umytá, ale ne svěží. Zdálo se jí, že by se měla vrátit do vany, i když věděla, že by to nebylo k ničemu dobré. Místo toho si znovu vyčistila zuby.

V jednu hodinu seděla na terase bistra a čekala na Annu. Nepamatovala si jasně, jak se sem dostala, jak se oblékla a řídila auto. Postrkovala sklenici bílého vína dozadu a dopředu a upila trochu sodovky, spíš ze zvyku než z žízně. Po pěti minutách se objevila Anna.

Sedla si ke stolu naproti Lindě. Když se jejich oči setkaly, Anna zrudla. Linda cítila, jak je i její obličej rozpálený. Anna promluvila první: „Ahoj Lindo. Jsme ještě kamarádky?“

„Samozřejmě, že jsme, Anno, ale potřebuju vědět, o co jde.“

Právě v té chvíli přišel číšník a sílu okamžiku rozbil jeho dotaz, co bude Anna pít. Obě přítelkyně přijaly všední úkol objednávání jako vítaný odklad předtím, než budou muset jedna před druhou čelit svým nejistotám a obavám. Po jeho odchodu Anna začala.

„Nějak ses připletla ke mně a mému milenci,“ řekla.

„Ale ty a Karel...“

„Víš Lindo, miluju Karla. To je jenom něco, co se vymklo z rukou. Nechci Karlovi ubližovat. Prostě to sama nemůžu zastavit.“

„On tě vydírá? Ohrožuje tě? Nikdy jsem tě takovou neviděla.“

„Je to trochu jiné než ‚Uděláme Annu předsedkyní dobročinné sbírky‘, že jo?“ zasmála se Anna. „Myslím, že právě proto je to tak lákavé. Víš, s Waltrem je to tak, že on to řídí. Dává mi příkazy. Žádné diskuse, žádné přemýšlení. Můžu s ním dělat věci, které bych myslím nemohla dělat s Karlem, protože se nemusím starat o to, co si o mně bude myslet... Jako to s tebou.“ Ta poslední slova byla hodně potichu.

„Ach Bože, Anno,“ řekla Linda smutně, „jsme snad nějak homosexuální?“ Zase se začervenala. „Já jsem se udělala, když tys... ty víš.“ A ještě tišší hlas odpověděl: „To si nemyslím, Lindo. To dělá on. To je Walter. Umí udělat, abych se mu chtěla dát, udělá, že chci to, co chce on. Ty to taky cítíš, ne?“

„Bože, ano! Cítím ho jako ruku ve svém mozku, tlačí mě. A já chci, aby mě tlačila. Myslela jsem, že se zblázním!“

„Promiň, že jsem tě do toho dostala,“ řekla Anna, s hlavou sklopenou. „Byla to chyba. On to ukončí. Zdá se mi, že už ho to se mnou začíná nudit. Ale slyšela jsem v jeho hlase tu starou fascinaci, když ti volal. Jenom jsem chtěla, aby to vydrželo ještě trochu déle. Promiň.“

„Já tě neobviňuju, Anno. Nikdo mě nenutil zůstat. Protiví se mi, že to musím přiznat, ale já jsem chtěla zůstat. Chtěla jsem se na tebe dívat. V životě jsem nikdy neudělala nic divokého.“

Linda odvrátila od Anny hlavu, dívala se jinam, a dodala: „To je to, proč se cítím tak špatně. Vybrala jsem si to. Zradila jsem Filipovu důvěru. Ale bojím se, že to ještě zhorším, když se vrátím. Nebudu to dělat, víš? Tím myslím dívat se znovu.“

„Nemyslím, že bys měla, Lindo. Kvůli tomu jsem nepřišla. Musím vědět, jestli to řekneš Filipovi. Jsou s Karlem hodně zadobře. Nechci, aby se to Karel dozvěděl od něj. Radši mu to řeknu sama, když budu muset.“

Linda si kroutila prstenem na levém prsteníčku. „Musím mu to říct, Anno. Nemohla bych žít sama se sebou, kdybych to neudělala. Jenom doufám, že mi odpustí.“

„Můžeš počkat do soboty? Prosím? V sobotu odpoledne Walter navždy zmizí a já to můžu Karlovi říct, až se večer vrátí. Nechci mu to říkat po telefonu. Prosím?“

„Tak dobře, v sobotu.“ Lindu překvapilo, jak moc se jí ulevilo, když měla důvod zpověď Filipovi odložit. Věděla, že to je chyba, ale bylo mnohem snadnější to odložit.

„Nemáš strach z AIDS, Anno? A co když o tom bude někde mluvit? Důvěřuješ mu?“

„Já mu důvěřuju, Lindo. Věřím, že je právě takový, jaký je. Je hodně opatrný na to, aby riskoval AIDS. Je to zdravý ořech. Kromě toho, nechala jsem se testovat pár měsíců po tom, kdy si mě prvně vzal. Negativní. A nemyslím, že by to někde řekl. Je to arogantní, zuřivý, egoistický parchant, ale považuje se za ctihodného. Vždycky je to riziko, ale myslím, že tohle je malé.“

„Dobrá, myslím, že klameš sama sebe, ale je to tvůj život. Neznělo to moc smutně, to, že tě opouští.“

„Bude mi chybět ten sex, ta intenzita, ale nemiluju ho. Svým způsobem mě vzal na projížďku po horské dráze, ale nebylo to takové jako to, co jsem prožila, když jsem se zamilovala do Karla. Tohle byla temnota, něco jako nebezpečné pocity. Ale většina z toho se už ztrácí. Bylo to vzrušující, ale nejsem smutná, že už je to skoro pryč.“

„Byl by tě opravdu zkusil vzít do zadku?“ Linda šeptala, obličej zase zrudlý.

„Dělali jsme to jednou,“ šeptala Anna, červenající se na oplátku, „a přinutila jsem ho tenkrát vzít si kondom. Ale řekla jsem mu, že už nikdy víc.“

„Jaké to bylo? Nikdy jsem to nedělala.“ ptala se Linda, zvědavě.

„No, použil hodně lubrikantu, takže to tak moc nebolelo, jen když to tam strkal. Když jsem si na to zvykla, připadalo mi to jenom divné, jako bych potřebovala jít nebo tak něco. Jako plná.“

„Měla jsi orgasmus?“

„Ano,“ řekla Anna, s ještě silnějším ruměncem, „ale ne z toho. Poručil mně, abych si se sebou hrála, když mi to dělal.“

Číšník přinesl jídlo, čímž jejich konverzaci dočasně ukončil, a zase se vzdálil. Obě byly uvolněné, že se úspěšně podělily o svá tajemství, a řeč se po zbytek oběda vrátila k normálu. Když nastal čas, Linda odjela vyzvednout děti z družiny a cítila se na duchu mnohem lépe než předtím.

Ta lehkost mysli trvala, dokud Filip neotevřel dveře a nezavolal svůj pozdrav. Když mu Linda dala povinný polibek, věděla, že nemůže čekat do soboty. Ten bolestný pocit viny, který uvnitř měla, by jí to nedovolil. Přemožená strachem absolvovala večerní rutiny jako náměsíčná, až byl čas jít do postele.

