Když jsem vyšla z koleje na svůj večerní běh, chladný podzimní vzduch mi vyrazil dech. Na chvilku jsem se zastavila a zvažovala, jestli nebudu potřebovat ještě jednu vrstvu oblečení. Dodatečné rozmýšlení o mém běžeckém oděvu bylo v polovině října celkem obvyklé. Ale rozhodla jsem se, že se rychle zahřeju hned jak vyběhnu. Ještě pořád se ptám, jestli by to proběhlo jinak, kdybych ten večer na sobě měla něco míň odhalujícího. Měla jsem svůj oblíbený běžecký oděv: legíny v královské modři a žluté přiléhavé triko se sportovní podprsenkou pod ním. Vždycky se mi líbilo, jak v těch legínách vypadaly moje nohy a zadek; věděla jsem, že každý kluk, kterého potkám, bude zírat na mou atletickou zadnici. Nikdy jsem se nepovažovala za výjimečnou, ale mám ráda své tělo. Mám 170 centimetrů a tmavé rusé vlasy. Nechávám si je stříhat těsně nad ramena a při běhu je mám vzadu stažené do ohonu. Mám běžecké tělo – pevné, svalnaté, ale ženské. Ano, myslela jsem na to, jaké by to bylo mít velká prsa, ale jsem spokojená se svými košíčky ve velikosti B. Říkají mi, že mám hezký obličej.

Běhám závodně už od dorostenek a asi jsem do toho dost blázen. Trénuju dvakrát denně. Ten večer jsem plánovala jen lehký běh od studentských kolejí do parku vedle řeky. Běžela jsem kolejním areálem. Potkala jsem dvojici strážníků a chlápka ve středním věku, který se na mě usmál a ani se nesnažil zakrýt, jak na mě civí. Pokývla jsem mu a se sevřenými rty se na něj taky usmála. Proběhla jsem kolem plácku, kde kluci kouřili a hráli softball. Už jsem byla skoro z jejich dohledu, když jeden zakřičel: „Pěkná prdel!“ Nemohla jsem si pomoct a smála jsem se. Neomlouvám takové chování, ale způsobuje to, že se cítím trochu sexy.

Pořád ještě lehce potěšená poznámkou svého obdivovatele jsem vyběhla z areálu. Krátce mě napadlo, co by asi někdo z nich dělal, kdybych projevila zájem. Nějaký kluk by třeba řekl „pěkná prdel“ a já bych se obloučkem vrátila a prohlédla si ho od hlavy k patě. „Dík, že sis všiml, ty zas máš úžasná ramena.“ Ale netroufám si. Nejsem takový typ děvčete.

Asi v polovině své trasy jsem parkem doběhla k řece. Miluju to místo. Jsou tam travnaté vršíčky, pár boudiček s občerstvením, které jsou v tuto roční dobu zavřené, a zátočina s molem, kde bývají přivázané loďky. Nevšimla jsem si nikoho kolem a namířila jsem své kroky přes ty vršky a několikrát obkroužila park. Už jsem byla rozehřátá a srdce mi opravdu rychle tlouklo. Zpomalila jsem a rozhodla se vychladnout mírným během ke konci mola.

Byla jsem téměř u něj, když jsem si všimla stínových postav opřených o zábradlí. Stmívalo se a svítilo tam jen málo lamp a měsíc v úplňku.

„Ahoj, bejby,“ řekl jeden. Viděla jsem čtyři muže, asi kolem pětadvaceti. Byli to cikáni. Srdeční tep se mi znovu zvýšil. Ušklíbla jsem se na něj a pokračovala v běhu. „Sakra, ta má pevnou prdel!“ řekl jeden. Jiný napodobil zvuk líbání. Byla jsem už trochu vystrašená, ale co jsem mohla dělat? Říkala jsem si, že je to jen trochu víc toho, co předtím, ale ve skutečnosti jsem měla předsudky. Rozhodně bych nebyla ani trochu ustrašená, kdyby to byli bílí chlápci. Študáci v kolejním areálu mi říkali mnohem horší věci. Mezitím jsem doběhla ke konci mola, ulevilo se mi, ale trochu jsem se za sebe styděla. Na chvilku jsem se zastavila a obdivovala odraz úplňku na klidné vodní hladině.

