Je správné nechávat si brýle při sexu? Já si svoje nechala, když mně pan Fischer stahoval mé bílé bavlněné kalhotky, protože jsem chtěla vidět, co dělá. Říká se, že muži se holkám v brýlích spíš vyhýbají, ale v mém případě to nikdy nikoho nezastavilo.

Bylo mi patnáct a pan Fischer byl můj učitel matematiky. Byli jsme nahoře v jeho pracovně a zdola jsem mohla slyšet jeho manželku, jak se pachtí s něčím v kuchyni, chystala večeři a já byla pozvaná zůstat tu na ni. Bylo to od ní velice hezké. Nadzvedla jsem svou prdel z toho přehozu, aby mi ty kalhotky mohl stáhnout. Začít se prát? To se mně nikdy nestalo. Horlivě jsem v té době zkoumala možnosti sexu se staršími chlápky a docela mi vyhovovalo dělat to s panem Fischerem.

On se mnou podle dohody měl probrat látku z matematiky, při které jsem chyběla, protože jsem nebyla ve městě. Takže jsme měli jednu hodinu u něj doma a já vážně myslela, že se budeme zabývat kořeny kvadratické rovnice nebo co jsem to vlastně zameškala.

Namísto toho mně ale začal zírat na prsa a červenat se, a víte, já vždycky milovala ten jeho malý knírek, a jak už jsem řekla, dělala jsem ten rok oči na starší mužské, a tak jsem mu to usnadnila.

„Víte, pane učiteli, já jsem do vás vždycky byla blázen,“ přeháněla jsem, trochu.

Ve skutečnosti mě to předtím nikdy nenapadlo. Ale byl tu vidět jeho tvrdolín, zvedající se mu pod kalhotami, a byly tu moje předčasně vyzrálé kozy, zvedající se mně pod svetrem, a vlivem toho tu začínalo být trochu teplo.

„Myslím, že jsi velmi hezká, Jorgo,“ řekl tím svým sladkým hlasem. Měl jemný, ale mužný tón. Holkám se líbil. Má kámoška Alina do něj byla blázen a zabila by mě, kdyby přišla na to, že jsem s ním měla sex.

„Opravdu?“ vydechla jsem, jako kdybych to už předtím neslyšela víc než stokrát od prakticky všech mužů, s kterými jsem byla samotná, od té doby, co jsem začala nosit podprsenku. „Co myslíte, že je na mě hezké?“

Soudě podle toho, kam se mi díval, ty nejvýznačnější atrakce byly dvě – Prs Jedna a Prs Dva. Jak jsem se už zmínila, prý mají muži o dívky, které nosí brýle, menší zájem, jenže to neplatí, když se jim dívají na prsa místo do očí. Kdyby se mně byl díval do očí, těch brýlí by si všiml.

„Máš takové velké oči,“ lhal. Já nic. „A tak měkké hnědé vlasy.“ Ve skutečnosti jsou kaštanové. Sáhla jsem si na ně, abych je trochu načechrala. Kdyby muži rozuměli znakové řeči, rychle by si uvědomil, že to je zelené světlo.

„Líbí se vám, takhle jak jsou?“ zeptala jsem se. „Nebo bych je měla zkrátit?“

„Ach ne, nezkracuj je,“ řekl. „Líbí se mi tak, jak vypadají teď.“

Položila jsem jednu svou tenisku na druhou a kroutila se, když jsem se na něj dívala. Cítila jsem, že se tu začíná míchat nějaká chemie.

„Nemyslíte, že jsem trochu tlustá?“ řekla jsem.

„Myslím, že tvá postava je perfektní.“

„Nemyslíte si, že mám moc velká prsa?“

„Och, ovšemže ne!“ zaprskal do kníru.

„Ostatně já si toho málo všímám – konec konců jsem tvůj učitel.“

„Vy jste tak sladký!“ smála jsem se. „Jste tak sexy muž, pane učiteli.“ Vytáhla jsem se na špičky a políbila ho na tvář.

Nechala jsem tam své vlhké rty na moment spočinout, než jsem se zas odtáhla pryč.

„Víte, že spousta holek ve třídě je do vás zblázněná,“ řekla jsem.