Když se vynořila z koupelny, zuby zase vyčištěné, Filip seděl opřený o pelest, polovinu těla pod přikrývkou. Cítila, jak ji bere pod paží a táhne k sobě. Ze tmy se ozval jeho hlas: „Chceš mi o tom říct?“

„Co myslíš...,“ začala Linda automaticky odmítat, pak se zarazila a vzlykla, „ach, Filipe, já se tak stydím. Prosím tě, slib, že mě nebudeš nenávidět...“

„Pch, Lindo. Nikdy tě nebudu nenávidět. A teď mi řekni, co se děje.“

Pomalu, přerušovaně, nejistě vyplouvala událost v Annině domě na povrch. Všechno kromě dotyku jazyka na jeho erekci a semene na rtech, které lízala a polykala. To prostě nedokázala Filipovi svěřit. Jeho brala do pusy velmi zřídka, ještě řidčeji ho tam nechala dojít do konce a nikdy nepolykala. Nemohla mu říct, že to začala dělat až s jiným mužem, že ho brala do pusy. Že měla JEHO semeno na jazyku, na krku, na prsou.

„Prosím tě Filipe, nesmíš mě nenávidět. Miluju tě. Nechci tě ztratit. Odpusť mi, prosím.“

„Ty ke mně patříš, Lindo. Taky tě miluju. Nikdy tě nebudu nenávidět.“

„Ale můžeš mi odpustit, co jsem udělala?“

„Hmmm, no koukala jsi na Annu, po nečekaném překvapení, nechala jsi ji, aby tě udělala a položila jsi ruku na jeho erekci,“ řekl Filip. „Fakt hrozné. Ksakru, ženská, jestli to je to nejhorší, co jsi v životě udělala, budeš svatá. Ale chci vědět proč.“

„Vlastně nevím,“ řekla Linda. „Napřed to bylo tím překvapením. Bylo to necudné, sprosté. Neumím si představit, že já bych někoho nechala koukat. Nikdy v životě jsem nic podobného neudělala.“

„To bylo po prvé,“ řekl Filip, „ale vrátila jsi se tam.“

„Nechtěla jsem. Ale napadlo mě, že jsem nikdy neudělala nic bláznivého, víš, opravdu divokého, za celý život. Hlava mi říkala, že už nikdy nedostanu jinou šanci. Je mi to líto, Filipe, já nevím, proč mi na tom záleželo. Jsem s tebou šťastná. Nevím, proč jsem si myslela, že to všechno potřebuju udělat.“

„Takže to byl důvod té vášně v pracovně?“

„Ano,“ řekla Linda potichoučku.

„Užila sis to s Annou? Chceš to s ní dělat zas?“

„Ne,“ mumlala Linda a červenala se. „Ženy mě nezajímají.“

„Tak proč?“

„To bylo kvůli němu. Neumím to vysvětlit. Jeho oči, jak se na mě díval. Jak se má vůle rozplynula. Nějak mě přiměl, abych to chtěla. Je děsivý... ne, je nebezpečný. Anna to taky tak pociťuje.“

„Jak vypadá?“

„Trochu připomíná staršího Petra Čepka. Zpustlého nebo tak. Kromě očí. Oči má stejné... tmavé a hluboké.“

„Jak je velký? Je větší než já?“

„Ne, ty jsi vyšší a on nevypadá tak silný.“

„To není to, co jsem myslel. Je větší než já?“

Linda se zase začervenala, protože chápala, na co se Filip ptal. Červenala se, protože byla v situaci, kdy znala odpověď. Protože Filip věděl, že mu může odpovědět. „Ne, Filipe, je asi stejný jako ty. Možná trochu menší.“ Instinktivně tušila, že to je správná odpověď, i když se jí Walter zdál nějak objemnější.

„Takže Anna má milence,“ přemýšlel Filip. „Ví o tom Karel?“

„Ach Bože, ne,“ vykřikla Linda, „a prosím tě, neříkej mu to. Slíbila jsem Anně, že počkám do soboty večer. To Walter naštěstí odjede.“

„Walter?“

„Ona mu tak říkala.“

„Ach, Walter!“ šeptal Filip, když se skulil z postele a postavil. Najednou se rozsvítila lampa vedle postele. Filip byl nahý, s erekcí. „Sundej si noční košili, Lindo.“ Příkaz. Ještě roztřesená a nejistá v tom, co si o ní myslí, ho poslechla.

„Takže Anna si ho vzala do pusy, hm. Ukaž mi to, Lindo. Ukaž mi, co jsi viděla...“

Linda se bojácně pohnula ke kraji postele. Co Filip dělá? Zkouší ji nějak potrestat? Zastavila se těsně u něj, s hlavou dolů.

„Vem si to, Lindo. Ukaž mi, jak to Anna dělala.“

Linda pomalu zvedla hlavu, její oči se leskly slzami. Sklonila se dopředu a vzala si ho dovnitř; na jazyku cítila kluzký preejakulát. Filip zasténal a vyrazil bedry k ní. „Takže jsi pozorovala Annu na kolenou, jak ho kouří? Takhle?“ Mručel blahem.

A Linda náhle pochopila, že Filip netrestá ji; vůbec na ni nemyslel. Myslel na Annu! Myslel na to, jaké by to bylo, kdyby do jejích úst vložil svůj [čurák]. Na vteřinu ji zachvátil vztek a pak si uvědomila, jak je to absurdní. Potom už myslela na NĚHO, jak ji bere do úst, stejně jako Annu. Najednou ji poprvé tu noc přemohlo začínající vzrušení. Bylo to jako by ji jeho fantazie osvobodila a ona odpovídala tím, že ho brala dál do pusy a kmitala na něm zespodu jazykem. Filip zase mručel.

Pak měla pusu prázdnou. „Otoč se, Lindo. Vystrč na mě zadnici, jako to dělala Anna.“ Lindu velice těšilo vyhovět. Na všech čtyřech nechala hlavu klesnout k matraci, až se jí čelo dotklo prostěradla. Filip se pohyboval za ní, usazoval penis a pak vyrazil vpřed.

Představa, jak se vrhá do Anny, naplnila jeho mozek. Linda se dívala na své vlastní prsy, které se houpaly dozadu a dopředu podle jeho přírazů, ale viděla tam prsy Anny. Myšlenka na jejího manžela, který se v ní drsně zmocňoval Anny, odstranila z její mysli poslední bariéru a ona si povolila myslet na NĚJ. V následujících chvílích každý z nich používal toho druhého jako nějakého zástupce, byli spojení v klínech, ale ne v hlavách ani v duchu. Každý byl spojený s někým, kdo tu nebyl. Bylo to divoké, smyslné, bezohledné uvolnění. Ona bez varování ztuhla, zasténala a cítila rytmické, křečovité stahy vaginálních svalů.