Otočila jsem se a rozběhla se zpátky. Byla jsem ve třech čtvrtinách cesty od mola, když jsem si všimla, že ti muži změnili seskupení a rameno na rameni pomalu kráčeli proti mně. Má srdeční frekvence znovu vyskočila, tentokrát mi srdce bilo, jako by vědělo něco, co má mysl odmítala pochopit. Mohla jsem vidět jejich obličeje, všichni se dívali přímo na mě. Jeden se šátkem na hlavě řekl: „Ahoj, bejby.“ Když jsem běžela kolem něj, dívala jsem se na zem. Chytil mě za paži. Nohy se pode mnou skoro podlomily. „Hej, mluvil jsem na tebe! Neumíš se chovat?“

„Nechte mě jít!“ křičela jsem. Mé nehty, které si stříhám nakrátko, se mu zkoušely zarýt do ruky. Jiný z mužů mě chytil za druhou paži. Okamžitě jsem se pokoušela kousat a ječet a kopat do nich. Další muž mě ihned chytil za ohon. „Do prdele, chceš umřít, čubko?“

Na moment jsem tu otázku skutečně zvažovala. Ne, nechci umřít. Během své perfektní výchovy příslušnice střední třídy jsem ještě nikdy v životě nebyla podobně ohrožená. Nikdy jsem nebyla v žádném skutečném boji. Byla jsem totálně vyvedená z míry. Racionální hlas v hlavě mi říkal uvolni se, nablízku nikdo není a jediná cesta, jak se z toho dostat, je zachovat klid.

Přestala jsem se prát. „Ne. Nechci umřít,“ žadonila jsem. „Prosím, neubližujte mi. Nechtěla jsem vás naštvat.“ Cítila jsem, že mě už nedrží tak silně, ale věděli, že mě mají. Všichni čtyři mě obklopili. Stála jsem tiše a pokoušela se chytit dech.

„My jsme jenom byli přátelský, ale ty jsi utíkala jako čubka,“ řekl ten v šátku a volnou rukou mě pevně chytil za zadek. „Jak se jmenuješ, čubko?“

„Julie. Prosím, chci jenom jít domů,“ řekla jsem a pokoušela se zachovat si hlavu.

„Budeš se s námi kamarádit, Julie?“

„Neubližujte mi, prosím. Nemusíte to dělat,“ řekla jsem jako bych navrhovala novou možnost, na kterou by sami nikdy nepřišli.

„Hovno nemusíme dělat, ty blbá čubko,“ řekl muž, který mě držel za ohon.

„Jestli nechceš, abysme ti ublížili, dělej co ti řekneme. Jsme tví šéfové.“ Vousatý muž stojící přede mnou mi sunul svou ruku po triku a přes sportovní podprsenku seštípl mou ztuhlou bradavku. „Neuděláš, co ti řekneme, a my tě podřízneme a hodíme do řeky. Nekecáme, kurva.“

Možná jsem byla naivní, ale přesvědčili mě. Musela jsem dělat, co mi řeknou. Mohli to opravdu být zabijáci. „Dobrá. Vy jste šéf. Udělám všechno. Prosím...“

Ten s šátkem vzal kámen a urazil visací zámek u dveří dřevěné loděnice poblíž. Ti hoši jsou idioti, pomyslela jsem si. Dělají hrozný rámus. Někdo brzy půjde okolo, nejspíš policie!

Vtlačili mě do tmavé loděnice. Byla tam cítit plesnivina jakoby z mokrého dřeva, které tam taky opravdu bylo. Jeden z mužů mě pořád držel za ohon. Neodvážila jsem se pohnout ani svalem a poslouchala jsem, jak do sebe ve tmě narážejí. Nakonec našli šňůru k malé žárovce u stropu.

Všechny oči byly upřeny na mě. Třásla jsem se, bradavky se mi skrz tenké triko rýsovaly. Muž, který držel můj ohon, ho pustil a opřel se nedbale o dveře. Prostor kolem vypadal docela velký a čistší, než jsem čekala. Byly tam ještě jedny větší dveře, určitě zamčené. U zadní stěny s jediným oknem na řeku byla převrácená loďka. V rohu bylo naskládané nějaké starodávné nářadí. Podlaha byla z holého dřeva.

„Dobrá, sundej si triko,“ řekl dveřník.

„Jo, ukaž nám ty špičatý kozy,“ smál se jiný.

Dívala jsem se, jak jejich oči zírají na můj nyní viditelný dech, a byla vyděšená. „Prosím ne,“ vypustila jsem poslední prosbu.