„Opravdu? No dobrá, víš, jedna z dívek mně nechala na stole psaníčko – neříkej nikomu, že jsem ti to prozradil!“

Pan učitel Fischer se nám jednou přiznal, že míval touhu být řidičem dálkového kamionu a jezdit po dálnici, předtím, než se z něj stal učitel matematiky. Mohli jste v něm pořád vidět řidiče kamionu, i přesto, že nebyl zrovna velký svalnatý chlap.

„Já jsem si vždycky přála, aby mi někdo políbil ruku. Jako ve starých filmech. Udělal jste to někdy?“ Jen tak mě to napadlo.

„Ne, nikdy. Je to zastaralý zvyk z lepší společnosti, do dnešní doby to nepatří.“

„Stejně bych to chtěla. Ale od nějakého dospělého muže, ne od kluka, který si jen hraje na herce,“ nedala jsem se odbýt a nastavila mu ruku.

„Jednoho dne zjistíš, že i dospělý muž je kluk, který si hraje na herce. Ale když na tom trváš …“

Vzal mou ruku do své, lehce se uklonil a zvedl si ji ke rtům. Jen se mé ruky svými rty dotknul, žádné slintání. Cítila jsem, jak mi jeho knírek polechtal kůži a ve svém těle jsem pocítila malé zachvění.

Zklamalo mě, že při tom nesklapl podpatky jako ve filmu.

„Váš služebník, mademoiselle,“ smál se.

„Enchanté“ byla má odpověď.

On mou ruku nepustil. Já dýchala trochu rychle a hlava se mi nějak zatemnila. Měla jsem podivnou touhu položit své ruce kolem něj a mačkat ho, tak jsem prostě řekla: „Můžu vás obejmout?“ a ty ruce kolem něj položila dřív, než mohl říct ne.

Mačkala jsem ho a tiskla mu svá pubertální prsa na hruď. Po dlouhé pauze mě jeho paže jemně sevřely a já se k němu přitulila.

„Jorgo … myslím … “ začal.

Tiskla jsem na něj své tělo, aby mohl cítit, jak jsem horká a měkká. Vzhlížela jsem k němu nahoru s nadějí, stiskla rty a nasadila svůj nejlepší výraz „líbej mě, hlupáčku“, nacvičený před zrcadlem.

„Jorgo, myslím, že to stačí. Jsem polichocen, ale musíme si uvědomit, že mezi námi je vztah učitel-žákyně. Já jsem ženatý člověk. Adina ti teď dole dělá večeři.“ Slyšela jsem ji, jak v kuchyni řinčí pánvemi.

Proto jsi taky měl napřed zamknout dveře, než mě znásilníš, pomyslela jsem si.

Odtáhla jsem se od něj, neochotně, dost ublíženě. Podívala jsem se významně na jeho rozkrok – velká erekce. Muži jsou tak rozporuplní. Jeho tělo mi zcela jasným jazykem říkalo pravý opak slov, která mu vycházela z úst.

„Kdybychom byli ve stejném věku a vy byste nebyl ženatý … co byste udělal?“

„Předpokládám, že bych tě políbil. Nenechal bych si ujít šanci líbat nejhezčí dívku ze školy. Dokonce ani kdybys mě pleskla.“

„A vy myslíte, že bych vás nechala líbat mě? Protože … nechala.“

„Je velká škoda, že nejsem o dvacet let mladší.“

„Já si vůbec nemyslím, že je to škoda. Já dávám starším zralým mužům přednost před kluky svého věku.“

„Předpokládám, že my starší muži bychom za to měli být vděční. Proč to děláš?“

„Hmm,“ začervenala jsem se. „Chtěla bych vám to říct, ale je těžké to povědět.“

„Nemusíš to říkat.“

„Pojďte, sedněte si se mnou sem na postel.“ Byl to ten druh malé pracovny, která má dřevem obložené stěny, šikmý strop, malý stůl a postel na povalování přes den. Nevím, jestli tam ta postel byla na svádění školaček nebo aby se měl pán domu kde vyspat, když ho z jeho vlastní postele vykopne jeho paní.

Sedl si vedle mě.

„Je tu dost horko – nebude vám vadit, když si sundám svetr?“

Proč by mu to mělo vadit? Předvedla jsem velké představení se svlékáním takovým způsobem, který, až budu svetr tahat přes hlavu, ukáže má prsa se všemi přednostmi, vztyčená pod látkou mé košile.