Začala relaxovat a padla dopředu, ale Filip ji popadl za boky, prudce ji přitáhl zpět a znovu si ji narazil. A znovu. Linda se znovu udělala. Právě končila své kontrakce, když do ní Filip začal pumpovat krátké, rychlé šťouchy, a nakonec si ji pevně přitiskl k svému tělu, jehož boky se křečovitě otřásaly. „Ach Lindo, lásko moje, ach Bože,“ křičel uvolněně.

Linda padla kupředu a otočila se na bok. Filip se položil za ni a udělal lžíci, objímal ji těsně zezadu. Ani jeden nemluvil, jen se pomalu vydýchávali. Pak Filip vstal a řekl: „Přijdu hned.“

Linda věděla, že šel pro vodu s ledem, a tentokrát ji potřebovala. Pokrýval ji tenký lesk potu, víc kvůli vzrušení nežli teplotě. Uvažovala o Filipově křiku při orgasmu. [Možná nebyl s Annou...] napadlo ji a ta myšlenka ji potěšila, ale stejně cítila vinu, protože v její hlavě byl Walter.

Sedla si, když byl Filip ve dveřích, spustila kotníky přes postranici postele. Podal jí sklenici, ale nebyl to obvyklý pohár vody s ledem.

„Po tom všem jsem myslel, že potřebuješ něco víc než vodu,“ řekl. „Je to stoličnaja z ledničky. Hoď to do sebe na ex, tak jak nás to učili v Chorvatsku.“

Při vzpomínce na číšníka, který jí zezadu vedl ruku, když jí ukazoval správný způsob pití vodky s ledem, a náhodou stihl užít si i její ňadro, když svou ruku stahoval pryč, se Linda rozesmála a obrátila vodku do sebe. Pálila ji v hrdle, ale cítila se dobře, jinak než při té obehrané rutině, na kterou byli zvyklí. Doufala, že to byla předzvěst i jiných změn.

„Teď opravdu potřebuju trochu vody,“ řekla.

Filip se ušklíbl a druhou rukou jí nabídl sklenici. „Po něčem takovém jako tohle ode mě můžeš mít, co chceš. Nikdy jsem tě neviděl tak rozvášněnou. Bylo to ohromné.“

Ale jak seděl vedle ní na posteli, jeho obličej zvážněl. „Můžeš se tam zítra vrátit, jestli chceš. Lindo, poslouchal jsem, cos mi říkala, a znělo mi to, jako že bys vždycky litovala, kdybych tě nenechal jít tam ještě jednou. Můžu s tím žít, když to bude jenom jednou.“

„Nemůžu se tam vrátit, Filipe,“ řekla Linda, oči sklopené. „Tomu ty nerozumíš.“

„Tak mi to vysvětli,“ řekl Filip.

„Filipe, jestli se tam vrátím, půjdu tam, abych byla omrdaná. To je to, co chceš?“ Její hlas zněl dutě.

Filip vypadal překvapeně. Normálně takhle Linda nemluvila. „Zatím jsi zvládla se tomu vyhnout. Co bude jiné? Nezamiluješ se do něj, že ne?“

„Ach Bože, ne, Filipe. Nejsem do něj zamilovaná. Ale ten pocit s ním se tomu podobá, jenže je to nebezpečné a sprosté. Je to stejný pocit vznícení, s tím rozdílem, že to není láska. Vyvolává to ve mně... Zašla jsem daleko, Filipe. Chtěla jsem ho nechat, aby mě měl, právě tak, jako měl Annu. Ty tomu nerozumíš. Je v něm něco. Bere mi to všechny síly. Jestli se tam vrátím...“

Filip byl zticha. Nakonec promluvil: „Můžeš tam jít, Lindo, jestli to potřebuješ. I přesto, že mu nedokážeš odporovat. Stáhl jsem tě z trhu dřív, než jsi měla šanci experimentovat, a teď toho lituješ. Měj si flirt, jestli to potřebuješ. Je to v pořádku. Je to lepší než vědět, že žiješ s lítostí nad nevyužitou šancí. Možná bys kvůli tomu ke mně cítila odpor. Hlavně se ke mně vrať.“

„Neříkej to,“ šeptala Linda. „Nepůjdu tam.“

„Miluju tě, má sladká ženo,“ řekl Filip a přitáhl ji do svého objetí.

„Ach, já tě mám tak moc ráda,“ odpověděla Linda.

Seděli spolu ještě docela dlouho, pak se zvedli a šli do postele. Nakonec usnuli.

V pátek večer byla Linda doma sama. Filip s kluky odjel, než se vrátila, vzal je napřed na autodrom, kde spolu mohli závodit na opravdových motokárách, a potom ke známým, vrátit se měli až druhý den odpoledne.

Vzala si noviny a četla si z nich při jídle. Cítila se mnohem uvolněnější teď, když se rozhodla, že se tam nevrátí. Možná Filip myslel vážně to, co říkal minulou noc, a možná jí bradavky tvrdly i teď, když myslela na roztahování nohou před NÍM, na to, jak by MU dovolila, aby do ní vstoupil, ale bylo o tolik jednodušší prostě říct ne. Ne trápení. Ne komplikacím. [Ne tomu jedinému jinému čuráku, kterého kdy budeš moct vyzkoušet?] zaznělo ze zákeřného vnitřního dialogu.

Když se vdala za Filipa, ten jeho nebyl jediný penis, kterého se kdy dotkla nebo ho viděla, ale ten jeho byl jediný, který kdy byl v ní uvnitř. Ta myšlenka ji vždycky naplňovala hrdostí. Nyní to v ní vyvolávalo stísněnost. [Filip ti řekl, abys šla. Neprošvihni tu šanci.] říkal jí vnitřní hlas, [Ty to *chceš* cítit, *chceš* to nechat proběhnout, být divoká a smyslná, jen jednou. Kdy zas budeš mít takovou příležitost? A se souhlasem manžela?] [A co když Filip změní názor, co když zjistí, že nechce manželku, která není překvapená ani sváděná, ale záměrně jde do domu k Anně a ví, že se vzdá JEMU. Stojí to za to? Co když bude žádat, abys tentokrát měla orální sex s Annou? Chceš to? Chovej se jako zralá dospělá.]

S námahou ty myšlenky potlačovala. „Dám si dlouhou, horkou koupel, obleču si noční košili a vezmu si k televizi zmrzlinu,“ řekla nahlas tichým stěnám. Zasmála se a šla do ložnice.

Jenže ji to zase vrátilo do toho zmatku, když uviděla postel. Nebo spíš to, co leželo na posteli. Bílý elastický podvazkový pás. Bílé lodičky s vysokými podpatky. Bílé hedvábné kalhotky. A její bílé hedvábné šaty bez výstřihu, ale s nahými zády. Ty měl Filip obzvlášť rád, protože pod nimi nemohla nosit podprsenku. Všechno v bílé, jako pro panenskou nevěstu. [Nebo panenskou oběť.] Vnitřní hlas se bavil. Ale Linda ne. [Jak mě může milovat, když mě strká jinému muži? Co je to za blbost?] [Možná je to proto, že tě miluje. Možná ví, že to chceš jednou prolomit a být divoká. Můžeš teď pochybovat, že chce, abys šla? Už nikdy nemusíš mít takovou šanci.] „Ale já teď nemůžu jít. Řekla jsem Anně ne,“ pronesla nahlas.