„Julie, sundej to zkurvený triko, nebo ti ho roztrhneme a půjdeš domů nahá!“ řekl šátek.

Zavřela jsem oči a rychle si stáhla triko. Zmačkané jsem ho nervózně držela v rukou.

„Ten vršek taky dolů,“ poroučel šátek.

Přetáhla jsem si sportovní podprsenku přes hlavu. Myslela jsem na to, že jsem teď nejvíc nahá, jak mě kdy nějaký muž viděl. Byla jsem už předtím s kluky. Ale bylo to v autech nebo v ložnicích s rodiči poblíž. Blůzy a kalhoty byly rozepnuté, ruce a prsty dostaly občas přístup, ale oblečení se nikdy nesundávalo.

Potom jsem na chvíli ztratila hlavu. Všimla jsem si v jejich obličejích, že na mé tělo koukají obdivně. Není tohle právě to, co jsem na svém těle milovala, ty toužebné pohledy, které u mužů vyvolává? Myslím, že je těžké vypnout tyhle věci, které jsou v nás zakódované. Cítila jsem, jak se mi dech prohlubuje a jak se v obličeji červenám vzrušením. Pak jsem se vzpamatovala. Co to dělám? Chci, aby mě znásilnili?

Byla jsem napůl stimulovaná a napůl vylekaná, když jsem ucítila, jak mi šátek sáhl na zadek a masíroval půlky. „Máš lepší kozy, než jsem si myslel,“ řekl a jednu pevně popadl. Teplo v jeho hlase mě vyvedlo z míry a mé vzrušení vzrostlo. Moje tělo se rozehřívalo.

„To není špatný!“ vyhlásil dveřník.

„Tak jdeme na to!“ ozval se vousáč.

Šátek mi vzal triko a podprsenku z roztřesených rukou. Měl skoro 190 centimetrů, široká ramena a úzký pas. Líbila se mi jeho jemně zarostlá brada. „Pomůžu ti dostat se z těch kalhot,“ řekl. Smál se a kýval na kamarády. Potom mě otočil směrem k té loďce a ramena mi stlačil dolů. Byla jsem teď v předkloněné poloze, s rukama položenýma na dno loďky a nohama trochu rozkročenýma. „Víc se sehni,“ poroučel. „A vystrč tu prdel... výš.“

Poslechla jsem. Dýchala jsem už ztěžka, cítila jsem, jak strká prsty pod vršek mých legín. Pomalu je sloupával z mé bělostné, zaoblené zadnice. Místnost se zaplnila pokřikem a sprostými poznámkami ostatních. Mohla jsem cítit jejich nervózní vzrušení – nebo to bylo mé vlastní?

Nohy jsem měla u sebe, když se legíny dostaly až k teniskám, které jsem bez pobízení skopla. Vyndala jsem z nohavice jednu nohu, potom druhou.

Hvízdání mužů za mnou bylo vzrušující; cítila jsem, jak má vagina vlhne. Pořád jsem se bála, ale už ne o život. Byla jsem vystrašená, protože jsem si nebyla jistá, co bude dál. Věděla jsem, že s těmi muži přijdu o panenství, a bála jsem se, že to bude dlouhá a bolestná zkušenost.

„Zatřes tou prdelí, Julie!“ řekl šátek a plesknul mě přes zadnici. Překvapilo mě, že se mi to líbilo. Myslím, že to bylo tím zvukem, který udělala jeho ruka, když dopadla na mou kůži, nebo se mi možná líbilo, že to plácnutí přišlo tak náhle a nečekaně. Začala jsem pomalu hýbat zadnicí dozadu a dopředu. Jejich skandování a pokřik ve mně vyvolaly jakousi dychtivost. Začala jsem kroutit hýžděmi rychleji a v kruhových pohybech a jak jsem prdelí pohybovala, prohýbala jsem se i v pase.

Nemohla jsem uvěřit, jak vzrušující to je. Byla jsem zvědavá, jestli už je to ono. Třeba jen chtěli, abych se jim předvedla, a oni mě tím ponížili. Třeba mě nechají jít. Cítila jsem při té představě velkou úlevu a taky lehké zklamání.