Potom jsem si rozepnula pár knoflíků na košili. Jo, bylo to hřejivé, ale moc jsem tím nedokázala, protože košile se nerozevírala, takže níž stejně vidět nemohl.

„Lidi se ke mně vždycky chovají, jako bych byla starší, než jsem,“ začala jsem. „Víte – no, protože jsem se začala vyvíjet brzy.“

„Aha,“ řekl.

„Lidi se ke mně začali chovat jako ke starší od té doby, co jsem dostala svou první, hmm, no, víte …“ – zašeptala jsem to slovo celá zardělá – „podprsenku. Víte, no, kluci a muži se tak na mě dívali. Mysleli si, že jsem starší – starší kluci mě zvali ven, dokonce muži ve vašem věku.“

„A hoši tvého věku …?“

„Ti se mě báli. Pořád se bojí! Ach, pane učiteli, neumíte si představit, jaké to je. Kluci mého věku se ke mně chovají jako ke starší ženě. Koukají se na mě, ale bojí se na mě promluvit. A to všechno kvůli –“ podívala jsem se smutně na svou hruď, „– kvůli tomuhle.“

Položila jsem si ruce na své kozy, přiklopila je dlaněmi a zvedla mu je k prohlídce. „Je to všechno kvůli mým velkým prsům,“ řekla jsem stydlivě, s rudým obličejem.

Předek mé košile se pořád nerozevíral, tak jsem za něj tajně zatáhla, když se nedíval, a odhalila kousek pod krkem. Má bílá bavlněná podprsenka teď byla vidět.

„Je to tak trapné být holkou s největšími prsy,“ povzdechla jsem si. Ve skutečnosti s mými prsy nebyl žádný velký problém, jenže učitelé vždycky chtějí slyšet o nějakém problému – vyslechnou vás, když trpíte nějakým druhem pubertální úzkosti, protože každý z nich chce být učitelem, za kterým děti chodí se svými problémy. A to platí i pro mě, teď když mám učitelskou profesi.

„Četla jsi někdy ‚Utrpení mladého Werthera‘?“ zeptal se mě.

„Ne.“ Proč se vás učitelé vždycky pokoušejí přivést k četbě knih?

Já myslela, že mluvíme o mých prsou.

„To bys měla. Je to trochu náročnější pro mladé ve tvém věku, ale ty jsi velice bystrá dívka, myslím, že bys to ocenila. Je to o mladém muži, který nedokáže vidět, že jeho hrozivé problémy jsou ve skutečnosti docela malé, v tom ohromném světě kolem, a nakonec je tím už tak posedlý, že se sám zabije, z malicherné příčiny.“

No, není tohle spoiler?

„Já se nezabiju jen proto, že na mě jeden kluk volá ‚prsatá Jorga‘ po každé, když mě na chodbě potká,“ zamumlala jsem.

„Když je mladý člověk ve tvém věku, všechno se rychle mění. Je těžké držet s těmi změnami krok. Je úplně normální, když se kluci ze třídy bojí mluvit s holkami. Já sám jsem měl v kontaktu s druhým pohlavím zcela svázaný jazyk až do druhého ročníku na univerzitě.“

„Co se stalo potom?“

„Och, nějaká starší slečna mě naučila míň se bát a vážit si sám sebe jako muže. Byla ke mně docela laskavá.“

„Byla to vaše, eeehm, milenka?“

„Ano.“

„O kolik byla starší?“

Vypadal rozpačitě, „No, asi o deset let, myslím. Nikdy jsme o jejím věku nemluvili – znáš to, žena.“

„Co si myslela o tom, že má za milence mladšího hocha?“

„Jak to mám vědět! Patrně ji vedl nějaký instinkt dodávat mi odvahu, být mou ochránkyní.“

„Byla vaše první …?“

„Co je to za otázku! Neřeknu. A ty …?“

„A já co?“

„Máš ještě toho prvního? Nebo jsi ještě čistá?“

Byla jsem čistá asi jako rozježděný sníh. Syn vedoucí našeho dívčího skautského oddílu mě připravil o věneček, když mi bylo dvanáct.

„Mám nějakou zkušenost,“ řekla jsem. „Opravdu se mi nezdá, že kluci mého věku vědí, co dělat. Nejsou moc dobří.“

„Jistě, to přijde s praxí. Já byl hrozný, když jsem s tím poprvé začal.“

Má podprsenka byla pořád viditelná a já náhle zjistila, že mi na ni zírá. Zhluboka jsem se nadechla, aby se mi hruď zvětšila.