Odvrátila se od postele a strhala ze sebe šaty; zcela neobvykle zůstaly na podlaze tam, kam spadly. Dala si svou dlouhou horkou koupel, neuvědoměle snaživá umýt se a oholit s nezvyklou péčí a pečlivostí; vtírala si tělovou emulzi, dokud se necítila hebká a nevoněla sladce v každém koutu a skulince svého těla. Byla ještě nahá a fénovala si vlasy, když zazvonil telefon. Myslela, že to je Filip a pospíchala ho zvednout.

Byl to Walter. „Anna říkala, že jsi dneska večer sama. Chce, abys byla s námi. Vyzvedneme tě za dvacet minut.“ Cvak.

Strnule položila telefon do vidlice. Otočila hlavu doleva, jen trochu, aby viděla svůj obraz ve velkém zrcadle na dveřích skříně. Viděla ženu s nejistotou vyleptanou v obličeji a za sebou, jako zářící neon, bílý patchwork rozložený na tmavé posteli. Náhle věděla, proč bylo její omývání tak důkladné, proč má linii podél bikin čerstvě vyholenou. Oblékla si bílé kalhotky. O dvacet minut později už byla odvážena na zadním sedadle auta a z reproduktorů poslouchala Mozarta.

On přijel ve velkém červeném kabrioletu z šedesátých let, s ploutvemi na zádi. Podívala se mu do očí, když jí otevíral dveře, a věděla, jaké má plány na dnešní noc, že ji bude mít. A jestli snad ještě zbyla nějaká pochybnost, byla rozptýlena jednou provždy, když v měkkém dunění motoru řekl: „Dneska večer tě budu mrdat, Lindo. I když ti na prstu září snubní prsten, roztáhneš přede mnou nohy a zavedeš si můj čurák do kundy. Levou rukou, Lindo, tou rukou, která nosí ten prsten. A uděláš se, Lindo. A ráno se uděláš znovu, až tě budu mrdat ve tvé vlastní posteli, potom, co tě přivezu domů. To je to, co se stane, jestli překročíš práh Anniných dveří. Rozhodni se dřív, než tam budeme.“

Jeho arogance byla pobuřující a zároveň vzrušující. Myslela na ten obraz, který popsal, její nohy roztažené, ona do sebe strká jeho čurák a cítí se ponížená. A vzrušená. Věděla, že jestli si přejede prstem přes klín kalhotek, ucítí vlhkost lubrikace. A v mysli se jí rozběhla nová litanie, tak podobná té předchozí, ale s jedním důležitým rozdílem: [ON mě bude mrdat. ON mě bude mrdat přímo před Annou. ON do mě strčí čuráka a bude mrdat MĚ. A já ho nechám.]

Závan strachu jí proběhl páteří, když byli pět minut od domu. „To není cesta k Anně. Kam mě vezeš?“

„Proč, dneska je páteční noc, Lindo. Noc na rande. Vezu tě zatancovat si.“

Když po tom Mozartovi v autě otevřel dveře do klubu, byl chraptivý rock uvnitř skoro fyzickým útokem. Vzal obě ženy v podpaží a vedl je k baru. Anna a Linda si sedly na stoličky, on stál mezi nimi.

„Vy dámy vypadáte, jako byste mohly dostat koktejl. Dovolte prosím. Stinger pro všechny,“ řekl a imitoval při tom Bartošku.

Lindu naštvalo, že jí objednal, aniž by se zeptal, ale intonaci Bartošky se smála. Nikdy ji nenapadlo, že by Walter mohl být tak okouzlující. Nikdy nezkusila Stinger. Byla překvapená, když se ukázalo, že je to dobré. První tam padl snadno a on objednal druhou rundu.

V příští hodině si všichni tři povídali, smáli se a žertovali jeden na účet druhého. Linda zjistila, že se opravdu dobře baví a podivovala se, že Walter umí být tak úžasně podmanivý, jak by nikdy nebyla věřila. Začínala chápat, co mohlo Annu k němu tak přitahovat.

Pak uprostřed příjemného a zcela obyčejného rozhovoru řekl normálním konverzačním tónem: „Máš na sobě kalhotky, Lindo?

Cukla sebou a rozhlédla se, jestli to někdo neslyšel. Nezdálo se, že by se na ně někdo díval.

„Ptal jsem se, jestli máš na sobě kalhotky, Lindo.“

„Když se ptáš, mám,“ řekla vyzývavě a snažila se o konverzační tón.

„Nepotřebuješ je. Sundej je a dej je mně, Lindo.“

„Takové věci nedělám,“ řekla Linda.

„Chci tě naléhavě upozornit, že jsi tu se mnou proto, abych tě dneska omrdal, Lindo, stejně jako tu kvůli tomu je Anna. Máš na sobě kalhotky, Anno?“

„Ne,“ odpověděla Anna tiše.

„Ukaž Lindě, že je nemáš.“

Anna se nejistě rozhlédla po baru, pak si vytáhla sukni a umožnila Lindě letmo zahlédnout chlupy ve svém klíně, potom si sukni shrnula zase dolů.

„Můžeš si vybrat, Lindo. Ty kalhotky nebo tě odvezu rovnou domů.“

Lindu jeho arogance zase naštvala, takhle na veřejnosti, ale současně byla tou vyhlídkou i vzrušená. Až do této chvíle nedala žádné otevřené znamení, že by skutečně mohla přistoupit na jeho úmysly, kromě toho, že šla s nimi. Jestli udělá to, co žádá, bude muset přiznat sama sobě, že *chce*, aby on si ji vzal. A on to věděl taky. Ale bylo to tak ostudné. Odešla na dámy bez jediného slova. Anna chtěla jít s ní, ale muž jí přidržel za paži.

Ve skutečnosti tam stejně potřebovala jít. Vytáhla sukni nahoru, stáhla kalhotky ke kolenům a sedla si na mísu. Seděla a civěla na kalhotky ještě potom, když už si ulevila. Vedle bouchly dveře sousední kabinky, a to ji vrátilo do reality. Utřela se a postavila. Pak se shýbla, stáhla kalhotky ke kotníkům a vystoupila z nich. Sbalila si je do ruky a ujistila se, že jejich bělost nikde neprosvítá. Dělala to pomalu a dobrovolně. [Dovoluju mu, aby mě měl.] Annina kabelka na stolku jí prozradila, kdo to právě přišel, tak si ve spěchu opláchla ruce a vrátila se do baru. Aspoň to chtěla vyřídit dřív a nemuset to dělat před Annou.