Ovšem to zklamání netrvalo dlouho. Během svého představení jsem slyšela, jak si muži svlékají kabáty. Šátek mi znovu začal masírovat prdel a ostatní se dívali. Každým pohybem se jeho prsty do úžlabí mého zadku dostávaly hlouběji. Jeho prsty šimraly a pak pronikly do mé vlhké vaginy. Začala jsem svým tělem pohupovat podle jeho rytmického zkoumání.

„Do prdele, tý čubce se to líbí!“ zakřičel jeden z mužů a ostatní se smáli.

Na chvilku jsem přestala, ale neodporovala jsem.

„Je to pravda, Julie? Líbí se ti to?“ zeptal se šátek.

„Ne,“ zalhala jsem a pohlédla na něj přes rameno.

„Tak to je moc špatný.“ Začal do mě rychle vrážet své prsty. Povšimla jsem si jeho soustředěného, skoro zlostného výrazu. Houpala jsem se dozadu a dopředu, silněji jsem tlačila svou štěrbinu proti jeho prstům. „Mmmmm, aaaach, hmmm,“ sténala jsem. Brzy jsem svou vaginu měla v jednom ohni, zaklesnutou kolem jeho promočených prstů. Vyvrcholila jsem ve svém prvním plnohodnotném orgasmu. Zapomněla jsem na své okolí a na ty okolnosti a volala jsem: „Zůstaň hluboko, správně, tam... prosím!“ On své prsty tlačil tak daleko, jak to šlo, a já jsem se tlačila na ně tak silně, jak jsem mohla.

Muži se smáli a popichovali mě. „No jasně. Ty to fakt nesnášíš.“ Rozechvělá, s cizincovými prsty hluboko v sobě, jsem cítila nával studu. Co to proboha dělám?

„Můžu už teď jít, prosím?“ řekla jsem pokorným hlasem malé holčičky. To vyvolalo ještě větší smích a já zavřela oči a myslela na to, jak pitomě to vyznělo.

„Vždyť teprve začínáme, Julie. A ostatně, ty přece doopravdy nechceš nikam jít, že ne?“ řekl šátek. Dívala jsem se na podlahu. Vyndal ze mě své prsty a dal mi je do pusy. „Vidíš, jak jsi mokrá? Slízej to.“ Ochutnala jsem svoje šťávy, olízala je a odsála z jeho prstů. Ústa se mi svlažila. Byla jsem znovu vzrušená. „Hodná holka,“ řekl konejšivě. Otočil mě obličejem k mému publiku. Dívala jsem se na ně a udivilo mě, jak hezcí ti mladí muži byli. Nepochybně jsem mohla dopadnout hůř, myslela jsem si, ale pak se zeptal můj zdravý rozum. Hezcí násilníci? To je to, co řeknu policii? („Ach, víte, oni byli všichni úžasní a vysocí, všichni přes 180 centimetrů. Ten nejtěžší měl asi 100 kilo. A ten nejlehčí, ne cikán, asi 75 kilo. Ne, ten s šátkem měl plnější rty a toužebné oči.“)

Šátek mě vedl ke svalnatému muži opírajícímu se o dveře. Jeho obličej zářil. „Chceš, aby ti Julie vykouřila ptáka?“ (Co?!) „Jo, chci, jasně. Vsadím se, že kouříš skvěle.“ Oči mi v šoku vylezly z důlků.

Šátek pak udělal něco, co mi připadalo velice milé. Rozprostřel před dveřníkem svůj kabát. Přistihla jsem se, jak se na něj usmívám, a on hned nato řekl: „Radši to všechno spolykej, ať se mi na bundu nedostane ani kapka.“

Němě jsem si před toho velkého muže klekla a zvedla k němu svůj prázdný pohled. Ostatní muži teď stáli těsně kolem nás, šátek hned vedle mě. Dveřník si rozepnul pásek a spustil své volné kalhoty dolů. Potom si stáhl boxerky ke kolenům. Spatřila jsem jeho velký penis, napůl ztopořený vyčníval z jeho tmavého ochlupení. Velká varlata visela pod ním. „Začni a dej se do práce, děvko.“ (Děvka? Já?)