„Nějaký starší chlápek … víte. Já, hmm, no, mám ráda starší chlápky, tím myslím … víte? A vás opravdu miluju. Vy jste tak sexy. Miluju ten váš malý knírek.“

(Povím vám o panu učiteli Fischerovi malý příběh. Jednou šla s ním má spolužačka Diana ke stánku, chtěl si koupit kelímek kávy. Ta paní za pultem ho spatřila, vytáhla nové číslo nějakého porno časopisu, Hustler nebo Penthouse nebo něco takového, položila ho před něj, shovívavě se zasmála a řekla: „Jako obvykle, pane?“)

„Jorgo, jen kvůli tomu, že máš velké, ech, že máš, víš, to neznamená …“

Když muž prostě nezabere na náznak, dá se udělat jen jedna věc. Tedy, dají se udělat asi čtyři věci, ale já jsem zvolila přímou cestu a naklonila se k němu a políbila ho na ústa.

Začal bojovat a já držela. Nebyl to boj o život a nedával do toho boje tolik. Po pár vteřinách přestal zápasit a polibek mi vrátil.

Konečně jsme se někam dostali, jásala jsem.

Škádlila jsem jeho rty svými rty a pak jsem mu vnutila svůj jazyk do úst. Jeho dech chutnal po pivu a dýmkovém kouři. Byla to hezká drsná maskulinní chuť a stejně tak mužně i voněl.

Jeho jazyk si hrál s mým a vklouzl do mé pusy. Přitulila jsem se těsně k němu, objímali jsme se a vášnivě líbali. Dveře nebyly zamčené a ten polibek trval kolem pěti minut. Slyšela jsem, jak jeho žena v kuchyni pouští mixer a přemýšlela, jestli přijde nahoru a přistihne nás. Neodvážila by se nás někomu udat – pan učitel Fischer by přišel o práci a ona by od nezaměstnaného těžko dostávala alimenty.

Nakonec jsme se od sebe odtáhli a dívali se jeden druhému do očí – ty jeho byly jiskřivě šedé, jako moře v zimě. Vycházelo mi, že nám zbývá už jen asi čtyřicet minut, než se bude podávat večeře. Začala jsem se svlékat.

Rozepnula jsem zbytek knoflíků na své košili. Pan Fischer mě pozoroval a já svou košili rozevřela a ukázala mu svou krajkovou podprsenku 34-C. Otočila jsem se k němu a řekla: „Můžete mi rozepnout háčky, prosím?“

Pan Fischer vstal a odcházel pryč. Byla jsem zdrcená. Pak jsem uslyšela cvaknout dveře. Šel je zamknout. Och.

Vrátil se zpět a řekl: „Ovšem – bude mi potěšením,“ a rozepnul mi podprsenku.

Bez zbytečných okolků jsem stáhla její košíčky a on uviděl mé prsy. Plné, kulaté, krémové … vyberte si adjektiva podle sebe, byla to pěkná souprava u holky mého věku.

To se stalo už před několika dekádami … teď jsou větší, ale zas nedrží na mých žebrech tak vysoko jako tehdy.

Byla jsem děvče, o kterém muži prohlásí: „To jsou parádní kozy!“ když jde kolem nich. Nejlichotivější urážka, jakou kdy může holka slyšet.

Mé tělo bylo světlé, slonovinově bílé, a mé bradavky v kontrastu k němu šarlatově červené. Teď byly ztuhlé a napjaté vzrušením.

„Myslím, že máš nejkrásnější prsa, jaká jsem kdy viděl, Jorgo.“

Už jsem to předtím slyšela, ale většinou od kluků, kteří jich zatím moc ke srovnávání neviděli. Pro chlapce není těžké to říct, když většina vaší konkurence teprve začíná zkoušet podprsenky.

Začervenala jsem se. Chtěla jsem něco takového slyšet od staršího muže.

„Máš hruď dospělé ženy. Máš větší ňadra než moje manželka. A jsou tak perfektně kulaté. Takové dokonalé křivky polynomů třetího stupně!“ Aspoň myslím, že tohle je to, co řekl.