Když došla ke stoličce, zvedla sevřenou ruku a připravovala se na trapnost, kterou očekávala. Čekala, že on je před sebou roztřepne, aby všichni viděli, co udělala. Ale on se jí místo toho díval do očí, když si je od ní bral do své sevřené hrsti, a hned je zastrčil do kapsy saka. To nejslabší pokývnutí jeho hlavy potom vše ukončilo.

Linda zjistila, že si chybějící prádlo silně uvědomuje, přesně jak to chtěl. Krátká plisovaná sukně jí sahala pár centimetrů nad kolena, dost na udržení slušnosti, ale musela se vědomě bránit nutkání stahovat si ji pořád dolů. Začala být velmi úzkostlivá při pohybech, dávala si pozor, aby držela kolena u sebe. Nemohla si vzpomenout, jestli kdy byla na veřejnosti bez kalhotek, a udivovalo ji, jak odlišně se cítí. Byla ohromená, jak něco, co není nic víc než malá rozpustilost, může způsobit, že si tak silně uvědomuje svou sexualitu.

Když se Anna vrátila, Walter obě ženy odvedl od baru. Kormidloval je davem páteční noci do méně obsazeného výklenku zaplněného stoly. Bez zaváhání je zavedl ke stolu, kde seděli čtyři muži kolem pětadvaceti, s uvolněnými kravatami, saka dole, a popíjeli svá piva.

Podíval se na jednoho z nich a řekl: „Promiňte, eeehm?...“

„Max.“

„Promiňte, Maxi, potřeboval bych vaši pomoc. Chci jít tancovat s Annou,“ kývl směrem k ní, „ale to by Linda zůstala bez partnera.“

Linda při té nové drzosti otevřela pusu, ale než mohla něco říct, Max vstal a s úsměvem jí nabídl ruku: „Rád si s vámi zatančím, Lindo.“

„Ach, děkuji,“ řekl její hlas. [Jdi někam,] řekl vnitřní hlas. [Ráda tancuješ a už jsi to nedělala pěkně dlouho.]

Když se s Maxem vrátili z parketu, představil jí Iva, Bořka a Roberta. Max si zamluvil ještě další tanec. K svému překvapení zjistila, že ji těší, jak všichni čtyři soutěží o její pozornost. Silně si uvědomovala svoje prsa, neuvězněná v podprsence na veřejnosti poprvé za dlouhé roky, a svůj nahý zadek. Musela se hodně snažit, aby s ní partneři neotáčeli moc rychle.

Když ji Max vzal na parket po druhé, byl mnohem troufalejší. Byla si hluboce vědoma jeho očí, upřených na její bradavky narážející do hedvábí, jak se prsy pod nimi při tanci pohybovaly. A ačkoliv musela rychle odtáhnout zbloudilou ruku, která se jí dostala na zadnici, a přátelsky mu vyplísnit, byla si jistá, že poznal, že ona nemá kalhotky. Při té myšlence se cítila potěšeně sprostá. Nepřipadala si tak sexy už léta. Mezi těmi pozornostmi a několika dalšími koktejly, které usrkávala při tanečních přestávkách, skoro zapomněla, jak se tu ocitla, a vůbec nepomyslela na svůj manželský stav, ačkoli muži si všimli jejího prstenu.

Znovu tančila i s ostatními a také oni začali testovat, kolik jim toho povolí. Bylo to jako být zase svobodná, a ty putující ruce a šeptané návrhy ji nenechávaly na pochybách o tom, co by s ní chtěli dělat.

Při třetím tanci s Maxem hrála hudba pomalu. Tiskl ji pevně k sobě, vtlačoval své stehno mezi její, nahýbal se a líbal ji na krku. Odtančil s ní do tmavého kouta mimo parket a neomaleně líbal její ústa. Jedna jeho ruka jí sklouzla po nahých zádech ze strany pod šaty. Už to nebylo zábavné. Linda začala bojovat. Jak se prala a chtěla mu uniknout, začala se otáčet od něj a tím se jí jeho ruka pod šaty dostala na nahé ňadro. Rychle se pokusila přetočit na druhou stranu, ale byl moc silný. Cítila druhou ruku, jak začala vytahovat lem její sukně nahoru tím, že si přibíral látku do hrsti, a pořád udržoval ten silný stisk, kterým ji tu věznil. Chvilku se nemohla rozhodnout, jestli se nemá vzdát a být divoká, ale pomyšlení na to, že by je ten dav kolem viděl, to už bylo moc. Sebrala všechny síly, odstrčila ho od sebe a otočila se k útěku, jenže ji hned objaly jiné ruce.

Nejdřív ztuhla strachem a pak úlevně vydechla, když zjistila, že to je Walter. Postavil se před ni a řekl: „Díky Maxi, že jsi si s Lindou zatančil. My už odcházíme.“

Max vystartoval, piva a mládí rozpálily jeho agresivitu: „Co to meleš, sakra? Dáma možná chce zůstat...“

Lehce rozmáznutým pohybem, který byl moc rychlý na to, aby ho Linda jasně viděla, ocitl se Max na kolenou s rukou divně zkroucenou a s bolestnou grimasou ve tváři. Walter znovu promluvil: „Nepokoušej mou trpělivost, Maxi. Linda je moje. My odcházíme, ale tobě radím, abys tu ještě chvíli zůstal.“ Max si třel zápěstí a mračil se, ale nešel za nimi, když se Walter a Linda vzdalovali.

Ostatní muži u stolu hlasitě protestovali, když procházeli kolem jejich stolu, Walter je ale ignoroval, držel Lindu v podpaží a vedl ji ven ze dveří. Anna šla za nimi.

Ve chvilce seděla Linda v autě na předním sedadle, vedle Anny, která byla uprostřed. Linda seděla zasmušile, rozjařenost z flirtování se z ní v tom okamžiku tichého násilí vytratila a nemohla se smířit s konfliktními rysy Waltrovy osobnosti, které v klubu spatřila. Jeli dlouho, než Walter konečně přerušil mlčení.

„Anno, myslím, že bychom měli Lindě připomenout, proč je tady. Proč se neotočíš obličejem k ní... tak je to dobře, opři se o mě trochu... Protože napřed budu mít asi moc práce s Lindou a nebudu se ti moct příliš věnovat, pusť se do toho a udělej se teď sama.“

Anna otočená k Lindě na ni upírala bezmocný pohled, ale nepohnula se. Na hrudi se jí objevila jeho ruka a vytáhla jí tam sukni, takže odhalila její nahý Venušin pahorek. Linda na to zírala a moc nevěřila, že mu Anna dovolí, aby jí tohle dělal. Pak pomalu sledovala, jak si Anna sune svou ruku do rozkroku a začíná tam s ní klouzat mezi stehny.

Znovu zazněl jeho hlas, odněkud nad linií Lindina pohledu: „Potřebuje roztáhnout nohy, Lindo. Polož jí prosím nohu na klín, drahá.“

Anna zvedla nohu a natočila ji k Lindě. Linda najednou cítila, že se posouvá k Anně a už je pod jejím ohnutým kolenem, zatímco chodidlo přistálo na sedadle za ní. Jak Anna nohy roztáhla, Linda nakonec držela její koleno pravou rukou na svých prsou, takže jediné místo pro levou ruku zbylo na Annině stehně zevnitř. Slyšela, jak Anna vzdychla, když jí nevědomky začala tu nohu pod svou rukou hladit.