V ústech jsem sebrala sliny a olízla jsem si rty. Pomalu jsem otevřela pusu a špičku jazyka umístila na jeho penis. Nedokázala jsem spustit oči z toho čuráku, který rostl a rozšiřoval se. (Pozoruhodné!) „Tak je to správně, čubko. Dráždi mě tím. Udělej, ať to chci.“ Pohybovala jsem jazykem ze strany na stranu a kolem špičky jeho žaludu a dívala se na něj. Šklebil se roztomile a já se na něj instinktivně taky usmívala. Zasáhl mě podivný pocit pýchy. Můj hezký obličej a moje pusa toho muže vzrušovaly. Jak je to možné? Čurák mu pořád natékal a už se mi tlačil na patro. Nemohla jsem uvěřit, jak tlustý jeho penis najednou byl. Začal pohybovat svými boky a já jsem ho brala do pusy hlouběji. Uvolnila jsem hrdlo a polykala jeho masivní nástroj. Moje ústa slinila a slintala a já jsem prvně poznala hořkou a sladkou chuť jeho preejakulátu. Sama jsem žasla, jak rychle se učím, a slyšela jsem, že i ostatní muži s tím souhlasí: „Ta kouří líp než nějaká kurva.“ Slyšela jsem, jak se muži svlékají a rozepínají opasky a zipy svých džínsů.

Šátek mi masíroval záda a prdelku. Zašeptal mi do ucha: „Začíná se ti to líbit.“ (Mohlo by to být lepší?) Jemně mi stlačil ramena dolů, takže jsem teď byla na všech čtyřech. Dveřník udržel svůj čurák v mé puse, snížil trochu kolena. Neztratili jsme rytmus.

„Zvedni pro mě tu fajnovou prdelku do výšky, bejby,“ řekl měkce. Udělala jsem, co chtěl. Šátek se dostal za mě, rukama mi roztáhl půlky a začal mi lízat vaginu. Hlasitě jsem zasténala (Mmmmm) a podle chuti se mi zdálo, že to povzbudilo tu tlustou kládu v mé mokré puse. „To je ono, děvče. Ty ten čurák miluješ,“ řekl dveřník.

Šátek mně dráždil na klitorisu a jazykem rejdil v mé mokvající skulině. Překvapil mě tím, že pokračoval až k mému análu; má díra a půlky se tím samy semkly. Ostře mě pleskl na zadek: „Uvolni tu prdel!“ Zafňukala jsem a zasténala. Jeho jazyk napřed kroužil okolo a pak zamířil do mé zadní dírky. Nemohla jsem pochopit, jak moc mě ta nová senzace stimulovala. Úplně jsem se uvolnila, on roztáhl moje zadní tváře a jazykem pracoval hluboko v díře mezi nimi.

Na chvíli si dal pauzu a držel mé půlky do široka otevřené: „To je zatraceně fajnová prdel!“ Prohlásil to k dvěma druhým dvěma mužům.

„Zatraceně správná, jo!“ souhlasil jeden.

„Kurva, už jsi s ní skončil?“ ptal se druhý.

„Ne, ještě ne,“ odpověděl šátek.

„Do prdele! Tak si dám taky něco od hlavy,“ řekl ten první. Poklekl vedle dveřníka, který navedl mou hlavu na již povstalý penis kamaráda. Ten byl štíhlejší než ostatní a jeho čurák nebyl tak působivý jako ten objemný, na kterém jsem dosud pracovala. Začali se v mrdání mého obličeje střídat. Šátek pokračoval s mučením mé kundy a prdele. Když pak čtvrtý chlápek vklouzl hlavou pod moje visící prsa a sál a štípal mé ztopořené bradavky, už jsem to nevydržela. Udělala jsem se tvrdě, bušila jsem prdelí šátkovi do obličeje a zuřivě jsem sála ten z čuráků, který jsem právě měla v puse. Vydávala jsem zvuky, jaké jsem nikdy předtím neslyšela, naříkání, chrčení a vzdechy.

A ti muži reagovali.

Dveřníkův tlustý čurák v mých ústech explodoval. Pamatovala jsem si, co šátek říkal, a tak jsem tři velké dávky jeho semene spolykala. „Sakra, hovno, sakra. Zrovna jsem se vystříkal tý čubce do krku,“ řekl. A když se vzdálil a opřel zády o loďku, chopila jsem se penisu toho druhého muže.

