„Jé, to je krásné! Já to chci!“ vykřikla Adéla, která poloseděla, pololežela na gauči. Na klíně měla notebook, ve kterém si cosi prohlížela. Jedna ruka jí kmitala v klíně, až se ozývalo mlaskání rozdrážděné kundy.

„Cos to tam zase objevila?“ zvednul jsem se, abych se podíval. „Že mi to uděláš?“ znovu vykřikla, než jsem se stačil podívat. Naklonil jsem se, abych se podíval, co to tam má. „Podívej, jaké je to krásné!“ pustila video od začátku.

Na stole ležela dívka, se široce roztaženýma nohama a mezi nimi muž. Držel v ruce tu nejsilnější obyčejnou jehlu a propichoval jí kundu. Neměl v ní navlečenou nit, ale nějakou pásku. „Pojď, udělej mi to!“ Adéla roztáhla nohy, aby mi předvedla svojí kundu, na které nebyl ani jeden chloupek. Nechala si jí odchlupit laserem a prý tam už nikdy nevyroste jediný chloupek.

„Já myslel, že už jsi přišla k rozumu, ale vidím, že jsem se mýlil!“ odpověděl jsem jí. „Pojď, udělej mi to! Já bych to moc chtěla!“ tahala mě za ruku. „To snad není pravda!“ vyškubnul jsem se jí. „Ale já to chcíííííí!“ vykřikla, jak nějaké rozmazlené děcko. „S tebou se to nedá vydržet ve střízlivém stavu!“ oblékl jsem se a šel do místní osvěžovny.

Adéla za mnou ještě něco vykřikovala, ale zabouchnul jsem dveře a její křik ztichnul. „Dej mi panáka! Velkého!“ řekl jsem hostinskému, ještě než jsem stačil dosednout. „Co se stalo?“ ptali se kamarádi. „Vždyť ty jsi takový kliďas!“ znovu vyzvídali. Hodil jsem do sebe panáka a vše jim vyprávěl tak, že to málem viděli před sebou.

„Ty vole, co by za to někdo jiný dal! A ty se tomu bráníš!“ vykřikovali jeden přes druhého. „Já bych kundu zašíval hned!“ vykřikl Karel. Ostatní se k tomu přidali a mně začal v hlavě hlodat červíček pochybností. Hostinský nosil piva jako k ohni a tak nebylo divu, že jsem se domů potácel až v nočních hodinách.

Ráno mě probudilo, jak se někdo snaží polknout mě snad celého. Otevřel jsem oči a viděl Adélinu hlavu s mým čurákem snad až v žaludku. Polykala zatím nasucho, ale to se hned vzápětí změnilo. Spermie se vydaly do útoku a tak jsem jí naplnil. Pečlivě vysála snad i tu poslední a když už tam nic nebylo, zklamaně ho pustila. Olízla se jako mlsná kočka a znovu mě dráždila. „Nech toho, já musím na záchod!“ vytrhnul jsem se jí a zavřel se v oné místnůstce.

Když jsem spláchnul, už na mne čekala v koupelně. „Pojď, já tě umeju!“ nastavila sprchu na příjemně vlažnou vodu a začala mě celého mýt. Tiskla se ke mně celým tělem a zvláště pečlivě umývala partie, které jsou na to citlivé. Přitiskla se ke mně kundičkou a snažila se dostat ho dovnitř.

„Né! Do zadečku!“ odstrčil jsem jí a snažil se jí otočit. „Když chceš mít zašitou kundu, tak to jinak nepůjde!“ řekl jsem jí, než stačila protestovat. Nejprve se zamyslela, ale potom na mne vystrčila zadeček. Roztáhla si půlky, abych tam mohl bez problémů zajet. Omočil jsem si ho v tom, co z ní vytékalo a prudce ho do ní zarazil.

„Aúúú...“ vykřikla a chtěla se narovnat. „Když chceš mít zašitou kundu, tak si musíš zvykat!“ přidržel jsem si jí a zarazil ho až po koule. Zavzlykala, ale znovu si roztáhla půlky. Zželelo se mi jí a tak jsem už nebyl tak tvrdý. Mrdal jsem jí jemněji a Adéla se ke mně tiskla, aby si to užila. I když se jí to nikdy nelíbilo, tak si na to snad opravdu zvykala.

Snažil jsem se prodlužovat to co nejdéle, ale bylo to jenom toužebné přání. Netrvalo dlouho a naplnil jsem jí vším, co ve mně bylo. Sevřela konečník, jako kdyby mi chtěla vyždímat toho zakrslíka, v nějž se změnil bojovník, co jí protahoval. „Co to je?“ překvapeně vykřikla, když jsem do ní přesunul obsah močového měchýře, co byl také naplněný k prasknutí.