Annina vlastní ruka mezitím nezůstala nečinná. Napřed pomalu a potom se vzrůstající rychlostí proháněla své prsty mezi oběma konci své pukliny a roznášela mazání od jednoho konce ke druhému. Příležitostně některý z prstů zmizel v ní, ale pořád víc a víc tahů mělo svůj střed kolem klitorisu. Její záda se víc a víc zpevňovala, ona opřená o Waltra tlačila koleno Lindě na prsa silněji a její dech přecházel v přerývané sténání. Linda jí stále třela vnitřní stranu stehna, znovu fascinovaná tím, že se dívá, jak její přítelkyně ztrácí kontrolu a sklouzává před ní do orgasmu.

V tom se zase vynořila jeho paže, chytla Annu za ruku a odtáhla ji pryč. „Dost, Anno.“

„NE! Musím se dodělat!“

Řekl: „Dodělej ji, Lindo. To je jediný způsob, který jí dovolím, aby se udělala.“

Linda si najednou uvědomila svou ruku hladící Annino vnitřní stehno, odtrhla ji pryč a řekla: „Ne! To nemůžu udělat. Je to žena!“

„Ach prosím, Lindo,“ řekla Anna, „už jsem tak blízko. Potřebuju dodělat. Pomoz mi Lindo, prosím tě.“ Pak chytla Lindu za ruku a přitáhla ji k svému pohlaví. Tam ji držela a jak to šlo, narážela proti ní. Linda se dívala na ruku, která jako by patřila někomu jinému, a viděla, že se začíná hýbat svým vlastním tempem. Anna ji pustila a vzadu se pevně opřela; bedra se jí dál vzpínala. Nahoru a dolů v pohlaví kamarádky, sklouznout přes klitoris, nakonec dolů k vagině. Udivená z drobných rozdílů v pocitech, které znala z vlastních genitálií, zastrčila Linda prst do Anny. Zase. A pak přidala další. Dovnitř a ven, dlaň ruky sklouzávala přes klitoris, zatímco prsty pronikaly hlouběji. Anna už sténala, boky se jí třásly v nedobrovolných synkopách podle Lindiných rukou a najednou Linda opět uslyšela z otevřených úst, z toho napjatého obličeje, tu zábavnou dechovou škytavku, která u Anny ohlašovala orgasmus. Linda zpomalila tahy a pomalu vytáhla ruku, ohromená tím, co udělala. Anna v ní nevyvolala vzrušivou sexuální odezvu jako muž, ale přesto v sobě cítila velkou moc, protože jí dala ty orgasmy, to nestoudné, rozpustilé násilnictví, tu divokost, a zanechala ji tu s mokrou vaginou a tvrdými bradavkami.

Dříve než se Linda vyrovnala s tím pocitem údivu, zahnuli do Anniny ulice a ON se ozval: „Jsme tu, Lindo. Pojď dál a budeš omrdaná anebo jeď domů. Klíčky jsou v zapalování.“

U dveří Anna odemkla a šla dovnitř, ale ohlédla ještě se na Lindu, která jí šla za zády. Nabídla jí ruku. Linda se taky otočila a přes rameno pohlédla do jeho očí, které se vpalovaly do jejích; potom se chytla nabízené ruky a vstoupila do tlumeně osvětleného domu.

Linda za sebou cítila, spíš než viděla, jeho tělo a Anna je vedla do hlavní ložnice. Postel tonula v tůni měkkého světla, které vytvářelo stíny na stěnách. Linda se podivila, jak je to uděláno, až si všimla, že tlumené lampičky, které normálně osvětlovaly obrazy na zdech, byly natočeny tak, že směřovaly na postel. Vypadalo to jako scéna nasvícená na představení. Jako oltář pro nějaký pohanský rituál. Když Anna její ruku pustila, Linda se koupala v té záři u nohou postele.

„Sundej jí šaty, Anno.“

Anna se postavila za Lindu zády k posteli, o kterou se opírala nohama. Její ruce zatáhly za krátký zip na zádech a stáhly Lindě šaty přes hlavu. Zbyla z nich malá hromádka hedvábí vedle kotníků. Chvíli stála Anna nehybně, protože Linda a muž na sebe upřeně zírali. Jak se na ni díval, Lindiny bradavky ještě více ztuhly, až se dvorce kolem nich lehce zvrásnily. Její rty zase předvedly hněvivý úsměv. Cítila, jak si Anna sedá na postel za ní.

Pak ucítila její ruce na pravém stehně, sjížděly svůdně dolů, pozvedly její kotník a zuly z nohy botu. Pohlazení se opakovalo i na levé straně. Anniny ruce se pak vracely nahoru, vysoko na stehno k podvazkovému pásu, a v tom on znovu promluvil: „Ne, nech jí je.“ Celou tu dobu se mu Linda dívala do očí.

Když tu stála nahá, ne, byla víc než nahá, v pouhých punčochách, v té záplavě světla, on se na hranici stínu začal pohybovat. Ruce zvedl ke krku a sundal si kravatu, odhodil ji na zem. Knoflík po knoflíku rozepnul a shodil košili, skončila u kravaty. Linda se dívala na jeho klín. Neviděla žádnou bouli, žádný stan. Nerozuměla tomu. Stála před ním nahá, připravená k mrdání a on neměl erekci. Zklamaná a v obavách, že pro něj není dost přitažlivá, pozorovala, jak jeho ruce rozepínají knoflík a zip kalhot. Hlavou jí krátce proběhl záblesk pýchy: špička jeho erekce vykukovala za pasem velice těsných černých žokejských šortek, které hned potom stáhl dolů. Linda věděla, že to ona způsobila tu erekci, a vzrušovalo ji pomyšlení, že si už brzy najde svou cestu do její vaginy. [Bude mě mrdat tímhle čurákem,] říkala si.

„Ohni se dopředu, Lindo. Kolena drž napjatá.“

Předklonila se v bocích a věděla, že poskytuje Anně stejný výhled na své pohlaví, jaký u ní viděla ten první den. S tou odchylkou, že Anna byla od jejích pysků necelých třicet centimetrů, a ne na druhém konci pokoje. Linda se cítila vystavená ještě víc, než když ji Anna před dvěma dny lízala. [Bude mě zase lízat? Můj Bože, chci to! Ach Bože, jsem teplá?] Linda se chvěla očekáváním.

Když měla záda téměř vodorovně, přistoupil blíž a vzal Lindinu hlavu do rukou. Pomalu vedl její ústa ke špičce svého čuráku. Tam zastavil a řekl Anně: „Připrav mi Lindu, Anno. Použij k tomu jazyk. Ať je vlhká a rozdělaná.“ Linda lehce poskočila, když ten jazyk v dlouhém výpadu začal cestovat podél její štěrbiny.