„Vstávej, brácho,“ řekl šátek tomu, co se zabýval mými bradavkami. Převalil mě, takže jsem ležela na zádech. Dívala jsem se nahoru, na tři muže stojící nade mnou. Jejich oči tančily po celém mém těle. „To je hezoučká píča,“ poznamenal jeden. (Minulou noc jsem si tam zastřihla perfektní trojúhelník.) Smála jsem se a pyšně se červenala. Šátek spustil svůj pohled zpátky na můj klitoris. Neúnavně mi ho pořád dráždil a současně palcem masíroval anální otvor. Další dva klečeli po stranách u mého obličeje a střídali se v jeho mrdání. Přišla na mě nová vlna, záda se mi prohnula a udělala jsem se znovu. Šátek pobídl jednoho muže, toho s nějakým nerozpoznatelným tetováním na stehně, aby se přemístil dolů. „Dej se do toho a omrdej tu čubku, brácho,“ řekl. „Je připravená.“

Tetovaný mě chytil pod koleny, zvedl mi nohy a prdel do výšky a plnou silou vehnal svůj čurák do mé kundy. Nemusím říkat, že jsem zaječela. Ale on neměl slitování. Jezdil čurákem dovnitř a ven z mé vaginy, tvrdě a rychle. „Kurva! To je do prdele ta nejtěsnější píča, jakou jsem kdy měl! Kurva!“ řekl. „Vem si můj velkej čurák, píčo. Máš to ráda, ne?“ Můj pláč a slzy říkaly, že nemám. Zdálo se mi jako bych přečkala několik set přírazů, než jsem se začala uvolňovat. To nepříjemné se pomalu vytrácelo a v kundě jsem se cítila teplá a plná. Jeho mručení a hekání bylo synchronní s mými vzdechy a sténáním. Šátek pracoval na mých prsou a vousáč si otíral svůj penis a koule o můj obličej.

„Budu stříkat, děvko!“ řekl tetovaný. „Dostaneš další drink!“ Odstrčil kamaráda stranou a vrazil mi čurák do pusy. Stříkl mi dvě horké dávky semene hluboko do hrdla. „Máš ráda tu chuť, že jo, děvko? Řekni to! Kurva, řekni mi to!“

„Já miluju polykání semene!“ řekla jsem. „Miluju semeno ve své puse!“

Tetovaný se svalil dolů a opřel se o loďku vedle toho jiného muže, kterého jsem už uspokojila.

„Nenechte tu malou píču jen tak se tu válet,“ řekl šátek. „Jděte na to!“

Otočili mě znovu na všechny čtyři a mou kundu zaplnil pěkný dvaceticentimetrový čurák vousatého. Líbilo se mi brát si ten čurák zezadu. Šátek mi klečel před obličejem. „Budeš mi cucat čurák, Julie?“

„Ty mě nechceš mrdat?“ zeptala jsem se.

„Nestarej se, mám s tebou plány,“ ujistil mě. Podívala jsem se na jeho tvrdého ptáka. Měl spíš pětadvacet než dvacet centimetrů a byl tlustý, ale ne tak hrozně, jako ten, co měl dveřník. Byl skutečně krásný. Nikdy jsem nevěděla, jak dokonalý může pánský penis být. Byla jsem zvědavá na jeho plány se mnou. Vzala jsem si ho do pusy a poskytla mu nejlepší kouření, jakého jsem byla schopná.

Ty dva čuráky mrdající mě současně mě úplně vybláznily. Náš rytmus byl rychlejší a rychlejší. Chlap v mé puse mě bil dlaní a já hlasitě sténala rozkoší. „Máš to ráda drsný, čubko? V tom já jsem dobrej.“ Plácal mě opakovaně a po každé o trochu silněji. Sáhl dolů a seštípl bradavky na mých swingujících prsou; při tom svým úžasným válcem stále mrdal můj obličej. Cítila jsem, jak mi v kundě škube; už to na mě zase šlo. Sténala jsem: „Mmmmmmm!“ Chlápek mrdající mou kundu byl strašně vzrušený, nadával mi a pleskal mě. „Nastříkám ti do tý tvý těsný píči, děvko! Vím, že to máš ráda!“ Cítila jsem, jak se jeho čurák cuká a do mé pulzující kundy z něj tryská horké sperma. Když ho nakonec z mé kluzké díry vytáhl, dal mi závěrečnou tvrdou ránu na prdel. Ucukla jsem a kňučela.

Šátek vytáhl penis z mých úst a bavil se tím, že mě s ním plácal po obličeji. „Chceš mě teď?“ zeptal se.