„Áááá...áááá...“ křičela a zmítala se na mně jako při nějakém záchvatu. Ale vnitřní tlak narostl do té míry, že mi vyrazil toho měkkýše. Adéla rychle přidřepla, aby to nebylo po celé koupelně. Potom vzala sprchu a oba nás pečlivě umývala. „A teď mi ho vraž do kundičky, když to má být naposled!“ táhla mě do ložnice, abych jí pořádně uspokojil.

Pevně jsem jí připoutal, až měla kolena široce roztažených nohou skoro pod bradou. „Omrdej měéééé!“ nedočkavě křičela. Vyhověl jsem jejímu přání a zarazil ho do ní tak, až jsem cítil, že jsem narazil na cervix. „Víc...víc...“ křičela a snažila se na mne co nejvíc narazit, co jí pouta dovolila. To se nedalo vydržet. Vyřítilo se ze mne snad všechno, co jsem měl v těle.

„A teď mi jí zašij! Támhle je všechno připravené!“ řekla, když se uklidnila. Otočil jsem se směrem, kterým ukazovala její brada. Viděl jsem papírovou krabičku. Vzal jsem jí do ruky a otevřel. Byla v ní silná jehla, do které byla navlečena jakási páska. Vypadala jako z umělé hmoty, ale na pohmat jako látková. Byla tam i lahvička s nějakou tekutinou a tampony.

„To je desifekce, tak mi nejdřív umej kundu a a potom i to ostatní!“ trochu se zavrtěla. Vzal jsem tampon a namočil ho roztokem z lahvičky. Omyl jsem jí slintající kundu a potom i jehlu s páskou.

Natáhnul jsem jí velký pysk a přiložil špičku jehly. „Ááááá...“ zaječela, když jsem na ní zatlačil. „Co řveš, vždyť jsi to chtěla!“ zakřičel jsem na ní. „Promiň, já jsem netušila, že to bude tolik bolet. Ta holka na videu nekřičela!“ omlouvala se. „Tak zatni zuby!“ znovu jsem zatlačil na jehlu. „Áááááá....“ znovu vykřikla.

„Prosímtě, zacpi mi pusu a ještě jí zalep!“ kvílela, když jehla pronikla pyskem. Vzal jsem její kalhotky, co se povalovaly na podlaze a nacpal jí je do pusy. Vzpomněl jsem si, že mám zbytek kobercové pásky, tak jsem pro ní skočil. Zalepil jsem jí ucpanou pusu a pokračoval v práci.

Propíchnul jsem jí i druhý pysk a protahoval pásku. Vytřeštila oči a vydávala jakési zvuky, které se ale nedostaly ze zalepené pusy. Z očí jí tekly obrovské slzy. „Mám toho nechat?“ zeptal jsem se, ale odmítavě zavrtěla hlavou. Tak jsem pokračoval. Po celém těle jí stékaly stružky potu a z očí úplné potoky slz.

„Tak, hotovo. Musí tu zůstat otvor, kudy bude odtékat moč a menstruační krev!“ řekl jsem, když se nespokojeně zavrtěla a nastavil jí zrcadlo. Chvíli se do něj dívala, ale potom se ulehčeně uvolnila.

Nechal jsem jí odpočívat a chtěl si dát pivo. Ale bouchala hlavou do polštáře, tak jsem jí z pusy strhnul pásku. Vyplivla promáčené kalhotky a snažila se uvést dutinu ústní do přijatelného stavu. „Odvaž mě!“ spíše zachroptěla, než vykřikla. Začal jsem jí odvazovat nohy a Adéla bolestivě vykřikla. Jak se jí nohy dostávaly do původní polohy, bolely jí namožené kyčle a také zašitá, nateklá kunda, kterou svíraly stehna.

Snažila se vstát, ale neměla na to sílu. „Pomoz mi, ať se na to můžu podívat v zrcadle!“ kvílela. Tak jsem jí pomohl vstát a vedl jí k zrcadlu. Při každém kroku kvílela, ale u zrcadla zázračně ožila. Přitáhla si židli a sedla si na ní. Roztáhla nohy a vystrčila kundu, aby si mohla prohlédnout mojí práci. „To je krásné! To se holky poserou závistí!“ podrobně si prohlížela zašitou kundu. Zvláště se jí líbila mašlička, kterou jsem zašití dokončil.

Pomohl jsem jí do postele a Adéla usnula jak zabitá. Tak jsem měl vyjímečně chvíli klidu. Začal jsem pracovat na zhotovení oběda a přitom pilně doplňoval pohonné hmoty. Už jsem chtěl Adélu budit, když se ozvalo jakési kvílení a po chvíli se Adéla dobelhala do kuchyně.