„Vždycky mě zajímalo, jakého druhu ty jejich křivky asi jsou.“

Vztáhl ruku a pohladil je, zlehka. A pak o chvilku později už jeho knírek lechtal mou kozu, které líbal bradavku.

Políbil mi i druhou bradavku, jemně je obě hladil, a pak začal cucat, tvrdě.

Nechala jsem ho chvíli lízat a sát a pak jsem se začala kroutit ze sukně.

Dostala jsem sukni dolů a potom mně on stáhl kalhotky. Než jsem stačila skopnout tenisky, už měl svou hlavu mezi mýma nohama, otíral se mi o stehna a pak jazykem hladil mé stydké pysky a jeho knírek šimral můj poštěváček.

Pan Fischer byl teprve druhý chlap, co mně to dělal, ale už jsem si to docela oblíbila. Čeněk, to byl můj přítel na pár měsíců po tom, co jsme se v táboře seznámili, mě zasvětil do radostí orálního sexu – na straně příjemce. Nebyl to adept na vaginální soulož, ale uměl mě udělat svou pusou, na parkovišti milenců, na zadním sedadle v jeho autě.

Jo, orální sex, dobrý. Mám ráda cunnilingus. Pan Fischer byl stejně dobrý jako Čeněk – evidentně Čeněk neměl na tu techniku monopol.

Po chvilce se zjevily mé vaginální lubrikanty a knírek byl jimi brzy nasáklý, což jsem zjistila. když se objevil na vzduchu a já ho políbila. Byla jsem velice vzrušená, ale on mě pusou nedodělal. Namísto toho si sundal kalhoty, stáhl boxerky a vytáhl svého ptáka.

Měl hezky vyhlížející tvrdý načervenalý čurák. Nebyl vyloženě velký ani malý, spíš takový kratší a zavalitý typ. Byl tvrdý jako skála a mířil přímo na mě.

Mívala jsem takové nejasné očekávání, že dospělý muž má být dvakrát tak velký než chlapec mého věku, tedy tam dole, a vždycky to pro mě bylo mírné zklamání, když nějaký starší muž neměl viselce jako venkovská mula. Pan Fischer byl průměr, a jistě dost velký na to, aby odvedl svou práci, ale já měla tenhle druh fantazie, chtěla jsem vidět velkého, a trvalo mi dlouho, než jsem opravdu uvěřila tomu, co mi říkaly kamarádky – že Blažej je rarita, a nemůžu si myslet, že by se s ním ostatní muži dali porovnávat. Blažej byl můj první starší muž a kluky mého věku u mě každopádně diskvalifikoval. Měl opravdu ukrutný čurák a já teprve po létech pochopila, jak výjimečný v tomto ohledu byl. Očekávala jsem napřed, že ostatní muži budou jako Blažej.

Pan Fischer mi roztáhl nohy a tyčil se nade mnou. Otevřela jsem mu svá vnadná stehna a dívala se na něj. Pořád jsem měla své brýle, protože jsem chtěla vidět, co bude dělat, a pozorovala jsem, jak se jeho hafan blíží k mé píče a čenichá svou cestu mezi mé pysky.

Pak začal tápat, minutu to v mé skulině zkoušel nahoře i dole, než tu díru našel. Nemám ponětí, co je na tom tak složitého. Mám za to, že je to ta nejdůležitější věc na světě, a máte ji přímo před sebou, tak jak může být těžké to najít?

Bylo mi teprve patnáct a pořád jsem byla pěkně těsná, a měl trochu těžkosti, když začal tlustý konec té své věci do té díry usazovat. Potom se pokusil to do mě vtlačit.

Na poprvé to tam nešlo. Zatlačil párkrát tam a zpět a konečně to trochu popolezlo.

Dobrá, jedna velikost pro všechny, jak se říká. Cítila jsem, jak mě dole roztahuje, přestože nebyl nijak obrovský. Když dělal malé pevné přírazy, aby svého ptáka do mě dostal, houpala jsem zadkem nahoru dolů, snažila jsem se mu s tím pomoct.

Nakonec se žalud jeho ptáka protáhl tím těsným kruhem mého vestibulu a já cítila, jak proniká do měkké vnitřní tkáně.

„To je příjemné, pane učiteli,“ šeptala jsem. „Mrdejte mě, ano?“

„Večeře za patnáct minut!“ zakřičela manželka z paty schodiště.

Juup!