„Bože ano.“

Pomohl mi na nohy a odvedl mě k loďce. „Ohni se přes ni jako předtím.“ Udělala jsem, co mi řekl. „Jo, zvedni tu prdel, Julie.“ Žaludem třel pysky mé slizké kundy nahoru a dolů. „Podívejte se na to,“ řekl kamarádům, kteří se shromáždili kolem nás. Namočil si palec do mých šťáv a pak s ním začal objíždět můj anální otvor. Začala jsem se kroutit, ale plesknul mě. „Lež tiše, píčo.“ Zajížděl palcem do mého análu a při tom mrdal mou kundu. Stimuloval obě mé díry a já cítila, jak je má kunda pořád mokřejší a teplejší. „Vyzkoušíme to,“ řekl našemu publiku.

Vytáhl svůj zvlhlý píst z mé kundy a přiložil jeho horkou tlustou hlavu k mému análku. „Jsi připravená na to, že se ti vloupám do téhle prdele, Julie?“

A já jsem byla. Chtěla jsem mu dát všechno, co chtěl. „Ano. Mrdej mě, kam chceš. Jsem na tebe připravená.“ U našich diváků to vyvolalo hodně smíchu a debat.

Pomohl žaludu svého kluzkého čuráku najít cestu do mé prdele. Hlasitě jsem oddychovala. V zadku jsem cítila nepříjemné pálení. Zkoušela jsem se uvolnit a kontrolovat dýchání, ale vzlykala jsem. Jeho čurák vklouzl hlouběji. Byl asi v půli cesty dovnitř a já jsem ho nemohla pobrat. Bolelo to, ale zoufale jsem ho chtěla mít uvnitř v sobě. Zatajila jsem dech, prohnula záda a vyrazila zadnicí tvrdě proti jeho čuráku, až jsem ucítila, jak mě jeho stehna pleskla do půlek. Ječela jsem. „Aaach, aaaaach! Teď mě mrdej, mrdej mou prdel!“ křičela jsem. Muži mě v mé nečekané agresivnosti pobízeli.

„Ona mu přiráží svou prdelí!“ upozornil jeden z nich.

„Jo, ona ten čurák miluje,“ řekl šátek. Vrhali jsme svá těla proti sobě a dostali se do rychlého, stálého rytmu. Ohlédla jsem se přes rameno a on mě mrdal do prdele. Tělo se mu lesklo potem. Prohlížela jsem si i ostatní, měli pusy nevěřícně otevřené. Překvapila jsem sama sebe, jak dobře to má prdel zvládla a jak jsem si to já opravdu užívala. „Teď to ode mě dostaneš, Julie. Dostaneš mou nálož do téhle těsné prdele.“

„Udělej to, bejby. Udělej se mi do prdele,“ předla jsem.

Přitáhl si moje boky k sobě a zarazil penis nejdál, jak to šlo. Líbilo se mi, jak ten čurák ve mně pulzoval, když mě plnil semenem. Drželi jsme se těsně u sebe, dokud ze mě svůj klacek pomalu nevytáhl. Chvěla jsem se, když jsem cítila, jak opouští můj rozbolavělý konečník. Když mě nechal, začala jsem se narovnávat, ale dveřník mě postrčením vrátil do předchozí polohy.

„Snad si nemyslíš, že mi stačí, jak jsi mě předtím vykouřila?“ Chvíli mrdal mou pořád ještě mokrou kundu, ale pak mi taky ten tlustý čurák tvrdě vrazil do prdele. „Ne!“ křičela jsem. Pevně mi držel boky a nutil mě to přijmout.

„Ale já jsem myslel, že to máš ráda do prdele, děvko,“ řekl se smíchem. Ostatní se mé bolesti taky posmívali. Šátek krutě vydal můj zadek všanc. Neříkala jsem nic, snažila jsem se uvolnit. Po pár minutách se můj horký anus začal uvolňovat. Přirážela jsem jemu navzdory. „Chceš mrdat mou prdel? Tak si ji mrdej! Mrdej ji jako chlap!“ vřískala jsem a tloukla zadkem proti jeho bokům. Jak jsem s tím začala, dlouho nevydržel.

„Cože? Chceš vidět, co udělám, ty blbá čubko? Jsi na to připravená?“

„Tak dělej a pusť to do mě, kokote!“ Najednou se ze mě vytrhl a za ohon mě strhnul dolů na kolena. Několikrát mi vrazil svůj nevoňavý čurák do pusy. Pak ho vytáhl ven.