Pak on vyrazil vpřed mezi její rty a řekl: „Připrav mě na to, abych tě mohl mrdat, Lindo. Udělej, ať mi zmohutní. Pokryj mi ho slinami, ať snáze vklouzne do tvé kundy. Saj mi ho, Lindo.“ Tváře se Lindě propadaly, když jeho čurák doslovně sála, její jazyk mu kroužil kolem žaludu. Předzvěst jeho ejakulátu, viskózní praménky slané semenné tekutiny sbírala do prohlubně svého jazyka a polykala a on se jemně strkal dovnitř a ven sotva znatelnými pohyby.

Za sebou Linda cítila Annin palec ve vagině a její rozevřené prsty hladící okolní pahorek. Cítila, jak se palec trochu vytahuje ven a zase vrací dovnitř. Při každém couvnutí Linda cítila, jak Anna svým prostředníčkem vlhčí její klitoris. Rychle se blížila k orgasmu.

Ale dřív, než se mohla udělat, otřásl s ní pocit, který budovaný erotický náboj rozbil, jakkoli v ní vyvolal hříšné vzrušení. Annin jazyk olízl její anální otvor.

Lindina ústa se otevřela k výkřiku: „Přestaň,“ ale on do ní vtiskl čurák hlouběji a zabránil jí křičet, musela se posunout, aby se ubránila dávení. Několik nesnesitelně [sprostých] vteřin zpracovával Annin jazyk ten citlivý pupen a palec současně pronikal do její vaginy. Lindu zaléval strach z toho, že ON zamýšlí dělat jí to tam, ale také pocit prostopášnosti, jaký nikdy předtím neměla, ani když byla mladší. Začala znovu stoupat k orgasmu, už z vyšší výchozí úrovně, s Annou přitisknutou na své zadnici, hebčí než jakýkoli prst, avšak neodbytnou. Pak to přestalo.

Muž Lindu odtáhl nepříjemný kus od Anny, zrušil kontakt s jejím jazykem, a ta spustila ruku z Lindina pohlaví. V tutéž chvíli jí on vytáhl čurák z úst a zvedal jí hlavu, až to pochopila a postavila se vzpřímeně.

„Je čas tě mrdat, Lindo,“ konstatoval klidně a tlačil ji pozpátku k posteli. „Posaď se.“

Linda cítila na bocích Anniny ruce, které ji dirigovaly, dokud si nesedla. Skončila mezi široce roztaženýma nohama Anny, zády opřená o její hruď, stále zakrytou šaty, se záhybem v místě, kde se stehna dotýkala hrany postele. On jemně uchopil bílým nylonem pokryté lýtko, zvedl ho, odtáhl do strany a položil zvenku vedle Anniny nohy. Stejný postup zopakoval na druhé straně. Linda se dívala dolů a viděla, že je zase do široka roztažená před jeho pohledem, stejně jako byla tehdy, když měla nohy na opěradlech křesla, a ne na Anniných kolenou jako teď. Opálově bílé vršky jejích punčoch jako by podtrhovaly nahotu jejího pohlaví, dokonce výrazněji, než kdyby na sobě neměla vůbec nic. Bylo to obscénní. Vzrušovalo ji to. Na rameni cítila Anninu bradu a věděla, že se také dívá dolů. Vzrušilo ji to ještě víc.

Linda ho viděla, jak se k ní přibližuje po kolenou a přináší svou erekci pořád blíž k jejímu pohlaví. Nakonec cítila, jak se otřel o její pysky. Oči měla přilepené na jeho penisu a očekávala nevyhnutelné. [ON mě teď bude mrdat. A já ho nechám.“]

„Zaveď mě dovnitř, Lindo.“ Její pravá ruka vystartovala, ale on ji svou levačkou zastavil. „Ne, Lindo, použij levou ruku. Chci vidět, jak si mě dáváš do kundy s tím snubním prstenem.“

Skoro jako divák, jako nějaký mimotělní zážitek, pozorovala Linda svou levou ruku, jak sama bere jeho [čurák] mezi palec a ostatní prsty a směruje ho k její vagině. Prsty byly vespod, takže prsten nemohla vidět, ale jeho slova ji tak vybudila, že cítila jeho přítomnost. Při myšlence na prsten, na Filipa, zrudla studem, přestože to svou nemravností a smyslnou špatností její vzrušení ještě zvyšovalo. [Dávám čurák cizího muže do kundy svého manžela. Dávám si JEHO čurák do své kundy. Teď mě bude mrdat.]

A dělal to. Dívala se fascinovaně, jak v ní žalud jeho penisu zmizel. Cítila jeho vniknutí, to pomalé tření, jak se víc a víc z toho tubusu do ní zanořovalo. Tlačil se jí hluboko do vaginy, až už to dál nešlo. Linda byla tak kluzká a dychtivá, že při té invazi nepocítila žádný diskomfort, a pozorovala stejně fascinovaně, jak se z ní znovu vynořuje. Další příraz byl rychlý a pak přišel další a stav trvalého vzrušení, které v ní celou noc narůstalo a upadalo, se už konečně nedal popřít. Udělala se. Pokračoval v píchání dovnitř a ven, i když se z orgasmu vracela zpátky na úroveň vzrušení, a dál, když zvolna odstartovala nový výstup k tomu sladkému uvolnění. Cítila, jak do ní buší dovnitř a ven a začala svou litanii. Nepostřehla, že tentokrát mluví nahlas: „Ach Bože, ach Bože, on mě mrdá. Mrdá mě zrovna teď. Mrdá mě přímo tady před Annou. Mrdá mě do mé kundy.“ Najednou v tom byla znovu, sténala z rozkoše, z uvolnění.

Cítila ho pořád, pokračoval, ona zase spadla zpět na počátek, ale jeho přírazy nyní přicházely rychleji. Její vzrušení opět narostlo, jakmile poznala, že i on se blíží k vyvrcholení a je připraven vstřelit hluboko do ní své semeno. Cítila, jak ztuhl, a potom série křečovitých šťouchů, nepravidelných, ne rytmických jako předtím, ohlásila jeho orgasmus.

Sotva si pamatovala, co bylo potom. Vzbudila se během noci a rozmrzele se divila, proč je nahá. Potom ty zvuky, to sténání a vzdechy, to jemné otřásání postele, to ji přimělo soustředit se, a ona si vzpomněla, co se stalo. Vzpomněla si, že byla mrdaná, právě tak, jako ON teď mrdal Annu, a přesunula si svou ruku ke klitorisu. Ale vyčerpání a zkonzumovaný alkohol ji přemohly a ona zase usnula, dřív než vášeň mohla narůst.