„Budeme to muset udělat narychlo,“ řekl pan Fischer. Narychlo?

No, většina kluků, co znám, dokáže skončit za dvě minuty. Nebo dřív.

Kroutil zadnicí a dostával do mě svůj čurák trochu jako vývrtku. Byl to hezký, vzrušující pocit, váš vaginální vnitřek to uvádělo do zajímavého vlnění.

Pak začal přirážet důrazněji a postupně se do mě zavrtával až úplně dolů, až jeho stydká kost narážela na můj rozcitlivělý poštěváček.

Jakmile byl plně zahnízděný, už nemařil čas a začal s dlouhými plnými šťouchy do mě a ze mě. Moje vagina pěkně mazala a uhlazovala mu cestu, takže jsme hezky brzy měli dobrý rytmus hlubokého přirážení, on pumpoval nahoru a dolů svou svalnatou prdelí a já se k němu dychtivě přizvedávala a jeho nárazy přijímala.

Podívala jsem se na hodiny na stěně. Za deset minut musíme mít ze sebe utřené semeno a být zase oblečení, hodiny tikaly.

Ta postel neměla vrzající pera. Mrdal mě na ní tvrdě a já čekala, že při každém přírazu budou slyšet hlasité zvuky, které nás prozradí, ale nedělalo to žádný hluk.

Má kunda byla horká a důkladně promazaná. Jeho čurák byl dokonale tvrdý a slizký od mých šťáv a klouzal dovnitř a ven, pevně a rychle, pořád a pořád. On svou váhu nadzvedával opřenýma rukama a já mohla vidět dolů mezi naše rozkroky, kde se ve mně jeho bodec pohyboval jako píst. A jak jsem zjistila, mohla jsem dokonce cítit i ten pístový efekt.

„Beru pilulky,“ zašeptala jsem. „Můžete se udělat uvnitř ve mně.“

Vlastně jsem přešla na pilulky, když jsem začala chodit s Čeňkem. Můj gynekolog, tedy gynekolog mojí mámy, který mě taky vzal, mi je prostě nabídl – na dva cykly jako vzorek zdarma. Tak jsem to zkusila, myslím to zdarma, a měla jsem kluka a už žádné zaneřáděné kondomy. Byla jsem tehdy na pilulkách míň než rok, a pak jsem to vzdala, ale když na mě pan Fischer v té své pracovně skočil, ještě jsem je brala, a tak jsem mu to řekla.

Pan Fischer místo odpovědi jen zamručel a pak se obrátil a mě při tom vzal s sebou, takže jsem teď byla nahoře. Nebyla jsem si tím úplně jistá, tou věcí být nahoře, ale podle Cosmopolitanu to byla dobrá věc, a tak jsem do toho šla, a začala jsem hopsat svou velkou prdelí na jeho tuhém kolíku. Bylo to dobré mít nad tím kontrolu a dělat to svou vlastní rychlostí, a jeho jen nechat, aby byl pro mě tvrdý.

Ruce měl teď volné, už nemusel nadnášet svou váhu, a zvedl je a vzal do nich mé kozy. Bylo to příjemné. Mačkal mi prsa a dráždil bradavky. Já pumpovala nahoru a dolů na jeho tyči a spouštěla na něj svou mokrou mušli. Kundu jsem měla jako v ohni. Ještě jsem se nemohla udělat, ale bylo to hezké. Mrdala jsem ho takhle pár minut a on nás pak znovu obrátil a začal do mě zase tvrdě přirážet ze své nadřazené mužské pozice.

Pocit z jeho ptáka jezdícího ve mně byl božský a moje kunda začala šplhat do orgasmických výšin. Hodně pevných a pravidelných zástrků, to je všechno, co je důležité, a on nemrdal jako chlapec. Ta konzistentní, stabilní přirážecí pasáž, to je ta pasáž, kterou Čeněk ještě nezvládl. Pan Fischer měl podle mého odhadu dvacetiletou praxi se svou manželkou, takže prostě uměl mrdat, mrdat, mrdat jako stroj, a nevystřelil náboj ve dvou minutách, ani nemusel zpomalovat, aby svůj přehřátý nástroj zchladil. Jen zůstával tvrdý a stále to do mě pumpoval, a moje píča byla poslušná a přizpůsobila se tomu, mokrá a potřebná, postupující k mému tolik vytouženému orgasmu …

„Pět minut!“ křikla jeho manželka dole pod schody.