„Otevři na to pořádně hubu, píčo!“ poroučel a drsně mě tahal za vlasy. Druhou rukou si ho honil. Ani po všech těch činnostech, jimiž jsem právě prošla, jsem si neuměla představit, že jeden muž může vyprodukovat tolik semene. Postříkal mi celý obličej a prsa. Když skončil, pomohl svému penisu do mé pusy. „Dobře, děvče,“ řekl. „Chvíli mi ho cucej.“ Pak ho zase vyndal ven a plesknul mě s ním přes obličej.

Sesunula jsem se na svůj bolavý zadek a opřela se o loďku. Pozorovala jsem ty muže, jak se oblékají, a poslouchala jejich řeči o tom, jaká jsem děvka. „Ksakru, myslel jsem si, že s ní bude zábava, ale nenapadlo mě, že to bude taková kurva,“ řekl jeden. Když ostatní vycházeli ven, šátek stál a díval se na mě dolů. „Tady, Julie,“ řekl, sundal si svůj šátek a hodil mi ho. „Otři si ten hezký obličej.“ Zírala jsem na tu nádhernou hlavu s kudrnatými černými vlasy. Smál se na mě, zatáhl za šňůru, která zhasla žárovku, a následoval své kamarády. Použila jsem svůj nový dárek k utření lepkavého spermatu z obličeje a hrudi a pak jsem se potmě oblékla. Složila jsem šátek a zastrčila ho do svých legín. Když jsem se vrátila na kolej, má spolubydlící se vzbudila. „Jůů, Julie, ty jsi teda nezmar. Jak daleko jsi běžela?“ ptala se.

Myslela jsem, že jí budu povídat, jak jsem vyváděla se čtyřmi muži, ne chlapci, ale muži. Byla jsem na sebe hrdá. Ale věděla jsem, že by to nepochopila. „Byla taková krásná noc, tak jsem si udělala delší cvičení,“ řekla jsem. Příští den jsem vynechala přednášky i běhání. (Byla jsem tak bolavá, že na běhání jsem neměla ani pomyšlení.) Později v tom týdnu jsem trénovala s několika dalšími členy týmu. Míjeli jsme zaparkované červené auto. Střechu mělo staženou a před ním stáli nějací mladí muži v trikách a džínsech. Muži stáli a dívali se na nás; poznala jsem ty hloupě se šklebící obličeje, civějící na mě. V obličeji jsem zrudla a srdce se mi rozbušilo. Prosím, nepoznejte mě, myslela jsem si. „Hele! To je Julie!“ zavolal jeden z nich nevinně. „Hej, děvče, vrať se sem!“

„Ty znáš ty chlápky, Julie?“ ptala se má přítelkyně Eva, když jsme běžely dál ulicí.

„Jo. Jsou to známí známých,“ řekla jsem. „Nejsou tak hrozní, jako vypadají.“ Po několika dalších krocích jsem řekla, že se musím vrátit, protože jsem jednomu z nich půjčila knihu, kterou potřebuji. To prohlášení vyvolalo podivné pohledy mých přátel. Ale dřív než jsem si to uvědomila, běžela jsem jinou cestou.

Přiblížila jsem se k nim zezadu, ale nezdáli se překvapení, že mě vidí. „Tak vy si hoši od té noci na mě pamatujete, jo?“ Muži se otočili a nasadili široké zubaté úsměvy.

„Hele, to je Julie!“ řekl ten s kudrnatou hlavou, jako bych byla nějaká jeho dlouho ztracená přítelkyně. „Co se děje?“

„Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se.

„Robert.“

„Ty tady někde bydlíš?“

„Já bydlím v bytě přímo nad tím obchodem támhle,“ řekl a ukázal. „Schody tam jsou z boku. Zastav se někdy, třeba bysme zas mohli udělat párty.“ Jeho kamarádi se zasmáli.

„Promiň, já nemůžu,“ řekla jsem. „Ale díky.“

O dvě noci později jsem se přistihla, jak běžím sama Robertovou ulicí. Zhluboka jsem se nadechla, polkla a po špičkách vystoupala po jeho schodech. Slyšela jsem rapovou muziku vycházející zevnitř. Zastavila jsem se venku před jeho dveřmi a pomodlila se, aby to nebolelo. Pak jsem tiše zaklepala. „Roberte? Tady je Julie.“