„Aúúú...“ vykřikla, když si sedla na židli. „Musíš pomalu!“ zasmál jsem se, když bolestí vyskočila. „Proč to tak bolí? Kdy to přestane?“ zavzlykala. „To ještě chvíli potrvá!“ zchladil jsem její nedočkavost. Chvíli trvalo, než našla vhodnou pozici. Nandal jsem na talíře vonící jídlo a Adéla se do toho pustila, jako kdyby nejméně týden nejedla.

„Pojď do postele!“ zvedla se od stolu a táhla mě do ložnice. Lehnula do postele a přitáhla si mojí ruku mezi nohy. Ale hned jí s kviknutím odstrčila. „Tak mi alespoň dumlej bradavky!“ přitáhla si mou hlavu. Chvíli jsem jí cucal bradavky, chvíli mě kouřila, ale bylo jí to stále málo. Otočila se na všechny čtyři a vystrčila na mne zadeček. Nemusela nic říkat. Můj průzkumník tam zajel a zjišťoval, zda je tam něco nového.

Musel jsem být opatrný, abych jí nenarážel na zašitou kundu, ale Adéle se to čím dál víc líbilo. Dal ruce dozadu, aby si roztáhla půlky a já tam mohl zajet co nejhlouběji. „Áááá....áááá...“ náhle vykřikla a přitiskla se ke mně, až mě málem povalila. Svěrač jí pulzoval tak, že jsem také dosáhnul orgasmu.

Rychle jsem pod ní dal ručník, co jsme vždycky měli nachystaný u postele. Právě včas. Z Adélina zadečku začalo vytékat to, co jsem tam napumpoval. „Proč jsem se tomu vždycky tak bránila, když je to tak krásné!“ zavrněla jako kočka. Otočila se a vzala mi toho dělníka do pusy. Vůbec jí nevadilo,že špička žaludu je zahnědlá.

Když se jí kundička zahojila, Adéla jí nedala pokoj. Stále tahala za pásku, kterou měla zašitou kundu, až vytahala otvory natolik, že jí tam páska volně vlála.

„Omrdej mě!“ překvapila mě jednou. Ležela na podlaze, s pokrčenýma a široce roztaženýma nohama. V ruce měla tu pásku a vesele s ní mávala. „To snad není ani možné, co ty všechno dokážeš!“ při tom pohledu jsem zkameněl a prudce ho zarazil do otvoru, z kterého už tekl malý potůček.

„Mám nápad, jak to vylepšit!“ obléknul jsem se, když jsme skončili. „A jaký?“ byla zvědaví Adéla. Ale to už jsem neslyšel protože jsem zabouchnul dveře. Doběhl jsem do jednoho specializovaného obchodu a netrpělivě čekal, až mi zabalí vše, co jsem koupil.

Když jsem se vrátil, Adéla opět ležela na koberci a ukazovala mi ozdobně zašněrovanou kundu. Nasadil jsem jí na zápěstí a kotníky kožená pouta a připevnil jsem je k nohám stolu. Ležela tam jak čerstvě rozšlápnutá žába a koukala, co s ní budu dělat. Vzal jsem kobercovou pásku a omotal jí kolem její hlavy, aby nic neviděla. Marně sebou házela. Tahalo jí to za vlasy, tak se raději uklidnila.

Nechal jsem jí tam tak ležet a šel do koupelny. „Kde jsi? Co děláš?“ křičela Adéla, ale já se nedal rušit. To, co jsem přinesl, jsem pečlivě umyl a postříkal desinfekčním sprejem. Teprve potom jsem šel do pokoje.

„Co chceš dělat?“ marně se ptala Adéla. Vytáhnul jsem pásku, co jí spoutávala kundu a Adéla nevěděla, co bude dál. „Ticho!“ zařval jsem jí skoro u ucha, když pořád něco mlela. Leknutím zmlkla uprostřed slova a s mírným třesem očekávala, co bude dál.

Do vytahaných otvorů jsem zaváděl tunely, co jsem koupil. Je pravda, že se to neobešlo bez bolesti, protože všechny otvory nebyly vytahané stejně. Ale moje úsilí bylo korunováno úspěchem. Do zavedených tunelů jsem znovu zašněroval pásku a Adéla už byla netrpělivá. „Tak už mi to sundej z očí, abych se mohla podívat, co jsi mi to tam udělal!“ znovu začala kvílet.

Když jsem jí pásku, co se přilepila k vlasům, strhával, znovu kvílela bolestí. Odvázal jsem jí, aby se mohla prohlédnout v zrcadle. „No, tohle je opravdu bomba!“ nakrucovala se před zrcadlem a roztahovala si kundu, aby si to mohla prohlédnout do nejmenších detailů. „Teď se holky opravdu poserou závistí!“ nemohla se vynadívat.

Bobr

©

2016