„Do prdele!“ zamumlal.

„Do prdele,“ zopakovala jsem já.

Ta představa nebezpečí nás jen ještě víc rozechvívala, věděli jsme, že ona je dole, a že nás může přistihnout in flagranti, jestli přijde nahoru.

Měli jsme to hrát na jistotu a přestat? Ach bože, ne, myslela jsem si, nepřestávej. Ne teď! Mé číče je tak dobře.

Moje kunda se nyní už definitivně vydala na cestu k cíli a on udělal pauzu. Ale bylo to jen proto, že vsunul jednu svou ruku k mému rozkroku a začal mi mezi přírazy dráždit klitoris.

„Och!“ řekla jsem. Och. Mému klitorisu dělalo hezky, že na něj takhle sahal – uměl to dobře.

Mrd, mrd, mrd … pera v posteli byla dál nehlučná, ale slyšela jsem supění, a nebyla jsem si jistá, jestli to je on, nebo já, nebo my oba. Vlnila jsem svým rozkrokem pod jeho rukou a kolem jeho dorážejícího ptáka. Cítila jsem ho, jak to do mě pouští. Silné, tryskající výstřiky spermatu se ve mně rozlévaly, naplňovaly mou dělohu, pokoušely se (marně) udělat mě těhotnou. Já byla naštěstí na pilulce.

Hned jak přestal ejakulovat, jsem myslela, že show skončila, ale překvapil mě tím, že se svalil z postele, dal mi hlavu mezi nohy a jazykem mi předvedl velké mokré olíznutí poštěváčku. A potom mě tam začal lízat, jemně, přes a okolo něj a nahoru a dolů po mých pyscích, a jeden z jeho tlustých prstů mezitím dělal svou práci v mém vaginálním tunýlku.

„Večeře!“ zakřičela paní Fischerová. „Pojďte hned!“

„Jsme tam za minutu,“ křikl pan Fischer. A současně s tím … jsem byla. Dorazila jsem k orgasmu, moje pinda se zmítala v křečích, sevřela jeho prst, vibrovala na jeho účastném jazyku a vysílala mi do těla horké pulzy, zkroutily mi palce na nohou, které mu teď i s těmi palci visely bezvládně přes ramena.

„Ach … “ mumlala jsem. S jeho manželkou v přízemí jsem nesměla dělat žádný hluk. Můj sladký orgasmus … Pan Fischer to pro mě udělal.

„Děkuju vám,“ řekla jsem.

„Jsme dole za dvě minuty!“ zakřičel pan Fischer. Pak vstal, otřel se hrstí kapesníků a nějaké mi podal. Taky jsem se očistila a rychle a potichu jsme se oblékli. Ve všem tom rozrušení jsem si vůbec nesundala tenisky, takže jsem je nemusela dlouho hledat. Přemýšlela jsem, jestli jsme cítit sexem. No nic, vůně večeře na stole to zakryje, pomyslela jsem si.

„Děkuju ti, ty moje buchtičko. Nikomu ani slovo, ano?“

Souhlasně jsem přikývla.

Rychle jsme si ještě vyměnili obdivné pohledy a šli dolů ke stolu.

„Večeře je hotová,“ řekla paní Fischerová. Smála se na nás. Posadila jsem se ke stolu.

„Chtěla bys říct poděkování, Jorgo?“

Překvapilo mě to – vždycky jsem si myslela, že pan Fischer vyrůstal a žije bez náboženství, někdo mi říkal, že snad je zapáleným socialistou. Možná je to kvůli jeho ženě? Ale proč ne.

„Děkujeme ti, pane, za to, co jsme dneska dostali,“ řekla jsem a myslela to tak. Věnovala jsem paní Fischerové sladký nevinný dívčí pohled, který byl ovšem falešný, a panu Fischerovi pohled ne tak nevinný, a vůbec ne falešný.

Zavrhněte mě, sedět s ní u večeře hned potom, co jsem šukala s jejím manželem. Nemohla jsem odtamtud vypadnout dost rychle po tom všem. Ale štrůdl měla dobrý.

„Nezapomeň na domácí cvičení,“ řekl, když mi při odchodu podal ruku.

K té látce, kterou jsem ve škole zameškala, jsme se nikdy nedostali.