Když se probudila, do očí ji bodala sluneční záře a drobná bolest hlavy pulsující v rytmu tepu svědčila o koktejlech, na nichž si minulé noci pochutnávala. Radiobudík ukazoval 10:30. Spala dlouho, ale nemohla spát dobře. Byla pořád hodně unavená. Přesto musela vstát. Filip s kluky se vrátí dnes odpoledne. Musela jít domů. Spustila nohy z postele, poohlížela se po šatech. Jeden pohled na punčochy a letěly do odpadkového koše. Neviděla své kalhotky. [Jsou v JEHO kapse,] vzpomněla si. Natáhla si šaty a šla do kuchyně.

„Dobré ráno, ospalko,“ řekla radostně Anna. „Připravuju nějaký brunch, a tady v konvici je káva.“

„Nemůžu zůstat, Anno. Filip a kluci se už brzy vrátí. Odvez mě prosím domů.“ Linda byla sklíčená. Na denním světle jí to nepřipadalo tak vzrušující.

Bylo slyšet spláchnutí toalety a pak zpoza rohu vystoupil on. „Já tě vezmu domů.“ Bez ohlédnutí vykročil ke dveřím, šel k autu a nastartoval ho.

„Jsi v pořádku, Lindo?“

„Budu dobrá, Anno. Musím se dostat domů, to je všechno.“ Linda se otočila a rychle se vydala k autu.

Během té krátké cesty nemluvili. Na příjezdové cestě u Lindy oba vystoupili. Šel za ní do obýváku.

„Díky za odvoz,“ řekla Linda rozhodně. Propuštění.

„Ještě nejsme hotovi, Lindo,“ řekl on. „Říkal jsem ti, že tě budu znovu mrdat dneska ráno, ve tvé vlastní posteli.“

Vzpomínka na ta slova z včerejšího večera byla rychle zpátky. Zapomněla. Lehké vzrušení se dotklo jejího těla. Ale tohle byl bílý den, v jejím vlastním domě. Ne nějaká fantazie.

„To si nemyslím. Minulá noc stačila.“ Šla do ložnice. Potřebovala sprchu. On ji následoval.

„Chceš to, Lindo. Chceš, abych tě mrdal právě tady, ve tvé posteli.“ Přistoupil blízko k ní.

Cítila se vyčerpaná, ale věděla, že má pravdu. Chtěla ten poslední akt divokosti, nemravné bezuzdnosti bez hranic. Ale řekla: „Nechci to. Odejdi prosím.“

Jeho oči zachytily její, držely je. „Dokaž mi to, Lindo. Nech mě to poznat. Jestli jsi suchá, půjdu.“ Rukou jí sáhl na stehno pod lemem šatů. „Ale jestli jsi vlhká, pak oba víme, co to znamená.“

Dívala se mu do očí a nebyla schopná se přinutit, aby zabránila jeho ruce vyhledat pod sukní její štěrbinu. Věděla, co najde. Byla vlhká už třicet vteřin po tom, když v obýváku řekl, že ji bude znovu mrdat. Zavřela oči a zasténala, když začal prstit v jejích kluzkých záhybech a jemně přejíždět po klitorisu.

„Jak jsi ráda mrdaná, Lindo?“ zeptal se. „Jak chceš, aby tě Filip mrdal ve tvé posteli?“ Jeho prsty se pořád pohybovaly.

„Zezadu.“ Bylo to zašeptání.

Jemně ji zatlačil na postel, na ruce a na kolena. Linda slyšela jeho zip, pak ucítila prohnutí matrace, jak si za ni klekal. [ON mě zase bude mrdat. V mojí vlastní posteli. Bude mě mrdat v posteli, kde spím s Filipem. Ach Bože, já mu to dovolím.] Litanie se změnila, když jí vyhrnul sukni a zarazil do ní svůj čurák. [ON mě mrdá. Ach Bože, on mě znovu mrdá.] Zčervenalá vzrušením, zahanbená, že je tady na téhle posteli a mrdá s nějakým cizincem, nechala svou hlavu klesnout na prostěradlo. [ON mě mrdá úplně jako to dělá Filip. V mé posteli.] Ta litanie přešla do nesouvislosti, když se udělala, ještě zrudlá studem. Vzadu ho cítila, jak k sobě těsně přitahuje její boky, a pak zase ty škubavé, nepravidelné přírazy, znamenající, že do ní ejakuluje.

Padla dopředu na postel. Cítila, jak se postel otřásla a slyšela jeho kroky, jak beze slova odchází. Když uslyšela klapnout dveře, nechala se ukolébat spánkem.

Linda se probudila z nádherného snu a ucítila vedle sebe teplé tělo. Pohnula se a slyšela, jak její manžel šeptá: „Ahoj, srdíčko. Chyběla jsi mi.“ Zcela se probudila, když ucítila, jak jí jeho ruka vklouzla mezi nohy. V panice jeho paži chytila do obou rukou, ale on už našel mazlavý důkaz její nevěry. „Ty jsi to opravdu udělala, že jo? Pořád tě miluju, víš to. Jaké to bylo?“ Rukou ji třel nahoru a dolů, příliš silný na to, aby ho její malé ruce mohly zastavit.

„Ach Filipe, odpusť mi. Nechtěla jsem tam jít, ale když jsem viděla ty šaty... Prosím, nesmíš mě nenávidět.“ Ruka se pořád hýbala.

„Sáhni si na mě.“ Položil její ruku na své šortky. Byl tvrdý. „Vypadá to jako bych tě nenáviděl? Chci tě, Lindo. Chci tě víc než předtím. Chci tě se semenem jiného muže v tobě. Miluju tě a chci tě teď, Lindo, ženo moje.“ Během té řeči jí vlezl mezi nohy a roztáhl jí je.

„Děti,“ začala.

„Jsou ještě u známých,“ odpověděl. Jeho erekce se jí vtiskla do záhybu stehna, pak proti pahorku nad pohlavím, pak sklouzla doleva. Chtěla sáhnout dolů jako vždy, aby ho navedla, ale zarazila se. Potom dolů natáhla levou ruku a dala si ho do sebe.

Pozorovala, jak jeho obličej zrudl a napjal se. Vrážel teď dovnitř a ven hodně rychle a ona věděla, že bude brzy hotov. Její vlastní pochybnosti a vina jí nedovolily taky si to užít, dokud měla ty stopy jiného muže stále na sobě, v sobě, ale musela se mu dát, svému manželovi. Přirážela proto svými boky proti němu a stahovala vaginální svaly. Do ucha mu šeptala: „Potřebuju tě mít v sobě, Filipe, hlouběji.“ A poznala, že se udělal, hluboko v ní nastříkal svoje semeno na to JEHO.

Cítila, jak ji naplňuje láska k jejímu muži a držela ho přitisknutého k sobě. Chtěla ho tak držet navždy, ale věděla, že to nejde. Věděla, že on brzy bude muset myslet na to, co udělala. A že ona bude brzy muset myslet na to, co udělala. Dokonce jak ho k sobě pevně přivinula, věděla, že jejich vztah se neodvolatelně změnil, způsobem, který ještě neznala. Civěla na strop a přemítala o budoucnosti, v obavách i se vzrušením.

Pak se usmála, když uslyšela: „Dáš si trochu vodky?“